Kovář mění styl: Ujíždí mi vlak, když puk chytám a neskládám se jako krabice
Jestli máte pocit, že být brankářem je vlastně celkem brnkačka, měli byste vidět tenhle trénink. Jakub Kovář při něm skučí, a to bez přehánění. Zpod pro sebe netradiční bílé masky těžce oddychuje, pot z něj leje ve vodopádech. Ale jde přes bolest. Zase se srovná do potřebného postoje, lapačku zvedne tam, kde má být - vždyť každý centimetr hraje roli - a už na něj letí další střela… Reprezentační stálice podstupuje před odletem do nového angažmá v KHL makačku jako hrom, aby upravila svůj styl. O tom, co k tomu dvojnásobného bronzového medailistu z mistrovství světa vedlo, otevřeně vyprávěl po šichtě na ledě v pražských Letňanech.
Proč jste se rozhodl v sedmadvaceti pro tak razantní změnu svého chytání, na níž teď pracujete?
Jde o to, že i když se mi v klubech vždycky hodně věnovali, byl jsem stejně odmalička po brankářské stránce spíš takový samorost. Nikdo moc nepiloval můj styl. Sám na sobě teď cítím, že mi v tomhle trochu ujel vlak. Doma v Písku dělá teď trenéra gólmanů můj bývalý spoluhráč, s nímž jsme se náhodou potkali a pobavili jsme se o tom. Oběma se nám zalíbil nápad, že bychom na mě zapracovali. Domluvili jsme se, že spolu uděláme letní přípravu a za ty dva měsíce se pokusíme moje chytání vylepšit, lehce poupravit styl.
Popište laikovi, v čem jste poznal, že vám ujíždí vlak?
Vzhledem k tomu, jak se strašně mění hokej, vyvíjí se i styl chytání. Když pan Holeček před rokem někde psal, že puky dneska nelítají rychleji, než lítaly na ně, tak to je právě nesmysl, střely dneska lítají opravdu šíleně rychle a hra je tak strašně rychlá, že je třeba naučit se využívat celé tělo. Dneska je trend velkých gólmanů, kteří jen vykrývají úhly a v brance se skládají jako krabice, kdežto já patřím spíš k těm menším. Musím proto zapracovat na tom, abych si v různých situacích pomohl dobrým postavením a správnou pozicí. Já se vždycky snažil ne tak vykrývat prostor, ale spíš puk chytat, což v tom současném fofru už není vždycky dobré řešení.
Přišlo vám, že dostáváte z takových situací góly, kterým se dá předejít?
Spíš sleduju, co se děje kolem, jak se doba mění. Delší dobu, tak rok a půl, už ale vím o situacích, ve kterých jsem si jednoduše tolik nevěřil, a měl jsem problémy je řešit. Zároveň jsem z nich góly ani moc nedostával, nevím, jestli to je náhoda. Měl jsem z toho ale v daných chvílích strach, necítil jsem se dobře. Proto jsem vnímal, že je potřeba něco změnit. Dokud je čas, tak na tom ještě chci zapracovat. Abych to nejlepší v kariéře ještě neměl za sebou, ale spíš abych se zase dokázal dostat nahoru.
A jde to? Skoro čtvrt století dělalo vaše tělo instinktivně něco, co teď formujete do přesných šablon.
Nechci nic zakřiknout, ale myslím, že po více než měsíci, kdy se tomu intenzivně věnujeme, už jsem nějaké pokroky udělal. Samozřejmě je spousta věcí, které se naplno ukážou, až přijdou zápasy a psychický tlak v sezoně, ale přijde mi, že jsem na dobré cestě.
Budete se muset při zápasech hodně hlídat, abyste dělal naučené věci správně?
My se snažíme o to, abych měl tyhle pohyby v hlavě už zautomatizované. Abych nad nimi nepřemýšlel. Byla by strašná hloupost jít do brány a dělat něco, na co nejsem zvyklý. To by se člověk tak rozhodil, že by pak dostával špatné góly. V tomhle je třeba svízel trenéra brankářů u nároďáku, který těžko může někoho předělat, když mu tam kluci přijedou jen na pár dnů. Proto jsem strašně rád, že mám letos dlouhodobě k ruce kluka, který tomu opravdu rozumí a věnuje se jenom mně. Máme čas na to, abychom s tím nějak pohnuli.
