Životní zážitek! Čech Georgiev hrál za Bulharsko na letošním MS
Foto: Archív Dana Georgieva
Na své premiérové mistrovství světa si musel český útočník Dan Georgiev počkat. Podmínky pro reprezentaci Bulharska na vrcholné akci splnil před dvěma lety, jenže následné dva ročníky byly kvůli covidu-19 zrušeny. Dočkal až se letos v islandském Reykjavíku.
Bulharská reprezentace skončila na letošním mistrovství světa v divizi IIB na čtvrtém místě, když porazila pouze Mexiko (6:2). Ostatní zápasy skončily jednoznačnými výsledky, výběr balkánské země podlehl Islandu 2:10, Belgii 0:11 a Gruzii 3:10.
Právě v posledním zmíněném duelu se střelecky prosadil i český hokejista s bulharskými kořeny Dan Georgiev, jenž premiérově reprezentoval rodnou zemi svého otce na vrcholné akci.
Foto: Archív Dana Georgieva
Poprvé jste na MS reprezentoval Bulharsko. Životní zážitek?
Určitě to patří mezi mé největší životní zážitky. Už jenom proto, že se MS odehrávalo v tak krásné zemi, jako je Island. Trvalo mi celkem tři roky, než jsem si vyřídil všechny potřebné náležitosti, abych mohl za Bulharsko nastoupit v reprezentaci. Poslední dvě mistrovství zastavil covid-19, takže když jsem poprvé vyjel na led v dresu národního týmu, byl to krásný pocit zadostiučinění. Jediné, co tomu nakonec chybí, je medaile. Rád bych tímto poděkoval týmu Akademici Plzeň a firmě TCC sportovní služby za skvělou přípravu.
Svůj jediný gól jste vstřelil proti Gruzii. Máte schovaný puk?
Ano, puk jsem si schoval. (směje se) Dovezl jsem ho domů rodičům, protože nebýt jejich podpory, nikdy bych se na MS nedostal.
„V souboji jsem zlomil hokejku a z frustrace jsem ji dolomil o horní tyč naší brány. Za to mě rozhodčí poslal do šatny.“
Ve stejném zápase jste byl i vyloučen do konce utkání. Co se stalo?
S Gruzií jsme podle mého názoru sehráli vyrovnaný zápas. V případě výhry bychom skončili celkově na třetím místě a já opravdu věřil, že je porazíme. Bohužel jsme však v půlce třetí třetiny inkasovali branku a soupeř odskočil do vedení.
Další střídání byla na ledě naše lajna. Já jsem se před bránou pokoušel vyhodit puk a nešťastným odrazem jsem ho poslal na hůl jednoho ze soupeřů, který jej uklidil do odkryté brány. Navíc jsem v souboji zlomil hokejku a z frustrace jsem ji dolomil o horní tyč naší brány. Za to mě rozhodčí poslal do šatny.
Na turnaji jste porazili jen Mexiko. Jak byste z vaší pozice MS zhodnotil?
Organizace celého mistrovství byla skvělá, i když se nejedná o jednu z nejvyšších divizí. My nenastoupili do žádného zápasu jako favorit. Přijeli jsme s velmi mladým a nezkušeným týmem. Po porážce s Islandem jsme porazili druhého outsidera turnaje – Mexiko – a všichni si začali více věřit.
Bohužel pak přišla studená sprcha při porážce s Belgií, podle mě nejlepším týmem turnaje. V šatně jsme o tom dlouho mluvili a do zápasu s Gruzií jsme nastupovali odhodlaní nevypustit jedinou vteřinu. Naneštěstí nám utekl konec zápasu a my ve třech minutách inkasovali asi pět branek. Byli jsme zklamaní, ale myslím, že jsme ukázali, že se s námi musí počítat a že umíme hrát kvalitní hokej.
„Všechno to začalo jenom jako vtip, kdy si mě naši známí dobírali, že bych mohl hrát za reprezentaci v Bulharsku, když na naši výkonnostně nemám a táta je Bulhar. Táta to však vzal vážně a zařídil mi druhé občanství.“
Jak se vlastně upekla vaše účast na MS? Co jste pro ni musel udělat?
