Zklamaný Pastrňák o finále Stanley Cupu: Bude to bolet do konce života

Foto: Karel Švec, Český hokej

18. června 2019, 15:55

Adam Bagar

Radost z třetího zisku Zlaté hokejky zakrýval smutek. David Pastrňák stále těžce kouše konec sezony, v níž byl blízko vysněnému Stanley Cupu. Jeho Boston totiž ztratil finálovou sérii se St. Louis až v klíčovém sedmém zápase.

Jak moc vás taková prohra bolí?
Stoprocentně to je nejhorší porážka, kterou jsem ve své hokejové kariéře zažil. Bolí to moc a bude bolet do konce života. Těžko se to polyká. Je to obrovská bolest. Jak přijde myšlenka na hokej, tak bohužel vždycky přijde tenhle zápas.

Přemýšlel jste nad tím, co šlo v rozhodujícím utkání udělat líp?
Pořád je to čerstvé. Když se mi teď do hlavy dostanou myšlenky na hokej… Jediné, co vidím, jsou ty poslední vteřiny v sedmém zápase. Když jdu spát, tak vždycky přemýšlím, co se dalo udělat jinak. Fakt to hodně bolí, protože nikdy nevíte, kdy bude další šance si o Stanley Cup zase zahrát.

Jak moc vás v play off limitoval palec na ruce, který jste si poranil cestou z týmové večeře?
Když jsem se po více než pěti týdnech vrátil do zápasů, všechno bylo v pohodě. Ale v sérii s Columbusem jsem do palce dostal hokejkou a už to nebylo ono. Na druhou stranu, třeba Zdenda Chára hrál se zlomenou čelistí, je to velký bojovník, správný lídr. To k hokeji patří. Trošku mě to omezovalo, ale když máte šanci hrát, vždycky se snažíte zápas odehrát co nejlépe.

Můžete přiblížit, jak přesně k vašemu zranění tehdy došlo?
Byla zima, jel jsem dolů po schodech, byl tam sníh. Po cestě do taxíku jsem sešel z patníku a spadl celou vahou přímo na levou ruku.

Jak těžké je hrát, když od vás všichni očekávají to nejlepší, ale vy víte, že vás omezuje zranění?
Snažíte se to nevnímat, ale žijeme v době, kdy telefony a mobily vidíte každý den. Ale jsme hokejisté na nějaké úrovni a měli bychom se s tím umět vypořádat. Dělal jsem, co jsem mohl. Pro příště budu jistě zkušenější, ale pořád jsem mladý a učím se. Někdy ty špatné zprávy vedou k něčemu dobrému.

Nebýt zranění, mohl jste pokořit metu 50 gólů za sezonu. Mrzelo to hodně?
Je to určitě obrovská škoda. Góly chci dávat, protože takhle pomáhám týmu nejvíc. Padesátka byla velkou motivací, jenže zranění k hokeji patří. Bohužel byla smůla, že jsem se nezranil na ledě, ale mimo něj. O to víc mě to mrzelo.

Čím to, že St. Louis dokázalo ve finále tak eliminovat vaši elitní formaci?
Těžko říct. Nějak jsme se nemohli rozjet, vlastně se nám nedařilo celé play off. Koukali jsme se na videa, prostě nám to tam nepadalo. Možná nám trošku kleslo i sebevědomí. Chtěli jsme týmu pomoct nějak jinak, když to nešlo gólově, ale St. Louis nás výborně bránilo a vlastně nám nic nedovolilo.

Foto: nhl.cz

S čím vás vůbec z Bostonu vyprovodili? Byl čas mluvit s trenérem a generálním manažerem?
Byl to takový mítink na rychlovku. Dva dny po prohraném posledním zápase sezony a po tak těžké porážce bylo náročné najít správná slova. Všichni jsme z toho byli smutní. Musíme ale zregenerovat, dát se do pořádku a připravit se na další ročník.

