Bartko o švýcarské epizodě nebo ambicích Vsetína. Kolikrát se v životě popral?

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

3. února 2021, 16:05

Ondřej Mach

Pořád mu je pouze 23 let, v první lize už se ale řadí mezi osvědčená jména. Jan Bartko dlouho působil v třinecké organizaci, mimo jiné si vyzkoušel štaci ve Švýcarsku. Aktuálně produktivní obránce hájí barvy Vsetína a připravuje se na nejdůležitější část sezony.

„Osobně se na play off těším moc, poslední roky jsem do bojů o vyřazovací část bohužel nezasáhl. Doufám, že se tam letos probojujeme a budeme hrát o nejvyšší příčky,“ říká Bartko na úvod.

Vsetín každoročně patří mezi prvoligové kluby s nejvyššími ambicemi, letos to ale tak trochu skřípe. Vnímáte to stejně?
Bohužel ano. Když se sezona rozjela, tak se vlastně hned zastavila, to nás podle mě hodně zbrzdilo. Začínali jsme asi třikrát od znova. Na začátku jsme hráli dobře, ale po pauze to nebylo úplně ono.

Návraty po dlouhých pauzách bez ledu musí být hodně těžké…
Úplně se mi to nelíbilo, nebylo mi to po chuti. Myslím, že asi nikdo to nemá rád, všichni na to mají podobný názor jako já. Jak říkáte, dostanete se do tempa, konečně začnete hrát zápasy, a pak najednou stojíte čtrnáct dní, ne-li měsíc. Není to nic příjemného.

Když pomineme koronavirové obtíže, přičítáte nepřesvědčivé výsledky ještě něčemu jinému?
Nic mě nenapadá, abych pravdu řekl. Myslím, že jsme všechny zápasy hráli docela vyrovnaně, akorát nedáváme moc gólů Trápí nás to už delší dobu, zápasy hrajeme na dva nebo tři góly. Dlouho jsem nezažil, že bychom dali třeba pět a víc gólů. Momentálně se trápíme v produktivitě, ale já doufám, že se to otočí.

„Já už si vlastně ani nepamatuju, kdy nám tam padla nějaká šmudla.“

Snažíte se s trenéry právě třeba na střelbě nejvíc pracovat?
Určitě. Po zápasech pracujeme na chybách, které jsme udělali. Tím, že nedáváme góly v zápasech, tak se na tréninku snažíme z každé šance dát gól. Popřípadě to tam dorazit, všechno odvést na sto procent, aby z toho byl gól.

Pak už možná stačí jedna šťastná branka, po které vám to tam napadá, nemyslíte?
Já už si vlastně ani nepamatuju, kdy nám tam padla nějaká šmudla. (usmívá se) Nedokážeme tím otočit zápas ve svůj prospěch, spíš něco takového dá soupeř. Buď dají vyrovnávací gól, nebo nám odskočí. Není to moc příjemné. Přál bych si, abychom to tak měli spíš my.

Týmu se příliš nedaří na venkovních stadionech, v současné situaci se přitom výhoda domácího prostředí minimalizuje. Co za tím vidíte?
Opravdu nevím. Když jsme hráli venku, tak se nám tam od začátku nedařilo a nehráli jsme jako doma. Většinou to skončilo prohrou. Každý zápas jsme si říkali, jak tam jedeme vyhrát, a nakonec se to nepovedlo. Nevím, čím to zlomit. Ale myslím, že v posledních utkáních už jsme nehráli tak špatně. Snad se to otočí.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

Vsetínský stadion Lapač je proslulý parádní atmosférou, vy jste v jednom předsezonním rozhovoru říkal, že se na fanoušky těšíte. Pohled na prázdné tribuny vás musí hodně mrzet, ne?
Osobně jsem strašně naštvaný, že sem nemůžou chodit lidi. Fakt jsem se na atmosféru Vsetína těšil, klub je tím vyhlášený. Zažil jsem to zatím jako protivník a musím říct, že se tady hrálo hrozně, když je fanoušci hnali. Těšil jsem se, že diváci konečně budou na naší straně. Když sezona začala, tak byl ještě nějaký počet fanoušků povolen, takže lidé chodili. Ze začátku jsem si říkal: Ty jo, tady je lidí. Ale kluci mě pak po zápase přesvědčovali, že tady vlastně nikdo nebyl. (směje se) Když jsem si pak pustil videa, tak jsem zjistil, že měli pravdu a na stadioně skoro nikdo nebyl. Bývá tady úžasná atmosféra, je mi to líto. Přál bych si, aby lidi mohli chodit, a byl tady plný stadion.