Všechno to začalo jenom jako vtip, kdy si mě naši známí dobírali, že bych mohl hrát za reprezentaci v Bulharsku, když na naši výkonnostně nemám a táta je Bulhar. Táta to však vzal vážně a zařídil mi druhé občanství. Byl to náročný a zdlouhavý proces, jelikož bulharské úřady pracují mnohem pomaleji než ty v Česku.
Dále jsem musel splnit podmínku IIHF, která vyžadovala odehrát alespoň dva roky v bulharské lize. Transfer mi však zakazoval hrát po dobu, co budu registrován v Bulharsku, ligu registrovanou pod ČSLH. Přišel jsem díky tomu sice o pár sezon tady v Česku, ale nakonec jsem rád, že mi to umožnilo zažít tu krásnou atmosféru MS.
V letošní sezoně váš tým CSKA Sofia skončil třetí. Mířili jste výše?
Určitě. Před sezonou mi volal kamarád Nikolaj Dimov, u kterého jsem v Bulharsku bydlel a který se o mě staral po dobu, co jsem v Sofii hrál. Zeptal se, jestli nechci tuhle sezonu ještě jednou hrát právě za CSKA Sofia, protože mají mistrovské ambice. Já se musel rozhodnout, jestli budu hrát v Česku, nebo si znovu zařídím transfer do Bulharska a budu celou sezonu létat na zápasy a zpátky, abych stíhal školu.
Nakonec jsem se rozhodl pro Bulharsko už jenom proto, abych CSKA vrátil to, jak se o mě vždy starali a dali mi možnost odehrát dvě výše zmíněné sezony v bulharské lize. Niki však po dvou ligových zápasech tragicky zahynul při automobilové nehodě. Upřímně to pro celý tým byla velká rána. Právě to ale byla nakonec naše největší motivace, vyhrát pro něj a uctít tak jeho památku. Bohužel tým IRBIS dokázal otočit semifinálovou sérii a my nakonec v souboji poražených uhráli pouze třetí místo. Myslím, že mě to nikdy nepřestane mrzet, ale takový už je občas sport.
Je podle vás bulharský hokej na dobré cestě k tomu, aby se posunul výše?
Myslím si, že momentálně není, i když tuhle sezonu naše zápasy dokonce vysílala televize a Bulharská hokejová federace se snažila hokej co nejvíce protlačit do povědomí lidí.
Co je potřeba změnit, aby tomu bylo jinak?
V Bulharsku je velký problém s volným prostorem na ledových plochách. Každý tým má během roku jen velmi omezené množství času na trénink svých hráčů ve všech věkových kategoriích. Na jednom tréninku se na ledové ploše tím pádem občas sejde až 30 hráčů a je velmi složité hráče smysluplně rozvíjet na tak malém prostoru, i když se o to všechny týmy usilovně snaží.
V Česku není takový problém sehnat si individuální trénink pro hráče, kteří třeba výkonnostně nebo dovednostně zaostávají za svými vrstevníky. V Bulharsku je tohle nemožné. I kdyby se našel někdo vhodný a ochotný trénovat s hokejisty navíc, neměl by šanci dostat čas na ledové ploše, protože všechny termíny jsou plné. Navíc na stadionech trénují také rychlobruslaři a krasobruslaři, kteří se potýkají se stejným problémem.
Nejvíce by bulharskému hokeji pomohly další zimní stadiony v různých městech, ve kterých by mohly fungovat právě individuální tréninky nebo ve kterých by mohly vzniknou další kluby, které by rozšířily ligu a zvětšily konkurenci mezi týmy.
V CSKA jste se potkal i s dalším Čechem, Nicholasem Langem. Ten patří mezi nejlepší hráče v soutěži. Mohou být právě zahraniční hokejisté tím lákadlem, který by v Bulharsku natáhl více lidí na stadiony?
Myslím, že ano. Například Nicholas díky svému účtu na TikToku zvýšil povědomí o bulharské lize i tady v ČR. Kdyby do bulharské ligy začali proudit zahraniční hokejisté, mohli by zvýšit úroveň ligy jak svými dovednostmi, tak i zkušenostmi, které by mohli dále předávat mladým na trénincích. A čím vyšší bude mít liga úroveň, tím více lidí si najde mezi týmy svého favorita, kterého pak budou chodit na stadiony podporovat.
Share on Facebook
