1000. zápas? Už nejsem bouřlivák, říká Růžička. Jako veterán se necítí
Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz
Trenér Vladimír Růžička se zapsal do historie elitní tuzemské soutěže, když v pátečním čtvrtém souboji předkola Generali play off koučoval jubilejní 1000. zápas. Povedlo se mu to jako prvnímu extraligovému trenérovi. "Docela mě to číslo překvapilo, asi už jsem starý," směje se chomutovský lodivod, jenž dostal od svých svěřenců ten nejlepší možný dárek! Vítězství 2:1 a prodloužení série, o jejímž vítězi rozhodne až nedělní pátý duel.
"Nekoukám na to, jestli to byl tisící zápas. Pro nás je důležité, že jsme po nevydařeném startu dokázali vyhrát obě venkovní utkání a vrátili se do série. Hrajeme podobně jako Boleslav, play off je o bránění a v tom jsme v prvních dvou zápasech jednoznačně propadli. Další utkání jsme už sehráli dobře dozadu. Věřím, že doma zabojujeme a urveme klíčové třetí vítězství," přeje si chomutovský kouč, který se po výhře 2:1 zapsal do historie.
Dosud žádný jiný trenér v extralize na metu tisíce utkání nedosáhl. Podařilo se to jen několika hráčům a nedávno také čárovému rozhodčímu Stanislavu Barvířovi. "Docela mě překvapilo, že už to je tisíc zápasů. To je celkem dost. Je docela zvláštní, že ještě nikdo jiný z kolegů na tuhle metu nedosáhl. Je to pro mě divné, asi už jsem starý. I když jako nějaký trenérský veterán se ještě vůbec necítím," culí se třiapadesátiletý zkušený kouč.
"Na hráče jsem přísný a tvrdý. Jakmile mi rupne v hlavě, nemají to se mnou jednoduché."
"Doufám, že ještě budu nějakou dobu stát na střídačce. A že bych tam vydržel až do 78 let jako Scotty Bowman? Uvidíme. Chtěl bych trénovat, dokud mě to bude bavit. To je velice důležité, když vás to baví a máte se pořád co učit. V trenéřině je neustále něco nového. Musíte se dál a dál zdokonalovat," říká Vladimír Růžička, který před dvěma lety podepsal s Piráty smlouvu na dlouhých deset sezon. A práci v Chomutově si naplno užívá.
"Trenéřina mě pořád moc baví a naplňuje, navíc jste pořád mezi mladými kluky. Jsem trenér, který se snaží z hráčů dostat co nejvíc. Vím, že to se mnou nemají vůbec jednoduché. Jakmile mi rupne v hlavě, tak to fakt nemají lehké. Ale už mě dobře znají. Jsem prostě takový, že chci, aby bylo vše tak, jak má být. A pokud není po mém, tak je všechno špatně," přiznává Růžička s tím, že poslední dobou se díky zkušenostem trošku zklidnil.
Býval jsem bouřlivější, nyní už jsem klidnější a zkušenější
"Býval jsem bouřlivější, nyní už jsem klidnější. Samozřejmě v určitých momentech se rozčílíte, ale celkově jsem klidnější. Na střídačce, v kabině i při trénincích," prozrazuje Růžička, který se za těch tisíc odkoučovaných zápasů mezi tuzemskou elitou v určitých věcech změnil. "To musí zhodnotit někdo jiný, ale určitě je to jiné než v mých začátcích. Těch utkání, třeba i v nároďáku, mám za sebou hodně a jsem už zkušenější," ví trenér Pirátů.
Ten už ani tolik nekřičí na rozhodčí. "Ti to mají v utkáních těžké. Nejjednodušší je jenom na ně nadávat, ale ono to k tomu nepatří. Mnohdy je však těžké se na střídačce udržet, kolikrát třeba cítíte křivdu. Samozřejmě rozhodčí to vidí ze své pozice na ledě jinak. Občas mám ještě nějaké výlevy, ale tím, jak mi přibývají odtrénované zápasy, jsem klidnější a přibývá k tomu také větší zkušenost," pokyvuje trenér, který se Slavií získal dva tituly.
Každému bych přál, aby mohl mít svého koníčka jako práci
Pražský klub vedl nepřetržitě čtrnáct ročníků a právě v něm položil pořádný základ k tisícovce odtrénovaných extraligových zápasů. A na který nejraději vzpomíná? "Je jich více. Vzpomínám rád třeba na sérii se Spartou, kterou jsme otočili z 1:3 na 4:3. To stejné se nám povedlo také se Znojmem. Pak na sedmé duely ve Znojmě, na Spartě. Na zápasy play off mám opravdu hrozně moc pěkných vzpomínek," pátrá v paměti Vladimír Růžička.
Olympijský vítěz z Nagana, kde startoval ještě jako hráč, svou práci miluje a je to na něm hodně znát. "Každému bych přál, aby mohl mít svého koníčka jako práci. Hokej mě hrozně moc baví a možná je to na mě vidět. Všichni vidí, jak práci strašně moc prožívám. Beru si ji domů, na stadionu trávím spoustu času a chci, aby mužstvo hrálo co nejlíp. Na hráče jsem hrozně přísný, tvrdý a někdy to pro ně asi není příjemné," vypráví na závěr.
Share on Facebook