Aktuálně před sebou máte únorový program, pak ještě pár duelů v březnu. Následující měsíc bude být hodně důležitý, dobrou formu byste si případně mohli přenést do vyřazovacích bojů. Souhlasíte?
Ano. Díval jsem se na to, co nás teď čeká. Budeme hrát proti týmům, které se pohybují kolem nás, takže ty zápasy budou velmi důležité a doufám, že je zvládneme. Jak jste říkal, když vyhrajete poslední zápasy před play off, tak se naladíte na dobrou vlnu a určitě to bude jen ku prospěchu.

„Všichni chceme postoupit, to se určitě nezměnilo.“

Před sezonou jste mluvil o tom, že byste s klubem chtěl zabojovat o postup do extraligy. Tenhle cíl se asi nemění, že?
Pořád v to věřím, že tady máme všichni stejný cíl a hlavou jsme stejně nastavení. Všichni chceme postoupit, to se určitě nezměnilo.

Cítíte, že by Vsetín mohl mít větší šanci postoupit, když se oproti minulým sezonám nehraje baráž?
Za mě díky tomu mají prvoligové týmy větší šanci postoupit, protože když byla baráž, tak spoustu týmů narazilo na týmy z extraligy. Takhle je ta cesta mnohem jednodušší.

Pojďme k vám, aktuálně jste s odstupem nejproduktivnějším zadákem týmu. To vypadá, že jste se v klubu zaklimatizoval dobře, ne?
(usměje se) Těžko říct. Některé zápasy mi vyšly, jiné ne. Vždycky jsem se tak nějak rozjel, pak nás zastavila nějaká pauza. Měl jsem takové střídavé výkony. Že se mi daří bodovat, to je jen bonus. Hraju s klukama, kterým se daří víc než mně, takže body vždycky nějak posbírám.

Dá se říct, že pořád máte na čem pracovat.
Přesně tak.

Na čem například?
Slýchám to od trenérů každý rok, je to obranná činnost. (usmívá se) Dřív jsem hrával útočníka, takže jsem ofenzivně naladěný. Když někam přijdu, tak mi říkají, ať si dám záležet na obraně. Nemám to úplně vypilované.

Kdy jste se vlastně přesunul z útoku do obrany?
Bylo to někdy v šesté třídě, celkem brzy.

Ale ofenzivní instinkty vám zůstaly?
I když jsem hrál v obraně, tak jsem vždycky chtěl hrát v útoku. (směje se) Zůstalo mi to doteď.

Možná i proto vás trenér Srdínko hodně využívá na přesilových hrách, ne?
Je to tak. Před sezonou jsme měli pohovory a každý v týmu dostal nějakou roli. Někteří kluci chodí na oslabení, jiní na přesilovky. Není to tak, že by jeden hráč hrál vyloženě všechno. Každý má v týmu svou roli, to se snažíme plnit.

„I když jsem hrál v obraně, tak jsem vždycky chtěl hrát v útoku.“

Předpokládám, že v obraně k sobě tedy máte parťáka, který plní spíš defenzivní úkoly.
Jasně. Mám radši, když k sobě mám někoho, kdo to jistí zezadu. Kdyby spolu hráli dva útočně ladění beci, tak nevím, kdo by bránil. (směje se) Asi by to museli odbránit útočníci, nedovedu si to představit.

Jak se upekl váš přesun do Vsetína? Předtím jste dlouho působil v organizaci Třince.
Když jsem se vracel ze Švýcarska, tak jsem šel do Třince, protože jsem tam ještě měl smlouvu. Vrátil jsem se zpátky do třinecké organizace a sezonu jsem dokončil ve Frýdku-Místku. Potom jsem od nich nedostal novou nabídku, ani jsme o ničem nejednali. Vybíral jsem si z prvoligových týmů a agentovi jsem řekl, jestli by nebyla možnost jít na Vsetín. Klub má skvělé jméno a každý rok chce bojovat o postup do extraligy, proto jsem sem chtěl jít. Navíc jsem rodák z Nového Jičína, takže to mám co by kamenem dohodil. Jedním z důvodů ještě bylo, že už jsem tady trávil čas v mladším dorostu. Sice jsem nehrál zápasy, ale trénoval jsem s nimi. Táhlo mě to sem víc než do jiných klubů.

Nepřekvapilo vás, že Třinec nepřišel s nabídkou nové smlouvy? Na farmě ve Frýdku-Místku jste vynikal.
Těžko říct. Když jsem přišel ze Švýcarska, tak mi bylo řečeno, že když budu podávat dobré výkony, tak si mě třeba vytáhnou do Třince. To se ale nestalo. Nevím, možná jsem se jim už nelíbil. Ani po sezoně jsem od nich nedostal zpětnou vazbu.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

Naťukl jste vaše loňské angažmá ve Švýcarsku. Zřejmě vás k němu nasměrovala povedená sezona 2018/19, že?
Je to tak. Po sezoně jsem mluvil s manažerem Lugana a on mi říkal, že se mu líbilo, jak jsem hrál a sbíral body. Chtěl po mně, abych to přenesl i tam.

Váhal jste s ochodem do zahraničí, nebo jste měl hned jasno?
Nad ničím jsem neváhal. Hned jsem řekl, že to chci zkusit. Od té doby jsem si za tím šel.

V prvním týmu Lugana jste šanci nedostal, nastupoval jste pouze na farmě ve druhé nejvyšší soutěži. Přesto to pro vás musela být obrovská životní zkušenost.
Určitě. Byla to velká zkušenost, i když se nám týmově vůbec nedařilo. Mně osobně taky ne, protože jsem hned na začátku sezony měl otřes mozku a pár zápasů jsem vynechal. Pak jsem se do toho nějakou dobu zase dostával. Tým, ve kterém jsem byl, byl hodně specifický. Nebyla to farma jen jednoho týmu, ale hned několika z nejvyšší soutěže. Každý klub chtěl, ať hrají jeho hráči. Pro trenéry to bylo náročné, protože na ně kluby vytvářely tlak. Museli jsme hrát všichni a vlastně skoro nikdo nehrál. Bylo to tam zkrátka jiné.

„Sice jsem rozuměl, ale absolutně jsem nezvládal mluvit. Švýcarsko je navíc specifické tím, že má čtyři jazyky.“

Navíc jako cizinec asi musíte vyčnívat, aby si vás trenéři pořádně všimli.
Přesně tak. Už když jsem tam přišel, tak mi říkali, že jako od cizince se ode mě očekává hodně. Měl jsem tým táhnout, ale to se mi bohužel nepovedlo.

Co adaptace po životní stránce?
Ze začátku to byla docela sranda, abych pravdu řekl. Sice jsem rozuměl, ale absolutně jsem nezvládal mluvit. Švýcarsko je navíc specifické tím, že má čtyři jazyky. Seděl jsem v kabině a napravo ode mě mluvili německy, nalevo francouzsky, další kluci se bavili italsky a do toho ještě angličtina. Vůbec jsem nevěděl, která bije. (směje se) Byl jsem v italském kantonu, takže se tam mluvilo převážně italsky. Ale tréninky a ostatní věci byly řízené anglicky. Kluci ze Švýcarska jazyk uměli perfektně, takže s tím nebyl žádný problém.

V Luganu se ten rok krátce mihl Ryan Spooner, v klubu působily i další hvězdy. Všímal jste si jich?
První měsíc jsem se na zápasy Lugana chodil dívat, dokonce jsme proti nim hráli i přáteláky. Určitě jsem vnímal cizince, protože byli ještě úplně někde jinde než nejlepší švýcarští kluci. Třeba právě Ryan Spooner, který dohrával sezonu v NHL a najednou hrál ve Švýcarsku. Ale byli tam i mnohem větší borci. Za Lugano dlouho hrál například Linus Klasen, ten to tam vodil neskutečným stylem. Všechny týmy měly odskočené cizince, bylo to tak i v první lize. Kdo hrál vepředu tabulky, tak měl výborné cizince, většinou nějaké Američany nebo Kanaďany.

„Za Lugano dlouho hrál například Linus Klasen, ten to tam vodil neskutečným stylem.“

Na jaké úrovni je druhá nejvyšší švýcarská soutěž? Dá se nějak porovnat s českými ligami?
Když jsem se vrátil, tak se mě na to kluci ptali. Hodně bych to přirovnal právě k Chance lize, protože je to dost podobné. Tam se ale hraje takový kanadský styl. Švýcaři jsou fakt blázni, lítají nahoru dolu a když je možnost se s někým srazit, tak do toho jdou. V Česku se hraje víc kombinačně, tam jsem si to v podstatě s nikým moc nedal. Bylo to o rychlosti, cpát všechno do branky a dohrávat souboje.

