Chci se poprat o místo, hlásí Pirát Stezka. Jak mu syn změnil život?

Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

Piráti Chomutov v průběhu minulé sezony přišli o gólmanskou jedničku Jána Laca, kterého nahradil v brankovišti Štěpán Lukeš za zády s Dominikem Pavlátem. Nyní se k mladé dvojici přidal jednadvacetiletý Aleš Stezka, jenž přišel z Liberce, kde po návratu ze Spojených států amerických podle vlastních slov neměl takovou sezonu, jak si představoval. Šampión české extraligy staršího dorostu a americké USHL nabral zkušenosti, stal se rovněž odolnějším po psychické stránce a oslavil narození syna.

Fanshop

V Chomutově jste jako soupeř odehrál opravdu hodně zápasů. Jak moc vám ožily vzpomínky, které odtud máte?
Musím říct, že se mi tady strašně líbí už od doby, kdy jsme přijeli na přípravu. Hala je nádherná, hraje se mi tady dobře, což se potvrdilo i minulou přípravu. Nerad o tom mluvím, když jsem teď tady, ale za Liberec se mi zápas v brance povedl. Já jsem tady byl v mládeži mockrát – reprezentace, mladší dorost, play off juniorů. Chomutov i zázemí trochu znám. Moc se mi tady líbí a jsem šťastný, že můžu být součástí toho všeho.

Už jste s novými spoluhráči zavzpomínali na časy v juniorské extralize?
Minulý týden jsme se bavili s klukama, že Kuba Chrpa jel sám do čtyřech hráčů, dal mi gól pod vyrážečku a vyřadil nás. Na to se nedá zapomenout. Teď už se tomu zasmějeme, ale předtím to bylo něco jiného. Chomutov byl v mládeži strašně úspěšný. Byli tu šikovní kluci, takže se sem všichni báli jezdit. Další vzpomínka mě napadá z doby, kdy jsem byl ještě mladší dorostenec a odchytal jsem v Chomutově první zápas za juniory.

Když vám přišla nabídka, abyste se popral o místo v pirátském brankovišti, jak moc jste se rozmýšlel?
Hned jsem říkal, že chci. Znám Honzu Šťastného z Liberce, kde mě vedl. Je to skvělý člověk a trenér. Potom znám kluky z nároďáku a Štěpána Lukeše. Nabídka mě hrozně nadchnula a říkal jsem, že se chci o místo určitě poprat, i když to bude těžké. Udělám pro to maximum, abych ukázal, co umím.

Pokud uspějete a vytvoříte se Štěpánem Lukešem brankářskou dvojici, mohli byste být nejmladší gólmanské duo v extralize. Jak to vnímáte vy osobně?
Každý si řekne dva mladí kluci, ale já si myslím, že jsme si navzájem se Štěpánem, Tadeášem Dvořákem a Dominikem Pavlátem obrovská konkurence. Máme super vztahy a komunikujeme úplně v pohodě, ale zdravá konkurence potom určitě bude. Jeden druhému bude tlačit na paty. Každý bude chtít ukázat, co umí, čímž můžeme jenom překvapit a dotáhnout to daleko.

Kdyby se vám poštěstilo nastoupit proti Liberci, jak moc by to bylo speciální?
Určitě bych chtěl za každou cenu vyhrát, abych jim ukázal, že umím chytat. Bral bych jenom výhru, porážka by byla zklamáním. Na druhou stranu bych z toho nedělal nic extra, bral bych to jako každý jiný zápas. Nevím, jestli by bylo úplně dobré nějak víc řešit, že se jedná o tým, kde jsem předtím byl. Člověk to musí brát zápas od zápasu, i to je část cesty k úspěchu.

Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

Máte titul ze staršího dorostu a také americké USHL. Jakého ocenění si vážíte víc?
Abych se přiznal, cennější je pro mě cena z Ameriky. Už jsem byl starší, bylo to náročnější a byl jsem jinde než doma. Celkově byla celá sezona těžší. S Libercem bylo super, že jsme dokázali porazit starší dorost Komety Brno. Bylo to pro nás strašně moc.

Útočníci říkají, že se za mořem hraje na úzkém kluzišti úplně jiný hokej. Je to pro gólmany stejně náročné?
Začátek byl v tomhle těžký, protože člověk musí pracovat na změnách úhlů. Gólman nemůže tolik vyjíždět, musí držet pozici v brankovišti a další věci. Trvalo mi to nějakou dobu, ale musím říct, že mi to ve finále vyhovovalo více než široký hřiště. I zmenšené brankoviště v Čechách a všeobecně v Evropě mi vyhovuje, mám to rád, protože to nutí gólmana tolik nevyjíždět a být v bráně. Gólman musí být více poziční, což mi vyhovuje.

Strávil jste v Americe dva roky. Co vám to přineslo?
V Americe jsem se hodně osamostatnil. V Čechách mám rodinu, takže kdyby se něco dělo, můžu se na ně spolehnout. Tam jsem se musel spolehnout sám na sebe, protože za mě nikdo nic nevyřídil. Už když jsem tam letěl, začínalo to na letištích. Musel jsem vyřešit všechny věci sám, nemohl jsem jít za maminkou. Když jsem tam šel, uměl jsem angličtinu jenom trochu, tam jsem se naučil pořádně, což je super. A pomohlo mi to také psychicky, protože i v juniorce je to hodně náročné. Hlavně druhý rok byl těžký, protože jsme dobře začali, chytal jsem více, a pak byly obrovské ambice. Když jsem tam přijel na kemp, viděl jsem šedesát hráčů a šest gólmanů. Trochu jsem se bál, ale na druhou stranu mě to hrozně motivovalo, abych chytal dobře a udělal si nějakou pozici.

Z Česka míří hodně hráčů do kanadské juniorky. Proč vaše kroky vedly do Spojených států amerických?
V době, kdy jsem já šel do americké juniorky, v Kanadě byl zákaz na evropské gólmany, protože si chtěli vychovat svoje brankáře na top úrovni. Hodně českých nebo všeobecně evropských brankářů začalo chodit do americké juniorky nebo na univerzitu.

Foto: facebook.com, Aleš Stezka

Nakonec jste se vrátil zpátky do Evropy. Co vás k tomu vedlo?
Už jsem se chtěl dostat z juniorské ligy o úroveň výš do dospělého hokeje. Možnost byla v Evropě a v Liberci. I když sezona nebyla taková, jak jsem si představoval, po psychické stránce mě to do budoucna zase posunulo. Všechno špatné je k něčemu dobré. Celou sezonu jsem tvrdě pracoval, abych mohl později zúročit, co jsem se naučil v Americe.

Mluvil jste o zvykání si na úzké kluziště. Jak těžké bylo vrátit se zpátky na široké?
Bylo náročnější vrátit se zpátky na široké kluziště, než když jsem šel do Ameriky. Říkal jsem si, že jsem na tom vyrůstal, takže by s tím nemusel být problém, ale opak byl pravdou. Strašnou dobu jsem měl problém zase pracovat s úhly na širším kluzišti. Myslím, že už jsem si zvykl, ale chce to ještě čas. Byla výhoda, že máme delší přípravu, protože mi to trvalo asi měsíc. V Americe je příprava asi tři neděle, za ten čas se mi povedlo na úzký led zvyknout.

Byla krátká příprava s týmem velký nezvyk po zkušenostech v Česku?
Bylo to všechno hrozně rychlé, takže jsem to nestíhal vnímat. Když tam člověk přijde první den, hned se všichni chovají, že je znáte rok. Všichni jsou hrozně přátelští. Byla to velká výhoda, protože jsem se nebál mluvit anglicky. Věděl jsem, že když něco řeknu špatně, zasmějí se mi, ale pomůžou mi, abych se opravil a naučil se to. Cítil jsem se strašně dobře a parta byla suprová. I když bylo hodně trejdů, pořád se držela nějaká parta.

Stihl jste ve Spojených státech nebo Chicagu poznat něco jiného než stadion, autobus a hotel?
Moc jsem toho nepoznal, to je pravda. Chicago je obrovské město, měli jsme to z domova do města hodinu a půl autem. Před sezonou jsme byli na baseballu a v centru, což bylo super. Ale nevadilo mi to, protože jsme trávili hodně času spolu s klukama. Třeba jsme si půlka týmu celé odpoledne volala a hrála online Xbox. Pořád jsme byli spolu, přestože jsme bydleli daleko od sebe. Všechno to hrozně rychle uteklo, což ještě umocnilo, když se mi v listopadu narodil syn. Chtěl jsem ho vidět, takže jsme hodně času trávil na internetu.

Jak moc vám narození syna změnilo život?
Když přijdu po tréninku, vím, že už si nelehnu. Je to super. Malý už vyrostl, chodí, povídá, takže je to skvělé. Vždycky se hrozně těším domů, až zase budeme hrát hokej. Má hokej hrozně rád, máme ho všude. Změnilo se mi to hodně v tom, že nemyslím jenom na to, co budu dělat já, ale myslím na to, co budeme dělat společně a všechny věci okolo. Člověk se díky tomu vyvine. Je pro mě motivace i do hokeje, aby se měl hezky a třeba si vzal příklad.

Chtěl byste, aby byl syn po tatínkovi také hokejista?
Já bych byl rád, aby byl hokejista. Ale necháme to na něm, určitě ho do toho nebudeme tlačit. Je to jenom na něm. Když bude chtít dělat tenis, může dělat tenis. Ale už si to vybral sám. Den začíná s hokejem, bere hokejku a kouká na celé zápasy, aniž by se třeba pohnul. Zkoušíme si kopat s balónem, aby zkusil i jiné sporty, ale moc ho to nebere.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz