Nedivím se, že lidi pískají. Je to ostuda hokeje, běsní po dalším kolapsu Jaroměřský

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

2. listopadu 9:07

David Jahoda

Velká křeč, která už začíná mít pořádný nápor na psychiku. Hokejisté Olomouce znovu vedli, ale znovu padli. Doma opět nezvládli třetí třetinu a dobře rozjetý duel proti Zlínu prohráli 3:5. Šlo o devátou prohru za posledních deset zápasů. Obránce Kohoutů Jan Jaroměřský potom ze sebe v rozhovoru vylil všechnu zlobu. Upřímností nešetřil.

HokejkaTV

Stejně jako v předešlých duelech, tak i proti Zlínu jste vedli. Ale nakonec jste znovu prohráli... 
Jsem hrozně zklamanej a naštvanej. Už to není normální a už je toho moc. Celkově, co my tu předvádíme, je ostuda. Divím se, že sem ti lidí ještě vůbec chodí. Už se nedá říkat, že je to nějaká deka. My si nepomůžeme jeden ani druhej. Je tady něco, co tady nikdy nebývalo. A mně už to začíná vadit. Jsem tu strašně dlouho a to tady nikdy nebylo.

Co konkrétně máte na mysli?
Mluvím o tom, že mi si nepomůžeme jeden za druhého. My po sobě dloubeme puky... To, co předvádíme, je něco strašnýho. Máme vyhranej zápas, a potom dostaneme takovýhle góly... Je to prostě ostuda a nemělo by se to stávat. Nevím, co se musí udělat, ale něco by se udělat mělo. Takhle to dál nejde. Je to prostě cesta do pekla. Za ty léta, co jsem tady, jsem to takhle ještě necítil.

Jan Jaroměřský (napravo) v souboji s Jakubem Hermanem.

Jan Jaroměřský (napravo) v souboji s Jakubem Hermanem. | Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

Je důležité si takto na plnou pusu říct, jak se věci mají?
Jsem naštvaný, takže jsem možná až moc kritický. Ale asi ne, protože… proč prohráváme? My furt prohráváme! My prohrajeme každý zápas, i ten který vedeme. Furt prostě. Jeden čumí na druhýho, chybí tady srdíčko, co tu předtím bývalo. Je to prostě o tom.

Tým je ale vesměs stejný, kam se to tedy vytratilo?
Nevím, jestli je ten tým vesměs stejný. Asi není vesměs stejný, protože kdyby jo, hraje se tu tak, jak se hrálo vždycky. Nevím, kam se to ztratilo, já to v kapse nemám. Já se omlouvám, ale prostě nevím, opravdu nevím. Nemůžu vám odpovědět.

Jaká cesta by mohla vést z hluboké krize? 
Nesmíme prostě dostávat góly. Vždyť my vždycky vedeme. Miliony zápasů jsme tady uhráli 2:1, 3:2, vždycky jsme to uhráli. Teď si tady chodíme zahrát, jak na nějakým rybníce. Jeden to dloubne, druhý se nevrátí, odhodíme to, odjedeme zádama, jen ať „já ne, ne, ne, ať hraje on“. Nevím, jestli nějaké statistiky, nebo nevím, co my tady honíme.

Po konci zápasu jste se si od fanoušků vyslechli „bojujte za Moru“.
To, co hrajeme, je ostuda hokeje. Nedivím se, že ti lidi pískají, já mám chuť taky pískat. Asi pro to prostě každý musíme udělat víc, nevím. Rád bych řekl, co já osobně pro to jdu udělat navíc, ale… jsem prostě tak strašně zklamanej z toho, co se tu dnes zase odehrálo. Ale není to první zápas. My děláme, jak kdybychom měli padesát bodů, jinak si to neumím vysvětlit.

„My si nepomůžeme jeden ani druhej. Je tady něco, co tady nikdy nebývalo a mě už to začíná vadit.“

Přitom realita je jiná.
My tady hrajeme se Zlínem, se kterým… (na chvíli se odmlčí) Vždyť my umíme hrát. Tyvole, my vedeme dvacet minut před koncem… Vždycky jsme to uměli hrát. Teď je nám to jedno, jeden si jede tady, druhý tady. Já fakt nevím. Já už… (vyšťavený svou vyčerpávající odpovědí odchází do šatny)

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz