BLOG z MS 20: Zápisky benjamínka Šimona Stránského
Šimon Stránský s kanadským vízem
Nejmladší člen české reprezentace do 20 let Šimon Stránský nedávno oslavil osmnácté narozeniny a má před sebou příjemné vyhlídky v dalším draftu NHL. Některé z předpovědí ho řadí dokonce do prvního kola. Nejdříve chce ale nadějný útočník pomoci české dvacítce k dlouho očekávanému úspěchu. Přečtěte si, jak Šimon Stránský prožívá juniorský světový šampionát v Helsinkách.
Z Kanady jsem přiletěl 10. prosince a pak byl před kempem tři dny doma. Rád bych byl určitě doma déle, ale ještě raději jsem teď tady. Osmnácté narozeniny jsem oslavil 21. prosince už s týmem. Trenéři a kluci mi popřáli, dostal jsem dort, tak jsem ho hned všem rozdal. Potěšilo mě to a bylo to fajn.
Po téhle sezoně mě čeká draft, ale to ani moc nevnímám, není na to čas. Nepřijel jsem kvůli tomu, abych myslel na draft, ale abychom s dvacítkou po dlouhé době udělali úspěch. Samozřejmě vím, že nás tady lidé z NHL sledují, ale na to jsem zvyklý z Kanady. Nezbývá než hrát každý zápas dobře a hrát týmově.
Jsem tady nejmladší, takže musím sbírat puky. Je nás tady naštěstí z ročníku 97 více, takže pak tam mezi námi po tréninku proběhne “střižba“ a kdo prohraje, tak je sbírá. Jsem na dvacítkách první rok a moc kluků jsem tady neznal. Takže jsem se snažil s nimi rychle seznámit a zapadnout do party. Nechám si určitě od těch zkušenějších také poradit.
Ale v Xboxu je porazím. Teď jsme hráli s klukama na pokoji fifu a s Jirkou Smejkalem jsme náš turnaj vyhráli! Byly tam ještě tři týmy - David Pastrňák hrál s Dominikem Mašínem, Dominik Lakatoš s Radkem Veselým a Filip Chlapík s Míšou Špačkem. My jsme hráli za Barcelonu. Já mám teda raději Real, ale s Barcelonou se hraje nejlépe.
S Jirkou Smejkalem jsem také na pokoji. Jsme kamarádi, hrajeme proti sobě totiž v Kanadě celkem často a pořád se na sebe na ledě smějeme, i když jsme soupeři. Na pokoji tak vycházíme dobře. Někdy mě Jirka musí budit, protože já si po ránu ještě rád poležím. Bavíme se spolu o všem možném - o hokeji nebo o našich přítelkyních.
Já mám tu svoji doma v České republice, což není samozřejmě lehké. Viděl jsem ji teď tři dny před odletem na dvacítky, potom budu doma jeden den a pak zase zpátky do Kanady. A neuvidíme se tři nebo čtyři měsíce. Je to těžké, ale musím se prostě kousnout. Stýská se mi, stejně jako po domově, ale na to se nedá myslet. Dost kluků v Kanadě skončilo, protože to nedali. Já jsem tam ale od toho, abych tvrdě makal a hrál hokej.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Stejně jako tady. Dnes hrajeme s Bělorusy a přemýšlím o tom celý den. Vím, že to nebude lehký zápas a není možné je podcenit, protože třeba Slováky dost potrápili. Večer jsme se na ně připravovali. Vypadá to tak, že sledujeme video na různé situace, díváme se, co jsme dělali dobře a špatně, potom sledujeme soupeře. Pak se na to do detailu připravíme, protože detaily tady rozhodují. Trenér se nás občas zeptá, co dělá hráč na videu špatně a my musíme odpovědět. Když neodpovíme, máme to za padesát korun. Já zatím nedlužím nic, tedy kromě jednoho pozdního příchodu. Ale to se stává.
Po pondělním zápase se Slováky jsem byl celkem unavený, postupně se to hromadí. Ale tak to tady na turnaji prostě bude. Překvapila mě atmosféra, nemyslel jsem si, že přijde tolik lidí, zvlášť na nás se Slováky. U nás v Kanadě zrovna máme malý stadion, kde je kapacita kolem tří tisíc. Ale tady už je to úplně něco jiného. Všechno se tady dá spíše přirovnat k dospělému hokeji, i když jsem ho ještě nehrál.
Dost mi pomáhá, že mám na dálku podporu od rodiny. S tátou jsme si zatím volali po každém zápase a s bráchou, který taky hraje za mořem, si píšeme. Dodává mi to sebevědomí. Táta je bývalý hokejista a teď trenér, takže mi radí. A já ho vždycky poslechnu, protože vím, že má pravdu. Brácha mě zase nabádá, abych makal dál.
Akorát s klubem teď moc nekomunikuji. Já mám totiž kanadský telefon, který jsem si nevzal sem na turnaj. Takže oni asi ani neví moje číslo. Ale psal mi Vojta Budík, který se mnou hraje v jednom týmu, že se jim mám prý ozvat. Takže budu muset dát vědět, jak se mi tady daří.
Share on Facebook