Trenér Václav Pipek vás při cvičeních natáčí na tablet nebo před vás staví velké zrcadlo. V čem to pomáhá?
Je to super. Když děláte cvičení, stihnete sledovat jednu dvě věci, ale pohled na video vám pak odhalí další tři čtyři, které pouhým okem nevidíte. Záznam, a zvlášť ten zpomalený, je skvělá pomůcka. Stejně tak to zrcadlo, na kterém sleduju svůj postoj, pohyb, hned vidím správné i špatné detaily a můžu na ně reagovat. Začali jsme používat i pukomet nebo slideboard, u všeho mi přijde, že to dost pomáhá.
Podle čeho si vybíráte hráče, kteří na vás chodí střílet? Mají za úkol snažit se dát vám gól?
První měsíc, kdy jsme hodně pracovali na samotném stylu a jeho technice, stačil jeden střelec. Většinou chodil Tomáš Rod, kamarád od dětství z Písku, který bydlí v Praze. Taky se rád došel sklouznout a vystřelit si. Spíš ale šlo o statická cvičení. Když teď Tomášovi začala letní příprava a už s námi nemůže chodit, zveme si jiné kluky, kteří se chystají na sezonu a hodí se jim, že si dojdou zastřílet. Začínáme i s herními cvičeními, takže už to není o tom, že na mě jen kluci hází puk. I pro ně je asi zajímavé, že si můžou něco vyzkoušet.
Na novou přípravu jste najel v době, kdy se po třech letech v Jekatěrinburku chystáte do jiného klubu. Tušíte, co vás v Čerepovci čeká?
Nevím vůbec nic a záměrně si ani nic nezjišťuju. Myslím, že vzhledem ke změně, o které se tu bavíme, je pro mě ideální, že budu mít i nové spoluhráče, jiný tým kolem sebe, jiné trenéry. Těším se na úplně nový start. Mám teď velkou motivaci, na sezonu se vyloženě těším. Věřím, že dopadne dobře.
Novinka vás čeká i v osobním životě, každým dnem se stanete poprvé otcem. Jak v Rusku zvládnete odloučení od rodiny?
Tohle jediné si ani nechci představit. Snažím se na to nemyslet, i když v hlavě to mám pořád. S manželkou jsme strašně dlouho na něco natěšení, jenže pinďa se narodí a já budu muset brzy nato odletět. Mám z toho docela hrůzu, přiznávám. Ale bohužel, tohle je druhá stránka hokejového života, kterou třeba ani někteří lidé nevidí. Prostě to tak je. Není to vůbec příjemné, nebude to lehké, ale budeme to muset vydržet.
Abyste zůstal vaší paní a synovi nablízku, byl ve hře i váš návrat do extraligy, který jste po uplynulém ročníku zmiňoval jako jednu z možností?
Jasnou prioritou pro mě bylo pokračovat v KHL. I zdejší kluby ale věděly, že hledám angažmá a několik z nich mě kontaktovalo. S nikým jsme se ale nebavili konkrétně, tedy o penězích a podmínkách. Na to vůbec řeč nedošla. Spíš jsem registroval, kdo by měl případně o spolupráci zájem. Já ale všechny informoval o tom, že budu čekat na nabídku z KHL a až v případě, kdy by nepřišlo nic, co by mě zajímalo, bychom hledali něco doma.
Vaše práva na extraligu patří hradeckému klubu, takže první jednání by v takovou chvíli nastala tam?
Hradec taky byl jeden ze zájemců, ale kdybych se rozhodl jít jinam, bylo by to na klubu, který by o mě měl zájem, aby se s ním domluvil. To by šlo mimo mě. Kdybych se rozhodl jít třeba do Budějovic, kluby by si to vyřešily mezi sebou, o tom bych nejednal já.
Share on Facebook
