Kanaďané neumějí prohrávat. Proto zvítězili

Triumf kanadského týmu na mistrovství světa orámovala vydřená remíza s Rakouskem na úvod turnaje a neuvěřitelný obrat ve finálovém zápase proti Švédsku. Soupeř stejně jako před rokem neudržel dvoubrankový náskok. Z pohledu javorových listů tak turnaj v mnohém připomínal loňské vystoupení. Snad jen s tím rozdílem, že před rokem mužstvo na začátku klopýtlo proti Dánsku a souboj o zlato rozhodli Kanaďané už v běžné hrací době, nikoli až v prodloužení.

S hořkostí v hlase se můžeme holedbat, že český tým jako jediný dokázal zdolat mistry světa. Jenže bod ještě nesehraným Kanaďanům sebrali i Rakušané. Předvedli, že jsou týmem na vzestupu, ale na druhou stranu nezvládli utkání proti největším konkurentům na postup do čtvrtfinále, Německu a Švýcarsku.

Bitva českých hokejistů těsně před play off byla o něčem jiném. Vysoké vítězství povzbudilo. Ovšem těžko soudit, zda za dané situace mělo žádoucí přínos. Tým šel do čtvrtfinále na Američany, kteří se zdáli přijatelnější než Finové. Celek Suomi si pro změnu přála víc Kanada.

Výhra 6:2 ovšem mohla ukolébat a přinejmenším posílila víru v útočné schopnosti mužstva. Ve čtvrtfinále se pak českým hráčům nepodařilo - jako později Švédům v semifinále - dopravit do sítě USA třetí, pojišťovací gól. Ve třetí třetině si naopak počínali dost pasivně. Vyrovnání bylo za stavu 2:1 otázkou času. Zbytek je historie.

Patří jí i vzpomínky na zlatý hattrick. Tehdy jsme si zřejmě vybrali pověstnou dávku štěstí, které pak v prodloužení čtvrtfinále i při samostatných nájězdech chybělo. Češi, ale ani Finové v posledních třech letech nezískali medaili. Jestliže do roku 2002 byly právě tyto dva celky nejúspěšnější ze všech, v posledních letech vládu převzali Švédové, Slováci a Kanaďané, kteří si ziskem titulu upevnili vedoucí příčku v žebříčku IIHF.

Zástup manželek, matek a dětí v červených trikotech. Drsný smích, možná výsměch nejužitečnějšího hráče Dany Heatleyho cestou do kabiny po vítězném finále. Obrazy, které charakterizují téměř všechno podstatné, čím byl na šampionátu kanadský tým. Celou dobu připomínal velkou rodinnou sešlost, kde se všichni rádi vidí, zasedají u jednoho stolu. Současně byli bandou divochů, schopnou v pravý okamžik zapnout, bojovat srdnatě, někdy i záludně.

Stejně jako Kanaďané neváhali ve zmiňovaném utkání zaútočit na Jaromíra Jágra, podobnou věc provedl Rob Niedermayer ve finále Peteru Forsbergovi. Je věc pohledu, nakolik byl jeho zákrok u střídačky korektní. V NHL lze takových vidět spousty, v mezinárodním hokeji minimálně. Jak se ukázalo, rozdíly jsou i v jejich posuzování.

Škála trestů by se tudíž podle toho mohla pohybovat v rozmezí od nula po doživotí. Každopádně mladší z kanadských bratrů Niedermayerů i další Forsbergův osobní strážce Shawn Horcoff v zápase si v utkání připsali po dvou bodech. Švédská hvězda jeden.

Kanaďanům se povedl podobný zvrat jako před rokem ve Finsku. Vítězství však dosáhli už v běžné hrací době. Méně zkušený švédský gólman Henrik Lundqvist už v dřívějších zápasech pustil pár lehčích branek. Ani ve finále nepůsobil místy přesvědčivě. Tým javorových listů však především předvedl, že neumí prohrávat. A proto zvítězil. Nesrazil ho ani gól na 1:3, před nímž Daniel Briere na opačné straně nastřelil tyč. Dovedl si vytvořit drtivý tlak, výborně bruslil a proti trochu bezkrevným Švédům působili po zásluze otočil výsledek.

Celek Tre kronor tak podruhé za sebou přišel o zlato. Od olympiády v Salt Lake City však nezůstal nikdy bez medaile. Jednou vybojoval bronz, dvakrát stříbro. V závěsu za Švédy se drží Slováci. Po titulu mistrů světa v roce 2002 získali bronz, letos skončili čtvrtí. O další cenný kov přišli v zápase proti USA po samostatných nájezdech.

Video před rokem rozhodlo finále, letos rozhodčí posuzoval vítěznou penaltu Andyho Roache. Utkání však možná rozhodla už neproměněná přesilovka v prodloužení. A tak Američané znovu přesvědčili o své nevyzpytatelnosti. Loni hráli o udržení, letos skončili třetí.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí