Velký šéf a hvězda jako Jágr! Dát gól, na Nagano bychom nečekali, vzpomínal Zábrodský
Zpráva o jeho úmrtí silně zasáhla český hokej, Vladimír Zábrodský byl posledním pamětníkem zlatých triumfů na šampionátech 1947 a 1949. Odešel jeden z nejlepších světových hokejistů všech dob, hvězda poválečných 40. a 50. let minulého století. Byl to skvělý útočník, střelec. A také velký šéf, kolem něhož se v legendárním LTC Praha i reprezentaci všechno točilo.
Když byla jeho generace na vrcholu, přišel drsný pád. Na rozdíl od slavných spoluhráčů ze zlatého týmu světových šampiónů 1949 nebyl Zábrodský zatčen a posléze odsouzen v rozsáhlém politickém procesu. Jeho roli někteří kritici zpochybňovali, prý spolupracoval s vyšetřovateli a díky tomu zůstal stranou. Faktem však je, že žádné hodnověrné důkazy o případné Zábrodského vině k dispozici nejsou.
Výjimečný hokejista pokračoval v kariéře i během 50. let. S pražskou Spartou získal mistrovské tituly, později opustil republiku a usadil se ve švédském Stockholmu. Po společenských změnách v roce 1989 se pravidelně vracel do vlasti. Byl uveden do Síně slávy českého hokeje i mezi legendy pražské Sparty, s mistry světa 1947 také přijal ocenění "Sportovní legenda".
Navzdory vyššímu věku sršel elánem a vtipem. Poslední roky trávil stranou veřejnosti, nikdy ale nepřestal sledovat novinky z rodné země ani ty o českém hokeji. „V Praze jsem byl několikrát, musím říci, že se město hrozně změnilo. Staré časy jsou pryč, i tu Štvanici zbourali. Ale to je život," mávl rukou.
Největší úspěchy: vyprodaná Štvanice a Stockholm
S nadhledem přijímal uznání fanoušků. Málo kdo z nich viděl Vladimíra Zábrodského hrát, všichni ale dobře věděli, jak výjimečný to byl útočník. Když MF Dnes hledala nejlepšího českého hokejistu minulého století, skončila někdejší hvězda LTC třetí. Hned za Jaromírem Jágrem a Dominikem Haškem. A to hlasování probíhalo nedlouho po olympijském Naganu.
Foto: Archív Síně slávy českého hokeje.
Zábrodský sám sebe za výjimečnou legendu nepovažoval. „Tak se necítím," přiznal v rozhovoru pro hokej.cz. Úspěchy československé reprezentace zařídil skvělý tým individualit. Velký šéf mu velel. „Legendární byla naše vystoupení v roce 1947 a 1949. Vyhráli jsme zlaté medaile – nejdřív na vyprodané Štvanici, pak ve Stockholmu, kde se nám ohromně dařilo," připomněl.
V 1947 vedl tým Mike Buckna, stejně tak později na olympiádě ve Svatém Mořici. Před pražským turnajem s ním měl Zábrodský výměnu názorů. „Nedá se říci, že bychom se hádali. Ale já byl přesvědčený, že měli být v kádru mladší hráči. Müller, můj brácha, Matouš. Místo toho se dostal do sestavy třeba Pácalt. Byl už starší, sehrál jeden zápas, zranil se a my si pak museli poradit bez něho," vysvětloval.
Roli jsem si musel zasloužit. Někdo musí udávat tón
Sám byl jasný lídr. Něco jako Ivan Hlinka, možná ještě výraznější osobnost. Řídil na ledě i v šatně. „Někdo přece musí udávat linii, to máte v každém kolektivu stejné," usmál se. „Člověk udělá pár chyb, ale já byl zvyklý na určitou roli. Samozřejmě jsem si ji musel zasloužit. Kdybych neměl výsledky na ledě, při zápasech, pozici si neudržím."
Tahle skvělá generace dokázala neskutečné věci. Kromě dvou triumfů na mistrovství světa málem brala i zlato z olympiády. Když byl Zábrodský po nějakých 60 letech vyzván, aby na hry zavzpomínal, cítil trošku rozpaky. „Hodně se mluvilo o tom, že já chtěl útočit a trenér Buckna spíš sázel na obranu," zmínil.
„Jsem si jistý, že jsme ve Svatém Mořici měli vůbec nejlepší mužstvo, jaké mohla naše generace dát dohromady. Na podzim osmačtyřicátého spadlo letadlo se šesti našimi kluky nad kanálem La Manche. Čtyři byli z LTC, dva z ČLTK. To byla velká tragédie a ztráta pro celý hokej. Museli jsme hledat náhradu, hlavně mezi beky. Já prosazoval kluky z Českých Budějovic. Macelise, Mizeru, Vacovského, Píchu. Ve Stockholmu 1949 nám pak moc pomohli."
Jít proti spoluhráčům? Musel bych být blázen!
Další zkáza následovala v roce 1950. Hokejoví mistři světa byli přesně před 70 lety zatčeni a po vykonstruovaném politickém procesu posláni do kriminálu. „Kolikrát jsme ještě mohli vyhrát zlato? To už dneska nikdo nezjistí. Měli jsme formu, dařilo se nám. Díky válečným letům, kdy se nedal hrát pořádný hokej, jsme získali ohromné bruslařské dovednosti. Byli jsme pořád na ledě a stále bruslili. Sešel se silný tým, který násilně zničili," štvalo ho roky.
Sám zatčen nebyl, což vyvolávalo spekulace. Například podle tvrzení Augustina Bubníka sehrál Zábrodský v případu neblahou roli, jiní hokejisté ale zmiňovali další okolnosti. Například snahu Sovětů dostat se na světový hokejový trůn. Konkrétní důkazy o případné vině Zábrodského se nikdy neobjevily. „Proč bych právě já šel proti spoluhráčům? Vždyť jsme byli výborní, mohli jsme vyhrávat spoustu let! Musel bych být blázen," reagoval.
Foto: Archív Síně slávy českého hokeje
Osudové události měl pořád před očima. „Tehdy v padesátém roce nás nepustili do Anglie, rozhlasoví reportéři neměli víza. Kluci šli do restaurace, popili a pak vykřikovali něco proti komunistům. Já tam nebyl, žena čekala narození syna, takže jsem jel k ní. Později se objevila spousta úvah, jež se mě týkaly a vůbec se mi nelíbily. Pořád jsem si kladl otázku, o co vlastně šlo?" vzpomínal.
Sázkařská aféra byla blbost. Každý někdy udělá chybu
Zatímco kamarádi z národního mužstva nespravedlivě pykali ve vězení, Zábrodský dostal zákat reprezentovat. Později se do elitního výběru vrátil, startoval na šampionátech 1954 a 1955, zahrál si také olympiádu 1956 v italské Cortině. Dva roky poté byl potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy. „To byla blbost! Každý někdy v životě udělá chybu. A já ji přiznávám," omluvil se po letech.
V roce 1965 Zábrodský s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, kde žil až do své smrti. Někdejší účastník Davisova poháru a znamenitý tenista se věnoval práci tenisového trenéra, byl i hokejovým koučem mj. v Rögle, Leksandu nebo Djurgardenu. Sám vždycky tvrdil, že v srdci zůstal Čechem. „S manželkou a se syny jsme se pořád bavili česky. A při zápasech se Švédy jsem fandil Čechům," usmál se v roce 2013, když mu k 90. narozeninám gratulovali zástupci hokejového svazu.
Vladimír Zábrodský má v kronice našeho hokeje přední místo. Patřil k nejlepším, zařadil se mezi legendy. Nasbíral unikátní úspěchy i nejrůznější rekordy. Kupříkladu na olympiádě 1948 nastřílel nevídaných 21 gólů! „No jo, ale ten nejdůležitější jsem nedal. Proti Kanadě. Stačilo trefit bránu, jenže puk skončil na ní. Škoda. Vyhráli bychom 1:0 a zlato by bylo naše. Dát toho góla, na Nagano bychom nečekali."
Share on Facebook
