Veterán řádil mezi mladými. Čirá radost, usmívá se Polanský. O Vránu strach nemá

Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Oceláři ve 40. kole přivítali zlínské Berany, se kterými sehráli velmi vyrovnaný duel. Byť hráči s drakem na prsou byli po většinu času aktivnějším týmem, nedokázali proměnit svou převahu ve více branek. Třinečtí nakonec udrželi těsné vedení 2:1 a získali tři body. Novou zkušenost zažil Jiří Polanský, který do formace dostal bratry Kovařčíkovy.

Třetí útok Ocelářů začal velice dobře. V prvních třech minutách se sice na led z důvodu třineckého oslabení nedostal, pak ale hýřil aktivitou a zaznamenal první branku domácích. Po přesném pasu Martina Gernáta se z vrcholu brankoviště radoval Jiří Polanský. Třinecký gólový rekordman mohl po na chlup stejné akci skórovat znovu, přihrávku Michala Kovařčíka ale usměrnil jen do horní tyče. I tak to ale pro Jiřího Polanského byl velmi vydařený duel.

„Snažil jsem se jim vyjít vstříc. Když se Michal cítil, tak jsem mu umožnil jít na buly a domluvili jsme se na rozehrávce. S nimi je hodně jednoduché hrát. Mají pohyb, mají radost z hokeje. To někdy po těch letech v extralize chybí. Samozřejmě jsou zápasy, které vás vtáhnou a hrajete úplně, jako by to byl váš zápas. U těch mladších to je jiné, mají čirou radost. Já jsem rád, že jsem jim mohl přispět a dokázal se s nimi naladit na stejnou vlnu,“ raduje se třinecká ikona.

Co rozhodlo zápas se Zlínem?
Bylo to takové play off utkání na málo branek. Moc mě mrzí, že jsme v první třetině, kdy jsme byli o hodně aktivnější, nedali více branek. Pak by to byl klidnější duel. Šancí tam bylo hodně, bohužel jsme v zakončení měli malinko smůly, a to pak poznamenalo zbytek utkání.

V závěru vás mohl uklidnit Petr Vrána, prázdnou branku ale netrefil.
Tohle se v hokeji stává. Jsou případy, že jedete úplně sami a nedáte to. Mrzí to, já ale jsem strašně rád za kluky, že to ubránili. Doufám, že jsme se vrátili do módu, kdy nebudeme dostávat moc gólů a budeme takové bojovné zápasy vyhrávat.

Klid jste mohli získat i při čtyřminutové přesilovce.
To byla taková zajímavá část druhé třetiny, kdy jsem si myslel, že to prorveme a zápas se tam zlomí. To se ale nestalo, a proto jsme se přetahovali až do konce.

Do utkání jste nastoupil s bratry Kovařčíkovými, jak se vám s nimi hrálo?
Před zápasem jsme se o tom hodně bavili. Chtěli jsme, aby se lidem náš herní projev líbil. Pamatuji si, kdy jsem byl mladší a s Martinem Růžičkou jsme nastupovali spolu s Láďou Kohnem. Nebo další případ, kdy jsem hrál s Romanem Tomasem a dostali jsme k sobě Pavla Janků jako třineckého veterána. Bylo to vždycky hodně příjemné hrát s tím zkušenějším hráčem.

Snažil jsem se jim vyjít vstříc. Když se Michal cítil, umožnil jsem mu jít na buly a domluvili jsme se na rozehrávce. S nimi je hodně jednoduché hrát. Mají pohyb, mají radost z hokeje. To někdy po těch letech v extralize chybí. Samozřejmě jsou zápasy, které vás vtáhnou a hrajete úplně, jako by to byl váš zápas. U těch mladších to je jiné, mají tu čirou radost. Já jsem rád, že jsem jim mohl přispět a dokázal se s nimi naladit na stejnou vlnu.

Michal Kovařčík vám navíc připravil jednu tutovku, co chybělo?
To bylo krásné. Michal mi to hodil do prázdné branky. Puk byl na vrcholu brankoviště, já to zvedal nahoru, protože jsem viděl brankářův beton. Bohužel to skončilo na břevně, to se stává.

Dokonce jste měl šanci na čistý hattrick do desíti minut, že?
Bylo to tak. Měl jsem několik dorážek, tohle mě infikovalo radostí z hokeje s těmi mladými kluky. Bylo to tak, jako bych si vzpomněl na dobu před několika roky, kdy jsem do zápasů chodil já. Teď do toho jdete tak nějak zodpovědněji, víte víc, co čekat od soupeřů. Oni do toho jdou s radostí, a toho jsem si vážil. Najednou jsme měli strašně moc střel, tolik já nemívám ani za celý zápas.

Milan Doudera: Podali jsme super výkon

Ondřej Kovařčík si dal nešťastný vlastní gól, co jste mu říkali?
Poklepali jsme ho a řekli, že se nic neděje. Ve druhé třetině jsme měli problémy, zranil se Ethan Werek, tak se točili útočníci a naše hra se trochu roztrhala. Na střídačce jsme seděli pořád pohromadě a dívali se na věci, které se třeba daly zahrát jinak. S nimi to je živelné, já jsem rád, že se nám zápas povedl. Ti kluci si to zaslouží.

Petr Vrána v závěru netrefil prázdnou branku. Bylo na něm vidět, že strašně moc chce dát první gól?
Vystřelíte a trefíte hráče. To se stane, jsou případy i z NHL, kde se stalo to stejné. Já nemám strach, že gól nedá. Nás těší výhra, to, že nedal do prázdné branky, vůbec nevadí. Příště třeba bude mít krásnou kombinaci a zamete to tam.

Sestřih utkání Třinec – Zlín

Dobírali jste si ho nějak?
Závěr zápasu byl hodně nervózní, takový klasický se Zlínem. Tahání se o body do poslední sekundy. Oni nic nevypustí, jsem rád, že jsme na to byli připraveni. Na nějaké pošťuchování proto ještě nebyl čas, zatím jsme tu situaci nemohli odlehčit.

Spoustu let jste odehrál proti Martinovi Hamrlíkovi, všiml jste si jeho syna Matyáše?
Přiznám se, že jsem to nezaregistroval. Moc mu ale gratuluji, dokážu si představit, jaké to je, když máte syna. My měli možnost hrát s Lukášem Galvasem, který má syna v Olomouci a aktuálně je jedním z hlavních pilířů jejich obrany. Musí to být pro tátu neskutečný pocit. Upřímně mu to závidím. Já mám dvě dcery, jsem šťastný, jenomže toto je v hokejovém světě něco, co vám přinese život. Tohle po sezoně nevydřete, nenatrénujete, tohle přinese jen život.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz