Hrdý Rybár vychytal bronz: Pomohli mi táta, Konrád i Češi
Foto: iihf.com
Základem každého týmového úspěchu v hokeji je brankář. Slovensko toho pravého hledalo až v průběhu olympijského turnaje, Craig Ramsay ale nakonec našel toho pravého Rybára, který vychytal úspěch. Původně byl přitom až třetím v pořadí. „Pod tlakem se cítím nejlépe,“ vyprávěl po zisku bronzové olympijské medaile.
Jde o historicky první medaili z olympiády pro samostatné Slovensko.
„Nehráli jsme vůbec dobře… Ale teď jsme šťastní!“ popisoval Rybár z Pekingu hned po zápase o třetí místo. „Získali jsme něco, co se zatím nikomu nepodařilo. Na to, jak to na začátku vypadalo, je to super. I když teď si to asi ještě tolik neuvědomuju,“ odkrývá Rybár své pocity.
„Nehráli jsme vůbec dobře… Ale teď jsme šťastní!“
„Na olympiádě je člověk jednou za čtyři roky…. Jsem hrdý na celý tým, hráli jsme opravdu výborně. Po prvních dvou zápasech jsme si něco řekli v kabině a začali jsme předvádět úplně jinou hru. Mně osobně se chytalo velmi dobře, byl jsem správně připravený a cítil jsem se perfektně. V těch zápasech jsme vždy zvládli důležité momenty,“ připomněl důvody, proč Slovensko vstalo z popela po dvou porážkách na úvod olympijské skupiny C.
Rybár přitom naskočil až do druhého z obou nepovedených duelů – proti Švédsku odchytal 39 minut a nepustil ani jeden gól. Možná právě tam nastartoval obrat, který skončil historickou medailí.
„Náš tým není tak silný, takže většinou je to hlavně o tom, že pokud brankář dobře zachytá, tak můžeme něco uhrát. Dneska se to povedlo. Ale necítil jsem se nervózně. Nevnímal jsem velký tlak. Naopak, rád jsem pod tlakem, vždycky jsem to měl rád. Soustředím se hlavně na sebe, na svoji práci, na každou střelu. Chci zůstávat klidný a dávat klukům signál, že se na mě můžou spolehnout.“
„Ale necítil jsem se nervózně. Nevnímal jsem velký tlak.“
Taktika osmadvacetiletého brankáře zabrala. V celém turnaji totiž pustil jen pět branek. Dvě Lotyšům, dvě Američanům a jen jednu v semifinále s Finskem. Ze 146 střel lovil ze sítě pouze pět…
„Přes celý turnaj jsem komunikoval s tátou, před každým zápasem mi stříhal videa. Věděl jsem o všech střelcích, co dělají, kam střílejí při přesilovkách. Takže jsem byl maximálně připravený. Stejně, jako když jsem chytal play off v Hradci. Taky jsem byl nachystaný. Měl jsem od něj velkou podporu. Potom se mi hra lépe četla,“ prozradil Rybár svůj recept na úspěch.
Bývalý brankář Hradce Králové, kde působil mezi lety 2016-2018, navíc cítil silnou podporu ze své domoviny. „Manželka má velkou radost z našeho úspěchu, celá moje rodina fandila. Všichni vstávali ráno v pět… Nevyspali se, potom v práci měli těžký den. Vyhrál jsem to i pro ně. Moc se na ně těším,“ svěřil se spolehlivý fantom slovenského brankoviště.
Při hodnocení turnaje ale nezapomněl ale ani na své sousedy. „Také Češi stáli při nás a fandili nám, z toho jsem velmi mile překvapený. Myslím si, že Češi tady měli vynikající tým, ale nestálo při nich štěstí. Bylo to jenom o tom. Kdyby chytili někoho jiného ve skupině, mohli to dotáhnout v pohodě k medaili, možná i ke zlatu.“
„Já se nedovedu radovat z ničeho… Vnitřně ano, ale neukazuju to.“
Syn úspěšného brankáře Pavola Rybára poté vychválil i svého zkušenějšího parťáka, který je stálicí extraligové Olomouce – Bratislava Konráda. Právě on v turnaji začal, na pozici jedničky ho ale vystřídal Matej Tomek a později právě Rybár.
„Jsme kamarádi, je to jediný brankář, se kterým jsem zůstal v kontaktu. Je to super člověk. Celý turnaj mě podporoval, přijmul svoji pozici na střídačce. Stál při mně, věřil mi a snažil se mě podporovat. Když jsem to viděl, cítil jsem se hned lépe,“ děkoval Konrádovi.
Oproti Jurajovi Slafkovskému, který šel na rozhovor dříve, neprojevoval Rybár ani tolik emocí. „Jo, je to divné, asi mi to dojde až později,“ smál se. „Ale já se nedovedu radovat z ničeho… Vnitřně ano, ale neukazuju to. Upřímně vám však můžu říct, že jsem hrozně moc šťastný,“ zakončil Rybár svůj olympijský příběh.
Foto: iihf.com
Share on Facebook
