Hokejová vášeň, vypráví Matuš o Bolzanu. Jak v Itálii vzpomínají na Jágra?
Radim Matuš v dresu Bolzana
|
Foto: Facebook HC Bozen - Bolzano Foxes
Pro Itálii je charakteristický zejména fotbal a motorsport. Ovšem v Bolzanu hraje dlouhodobě prim hokej. Vždyť se v klubu během výluky NHL v sezoně 1994/1995 objevil i Jaromír Jágr. Nezapomenutelnou atmosféru bezkonkurenčně nejslavnějšího italského hokejového klubu měl možnost v závěru letošního ročníku okusit útočník Radim Matuš. A pěje na ní ódy.
Závěr letošní sezony jste strávil v Bolzanu, které v sedmém rozhodujícím finále ICE Hockey League nestačilo na Salcburk. Jak moc to mrzí?
Hodně. Cíle byly v Bolzanu jen ty nejvyšší, čemuž odpovídá i skutečnost, že tým dokázal vyhrát základní část. Chtěli napravit loňský nepovedený ročník, kdy se nepostoupilo přes předkolo a měli šťastnou ruku na výběr hráčů. Jenže finále bohužel nevyšlo. I dnes je na klucích cítit pachuť a zklamání.
Porazit Salcburk – asi největšího giganta mezinárodní soutěže – byla velká motivace, že?
Určitě. Na Salcburk se chce vytáhnout každý. Je to tým, který v Lize mistrů dokáže konkurovat těm nejlepším. Nepodepisují jen tak nějaké hráče, do Salcburku chodí jen prověřená kvalita, borci se zkušenostmi z top evropských soutěží i NHL. Loni nás navíc vyřadili se Znojmem, takže pro mě byla motivace porazit je o to větší.
Ačkoliv jste nebyl zraněný, v play off jste zasáhnul jen do semifinále. Proč?
Kvůli pravidlům soutěže a omezenému počtu cizinců. Ale nestěžuju si, s tím jsem do toho šel. Hned od počátku mi bylo řečeno, jaká bude moje role a já ji vzal, protože jsem měl velký zájem odejít z Regensburgu do Bolzana. Před semifinále se dva cizinci zranili, takže přišla moje chvíle, na finále se každopádně dali do kupy, takže za mnou trenér přišel, že hrát nebudu. Bez problémů jsem to akceptoval.
„Hned od počátku mi bylo řečeno, jaká bude moje role a já ji vzal.“
Sledovat finále z tribuny muselo stát spoustu nervů, co?
Jo, na tribuně nás bylo víc, protože kádr byl široký a s klukama jsme se shodli, že je to mnohem horší než hrát. Bezmoc toho, že spoluhráčům nemůžete pomoct, je zvláštní. Ale říkám, nestěžuju si, právě naopak. V Bolzanu jsem poznal skupinu lidí, jakou ještě nikde.
Jak to myslíte?
Ačkoliv byla v týmu velká konkurence a vždycky se stalo, že někteří hráči nehráli, nepociťoval jsem žádnou rivalitu nebo nevraživost. Všichni si šli za společným cílem. Něco takového jsem opravdu zažil poprvé v mojí hokejové kariéře.
„V Bolzanu jsem poznal skupinu lidí, jakou ještě nikde.“
Do Bolzana si vás prý těsně před koncem přestupního termínu vyžádal trenér Glen Hanlon, se kterým se znáte ze Znojma.
Je to pravda. V Regensburgu se sezona nevyvíjela podle očekávání, takže jsme řešili, jakým způsobem ji zachránit. Když se mi ozval Glen, nebylo co řešit. Známe se, já vím, co mám čekat od něj a on ví, jaká očekávání má mít ode mě. Pod takovým trenérem chcete pracovat každý rok.
Radim Matuš v dresu Bolzana | Foto: Facebook HC Bozen - Bolzano Foxes
V jednom rozhovoru o vás dokonce prohlásil, že jste nejlepším kapitánem, jakého kdy trénoval.
Když o vás taková persona něco takového prohlásí, vždycky to potěší. Vzpomínám si, že Glen přišel do Znojma v rozběhnuté sezoně, takže v tomhle byla jeho tehdejší role složitější, ale od prvního momentu na něm bylo vidět, jak velkým profesionálem je. Jeho nadšení pro hokej hraničí až s fanatismem. Pro hráče chce udělat možné i nemožné, aby měli veškerý potřebný servis k vítězství.
„Glen Hanlon? Jeho nadšení pro hokej hraničí až s fanatismem.“
Takže typická kanadská povaha.
Je to tak, maximum vyžaduje od sebe i hráčů. Nemá rád lemply a to, když někdo nedodržuje jeho systém. Na druhou stranu musím říct, že jsem snad ještě nezažil, aby někdo neudělal to, co Glen řekl. Jde o trenéra s přirozenou autoritou.
On sám o sobě tvrdí, že nemá rád přehnaný křik.
To můžu potvrdit. Bez ohledu na to, jestli 10:0 prohrajete, případně 10:0 vyhrajete, tak Glen po zápase do kabiny nikdy nechodí. Všechno vždycky nechává na druhý den, kdy se věci snaží řešit s chladnou hlavou.