Věříte, že v příští sezoně může být Boston stejně silný?
Měli jsme neskutečnou partu, drželi jsme ji celou sezonu, což je to nejdůležitější. Strašně moc jsme si to užívali. Dobře víme, že dobrou partu pokaždé nenajdete. Vždycky je šance, že si nesednete, což se nám nestalo. Doufejme, že co největší jádro týmu udržíme a budeme i v další sezoně semknutí. Byl bych moc vděčný, kdyby mě tahle zkušenost z finále posunula dál. Doufejme, že ještě na Stanley Cup bude šance.

Jak vnímali finále fanoušci? Bylo ve městě cítit, že to neklaplo?
Samozřejmě. Už když jsem jel na sedmý zápas, tak bydlím kilometr od haly a trvalo mi to tři čtvrtě hodiny. Bylo cítit, že se děje něco velkého. Byl jsem hrozně moc nemotivovaný, celé město tím žilo, byly zácpy a samé koncerty. Bohužel to nevyšlo.

V čem bylo St. Louis z vašeho pohledu nejvíc nepříjemné?
Mají obrovské obránce, hrají fyzický hokej. Na nás hráli nejvíc fyzicky, co jsme zažili. Hráli velice dobře, gratuluju jim.

Tipnul byste si před play off, že Blues dojdou takhle daleko?
Bylo hodně zvratů, to jenom svědčí o tom, že se v hokeji může stát cokoliv. Celou sezonu bojujete o dobrou pozici do play off, což jsme si vytvořili. Měli jsme výhodu domácích zápasů, nakonec jsme však dokázali vyhrát doma jenom jeden zápas. Hokej je takový a může se stát opravdu cokoliv.

Obdržel jste po finále povzbuzující zprávy od jiných českých hráčů z NHL?
Kluci nám to s Krejčou přáli, pár jich nám napsalo. Navzájem si vždycky přejeme, aby Stanley Cup přijel do Česka. Jsme rádi jeden za druhého.

David Krejčí už prohrané finále zažil, neptal jste se ho na recept, jak co nejdřív zapomenout?
Už jenom myslet na porážku fakt strašně bolí. Proto nechci přijít za Krejčou a ptát se ho, co mám dělat, aby to nebolelo. Tím si musí projít každý hráč sám.

Už potřetí za sebou jste vyhrál Zlatou hokejku, pomůže vám pohled na ni zapomenout na zklamání?
Kdybych hrál tenis, tak bych byl asi spokojený, ale hraju hokej. To je týmový sport. Individuální ceny k němu patří a vždycky máte motivaci to vyhrát, ale raději bych měl vedle sebe Stanley Cup. Ani nechtějte vědět, co je teď v mé hlavě. Mé srdce je stále zlomené, takže je těžké si to užít, i když je to velká čest. Postupem času si té ceny budu vážit trošku víc.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Co vám tedy pomůže odvrátit smutek?
Rád hraju i jiné sporty. Aspoň přijdu na jiné myšlenky než na hokej, potřebuju teď vypnout hlavu. Zajdu si na tenis, fotbal, golf nebo padel tenis, což je kombinace squashe a tenisu. Jsem otevřený každému sportu. Odmalička jsem hravý a léto je vlastně jediná doba, kdy si můžu dovolit i další sporty.

I přítelkyně vám hodně pomáhá zapomínat na hokej?
Celou sezonu mi byla obrovskou podporou, jsem ji za to moc vděčný. Vlastně o ní můžu v češtině říkat co chci, stejně mi nebude rozumět (směje se). Ne vážně, patří jí obrovský dík. Stejně jako celé rodině.

Je teď vůbec s vámi doma řeč?
Je to se mnou trošku náročné, musím se přetvařovat, že jsem happy a šťastný.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Mám to trošku zkrácené, ale nic moc v plánu zatím nemám. Příští víkend pojedu na charitativní fotbalový zápas pro Vorasovu nadaci. To je tak jediné v nejbližší budoucnosti. Čas určitě strávím s rodinou, s kamarády a taky bych chtěl jet na dovolenou k moři.

Na jaké české jídlo se doma těšíte?
Nejvíc asi na vepřo knedlo zelo.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz