Korea, Ukrajina, teď Bělorusko. Ale končit chci v Havířově, říká Seman

Před čtyřmi lety slavil titul s třineckými Oceláři, ale poslední dobou se z extraligového kolotoče vytratil. Šestatřicetiletý zadák Daniel Seman si patrně oblíbil lehce exotické štace, když po své jihokorejské pouti Asijskou ligou vyzkoušel také nejvyšší soutěž na Ukrajině i v Bělorusku, kde působí už druhým rokem v dresu Holaňova Grodna. "Jednoznačně si to tam užívám," přiznává v rozhovoru pro hokej.cz.

Už v sezoně 2005-06 Seman překvapivě zamířil do jihokorejského Anyang Halla. "Už jsem tehdy nemohl čekat. Bylo to finančně velmi zajímavé," prozrazuje šestatřicetiletý zadák, který má za sebou také štaci v ukrajinském Kyjevě a teď působí v běloruském Grodnu. "Je to spíše shoda okolností, že hraju takové soutěže. Bělorusko třeba může vypadat na první pohled exoticky, ale je to velmi zajímavé angažmá," říká.

A to nejen hokejově, ale především životním stylem. "Je to tam v pohodě, všichni jistě vědí, že je to poslední socialistický režim v Evropě, ale není to rozhodně takové, jak je prezentováno v médiích. Bělorusům izolaci závidím. Je tam minimální kriminalita a na ulicích se cítíte bezpečně, na rozdíl od Česka," přiznává obránce Daniel Seman, jenž obléká dres Grodna. To patří dlouhodobě k elitním celkům tamní soutěže.

"Nejlepší čtveřice, mezi kterou patříme, je na dost vysoké úrovni. Zápasy mají úroveň jako v naší extralize. Dost se bruslí, drží puk, připomíná mi to stylem ruskou KHL. Ale není to vyrovnané jako v Česku, ostatní týmy nejsou tak silné. Každopádně nejde tam přijet a myslet si, že to jsou nějaká ořezávátka," zdůrazňuje Seman, jenž se už takřka bez problémů domluví rusky. "Pořád se ale musím pilně učit," usmívá se.

"Musím se pochválit, že v drtivé většině už všem rozumím. A jsem schopen se rovněž dobře domluvit, i když občas s chybami," dodává Seman. Oblíbil si rovněž běloruská jídla. "Musím přiznat, že mají výbornou domácí kuchyni. Všechno, co je zrovna na poli, se hned sklízí a dělá na všechny možné způsoby. Třeba výborné bramborové placky," popisuje extraligový mistr z roku 2012, který o Bělorusku mluví pozitivně.

Dokud na mě lidé nezačnou křičet, že jsem trapný, tak budu hrát

"Užívám si to tam, jen škoda, že tam se mnou není rodina, ale lidé jsou tam v pohodě a když jim ukážete zájem, tak jsou strašně vděční za jakýkoli kontakt s cizincem," říká Daniel Seman. Ten aktuálně působí v Grodnu ještě s dalšími dvěma Čechy, trenérem Milošem Holaněm a útočníkem Milanem Mikulíkem. "Je fajn, že tam jsou, ale strašně rychle to utíká. Člověk se ani nenaděje a už bude polovina sezony pryč."

Semanovi je 36 let a pomalu tak začíná přemýšlet, kde stráví závěrečné roky bohaté kariéry. "Pokud bude zájem, chci svou budoucnost spojit s Havířovem, kde mám své oba kluky. Tam, kde jsem začínal s hokejem, by bylo skvělé i skončit. Navíc havířovští příznivci jsou, podobně jako v Grodnu, výborní. Dokud na mě lidé nezačnou křičet, že jsem trapný, tak budu hrát," zakončuje odchovanec AZetu Daniel Seman.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• Time out
• Za hranicemi