Lichtenštejnsko sehrálo první domácí zápas pod vedením Miroslava Bereka

Vzrůstající popularita ledního hokeje zasahuje státy, jejichž příslušníky bychom si nedávno na bruslích s hokejkou v ruce jen těžko představovali. Bílá místa na mapě starého kontinentu jsou stále vzácnější, důkazem toho je i malá velká premiéra, která proběhla 10. března v Lichtenštejnsku. Národní tým knížectví na úpatí Alp se připravoval ke svému prvnímu „domácímu“ zápasu. Zároveň mělo jít o prestižní odvetu proti Lucembursku, které lichtenštejnským borcům v jejich prvním mezistátním přátelském zápase uštědřilo v roce 2003 porážku 1:7.

Proč přišla odveta až čtyři roky po prvním měření sil, vysvětluje Michael Zanghellini, prezident lichtenštejnské Federace ledního a inline hokeje (LEIV): „Po posledním střetnutí jsme stále měli termínové problémy, kromě jiného kvůli kvalifikaci pro Mistrovství světa v inline hokeji. Letos slavíme naše desetileté jubileum a to je dobrý důvod k naplánování slibované odvety.“

Domácí zápas na cizí půdě

Přestože Lichtenštejnsko oficiálně přichystalo domácí utkání, zamířilo k němu přes hranice, konkrétně do švýcarského městečka Widnau. Důvod je nasnadě, v knížectví bychom ledovou plochu zatím hledali zbytečně. Naděje domácích fanoušků se tak zatím upírají k plánům výstavby parkovacího domu v Malbunu, na jehož střeše by mohlo vyrůst první skutečné hokejové hřiště.

O této možnosti se na půdě LEIV v současné době diskutuje. „Naším cílem je mít vlastní ledovou plochu v Lichtenštejnsku během jednoho až tří let,“ tvrdí Zanghellini. „Chceme, aby lední hokej byl v naší zemi akceptovaným sportovním odvětvím pro všechny věkové skupiny.“

Ani soupeři z Lucemburska nejsou tyto problémy cizí. V posledních letech během přestavby jediného zimního stadionu museli hráči využívat hal v Německu či Francii. Nedostatečná herní praxe se pak projevila na Mistrovství světa Divize III, kde Lucemburčané obsadili poslední příčku za Islandem, Tureckem, Arménií a Irskem.

Lucembursko v roli favorita

Nepochybně větší šance na vítězství se před utkáním dávali hostujícímu týmu, v jehož prospěch hovoří větší zkušenosti s mezistátními zápasy. Od roku 2002 je Lucembursko pravidelným účastníkem nejnižší kategorie Mistrovství světa pořádaného IIHF. Největšího úspěchu dosáhli lucemburští hokejisté v roce 2004, když se jim podařilo postoupit do Divize II, o rok později se však vrátili do nejspodnějších pater žebříčku hokejových zemí.

Nejlepším střelcem týmu na posledním Mistrovství světa se stal hokejista s lucemburským a slovenským občanstvím Robert Beran, jehož osm zásahů ho vyneslo na šestou příčku mezi střelci celého turnaje. Beran byl do lucemburské reprezentace povolán až ve svých 34 letech, takže do bojů v Divizi II nemohl zasáhnout. O rok později už ale nasbíral 27 kanadských bodů za 12 branek a 15 asistencí, lepší byl pouze Mexičan Adrian Cervantes, jenž vstřelil o pět branek víc a dosáhl stejný počet 27 kanadských bodů.

S legendou k úspěchu

Šťastnou ruku měli Lichtenštejnci při oslovení hráčské a trenérské legendy, letos osmašedesátiletého Miroslava Bereka. Jako hráč působil 13 let v nejvyšší československé soutěži, kde oblékl dres bratislavského Slovanu, jihlavské Dukly, Českých Budějovic a Vítkovic. Jako kouč pak působil u německých a rakouských týmů. Jak se československý internacionál vůbec k trénování hokejového trpaslíka dostal? „Před utkáním v Lucembursku sehrál národní tým přípravu s juniory Feldkirchu (Feldkirch zvítězil 26:0). Tehdy jsem právě tyto juniory trénoval a navázali jsme první kontakt,“ říká Berek. Další kroky pak následovaly přibližně před dvěma lety. „Byl osloven s nabídkou trénování týmu EHC Vaduz, což jsem přislíbil. Další krok k pozici trenéra národního týmu už byl logický, neboť ten je tvořen z 60 procent právě z hokejistů EHC Vaduz,“ upřesňuje Miroslav Berek.

Jak sám říká, Lichtenštejnsku, které má jen 58 registrovaných hokejistů, chce hlavně pomoci. „Nepodepsal jsem žádnou smlouvu, vše dělám proto, že mě to baví. Příprava před sobotním utkáním byla krátká. Měli jsme pouze pět tréninkových jednotek, abychom dal dohromady co nejlepší formace,“ přibližuje podmínky hokeje v Lichtenštejnsku Berek. Přesto ale jeho tým neskrýval vysoké ambice. „Bezpochyby chci zvítězit. Doufám, že na domácí premiéru se dostaví v hojném počtu přátelé, známí a příbuzní hráčů, aby se zapsali do kroniky lichtenštejnského hokeje. Abych řekl pravdu, doufám, že počet návštěvníků bude čtyřciferné číslo.“

K senzaci chybělo pár minut

Více než tisíc diváků se nakonec do Widnau nevydalo. Jak zaznamenají hokejové dějiny, první domácí duel Lichtenštejnska si nakonec přišlo na stadion prohlédnout přesně 197 diváků. Mladý domácí tým zaskočil favorita aktivním forčekingem, a když v 54. minutě srovnal Sebastian Steneck na 2:2, rozlila se mužstvem Miroslava Bereka zasloužená euforie. Ta však trvala jen jedinou minutu, než Robert Beran strhl vedení opět na stranu Lucemburska. Střela do prázdné branky pak podtrhla konečný účet slavné premiéry.

„Bojovali jsme statečně a prohra 2-3, když nebudu počítat gól do prázdné branky, určitě pomohla propagaci hokeje,“ hodnotil zápas Berek. „Mohli jsme i vyhrát, pokud bychom dokázali skórovat v první třetině, která se nám nepovedla,“ dodal. S výsledkem byl spokojen i prezident LIHV Michael Zanghellini. „Všichni v týmu jsme hrdi, že jsme mohli sehrát opravdový zápas a jsme s ním opravdu spokojeni. Našim dalším cílem je teď první domácí vítězství,“ naznačil další kroky knížecí reprezentace.

Lichtenštejnsko – Lucembursko 2:4

Branky: 42. Brunhart, 54. Steneck – 32. Houdremont, 40. Gallo, 55. Beran, 60. Funk

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí