Blümel válí v USHL. Víc zápasů je větší zábava, trenéři na mě sází, říká

Foto: Instagram Matěje Blümela

Talent pardubického hokeje Matěj Blümel odešel po Hlinkově memoriálu v roce 2017 do americké USHL, kde letos předvádí parádní výkony. Na začátku října zaznamenal první hattrick, aktuálně je čtvrtým nejproduktivnějším hráčem celé ligy a brousí si zuby na mistrovství světa dvacítek. Příští rok vymění Waterloo Black Hawks za univerzitu v Connecticutu, kvůli které do zámoří odešel.

Vzpomínáte si ještě na začátky své hokejové kariéry?
K hokeji mě přivedl můj taťka, protože je hokejový rozhodčí. On se mnou začal jako první bruslit. Mně se to líbilo, takže jsem začal hrát hokej. Zkoušel jsem ale i jiné sporty – hrál jsem fotbal, chodil jsem na tenis a myslím, že jsem zkoušel i nějaké bojové sporty. To ale moc nevyšlo, takže jsem zůstal u hokeje. Organizovaně jsem začínal v Pardubicích někdy od přípravky.

Před vypuknutím sezony 2017/18 jste zamířil do americké juniorky. Jak se váš odchod seběhl?
Po Hlinkově memoriálu se mi ozvala univerzita v Connecticutu, kde budu působit příští rok, že sem se jim líbil a jestli bych za ně chtěl hrát. Začali jsme to řešit, ale nevěděli jsme, co dál, protože chtěli, abych tam hrál až od sezony 2019/20. Pak se ozvali z Waterloo, během týdne jsme všechno zařídili a na konci prázdnin těsně před sezonou jsem odletěl do Ameriky.

Všechno se tedy seběhlo hodně narychlo. Bylo těžké tento zlomový krok udělat?
Mohl jsem zůstat v Pardubicích, ale nebylo to těžké rozhodování. Abych řekl pravdu, chtěl jsem něco zkusit, nějakou takovou cestu. Navíc jsem chtěl hrát hokej a u toho studovat školu. Tohle je jediná možnost, abych hrál dobrý hokej a u toho měl něco vystudovaného.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Pro rodinu to asi taky nebylo snadné, že?
Všichni mi to na jednu stranu přáli, ale na druhou jim chybím. Všichni mě podporovali. Nejhůř to nesly mamka a ségra, Adéla. Máme spolu krásný vztah, ale možná to je i tím, že jsem odjel a moc se nevidíme. Pak se na sebe i víc těšíme. Nemám problém jít se ségrou do kina nebo na večeři. To je to nejmenší, mám ségru rád.

Podle toho, co jste říkal, letní přestávku jste trávil v České republice. Kde jste se připravoval?
Oni měli dva kempy, jeden je v květnu a druhý snad na začátku srpna. Já jsem vůbec nevěděl, že tam skončím, takže jsem na kempech nebyl a přiletěl jsem až na sezonu. Byl jsem s pardubickou juniorkou a připraven za ni hrát. Občas se to tak stane, že Evropany přidávají na soupisku až těsně před sezonou po nějakých reprezentačních turnajích. To se stalo i mě. 

Potkaly vás po příletu za oceán nějaké překážky?
Prvních pár měsíců jsem neměl žádné problémy. Jazyk byl trochu bariéra, ale učil jsem se už ve škole, takže začátky nebyly až tak těžké, abych se vůbec nedomluvil. Teď je to lepší a lepší. Potom bylo nejtěžší probojovat se do sestavy. Začínal jsem si zvykat, že tu jsou lepší kluci, lepší tým a těžší hokej.

Přijít takhle těsně před sezonou je asi náročné i z pohledu kabiny. Nebo jste to vnímal jinak?
Bylo to fajn. Všichni kluci mě přivítali, jak kdybychom se znali pět let dopředu. Všichni mi začali pomáhat, takže si nemůžu na nic stěžovat. Byla a je tady super parta. Líbí se mi tu. Byl jsem i mile překvapený. Nikdy jsem nezažil nic podobného. Myslel jsem si, že Američani nebudou tak přátelští a bude to spíš boj o místo. Ale jsme kamarádi, pomáhali jsme si, hráli jsme jako tým a bylo vidět, že všichni chceme vyhrát soutěž a bojovat za jeden cíl.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Matěj Blümel (@blumel_matej),Dub 3, 2018 v 7:12 PDT

Jak jste to měl s bydlením?
Přijel jsem do rodiny, kde už byl stejně starý Jack Drury. On mi pomohl se vším, protože byl ke mně nejblíž, takže to bylo i nejrychlejší. Byl jsem tam jenom měsíc, protože nechtěli dva kluky na celou sezonu. Přešel jsem do druhé rodiny, kde jsem doteď. Je to zajímavé, jak se o nás rodiny starají. Je to jiná zkušenost. Nemůžu si stěžovat, rodiny se snaží být takové, jako je naše vlastní rodina, a dělat pro nás to nejlepší.

Najdou se i věci, které si musíte vyřešit sami?
V Americe se může řídit už od šestnácti, takže místní kluci už mají svá auta a Evropany normálně vozí. Někteří si kupují i svoje vlastní auta, ale to už záleží na každém. Jezdíme na trénink po vlastní ose, rodiny nás nevozí. Trávíme s nimi ale všechny svátky, berou nás za vlastní. Připravují nám jídlo. Ptají se nás, co máme za zvyky před zápasem. Já si třeba vařím před zápasem svoje vlastní jídlo a oni s tím jsou absolutně v pohodě. Vycházejí mi vstříc.

První sezonu tam s vámi byl i slovenský brankář Matěj Tomek. To byla asi velká výhoda.
To je kamarád, kterého jsem potřeboval. On pro mě udělal hodně věcí, hodně mi pomohl. Už třeba od banálních věcí, přes zařízení telefonu, až po větší věci, třeba jakou si mám vybrat školu a podobně. Když se jednomu z nás nedařilo, pomáhali jsme si navzájem. Ani jeden jsme tu neměli rodinu, takže jsme hodně času trávili spolu, prakticky každý den. Bylo to fajn, mít někoho takového v týmu. Budu na to rád vzpomínat. Měl tady i auto, což nám hodně pomohlo. Moc mu děkuju za to, co pro mě udělal.

Jak jste si zvykal na hokej a úzký led?
Hokej byl jiný – rychlejší, silovější. Hodně mi pomohly první tréninky, které byly hodně náročné. Na začátku sezony nás prověřili různými testy, takže sem se s tím rychle sžil. My jsme jediný tým, který má normální led. Teda pro mě normální, pro ně jiný. Máme evropské kluziště, ale jinak byl úzký led trošku problém. Soupeři ke mně byli blíž. Všechno bylo rychlejší, ale už jsem si na to zvykl. Myslel jsem si, že mi bude vyhovovat široký led, ale je mi to jedno. Nemám problém ani s jedním ledem, nebo mezi nimi přecházet.

Jaké je v USHL cestování?
Nejdelší, co jezdíme tam a hned zpátky, je pět hodin. Pak další den hrajeme hned doma, a to je hodně těžké. Do postele se dostaneme ve čtyři ráno a druhý den večer zase hrajeme. Pak jezdíme na tripy, což je asi jedenáct hodin. Myslel jsem si, že to bude těžké, ale v autobusech máme postele, takže to není zase tak náročné. Celých jedenáct hodin ležíme, posloucháme písničky, hrajeme hry nebo koukáme na filmy.

Před aktuální sezonou jste se opět vrátil do Pardubic? 
Hned po sezoně, někdy v květnu, jsem odletěl domů, kde jsem se připravoval na suchu. Pak jsem měl čtrnáct dní volno, které jsme si užili s rodinou. Pardubice mi vyšly vstříc, mohl jsem s nimi trénovat na suchu i na ledě. V áčku mě vzali mezi sebe. Byl to zážitek. Mohl jsem porovnat, jak to funguje v americké nebo kanadské juniorce, s áčkem u nás. Je to jiné, co se týče vybavení i zázemí. Byl to zážitek, za který moc děkuju.

Foto: David Mahncke Photography

Vzhledem k bilanci – 20 zápasů, 27 kanadských bodů za 13 gólů a 14 asistencí – se vám letošní vstup do ligy povedl náramně…
Po minulé sezoně jsem měl pohovory s trenéry, kteří říkali, že na mě budou sázet. Předtím jsem to ještě tak nebral, když mi to řekli. Teď, když už vidím, kolik dostávám prostoru, očekávají, že bych měl sbírat body každý zápas. Jsem moc rád, že mi to tam padá, a doufám, že to tak bude pokračovat.

Cítíte tedy i větší odpovědnost za výsledky?
Když prohrajeme, říkám si, co bych mohl udělat lépe, aby náš tým vyhrál. Jinak si to ale neberu k srdci tolik, abych se z toho nějak složil. Máme šedesát zápasů za sezonu, takže není čas si to nějak připouštět. Z toho pohledu je to i náročnější než u nás, ale mně se to líbí. Hrát více zápasů je i větší zábava. Je to americký styl. Hrajeme hodně zápasů, abychom se dostali do tempa a k vytížení, které je v NHL. Všechno spolu souvisí.

Na začátku října jste vstřelil svůj první hattrick. Byl to zatím nejlepší duel?
Je pěkné, že se mi to povedlo, ale už je to dva měsíce, takže o tom ani nepřemýšlím. Po zápase, ještě když jsme vyhráli, jsem si to užil. Teď už to neřeším, spíš koukám, jak dopadne další zápas. Asi to byl to jeden ze zápasů, které se mi hodně povedly.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

I díky tomu jste čtvrtý nejproduktivnější hráč americké juniorky…
Je to příjemné, ale na to moc nekoukám. Zajímá mě, jestli uděláme play off, nebo ne. Někdy jsme první a někdy zase spadneme trochu dolů. Play off je první týmový cíl, pak chceme vyhrát soutěž.

Máte před sebou i nějakou osobní metu?
Co se týče osobních, chtěl bych letos na mistrovství dvacítek. Bude to ještě hodně těžké. Je to takový můj malý cíl, ale nijak moc nad tím nepřemýšlím. Uvidíme, jestli se mi to podaří. Měl bych být jeden z mladších, kdyby se mi to podařilo, takže o to to bude těžší.

Příští rok už budete studovat v Connecticutu, takže se konečně dočkáte průběžného cíle…
S rodiči jsme chtěli, abych mohl studovat nějakou školu, když odejdu. Proto jsem šel i do Ameriky, jelikož tady něco podobného funguje. Zatím ještě nevím, co budu studovat, ale už o tom začnu přemýšlet a ptát se kamarádů, které trochu znám. Už teď vím, že to bude něco sportovního nebo business.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Matěj Blümel (@blumel_matej),Lis 15, 2018 v 9:34 PST

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz