Dvacítky doma, to byl můj sen! hlásí Pavel. Zaútočí z univerzity na NHL?
Foto: Alena Zapletalová
V české dvacítce poctivě plní všechny úkoly, které od trenéra Varadi dostane. Ondřej Pavel se do kádru prosadil možná trošku překvapivě, naposledy totiž reprezentoval ještě v kategorii osmnáctiletých, kdy si zahrál na Memoriálu Ivana Hlinky. Útočník amerického týmu Fargo Force si vybral trošku jinou cestu mezi elitu, v brzkém věku odešel do zámoří a trpělivě zdolává jednotlivé mety.
Odchovanec pražské Kobry hraje za Atlantikem už od sezony 2016-17. Aktuálně patří k oporám týmu Fargo Force z USHL, už teď je jisté, že další ročník zahájí na univerzitě Minnesota State. Vzhledem k tomu, že Pavel válí americké soutěže, zná velmi dobře nejbližší soupeře českých juniorů na světovém šampionátu.
Co byste řekl o letošní americké dvacítce?
Osobně jsem se v USHL potkal s pár kluky, ať už je to Bobby Brink nebo Parker Ford, proti kterým jsme hráli v divizi. Jsou to velmi talentovaní kluci, hrají tvrdě do těla, nic nevypustí. Ale jako každý mají i oni své nedostatky a toho musíme využít.
Který z dalších soupeřů ve skupině vám připadá silnější – Spojené státy, či Kanada?
Je hodně těžké srovnávat. Oba týmy mají spoustu kvalitních individualit. Jejich vzájemný zápas rozhodly víceméně přesilovky, obě mužstva jsou na vysoké úrovni. Podle mého se nedá vyloženě říct, kdo je lepší. Záleží zápas od zápasu.
Šampionát dvacetiletých musí být pro vás ohromnou motivací, předtím jste reprezentoval jen v osmnáctce.
Byl to můj sen! Poslední tři roky jsem pracoval směrem k této příležitosti. Abych ji dostal. Jsem tady a hlavně hledím na to, abych odvedl dobrou práci. Protože důvěra od trenérského štábu není jen tak, musím ji naplnit.
MS U20: Ondřej Pavel po nedělním tréninku
USHL je soutěž, která v Česku není příliš sledovaná. Je tím pádem těžší dostat se odtud do reprezentace?
Je to vskutku tak. V USHL se ukážu spíš americkým univerzitám, nebo doufám i skautům NHL. Rozhodně dlužím velký dík trenérskému štábu dvacítky, že sledovali moje zápasy, dali si práci mě skautovat a koukali se na mé highlighty. Že mi dali příležitost tady být.
Ve dvacítce hrajete čtvrtou pětku, v klubu je vaše pozice jiná. Navíc tam jste i kapitánem týmu. Znamená to velký rozdíl?
Řekl bych, že moje hra se nemění. Ať jsem tady nebo tam, hraju stejný typ hokeje. Snažím se udělat maximum pro svůj tým. Nezáleží, jestli na sobě máte písmeno nebo ne.
Jste zatím spokojený s tím, jak se vám ve Fargu letos daří?
Vždycky to může být lepší. Odmalička jsem byl spíš víc sebekritický a pesimistický. Řekl bych, že na bodech zrovna nezáleží, protože nejsem typ hráče, který udělá čtyři body za zápas. Týmu mohu pomoci v jiných situacích. Myslím, že tohle zatím dělám dobře. A ještě se musím zlepšit, stále to není ideální.
Před měsícem jste získal jistotu, že příští rok zamíříte na univerzitu, do prestižní soutěže NCAA. Hodně vás to povzbudilo?
S lidmi z univerzity jsem mluvil už před dvěma lety. Podepsal jsem 13. listopadu. Líbilo se mi, že oni hráče rekrutují dva roky předem a nechají vás, abyste si sám ručil za své zlepšení. To musíte udělat a dokázat, že jste hoden hrát za univerzitu.
MS U20: Patrik Eliáš po nedělním tréninku
Je součásti vaší hokejové cesty i průnik do NHL, jaký se v minulosti povedl Andreji Šustrovi a spoustě výtečných amerických hokejistů?
Samozřejmě. To je plán, ale může se stát cokoli. Uvidíme, jak to dopadne. Tohle je hodně daleko. Teď se soustředím na mistrovství světa.
Po skalpu Rusů si dvacítka hodně zkomplikovala situaci porážkou od Němců. Už jste překonali zklamání?
Rozhodně bych řekl, že nikdo neskáče radostí. Byla to velká facka, protože jsme věděli, o co v tom zápase jde. Nikdo ale nevěší hlavu, ani ten turnaj nepokládá za dokončený. Máme před sebou dva zápasy, které budou velice těžké. Ale je to hokej a není nic nemožné.
Navíc základní skupina v Ostravě je zatím neskutečně vyrovnaná.
Ano. V sobotu večer jsem koukal na zápas Rusů s Kanadou a ti to zamotali. Všechny týmy mají velkou kvalitu, uvidíme, jak to nakonec dopadne.
MS U20: Michal Teplý po nedělním tréninku
Češi jsou doma, žene je skvělé publikum. Není ale tlak od fanoušků někdy až svazující?
Tlak bych nepokládal za negativní věc, spíš za pozitivní. Nemůžu mluvit za ostatní hráče, ale já to beru jako bonus. Je to něco, co si musíme v kariéře zasloužit. Kdybyste hrál čtvrtou ligu, tam žádný tlak není. Věřím, že to tak mají i ostatní kluci.
Vy jste asi na určitý tlak okolo zvyklý, že?
Hraju v americké USHL a na utkání tam občas chodí okolo pěti tisíc lidí. V každém zápase, který jsem už od žáků hrál, jsem si sám na sebe dával velký tlak. Ve všech situacích ze sebe musíte vydat maximum a tady na šampionátu je nutné ještě deset procent přidat, protože jsou tu tak kvalitní hráči, že osobní maximum stačit nebude. Člověk musí překonat sám sebe.
Co by podle vás mělo platit na Američany?
Myslím, že tvrdý přístup. A také naše klasická hra. Chce to neprohrávat osobní souboje a jít do toho na sto deset procent. Když to zvládneme, věřím, že to dopadne dobře.
Týmový přístup souvisí také s disciplínou a vylučováním, je to tak?
Problém s disciplínou podle mě spočívá v tom, že nám někdy nejedou nohy, nechceme udělat krok navíc a snažíme se to řešit hokejkami. Čehož každý chytrý soupeř využije. Pak jsou z toho zbytečná vyloučení, která nás položí na záda.
Foto: Alena Zapletalová
Share on Facebook
