Doudera hledá nový impuls. V Motoru se těší i na výraznější roli
Milan Doudera
|
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Devět let = čtyři zlata, dvě stříbra. Milan Doudera patřil k výrazným postavám třinecké dynastie, ale... Na jaře si řekl: „Bylo to překrásné a bylo toho dost. Sbohem a šáteček.“
Čím jiným začít, než... Proč jste se rozhodl opustit Třinec?
Už jsem tam strávil nějakou dobu. Devět let... Říkal jsem si, že je čas na změnu a že by to chtělo nový impuls do života. Řešili jsme tedy, co dál – nabídka a zájem z Budějovic mě oslovily. Slyšel jsem od nich vizi do budoucna, ta se mi líbila.
Oceláři o vás dál zájem měli, ne?
Ano, chtěli, abych pokračoval. Ale jak říkám: cítil jsem, že je čas na změnu, že bych chtěl tu adresu změnit a vyzkoušet si zase něco nového. Zatím toho nelituju.
Z Třince se ale stal, v podstatě, váš druhý domov, že?
Dá se to tak říct. Během sezony jsem tam trávil většinu roku, byl jsem tam víc než doma. Za ty roky mi to tam přirostlo k srdci. Vzali jsme se tam s manželkou, narodil se nám tam syn... Navíc se nám dařilo jako týmu. Na Třinec určitě vzpomínám v dobrém, zanechal v nás spoustu stop.
„Říkal jsem si, že je čas na změnu a že by to chtělo nový impuls do života."
Získali jste čtyři tituly v řadě. V čem byla třinecká výjimečnost?
Důležité je, že jádro týmu bylo furt pospolu. A pokud nějací kluci odešli, přišly za ně zase adekvátní náhrady. Tým měl chuť vyhrávat a věděl, jakou dřinu to obnáší. Vždycky jsme si za tím šli od začátku sezony.
Teď ale do současnosti. Proč jste si vybral právě České Budějovice? Hrálo roli i to, že před rokem získaly bronz, takže je to také tým, co dokáže hrát vysoko?
Souhlasím. Navíc je tam velká fanouškovská základna, lidi tam hokej milují. Motor si určitě zaslouží lepší pozici než předposlední místo. Vize, že by to chtěli zlepšit, že by přivedli posily a chtěli by hrát výš v tabulce, mě oslovila. Navíc je to pěkné město. My jsme tam s manželkou byli párkrát v létě na dovolené a moc se nám líbilo. Takže když přišla nabídka z Budějovic, vcelku rychle jsme se domluvili.
Jak těžké pro vás bylo přijít do úplně nové kabiny?
Byl to nezvyk. Po devíti letech už má člověk nějakou rutinu, všechny lidi zná a všechno má zautomatizované. Samozřejmě pár spoluhráčů jsem tady znal, ale přišel jsem do kompletně nového prostředí. Rychle jsem si ale zvyknul. Máme výbornou partu, kluci mě přijali mezi sebe. Adaptace byla rychlá, všechno běží bez problémů.
„V Budějovicích bych měl mít větší roli. Lákalo mě to."
V přípravě jste dostal na dres áčko. To potěší ne, hned takhle první rok?
No jasně! Jsem brán za toho zkušenějšího hráče. Potěšilo mě to a nezříkám se této role.
V Třinci byl v tomto ohledu skvělým učitelem Petr Vrána. Co jste od něj odkoukal?
Obrovský profesionalismus. A taky klid, lásku a oddanost k hokeji. I po tom, jaká tragédie se přihodila, se rozhodl pokračovat. Hokej miluje a je to parádní hokejový vzor.
Je pro vás výzva, že v Českých Budějovicích můžete mít dominantní roli? V Třinci, v té konkurenci, se přece jen těžko vyniká.
Jasně. Když to řeknu blbě, i tohle jsem bral v potaz. Roli v Budějovicích bych měl mít větší, lákalo mě to. Navíc můžu předávat zkušenosti i mladším hráčům.
V přípravě jste nastoupil vedle Pavla Pýchy nebo Mikuláše Hovorky. Víte, s kým budete v sezoně?
To necháme na trenérech. Zatím se zkouší různé varianty, je to přece jenom příprava. Uvidíme, s čím pak vyjedeme do sezony.
Je v klubu cítit, že se loňská sezona nemůže opakovat?
Jasně. Udělaly se změny a přišli noví kluci, aby se tohle neopakovalo. Chceme se pohybovat v úplně jiných částech tabulky. Doufám, že to tak i bude. Do každého zápasu půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát.
Na papíře tým vypadá opravdu zajímavě.
Jasně, ale papír neudělá ty výkony. Musí to všechno sednout. Ale jak jste říkal, papír vypadá dobře a partu máme dobrou. Teď to v přípravě ladíme, abychom byli na patnáctého září připravení. Myslím, že si to sedá a den ode dne se to zlepšuje.
Share on Facebook
