Vitásek je zpátky. Makal jsem, abych se do reprezentace vrátil, říká

Foto: Aleš Krecl, cslh.cz

(MOSKVA, od našeho zpravodaje) Jeho nástup do národního týmu byl senzační. Sezonu, kterou začínal ještě coby neznámý bek v první lize, zakončil Ondřej Vitásek účastí na mistrovství světa v Minsku. Na něm zahrál solidně. Ale potom? Nic. Dlouho nic. Za dvě sezony jen čtyři mezinárodní starty. Až na Channel One Cupu se mistr extraligy s Libercem zase objevil v reprezentační sestavě. A vede si zdatně, jeho říznost je v defenzivě znát. „Jsem rád, že jsem zase tady,“ libuje si šestadvacetiletý bek.

Vystřelit z ničeho až na šampionát a pak zase z mezinárodního hokeje zmizet? Moc hokejistů s takovým příběhem nepotkáte. Ondřej Vitásek po famózním nástupu do národního týmu před více než dvěma lety zůstal mezi extraligovou špičkou, ale na nejvyšší stupeň to nějakou chvíli nebylo.

„Asi jsem nehrál dost dobře,“ uvědomuje si s odstupem. „Byl jsem dost zraněný, ani v klubu se mi tolik nevedlo, takže je logické, že mě do reprezentace pak nebrali. Ale makal jsem na sobě, abych se zase vrátil.“

A klaplo to. Pod Josefem Jandačem se ostrý hoch se zkušenostmi z vyšponovaných zápasů hodí do mozaiky dravých nováčků. „Snažím se dělat všechno pro to, abych tu vydržel co nejdéle, abych zaujmul trenéry, cítím se teď dobře a doufám, že to tak vydrží. Ale vždycky to může být ještě lepší,“ uvědomuje si Vitásek.

Dres s jeho jmenovkou přináší do hry národního týmu potřebnou tvrdost. Přes 190 centimetrů a skoro metrák svalů se před vlastní brankou hodí. To ukázal i páteční duel s Rusy, kdy byl před Furchovou klecí liberecký brousek hodně znát. „Nemám s tím problém. Dokážu ránu rozdat i přijmout. Když člověk do někoho vletí, do zápasu se pak líp dostane,“ nabízí svůj recept. „Zvlášť na Rusáky nic jiného neplatí, jsou rychlí a silní. Snažil jsem se proto v některých soubojích přitvrdit.“

Zároveň Vitásek nesbírá přehnané množství trestných minut. Na právě probíhajícím turnaji to jen jednou odskákal za prazvláštně odpískané držení proti Finům. „Je třeba si tvrdší zákroky hlídat, aby z toho nebyly zbytečné fauly. Dávám si majzla, snažím se pohybovat na hranici, aby to soupeře bolelo, ale já nebyl vylučovaný,“ přibližuje, co se mu zatím daří.

Jeho devizou je totiž hřmotná síla. Když do vás napálí jeho vymakaná postava, bolí to. A když vás přetáhne v souboji, pamatujete si to. „Tady jsou oproti extralize kluci rychlejší a silnější, ale já děkuju našemu libereckému kondičákovi a kamarádovi, s kterým trénuju, že mě skvěle připravili. Je hodně znát, když se cítím silný. Hodně mi to v zápasech pomáhá,“ pokyvuje Vitásek.

K potřebnému důrazu, který mladým dravcům dodává jistotu v zádech, pak přidává i nabrané sebevědomí ve hře dopředu. Už dávno není jen poctivým čističem prostoru před brankovištěm. Zvládá vyvézt puk a přesně rozehrát. „Jako mladý jsem tady měl jasnou roli, z prvního velkého turnaje jsem byl taky dost vyjukaný. V Liberci po nás ale chtějí aktivní hru a já se ji snažím přenést i sem,“ vysvětluje.

Předvede vám to zase už v neděli od 11 hodin proti Švédům. A pak v extralize, kde už se napevno usadil v kádru šampionů. V reprezentaci by rád to samé.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Euro Hockey Tour