Bolzano je typická hokejové bašta v netypické hokejové zemi, že?
Bez debat! Nadšení pro hokej je v Bolzanu obrovské. Hned první den při mém příjezdu jsem se bavil s jedním pánem na vlakovém nádraží, který mi říkal, že tlak na hráče a výsledky je v Bolzanu ohromný. Hokej je pro lidi ve městě obrovskou vášní.
V Bolzanu se během výluky NHL v sezoně 1994/1995 objevil na pět zápasů Jaromír Jágr. Jsou v klubu i dnes připomínky jeho tehdejšího působení?
Ano, když vyjdete z kabiny a jdete chodbou na led, jsou tu obrazy, na kterých jsou zachyceny slavné okamžiky klubové historie. Na jednom z nich je i Jaromír Jágr s pohárem pro vítěze ligy. Nahoře v kanceláři mají navíc jeho dres. V Bolzanu jsou náležitě hrdí na to, že u nich Jaromír Jágr hrál.
„V Bolzanu jsou i dnes pyšní, že za ně hrál Jaromír Jágr.“
Co mentalita obyvatel?
Tohle je jedna z věcí, která mě překvapila. V Bolzanu je samozřejmě většina Italů, ale v blízkém okolí je velmi silná německá komunita. Jsou místa, kde se italštinou nedomluvíte. V tomhle smyslu je zajímavé sledovat, jak se životy obou národů prolínají.
Radim Matuš jako kapitán Znojma | Foto: Kamila Chmel, hcorli.cz
V Bolzanu tedy nežijí typičtí jižanští Italové ve smyslu siesta a vínečko, ale spíš směs pohodových Italů okořeněná německou precizností?
Dá se to tak říct. Je to tady sice Itálie, ale taková jiná. Všichni se snaží dělat maximum pro úspěchy. Zakládají si na píli a preciznosti. Na jihu Itálie jsem sice nikdy nebyl, ale je možné, že povaha lidí v Bolzanu a okolí je ovlivněna velkou německou komunitou, která tady žije.
S ICE Hockey League a dřívější EBEL máte bohaté zkušenosti, jak se liga postupem času vyvinula?
V první řadě musím říct, že mě tahle soutěž strašně baví. Hraje se nahoru dolů, na nic se nijak zvlášť nevyčkává. A jak se vyvinula? Myslím, že za ty roky šla ještě o pár stupňů nahoru. Samozřejmě hodně záleží na tom, v jakém týmu hrajete. Když jsme do Salcburku přijeli se Znojmem, mohli jsme většinou jen překvapit, když tam jedeme s Bolznanem, cílem je vyhrát. Ekonomické možnosti jednotlivých klubů jsou zkrátka rozdílné. Kvalitě soutěže hodně prospívají cizinci, v jednom týmu jich může být až deset.
Když poslouchám vaše hezké vyprávění, mám pocit, že byste v soutěži rád zůstal.
Uvidíme. V Bolzanu máme ještě výstupní pohovor, pak budu řešit budoucnost. Všechno se odvine podle toho, jaké přijdou nabídky.
Návratu do Česka se nebráníte?
Abych řekl pravdu, návrat do Česka mě úplně neláká. Pořád jsem hráč Třince a v Česku existují tabulky, výstupní klauzule a tak dále. Tím ale nechci říct, že návrat vylučuju. Všechny dveře si chci nechat otevřené. Mým cílem je vybírat pečlivě, protože už nechci zažít, co jsem zažíval v Regensburgu. Takovou zkušenost už fakt ne.
„Kdyby to mělo dopadnout špatně, nebojím se říct, že pro Znojmo by šlo o katastrofu.“
Co bylo v Německu špatně?
Tak celkově. Tamní poměry hraničily s amatérským hokejem. Cílem klubu bylo zachránit ligu, a tak se k tomu občas i přistupovalo a tohle se moc neslučuje s mojí mentalitou. Celkově to nebyl dobrý krok, ale beru to jako zkušenost.
Co říkáte jako bývalý znojemský kapitán na nynější situaci kolem Orlů?
Že něco takového může nastat jsem věděl už den dopředu. Se znojemskými hráči i vedením jsem pořád v kontaktu, nerozešli jsme se ve zlém. Všichni vědí, že bych ve Znojmě rád zůstal, ale riziko 2. ligy bylo příliš velké. A co říkám na nynější situaci? Strašně mě to mrzí. Kdyby to mělo dopadnout špatně, nebojím se říct, že pro Znojmo by šlo o katastrofu. Lidé ve městě hokejem žijí a v podstatě žádnou jinou zábavu ani nemají.
Koneckonců spousta fanoušků by si přála váš návrat, tedy pokud to s klubem dopadne dobře.
I mně chodí spousta takových zpráv. Lidé mi píšou, že jim chybím a že by byli rádi, kdybych zase hrál za Znojmo. Směrem k příštímu roku tuhle variantu nevylučuju, ale zatím je hodně předčasná a řešit ji nemá smysl. V klubu teď mají jiné starosti.
Radim Matuš jako kapitán Znojma | Foto: Kamila Chmel, hcorli.cz
Share on Facebook
