Marod Matai prahne po hokeji. Kamarádu Sekáčovi návrat do KHL schvaloval
Foto: Karolina Martinková, hc-olomouc.cz
Sotva se stihl dát zdravotně do pořádku, znovu ležel na operačním sále. Bývalý útočník pražského Lva Jakub Matai má za sebou nepříjemnou sezonu. V dresu olomouckých Kohoutů odehrál kvůli zranění jen osm zápasů, jinak tažení Hanáků do čtvrtfinále play off sledoval jen z pozice diváka. Pochroumané koleno se však hojí dobře a Matai už se těší, až zase konečně nazuje brusle. V rozhovoru pro hokej.cz se navíc pobavil i o Jiřím Sekáčovi, velkém kamarádovi, který se vzdal další šance v NHL a sáhl po nabídce Kazaně.
Takřka celou uplynulou sezonu vás sužovala zranění. Jak se cítíte nyní?
Myslím, že už je to dobré, koleno drží suprově. Měl jsem malou výhodu v tom, že jsem začal trénovat už na začátku dubna, kdy měli kluci ještě volno. Připravoval jsem se s kondičním trenérem v Praze, snažil jsem se toho co nejvíce pochytit. Je nás tu víc, kteří mají menší problémy s koleny a nemůžou absolvovat plnou zátěž s ostatními. Musím ale říct, že se to vyvíjí dobře. Za chvíli nám končí suchá příprava, dáme si krátkou dovolenou, a pak půjdeme na led. Snad to bude dobré.
Nějaké úlevy v tréninku tedy ještě máte?
Ještě nemůžu skákat přes překážky nebo tak podobně, ale běhání už mi nevadí. Hojí se to dobře.
V minulé sezoně jste se jednou po zranění vrátil, chvíli na to jste ale vypadl až do konce ročníku ze hry. Jednalo se v obou případech o koleno?
Ano, ale pokaždé to byl jiný vaz. Takže než jsem dal koleno poprvé dohromady, stala se druhá věc. Začínal jsem zase od nuly. Na to, že je to teď půl roku po operaci, tak se to vyvíjí fakt suprově. Musím to zaklepat.
„Na to, že je to teď půl roku po operaci, tak se to vyvíjí fakt suprově. Musím to zaklepat.“
Co se hokejistovi a možná sportovci obecně honí hlavou, když se dá z jednoho zranění do kupy, a jen za pár týdnů ho vyřadí další zranění?
Už to bylo loni. Na to, co bylo, se snažím nějak nemyslet. Jdu každý den trénink od tréninku. Ani už nevím, co se mi tehdy honilo hlavou a raději na to nechci ani vzpomínat.
V celé sezoně jste odehrál jen dvanáct zápasů. Muselo to být po psychické stránce velice náročné…
Je to tak, osm zápasů jsem odehrál tady (v Olomouci – pozn. red.) a čtyři v Přerově, takže to pro mě bylo docela na prd. Na druhou stranu jsem byl rád, že se klukům dařilo a sezona proběhla hladce. Takže alespoň nějaké plus.
Jak jste vlastně prožíval cestu svých spoluhráčů do čtvrtfinále play off?
Hned po operaci jsem musel ležet doma, pak jsem byl ale každý den s klukama v šatně. Potom jsem jel kluky podpořit i do Plzně. Dá se říct, že jsem celou sezonou včetně play off žil s nimi.
„Ani už nevím, co se mi tehdy honilo hlavou a raději na to nechci ani vzpomínat.“
Předpokládám, že na hokej už musíte být pořádně natěšený, souhlasíte?
Těším se hodně, svědí mě z toho už ruce i nohy (směje se). Těším se, až konečně vyjedeme na led, je to už fakt dost dlouhé.
Několik hráčů z týmu Mory odešlo, včetně nejproduktivnějšího hráče Dávida Buce. Přišly však náhrady. Jak vidíte šance Olomouce v nadcházející sezoně?
Bucíka (Dávid Buc – pozn. red.) je určitě škoda, byl to skvělý kluk do šatny, navíc byl suprový i na ledě. Na druhou stranu přišli noví hráči, kteří jsou charakterově výborní. Za tak krátkou dobu zapadli do týmu velice dobře. Myslím, že všichni jsou to takové býčí povahy, dříči, kteří se sem hodí. Takový hokej nás zdobil. A jak dopadne sezona? Takové prognózy nemám vůbec rád. Uvidíme, jak se bude vyvíjet příprava, důležité bude chytnout začátek sezony.
Jako kusy masa. Jirka z toho byl často špatný
Jste velkým kamarádem Jiřího Sekáče. Co jste říkal na to, že po dvou letech dal sbohem NHL a zamířil zpět do KHL?
Řešil to s rodinou, řešil to i se mnou. Měl možnost v Americe ještě počkat, ale bylo to na úkor toho, že kdyby ho tam žádný tým nevzal, mohl skončit v extralize, a to nechtěl. Kazaň na něj čekala, měla poslední místo pro cizince. Myslím si, že má šanci se do NHL vrátit.
Byl jste pro, aby se přesunul zpátky do KHL?
Ze začátku jsem byl pro to, aby ještě počkal. Když pak ale přišlo to zranění před mistrovstvím světa, tak jsem mu to schvaloval.
>> Po dvou letech v zámoří návrat do KHL. Sekáč se na rok upsal Kazani
Mrzelo vás, že si nezahrál na MS?
Určitě. Dostal ránu už ve Znojmě, kdy hráli přípravný zápas proti Švédsku. Na Kanadu se ještě obul, ale hlava ho bolela. Chtěl ještě zabojovat, odcestoval s týmem do Ruska, ale cítil, že to není ono. A než aby riskoval nějaké půlroční marodění, tak raději odjel.
Jak prožíval své dvouleté působení v NHL, kde vystřídal celkem čtyři týmy (Montreal, Anaheim, Chicago, Phoenix)?
Bylo to určitě těžké, často z toho byl špatný. Mnohokrát potřeboval podporu, volali jsme si přes Skype a podobně. Nevím, jestli bych chtěl být v jeho kůži. Na jednu stranu zahrát si NHL musí být opravdu super, ale na druhou stranu to, jak tam s hráči zachází, to je velká politika. V tomto ohledu jsou jen kusy masa, po psychické stránce to musí být ohromně složité. Navíc když je tam celý rok člověk sám. Určitě to není nic lehkého.
Motorka? Na vyčištění hlavy je to bomba
Jak si nyní zpříjemňujete volno mezi tréninky? Sledujete třeba fotbalové EURO?
Ano! Jsem fanouškem Sparty, už v dubnu jsem stihl domácí zápasy Evropské ligy, protože jsem byl měsíc v Praze. Na EURO se teď s klumama díváme, tipujeme výsledky a podobně.
Jste i vášnivým motorkářem. Už jste stihl vyjet?
Jo, moc jsem se na to těšil. Přivezl jsem si motorku do Olomouce, a jakmile je hezky, přijdu z tréninku, dám si oběd, sednu na motorku a jedu se projet někam směrem na Šternberk. Vyčistit si hlavu, to je bomba!
Máte nějakého parťáka motorkáře i z hokejového prostředí?
Bohužel nemám. Motorku tady měl jen Jirka Trvaj, ale ten měl Harleje, takovou „bublačku“, což pro mě ještě úplně není (směje se). To je až na pozdější věk. Hugo (Pavel Skrbek – pozn. red.) má sice motorku, ale nemá ji tady v Olomouci. Jinak bohužel nikdo.
Share on Facebook
