Ve Zlíně na mě lili pivo, vzpomíná Holaň. Jeho návrat narušily kapačky
Foto: vol.at
Miloš Holaň se v předchozích dnech vrátil na místa, kde vyrůstal a sehrál svá nejlepší hokejová léta. S běloruským Grodnem se už od středy připravoval v ostravském stánku na důležité utkání Ligy mistrů s mateřskými Vítkovicemi, které v minulosti také trénoval. A nezapomněli na něj ani fanoušci, kteří ho ve třetím dějství odměnili bouřlivým potleskem. "Bylo to pro mě dost emotivní. V tu chvíli mi problesklo, co vše jsem pro klub udělal a že si toho lidé cení. Moc jim děkuju," reaguje čtyřiačtyřicetiletý Holaň.
"Vždycky se rád vracím domů," přiznává Miloš Holaň, jenž musel absolvovat dost náročný trip z Grodna do Ostravy. "Hlavně pro kluky to bylo těžké, seděli půl dne v autobuse, ale k hokeji to patří. Záleží hodně na tom, jak rychle to jde na hranicích. Nebo spíš na koho tam natrefíte. Někdy stojíte třeba tři hodiny a někdy jenom dvacet minut. Já jel autem, za sedm hodin se to dá zvládnout," prozrazuje bývalý hráč zámořské NHL.
"Ostravy jsem si moc neužil, po příjezdu jsem dostal čtyřicítky horečky a dostával kapačky, antibiotika či injekce."
Během svého krátkého pobytu v Ostravě chtěl navštívit rodinu, postihly ho však zdravotní problémy. "Hned po příjezdu jsem dostal čtyřicítky horečky a ležel poté dva dny na hotelu. Dostával jsem kapačky, antibiotika a injekce, takže jsem si Ostravy ani moc neužil. To mě mrzí," říká hlavní trenér Grodna, které si rychle oblíbil. "Měl jsem už zkušenosti s hokejem v Ukrajině a tyto země mi sedí trenérsky i životním stylem," hlásí.
"Hráči i vedení tam věří tomu, co kouč dělá. Ale je to odlišná práce než s našimi hokejisty, mentalita hráčů je v Bělorusku jiná. Pořád chtějí kombinovat a i před prázdnou brankou to raději ještě nahrají. Mají to tak zakotvené a je těžké to předělat. Dalším problémem je, že nehrají do těla a že jim schází konkurence. Když třeba vyřadíte nějakého hráče, okamžitě po něm sáhne jiný klub. Jsou pak více pohodlní," všímá si Holaň.
Bělorusko? Sice komunismus, ale líbí se mi tam pořádek a že lidé mají práci
Toho zaskočil také odlišný charakter běloruských hráčů. "Překvapilo mě, že nemají žádné velké cíle. Stačí jim hrát běloruskou ligu, mají barák, slušný plat a nechtějí se ještě někam dál posunout. To mi třeba vadí," přiznává čtyřiačtyřicetiletý lodivod, jenž si rychle zvykl na tamní život. "Je to sice komunismus, ale líbí se mi tam ten pořádek a to, že lidé mají práci. Na ulici tam třeba nenajdete bezdomovce," přiznává Miloš Holaň.
Jeho Grodno patří ke špičce běloruské soutěže a podmínky tomu odpovídají. "Myslím, že jsou standardní na běloruskou ligu. Materiální zabezpečení funguje bez problémů a velká je také kabina. Myslím, že vše funguje. Akorát bych chtěl více rehabilitace, na kterou moc nedbají, což je pro mě trošku zklamání. Jeden masér na skoro třicet hráčů je hrozně málo. A kondiční trenér? Ten tam ani neexistuje. V tomhle jsou ještě pozadu," hlásí.
Sparta je trnem v oku nejen v Ostravě, ale třeba i ve Zlíně, kde na mě lili pivo
S ruštinou problém nemá, což ukázal hned po utkání při rozhovoru s běloruskými novináři. "Ruštinu jsem se učil už ve škole, bavila mne. Když jsem pak šel do Kyjeva, tak jsem ji od maturity musel oprášit. Zpočátku jsem se do toho musel dostat, ale každodenní mluvení s hráči, novináři nebo vedením mi pomohlo. Ale chci se pořád zdokonalovat," sděluje Holaň s tím, že v NHL dokonce dělával ruským hokejistům překladatele.
Po hráčské kariéře se dal Miloš Holaň na trenérskou a do Vítkovic zavítal už poněkolikáté jako soupeř. Na střídačce Grodna to však měl mnohem lehčí než v době, kdy byl hlavním trenérem pražské Sparty. "To určitě. Sparta je trnem v oku nejen v Ostravě, ale třeba také ve Zlíně, kde na mě lili pivo a to jsem nikdy za Zlín nehrál," usmívá se zkušený kouč, jenž tehdy nad nabídkou holešovického klubu moc dlouho nepřemýšlel.
Jako hráč si můžete vybírat, ale když kouč odmítne nabídku, tak je bez práce
"Jako hráči si můžete vybírat, ale když trenér odmítne nabídku, tak je bez práce. A taková výzva jako Sparta...ukažte mi jednoho kouče, který by to nevzal. Pokud někdo říká, že ne, protože je srdcař, tak tomu nevěřím. Sparta je prostě značka a jsem rád, že mi jako velice mladému dali šanci být hlavním trenérem," říká Holaň, který už trénoval také v Norsku, na Slovensku, v Ukrajině či Rakousku, kde působil poslední dva roky.
"Vážím si každé nabídky, která přijde. Samozřejmě bych se rád vrátil i do české extraligy, ale momentálně žádná taková nabídka nepřišla. Pak se ozvalo Grodno, tak jsem to vzal," přiznává odchovanec vítkovického hokeje. "Pořád jsem s klubem v kontaktu. K Vítkovicím budu mít vždy vztah. To se zkrátka nedá vymazat, když tam chodíte od přípravky a vše si pamatujete," uzavírá účastník dvou šampionátů z let 1993 a 1994.
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Share on Facebook
