Když domů, tak do Motoru! hlásí Nedorost. Teď ale myslí na Slovan
Václav Nedorost.
Od poloviny ledna nehrál, Václava Nedorosta zastavily potíže s kyčlí. Musel podstoupit v pořadí patnáctou (!) operaci a přišel o zbytek sezony. Teď - po půl roce - už je zase fit. A k příští sezoně vyhlíží s přece jen větší jistotou, ještě nedávno totiž nevěděl, kde vlastně bude hrát. "Měl jsem nějaké nabídky z extraligy, to bylo ještě před startem letní přípravy. Ale mojí prioritou je pořád cizina. Kdybych šel domů, tak jedině do Motoru!" říká odchovanec jihočeského hokeje.
Dvojnásobný juniorský mistr světa strávil uplynulý ročník ve Slovanu Bratislava. A jak se zdá, bude tam hrát i nadále. "V neděli vyrážím na společnou přípravu, co vím od agenta, mělo by to tak být. V klubu jsou určité nevyřízené věci, četl jsem, co říkal pan Krajči na tiskové konferenci. Slovan v KHL pokračuje, je pravděpodobné, že u toho budu i já," konstatuje.
Slovenský klub trápily ekonomické potíže, generální manažer Krajči naznačil, že by Slovan měl všechny resty postupně řešit. Václav Nedorost podobně jako další hokejisté věří, že se budou moci soustředit jen na své povinnosti. Bývalý hráč Doněcku, Novokuzněcku či Lva Poprad vyhlíží další působení v Kontinentální lize. "Dokud to půjde, chtěl bych hrát hokej na určité úrovni. Ještě aspoň tak tři roky," naznačuje.
Tři týdny jsem bruslil a nic mě neomezovalo. Noha drží!
Uvědomuje si, že možností na trhu zase tolik není. "V Rusku chtějí často Švédy nebo Finy, raději podepíší levnější kluky. Ve Švýcarsku je zase poptávka hlavně po Kanaďanech. Když se podíváte, kolik kvalitních hokejistů je stále bez práce, tak situace fakt není nic moc. Za těchto okolností jsem rád, že mohu v KHL pokračovat. A ještě blízko domova," připomíná.
Pro zkušeného útočníka bylo nejpodstatnější, aby se dal během šesti měsíců pořádně dohromady. Po operaci kyčle chodil dlouho o berlích, nohu nesměl zatěžovat. "Teď už se cítím dobře. Tři neděle jsem v Budějicích třikrát týdně bruslil. Hrálo se na dvě, nechodil jsem do soubojů. Ale nic mě neomezovalo, ani změny pohybu, místa. Nic!" Také dával jiné sporty, především tenis. "Ten jsem si zahrál tolik jak za posledních deset let ne. Na kurtu dostává kyčel zabrat, ale žádnou bolest jsem necítil. Takže snad dobrý," hlásí.
Tak nějak podvědomě počítal s tím, že Slovan nakonec setrvá v KHL a Václav tudíž bude mít dál jasné působení. Ale co kdyby nastala opačná situace? "Musel bych si najít jiný klub. Něco jsem měl z extraligy, jenže doma bych hrál jedině za Motor. Pořád mě to ještě táhne ven," přiznává. Ve čtyřiatřiceti letech má stále chuť na velký hokej. "Už to není jako ve dvaadvaceti. Tehdy jsem do toho šel, hrozně se těšil. Teď taky - jinak bych už hokej nehrál," popisuje.
Pořád jsem hladovej! Nic nebalím, to určitě ne!
Kdepak, roky nikdo nezastaví. Nedorost začal hrát vrcholový hokej v šestnácti letech, hlavně však celou kariéru zápasí s vážnými zraněními. Je obdivuhodné, že vydržel. Že zase bude přeskakovat mantinel ve špičkové lize. "Pořád jsem hladovej! Nic nebalím, to určitě ne! Když zdraví dovolí, chtěl bych ještě nějakou dobu hrát v kvalitní soutěži," ujišťuje.
Během jarní dlouhé pauzy se dával dohromady a také měl víc času na syny. "Starší už hraje hokej, když jsem se zbavil berlí, mohl jsem s ním na tréninky a na turnaje. Baví ho také fotbal a tenis. Na bruslích už to pomalu zkouší i mladší syn," zmiňuje. Z dětí má radost, v uplynulých týdnech ovšem pochopitelně věnoval pozornost především hokejovým povinnostem. "Letní přípravu jsem měl klasickou. Musím říci, že v porovnání s minulostí jsem letos dělal třeba víc dřepů. Bývaly doby, kdy to ze zdravotních důvodů moc nešlo. Teď jo," kvituje.
S manželkou rovněž stihli dokončit bydlení, které si Nedorostovi pořídili na jihu Čech. "Dostavovali jsme barák, byla s tím spousta starostí. To hlavní je snad za námi," uleví si. V domě má mimo jiné malou posilovnu. "No, to je asi silné slovo... Spíš takovou tělocvičnu, jen pár metrů. Dal jsem si tam věci, které jsem chtěl mít, na fyzičce jsem poprvé makal ve svém," usměje se. Na prahu července už vyhlíží návrat k hokeji. Kolikátý? To už Václav málem ani nespočítá. "Jsem v pohodě, noha drží. Mým přáním je, abych se mi konečně vyhnuly další problémy," dodává závěrem.
Share on Facebook