Vyhovuje vám tenhle kanadský styl? Hodně fyzické hry, občas nějaká šarvátka nebo bitka…
Já jsem se popral snad jen jednou v životě, takže asi ne. (směje se) Spíš mi vyhovuje české prostředí. Ze začátku mi to ve Švýcarsku možná sedělo, protože jsem se do toho snažil tlačit. Ale když jsem po pár zápasech zjistil, že od nikoho nedostanu nahrávku, tak mě to přestalo bavit. Moc jsem nehrál s pukem, zato tady v Česku s ním hrajeme až moc.

Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz

Jak pak došlo k vašemu návratu domů?
Bylo to na moji žádost. V posledních zápasech jsem hrál čím dál tím míň, navíc jsme hodně prohrávali. Sám jsem se rozhodl, že to tam chci ukončit.

Co odchod do zahraničí v budoucnu? Asi byste se tomu nebránil.
Kdyby se naskytla možnost jít někam do zahraničí a byla to dobrá nabídka, tak bych se tomu určitě nebránil. Ale záleží, co je dobrá nabídka.

Vraťme se ještě o pár let zpátky. Vy jste s hokejem začínal v Novém Jičíně, v dorostu jste pak přešel do Třince. Práce s mládeží je tam opravdu na vysoké úrovni, že?
Je to tak. Když jsem tam přišel, tak jsem nevěřil svým očím, co všechno pro kluky dělají. Měli jsme zařízené opravdu všechno. Chodili jsme do posilovny, na led, kolikrát jsme mohli jít na led individuálně před školou. Mohli jsme se zdokonalovat ve střelbě a různých obratnostních cvičeních. Stravu jsme měli zařízenou, ubytování také. Všechno bylo na špičkové úrovni.

„Kdyby se naskytla možnost jít někam do zahraničí a byla to dobrá nabídka, tak bych se tomu určitě nebránil.“

Ono se to promítá i do výsledků, s dorostem i juniorkou jste oslavil zisk mistrovského titulu. Jak na to vzpomínáte?
Byly to opravdu dobré roky. Vyhráli jsme jeden titul, rok nato druhý, další rok jsme skončili druzí. Dobře se na to vzpomíná, protože jsme furt vyhrávali, a to mě baví. (směje se) Koho by to také nebavilo.

O pár let později jste dostal šanci v extralize, v dresu Ocelářů jste si vyzkoušel i Ligu mistrů. Pro mladého kluka musela být konfrontace s evropskou elitou velký zážitek, ne?
Na tyhle zápasy také rád vzpomínám. Nejvíc jsem toho odehrál proti severským týmům, jejich hokej mi docela seděl. Pak jsme hráli i proti někomu z Norska, ti už byli zase trochu tvrdší, to mi tolik nevonělo. Ale když k vám přijede nejlepší švédský tým, tak pro mladé kluky je to obrovská zkušenost.

V Česku mají farmu pouze Třinec a Liberec. Poznal jste sám na sobě, že je to dobrá cesta? Vám například pomohla k anabázi ve Švýcarsku.
Za mě je to dobře, protože když jsem se neuchytil v Třinci, tak jsem nemusel řešit, kam půjdu. Týmy jsou natolik provázané, že to tam prostě šlape. Trenéři z Třince se chodili dívat na naše domácí zápasy a věděli o nás. Ani si nepamatuju týden, kdy by nikdo nešel nahoru. První roky jsem jen pendloval tam a zpátky. Vnímám to velmi pozitivně, pro mladé kluky je to dobrá cesta.

„Smlouvu mám jen do konce sezony, zatím jsem nic neřešil. Soustředím se na to, aby se nám na Vsetíně dařilo.“

Pro mladé hráče musí být velká motivace jen si potrénovat vedle hvězd Třince.
Je to tak. Ještě bych zmínil, že když nám ve Frýdku skončila sezona, tak jsme nečekali na letní přípravu, ale makali jsme dál, protože to po nás chtěl Třinec. Mohli jsme kdykoliv naskočit tam.

Jak vidíte svou hokejovou budoucnost?
Smlouvu mám jen do konce sezony, zatím jsem nic neřešil. Soustředím se na to, aby se nám na Vsetíně dařilo. Pořád vidím jen postup a doufám, že se nám to povede. Jednou bych si chtěl zahrát extraligu, to je můj největší cíl.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz