Euforie na Hané: Hráče motivují k lepším výkonům diváci, říká Dopita
Trenér a spolumajitel Jiří Dopita
|
Foto: hc-olomouc.cz
Bojovnost, nasazení, obětavost a srdce. To byly nejčastěji proklamované trumfy extraligového nováčka z Olomouce před začátkem sezony. Jak zatím nasvědčuje její úvod, nezůstalo jen u planých řečí a Hanáky v úvodu letošního ročníku zdobí přesně tyto atributy. Když k tomu připočteme nováčkovské nadšení a velkou přízeň fanoušků, stojí před námi skromný klub, který dokáže držet krok i s největšími favority soutěže.
Postup Olomouce do extraligy byl pro většinu hokejové veřejnosti překvapením, z části i pro Kohouty samotné. „Chtěli jsme postoupit do prvoligového play-off, v něm hrát co nejlépe a nakonec to skončilo vítězstvím. Následovala baráž, kterou jsme zvládli dobře, a povedlo se nám postoupit,“ usmívá se Jiří Dopita.
Ten měl společně se svými spolupracovníky pořádně perné léto. Ve vzduchu dlouho visela otázka, zda se vůbec bude nejvyšší hokejová soutěž na Hané po sedmnácti letech hrát.
„Abychom mohli do extraligy vkročit, bylo nutné zajistit finance. Nebylo to tak, že přijde extraliga a najednou budeme mít spoustu peněz. Shánění partnerů je o něco jednodušší než pro první ligu, ale pořád jde o podobnou práci. Rozpočet klubu máme z většiny zajištěný. Pro letošní sezonu jde o zhruba 60 milionů korun, ale je třeba říct, že tato částka neslouží jen pro účely áčka,“ upřesňuje spolumajitel olomouckého klubu a dodává: „Sehnat finanční prostředky není lehké, ale podporu jsme získali u kraje i města, za což jsme velmi rádi.“
Zároveň bylo třeba pozměnit i zázemí olomouckého stadionu. „Museli jsme zlepšit řadu věcí – vybudovat zázemí pro videorozhodčího, upravit šatny pro hosty, rozhodčí, inovovat světla. Bylo toho dost, ale všechno jsme stihli, i když docela naknap,“ uvádí Dopita.
Letní posily? Prověřená jména
Na Hanou se v létě stěhovaly zajímavé hokejové persony. Velký poprask vzbudil příchod Pavla Patery, následoval brankářský úlovek v podobě zkušeného Jiřího Trvaje. Obranné řady pak vyztužili zámořským hokejem a švédskou Elitserien otřískaní beci Pavel Skrbek s Ivanem Majeským. Do útoku získala Olomouc zkušeného Radka Dlouhého, vsetínského odchovance Erika Hrňu a slovenskou last-minute posilu Martina Cibáka.
„Extraliga nešla hrát jen s kluky, kteří vybojovali postup. Svou šanci si bezesporu zaslouží, ale přece jen extraliga má o trochu větší kvalitu. Baráž je spravedlivá a postoupili jsme díky bojovnosti, proto jsme chtěli mužstvo posílit, i když jsme byli limitováni finančními prostředky,“ tvrdí někdejší vynikající útočník.
„Na druhou stranu jsme tým nechtěli rozbít. Podařilo se nám udržet hráče tvořící kostru týmu, kterou jsme doplnili o zkušenější hokejisty. Základem je, aby mužstvo fungovalo, což se nám zatím daří. V létě jsme sáhli i po zkušenějších hráčích, aby týmu pomohli i svým hokejovým uměním. Chceme hrát jako jeden celek, rozhodně nesázíme na žádné individuality,“ vysvětluje Dopita.
První liga jako zahřívací kolo
Tým tak logicky opustilo několik hokejistů, kteří se zasloužili o návrat olomouckého klubu mezi extraligovou smetánku. Většinu z nich poslali Kohouti na rozehrání do první ligy. „Je dobře, že naši hráči mohou v první lize pravidelně hrát, abychom v případě nutnosti měli kam sáhnout. Na extraligu je potřeba širší kádr. Zraněný je Vodný, Švaňhal a Řípa, a to je teprve start sezony. Zranění se nakupí a je potřeba mít náhradu. Jsme rádi, že máme, kde brát,“ přiznává bývalý reprezentant.
Výjimku tvořila šestatřicetiletá opora Pavel Selingr, která na Hané skončila úplně. „Pavel je kluk, se kterým se dlouho znám. V baráži se obětoval pro tým, když ji v podstatě celou odehrál s poraněným ramenem, což by rozhodně nezvládl každý. Po sezoně šel na operaci a moc toho v přípravě neodehrál, proto jsme chtěli, aby se rozehrál v první lize, což neakceptoval. Je mi to líto, protože šanci by stoprocentně dostal,“ popisuje olomoucký trenér.
Mora sbírá body v domácím pekle
Po sedmi odehraných zápasech je Olomouc v tabulce desátá se sedmi body. Všechny získala ve své plechárně, kde si vyšlápla na mistrovský Zlín a Liberec. Z venkovních utkání nepřivezli Kohouti ani bod, i když k nim mnohdy neměli daleko. „Domácí utkání nám vcelku vyšla, ale ani venku jsme nehráli špatně, tedy až na zápas v Třinci,“ pokračuje Dopita.
Hanácká metropole prožívá hokejovou mánii, všechny tři domácí duely sledoval takřka vyprodaný stadion. „Je to parádní, začalo to v baráži a drží se to i nyní. Hráči skvělou atmosféru samozřejmě vnímají a myslím, že je to motivuje k ještě lepším výkonům. Uvidíme, kolik lidí bude chodit v dalších fázích sezony,“ uvažuje člen zlaté party z Nagana a posunuje se dál: „Chceme hrát takovým stylem, aby diváci viděli, že hráči dělají pro úspěch týmu maximum. Co se týče umístění, samozřejmě se chceme udržet, ale to každý. My se zkrátka budeme snažit hrát co nejlépe.“
Už jsou to bezmála dva roky, kdy olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa ukončil svou bohatou a úspěšnou hráčskou kariéru. Při otázce, zda si v budoucnu plánuje obout brusle a jít si ťuknout, mu zazářily oči. „Zhruba před rokem a půl po semifinále s Ústím jsem šel na operaci s kolenem. Od té doby jsem ho léčil, teď už vypadá lépe. Začínám se hýbat a hokej bych si rád s partou kluků nebo s hráči na tréninku zahrál. Na žádné velké hraní už to ale není,“ uzavírá s úsměvem Jiří Dopita.
FOTO: hc-olomouc.cz
Share on Facebook
