Ve Finsku kopírujeme výsledky Mory, hlásí Galvas. Tolik prostoru nečekal
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Exolomoucký obránce Jakub Galvas naskočil do finské nejvyšší soutěže ve velkém stylu, za 19 utkání stihl nasbírat už deset bodů a řekl si o pozvánku do českého národního týmu. Hlavnímu kouči Miloši Říhovi se před Karjalou hlásil už na pondělním srazu v pražské Tipsport aréně.
„Vracím se do Česka skoro po třech měsících, které uběhly hodně rychle. Jsem rád, že jsem zpátky doma. Je hezké zase všem rozumět,“ usmívá se dvacetiletý bek, který je v Jukuritu s průměrným ice timem 20:58 nejvytěžovanějším hráčem týmu.
Změnilo vás už nějak tříměsíční působení ve Finsku?
Doufám, že jsem se změnil trošku k lepšímu, snad tam je vidět nějaký malý herní progres. Ale jako člověk jsem pořád stejný.
Ve Finsku se hodně intenzivně trénuje, byla to pro vás velká změna?
Tréninky jsou docela dlouhé… Už když přijdeme na stadion, máme běhy a dlouhé rozcvičky. Když pak jdu odpoledne i na dobrovolný trénink, tak jsem skoro celý den na zimáku. Tudíž volného času moc není. Na druhou stranu vlastně ani nemám co dělat, takže jsem za to rád.
Jak vypadají takové rozcvičky před tréninkem?
Většinou před rozcvičkou běžíme dvacet minut, abychom se zahřáli. Občas máme po utkáních i čtyřicetiminutové regenerační běhy, takže je to takové intenzitní. Není to úplně lehký klus. Většinou chodíme do lesa, kde je pěkné prostředí pro běh.
Zmínil jste i dobrovolné tréninky, jaká je na nich účast?
Většinou více než poloviční. Není to na trenérech, ale na nás. Můžeme si dělat, co chceme. Někteří si jdou třeba jen zastřílet, další pilují střelbu s trenérem brankářů, ve středním pásmu se pak většinou bruslí a snažíme se vypilovat i nějaké věci pro beky.
V čem se vy osobně snažíte zdokonalovat?
Zatím jsem chodil jen na bruslení. Zajímám se o to, baví mě to, i když ne vždycky je to příjemné. Za extra ledy jsem rád, můžu tam zlepšovat svoje dovednosti.
"Kluby se nebojí dávat šanci mladým, ale ti jsou skvěle technicky vybavení."
Jak jiná je finská liga ve srovnání s naší nejvyšší soutěží?
Zápasy jsou odlišné. Nedá se říct o všech utkáních, že jsou rychlejší, ale hraje tam spousta mladých hráčů, takže převládá bruslení před nějakými kombinacemi. Hraje se nahoru dolů.
Musel jste něco měnit, nebo vám taková hra jako slušnému bruslaři sedí?
Chtěl jsem se v bruslení zlepšit, hlavně takové to rychlé měnění směru. A na to si myslím, že je finská liga postavená dobře.
Říká se, že když je soutěž uzavřená, dává to prostor mladým hráčům. U nás se o tom mluví, ale moc nerealizuje. Jak je to ve Finsku?
Hraje tam šíleně moc mladých hráčů. Všichni ale hrají dobrý hokej a zaslouží si to. Nevím, jestli to dělá uzavření ligy, ale kluby se zkrátka nebojí dávat šanci mladým klukům, ale ti jsou skvěle technicky vybavení.
Jaké bylo přijít do týmu jako docela neznámý cizinec?
Nevěděl jsem moc, co čekat. Byl jsem z toho nervózní. Není to pro mě příjemné přijít do nového prostředí, moc to nemám rád. Ale kluci mě přijali skvěle. Mám radost, když si s nimi pokecám anglicky. Všichni mluví skvěle, to je až neuvěřitelné. A trenéři? Chtějí mi pomoct, ať jsem co nejlepší hráč. Vědí, na co mám a co můžu dokázat. Snaží se mě podporovat, velký tlak jsem zatím jako cizinec necítil.
Čekal jste při podpisu smlouvy, že byste mohl být až takhle vytěžovaný?
Upřímně nečekal. Neměl jsem žádné náznaky, kolik minut bych tak mohl hrát za zápas. To se objevilo až pak, když jsem začal hrát.
Foto: jukurit.fi
Jste v kontaktu s tátou? Dává vám nějaké rady?
Voláme si tak čtyřikrát za týden, jsme pořád v kontaktu. Snaží se mě podporovat, ale rady mi nedává, protože vidí jenom vstřelené a inkasované góly ze záznamu. Přenos jsem mu totiž ještě nezařídil.
Aktuálně se pohybujete na hraně předkola play off, jak jsou v klubu spokojení s výsledky?
Sezonu jsme začali dobře, ale pak jsme nezvládli pár zápasů po sobě a atmosféra nebyla úplně nejlepší. Museli jsme se hodně bavit, probíhaly dlouhé mítinky, takže nic příjemného. Ale teď je pauza a před ní jsme vyhráli dva ze tří zápasů. To nám určitě pomůže, abychom se v klidu připravili a užívali si tréninky.
Jste nováčkem soutěže, je to znát oproti ostatním soupeřům?
Trenér nám říkal, že když byl na předsezónní tiskové konferenci, tak to šlo poznat podle toho, kolik novinářů s ním dělalo rozhovory. Proto nám říkal, že se nesmíme bát hrát, musíme se snažit být velký tým a dostat se do pozice, aby se o nás každý zajímal.
Jak se vám vůbec v Mikkeli žije?
Myslím, že jsem tam našel klid. Zpočátku ho bylo možná až moc, ale docela jsem si zvykl a vyhovuje mi to. Občas za mnou přiletí i přítelkyně, třeba jednou za měsíc na týden. Jedinou takovou nevýhodou je, že docela brzy zapadá slunce. Ale jinak je tam pěkné prostředí.
Takže už zažíváte takové to, kdy jdete za tmy do práce i z práce?
Naštěstí ještě ne. Ale když jdu po druhém tréninku odpoledne, tak už se tak skoro cítím.
"Chtěl jsem už nějakou změnu, zatím je to rozhodně pozitivní krok."
Na začátku jste se zaradoval, že tady všem rozumíte. Jak jste na tom s finštinou?
Když se mezi sebou kluci baví, tak jim vůbec nerozumím. Něco menšího mě třeba naučili, ale nejsou to věty. (usmívá se)
Už vás Finové vzali do sauny?
Jasně, ale já moc saunu nemusím. Mně tam hlavně v šatně chybí vířivka. Saunu mám i doma, párkrát jsem v ní byl, ale až bude větší zima, tak ji využiju víc.
Na severu jste krátce, ale dá se už zhodnotit, jestli to byl dobrý krok?
Chtěl jsem už nějakou změnu, zatím je to rozhodně pozitivní krok. Uvidíme, jak to půjde dál.
Draftovalo vás Chicago. Byla ve hře i varianta, že byste v létě odešel do zámoří?
Abych pravdu řekl, tak o tom jsme moc neuvažovali.
Byl jste jediný, kdo z kabiny Jukuritu vyrazil na sraz národního týmu?
Hodně kluků ještě jelo na dvacítky, protože máme opravdu dost mladý tým.
Co očekáváte od reprezentace?
Vůbec netuším, kolik můžu odehrát zápasů. Ale jsem moc rád, že o mě trenéři vědí a že tady můžu s klukama být. Každá taková zkušenost je pro tak mladého hráče skvělá.
Stačíte ještě sledovat výsledky Olomouce?
Jasně, celkově sleduju výsledky celé extraligy. Přijde mně, že se Olomouci dařilo jako nám. Začátek dobrý, pak to šlo dolů. Trošku to kopírujeme, ale věřím, že se my i oni rozjedeme.
Říha řešil omluvenky. Jak si návrat do reprezentace užívá Tomáš Rachůnek?
Share on Facebook
