Christopha Ullmanna mrzí promarněná šance, kritiku po mistrovství světa nechápe

Má za sebou třetí účast na světovém šampionátu elitní skupiny a znovu zůstal se svými spoluhráči těsně před branami postupu do play off. Stejně jako v roce 2004 i loni totiž německá reprezentace obsadila v osmifinálové skupině první nepostupové místo se ztrátou jediného bodu na posledního postupujícího. „Před zápasem s Norskem jsme měli dveře do čtvrtfinále hodně otevřené, vše zhatily negativní okolní vlivy,“ ohlíží se v rozhovoru pro server del.org útočník Christoph Ullmann (na snímku) za nedávno skončeným turnajem v Kanadě.

O osudu Němců se v konečném důsledku opravdu rozhodovalo již v základní skupině v duelu se severským rivalem. Naši západní sousedé totiž před utkáním věděli, že v případě výhry si do další fáze šampionátu připíší tři body. Slováky totiž porazili.

Jenže vítězství zajistilo postup Norům, svěřenci Uwe Kruppa tak šli dál s nulou na bodovém kontě. Situace německé reprezentace v den utkání nebyla zrovna ideální. „Všechny ty události na nás zapůsobily, i když bychom se měli umět vyrovnat s tlakem zevnitř i zvenčí,“ připouští nedávno pětadvacetiletý hráč.

„Tři hodiny před utkáním jsme se dozvěděli, že Florian Busch smí hrát, za další hodinu jsme uslyšeli, že Jason Holland bude potrestán. Pak jsme zjistili, že nám body zůstanou a do toho přišla výhra Finů nad Slováky,“ připomíná hektické hodiny před klíčovým střetnutím.

Německý národní tým potopila Askova trefa z 56. minuty, výhra nad Lotyšskem v posledním utkání osmifinálové skupiny již nic neřešila. Na tým se po šampionátu snesla velká vlna kritiky. „Loňské deváté místo po návratu do elitní skupiny se označovalo za senzaci, letos jsme skončili desátí a vše kolem nás je negativní,“ kroutí Christoph Ullman hlavou.

Kruppovu družinu trápily především kauzy dvou hráčů. Média neustále řešila, zda start Floriana Busche je oprávněný. Během turnaje porušil předpisy IIHF Jason Holland. Do fanoušků se pak tvrdě opřel i svazový kouč. „Už bych se k tomu nerad vracel,“ chce rodák z bavorského Altöttingu za vším udělat tlustou čáru.

„Mezinárodní antidopingová agentura i IIHF start Floriana povolily a jsem rád, že se předvedl v dobrém světle. Ke zbylým kauzám mohu říct jen to, že by se nemělo zapomínat, jak skvělou práci Uwe Krupp i Franz Reindl odvádí,“ konstatuje Christoph Ullmann.

Přes všechny peripetie však podle nové posily Kolína nad Rýnem, kam se vrátil z Mannheimu, panovala v kabině dobrá nálada. „Návrat do elitní skupiny a loňské deváté místo nás naladily pozitivně, ovšem i nyní pod palbou kritiky jsme drželi spolu,“ líčí.

Kolín nad Rýnem beru jako téměř rodné město, znám to tam moc dobře

„Nic jsme si nevyčítali. Ještě víc jsme se semkli, podporovali jeden druhého a stáli za sebou,“ doplňuje. Myšlenky na rozporuplný turnaj už Christoph Ullmann pomalu vytěsňuje z hlavy, vzhlíží k nové výzvě v barvách úřadujícího vicemistra německé nejvyšší soutěže.

Po čtyřech letech v dresu Orlů z Mannheimu se totiž vrací ke Žralokům z Kolína nad Rýnem. „Dostal jsem nabídky od obou klubů. Někdy v listopadu jsem se rozhodl pro návrat do známého prostředí, kde mám z působení v letech 1998 až 2003 stále spoustu přátel, s nimiž udržuji kontakt,“ prozrazuje dnes již stálý člen národního týmu.

K rychlé adaptaci by mu měly pomoci především dvě skutečnosti. Skvělá znalost zázemí klubu i fakt, že starosti se stěhováním převzala přítelkyně. „Zařídila vše během doby, co jsem reprezentoval v Kanadě. Nějaké drobnosti zbývá doladit, ovšem jinak už je vše perfektně zařízené,“ děkuje na dálku. „Navíc město znám velice dobře, beru ho téměř jako své rodiště,“ vyznává se.

Před necelými pěti roky odcházel útočník ve dvaceti letech jako nepotřebný. „Tehdejší trenér Hans Zach mi na konci sezóny řekl, že se mnou již nepočítá,“ vzpomíná Christoph Ullmann. S otevřenou náručí přivítali mladého hráče v Mannheimu.

Tam se postupně propracoval mezi opory a nejproduktivnější hráče, což mu pomohlo také ke vstupu do národního týmu. „Ty čtyři roky byly pro můj sportovní i osobní rozvoj neuvěřitelně cenné. Dostával jsem dost prostoru na ledě a mohl se tak zlepšovat,“ hodnotí Christoph Ullmann předcházející štaci v DEL.

V novém prostředí si před sebe žádné bodové nebo gólové cíle neklade. „Dost na tom, že jako stříbrný tým uplynulého ročníku budeme pro každého cenná kořist a budeme muset své postavení potvrdit. Na tlak jsem sice zvyklý z Mannheimu, nicméně nevidím důvod, proč si jej ještě zvyšovat,“ vysvětluje.

Kromě nové výzvy se těší také na dobře známé parťáky v kabině. „S Robertem Müller jsem dlouho hrál v Mannheimu, Dave McLlwain a Mirko Lüdemann tu působili již před lety. Ze soustředění národních týmů znám Phillippa Gogullu, Andrease Renz či Marcela a Moritze Müllerovi,“ vyjmenovává.

Christoph Ullmann má také jedno speciální přání, s kým by chtěl nastupovat. „Úplně mi stačí, když budu hrát s Robertem Müller,“ vypálí na závěr se smíchem při otázce, koho by chtěl mít vedle sebe v jedné formaci.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí