Do roka a do dne, Hlaváč je zpátky! Stíhám Jardu Jágra, končit nechci, hlásí
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Většina jiných parťáků ze zlaté generace českého hokeje působí jako trenéři nebo po skvělé kariéře vede jiný život, Jan Hlaváč je ale stále v činné službě. Dvojnásobný mistr světa uskutečnil celkově pátý návrat do mateřské Sparty, po téměř roční odmlce vybojoval extraligovou bitvu. A zase si vedl parádně. Skoro jako za starých časů. Někdejší hokejista NHL umí, pořád má v sobě oheň soutěživosti a nadšení pro milovaný sport. "Ještě to ve mně je. A dokud bude, chtěl bych hrát. Pokud to člověk vezme poctivě, dá se to zvládnout," říká.
Také proto je zpátky. Pokolikáté už... Hlaváč dorazil do vlasti minulý víkend. Trvale žije na Floridě, kde se udržuje a chystá na další hokejová představení. Po odmlce si nejprve ve čtvrtek zahrál za Benátky páté rozhodující před kolo play off WSM Ligy, pak naskočil za Spartu proti Litvínovu. "Pořád to bylo dobré dobré, ale ve druhé třetině nás tam zamkli a já se zavařil. Od té doby to pak bylo s nohami trošku horší, malinko v laktátu. Ale celkově jsem rád. Po delší době jsem si zahrát extraligový zápas a myslím, že jsem ho zvládl docela slušně," kvituje.
Hlaváč vytvořil formaci s Buchtelem a Klimkem, tihle tři vypadali v bitvě náramně. Dokonce dali i přesilovky, přitom Hlaváč je dosud na Spartě netrénoval. "Vůbec, ne ne. Dohodli jsme víceméně před zápasem. Kluci je hrají jinak. I když nám to moc nešlo, dali jsme jednoho góla. Uvidíme co dál, chce to potrénovat." Pražané mají v útoku přetlak, mimo základní kádr tentokrát zůstali Ihnačák, Smejkal a Deveaux. Sparta disponuje ohromnou ofenzivní sílou a proti Vervě to potvrdila. Výhra 3:1 znamená, že Kalousův tým skončí po 52. kole nejhůř třetí.
Pro Hlaváče byl duel s Krušnohorci speciální. "Každý návrat je emotivní, tenhle samozřejmě dvojnásob. Loni v létě jsme se domluvili, že bych takhle mohl přijet. Poctivě jsem se připravoval. Doufejme, že budu platný," říká. I během duelu mohl oživit vzpomínky na loňské tažení vyřazovacími boji, na kostce se třeba objevil záběr, jak se raduje s letitým kamarádem Jaroslavem Hlinkou. "Minulý rok byl nádherný. Došli jsme skoro do cíle, já si zase zahrál s Jardou. Pro mě určitě fantastické," libuje si.
Někdejší dlouholetý reprezentant věděl dopředu, co ho během února a ve zbytku sezony čeká. Makal, dřel hlavně v posilovně. "Není to jednoduché. Podobně jsem to dělal už v době, kdy jsem byl na Kladně - i když tam jsem šel hrát už v listopadu. Myslím, že moje tělo si na to už trošku zvyklo. Trénuju víceméně na suchu a pak mi stačí čtyři pět zápasů na to, abych se do toho dostal," popisuje. Na Floridě čas od času sváděl přátelské mače. "To je jediný můj led, takže mám radost, že si mohu zahrát a byl také trošku na puku."
Soupeřil s parťáky, kteří nikdy nepůsobili na nejvyšší úrovni. "Bývalí hráči Tampy se scházejí tam, což je pro mě bohužel daleko. Chodíme ve čtvrt na jedenáct, takhle daleko jezdit nemohu. Chodím vyloženě s těmi, kdo se sejdou." Přiznává, že někdy se nutí se sebezapřením. "Není to legrace. Máte nějaké povinnosti, sednout pak večer do auta a jet půl hodiny někam na zimák... Nic moc. Občas jsem vynechal. Ale byl to jinak jediný led, který jsem mohl mít."
Teď je opět na vrcholné tuzemské scéně. A obnovenou premiéru absolvoval proti stejnému soupeři jako loni. "Říkal jsem si: do do roka a do dne, zase proti Litvínovu. Tehdy jsem dal aspoň gól. Ale historie se neopakuje. Né, jsem spokojený," usměje se. "Cítil jsem se slušně, jen jsem se nechal ve druhé třetině zavřít a pak měl zavařené nohy. Jinak dobrý. Jsem moc rád, že jsem mohl naskočit už v základní části. S trenérem Kalousem jsem se takhle domluvil už někdy kolem Vánoc, kdy jsme si volali," potvrzuje.
Jaký dostane prostor dál, to ikona Sparty neřeší. "Nevím, jestli naskočím do play off, nebo budu čekat, zda se někdo zraní. Uvidíme, jak se situace vyvine. Loni jsme ztratili spoustu hráčů, někdo dohrával se zlomenými prsty. Chceme být silní." Hodila by se další výpomoc v Benátkách, ovšem těm už skončila sezona. "Škoda, pro mě by bylo dobré, kdyby se postoupilo. Ve Spartě se bude před čtvrtfinále stát, mohl bych si zahrát nějaké zápasy. Bohužel." Jakmile uslyší dotaz, zda tenhle ročník nebude definitivně poslední v jeho parádní kariéře, rázně zavrtí hlavou: "Né, určitě ne! Já stíhám Jardu Jardu Jágra. Ale to si dělám srandu," chechtá se. Nicméně pokud to půjde, touží pokračovat. "Za rok odehraju zhruba 13 nebo 15 zápasů? Tělo se tak nerozbije. Jsem jak hráči amerického fotbalu, ti to mají podobné. Sice mi je čtyřicet, ale za tři sezony jsem dal nějakých 50 utkání. I vzhledem k tomu se cítím na sedmatřicet," uzavírá.
Share on Facebook
