VIDEO: Končím, řekl Kudrna. Hradecká legenda se loučila v slzách
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Před třemi roky se na stará kolena slavně vrátil domů a stal se symbolem nové éry extraligového Hradce Králové. Jenže teď už cítí, že nastal čas. Jaroslav Kudrna po vypadnutí v šestém čtvrtfinále s Mladou Boleslaví oznámil konec bohaté kariéry. „Všichni jednou musíme skončit. Jsem rád, že jsem mohl kariéru natáhnout do čtyřiceti s podporou rodiny a manželky,“ hlásil čtyřicetiletý útočník.
Když definitivně potvrdil svůj konec novinářům, měl v očích slzy. Hradečtí fanoušci mu připravili krásnou rozlučku, dlouho totiž zůstali na tribunách vyprázdněného stadionu v Mladé Boleslavi a svoji hvězdu ještě vyvolali z kabiny zpátky na led. Rozhodně měli komu děkovat. Kudrna zakončil v Hradci své životní kolečko, během kterého obešel Pardubice, Plzeň, Třinec, Liberec a slavil ruský titul s Magnitogorskem. V české extralize odehrál 838 zápasů a zastavil se jen dvě čárečky od magické mety 300 gólů.
Byl to opravdu váš poslední zápas kariéry?
Opravdu byl poslední. Nechtěl jsem zrovna tady (v Boleslavi), tady se mi nikdy moc dobře nehrálo. O to víc mě to ještě sere. Ale beru to jako sport, vyhráli zaslouženě, udělali čtyři vítězství. My se můžeme zamyslet nad tím, co bylo špatně.
Přemýšlel jste v závěru za rozhodnutého stavu o tom, že jste naposledy na extraligovém ledě?
Určitě jsem to v hlavě měl, lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Za stavu 4:0 už jsme neměli moc sil, ještě nám kvůli zranění odešla spousta hráčů. Pořád jsem věřil, ale zase ten nástup... Navíc když dostaneme gól ve vlastní přesilovce. Ke konci už to bylo jenom dohrávání s vědomím, že je to posledních pár minut mé kariéry.
Opakoval se dva roky starý scénář, tehdy to bylo se Zlínem. V základní hrací době jste v sérii prohráli jenom jednou, přesto končíte. O to víc asi vypadnutí bolí...
Pochopitelně každá prohra bolí. Ale tady o to víc, když to bylo v prodlouženích nebo nájezdech. Ale na to se nikdo nevymlouvá, tak se to prostě hraje. Myslím, že jsme si na Boleslav věřili, ale byla o kousek lepší. Nebylo to o posledním zápase, ale o těch dvou tady, které jsme prohráli. Možná jsme v nich byli lepší, ale bohužel. Výborně jim chytal Rittich a my jsme ho nebyli schopni překonat.
Série byla mimořádně vyrovnaná, že?
V sezoně jsme s nimi třikrát prohráli a v tabulce jsme byli vedle sebe, takže se to dalo očekávat. Mančafty od třetího místa dolů byly vyrovnané, akorát Sparta s Libercem to válcovaly. Tady to bylo před sérií padesát na padesát, bohužel my jsme to nedokázali. Soupeři je potřeba pogratulovat.
„Velký dík fanouškům za celé tři roky, co jsem tady odehrál. Patří jim velká poklona.“
Lámala se série právě ve vašich dvou porážkách v nájezdech?
Určitě, ale důležitý byl pro ně i ten zápas, co vyhráli u nás. Domů už přijeli za stavu 1:1 s vědomím, že mají bod. My jsme tady jednou zápas z 3:0 vyrovnali, ale teď už to nešlo.
Jak byste zhodnotil vaši sezonu?
Na to je ještě brzo. Na to musíme trochu vychladnout.
Je to vzhledem k velkým ambicím Hradce největší zklamání za ty tři sezony?
Na ambice seru, to mě vůbec nezajímá. Prostě jsme je měli přejet. Jestli jsme měli ambice, nebo ne, to jsou vaše spekulace. Tady šlo prostě o to, že jsme nedokázali dát nájezdy, nebyli jsme v důležitých momentech produktivní. Další zkušenost pro hráče a pro mě další vyřazení.
Jak jste si užil atmosféru série? Na obou stadionech panovalo bouřlivé prostředí a vaši fanoušci byli úžasní, i za nepříznivého stavu fandili, jako byste vyhráli titul...
Je fantazie, co naši fanoušci po celý rok předváděli. Ať už na výjezdech, nebo doma. Patří jim velká poklona a je jenom škoda, že jsme jim nedali ten dárek v podobě postupu.
Po konci zápasu si vás ještě zavolali z kabin, aby se s vámi rozloučili. Jaké to bylo?
Velký dík za celé tři roky, co jsem tady odehrál. Jak říkám, jenom škoda, že jsme aspoň v jednom roce neudělali další krok. Mrzí mě, že jsme jim to nedopřáli.
Dokázal jste si před lety představit, že kariéru zakončíte právě doma v Hradci Králové?
Už jsem se defakto viděl někde v Itálii na lyžích a jak u toho dohrávám hokej jako hobík... Fantazie. Neskutečné, že se extraliga vrátila do Hradce. Ty tři roky jsem si užil.
Co teď budete bez hokeje dělat?
Teď budu určitě nějaký čas odpočívat, série mě stála hodně sil. Občas asi mrknu na hokej, jak to dopadlo, ale ne nějak moc, protože ho mám plné zuby. Pak určitě budu mít hlad. Těžko si to umím představit, po tolika letech úplně zfleku skončit. Led mi bude chybět, budu se muset jít někde občas sklouznout. Ale už to nebude mít tu atmosféru, nebudu v kabině... Určitě to bude náročné. Všichni jednou musíme skončit. Jsem rád, že jsem mohl kariéru natáhnout do čtyřiceti s podporou rodiny a manželky.
Share on Facebook
