Ve dvaceti šéftrenérem v Jablonci. Je to velká zodpovědnost, ví Šuráň

Foto: Facebook HC Vlci Jablonec nad Nisou

13. ledna 19:24

Pavel Mandát

Je mu teprve 20 let, přesto se už nyní dostal do role šéftrenéra mládeže jabloneckých Vlků. Progresivní Jan Šuráň vypráví o nové cestě, kterou si na severu Čech zvolili.

Nový fanshop

Od léta jste šéftrenérem jablonecké mládeže. Jak jste se do této funkce dostal?
Během června minulého roku mě oslovilo nové vedení jabloneckého hokeje s nabídkou pozice šéftrenéra a vytvoření nové koncepce směřování klubu. Už z prvního jednání, mi bylo jasné, že jde o to dostat mládežnický hokej v Jablonci na tu nejvyšší možnou úroveň. To bylo jedním z faktorů, proč jsem nabídku přijal. Byl vidět dobrý cíl i úmysl a všichni v tom byli za jedno.

Váhal jste, jestli nabídku přijmout?
Ano, spoustu lidí mě odrazovalo i vzhledem k mé vytíženosti na vysoké škole. Váhal jsem ale velmi krátce.

Stále je vám teprve 20 let. Vnímáte tuhle vedoucí pozici jako velký závazek?
Vnímám velkou zodpovědnost vůči hráčům a jejich rodičům, kteří nám věří a svěří nám své ratolesti. Myslím si, že díky svému věku dokážu být velmi energický a přinášet nový pohled na věc, rychle pohnout se zaběhnutým systémem, rozhýbat ho a změnit k lepšímu. Snažíme se vytvářet pozitivní prostředí pro rozvoj a růst hráčů.

Setkal jste se vzhledem k vaší nové roli a vašemu mladému věku s nějakými předsudky?
Při prvním kontaktu na první poradě s realizačními týmy na mě všichni koukali, jako kdyby přišlo batole učit. Věřím, že jsem ale nastavenou cestou a přinesenými směry předsudky většině lidí vyvrátil.

„Při prvním kontaktu na první poradě s realizačními týmy na mě všichni koukali, jako kdyby přišlo učit batole."

Co je vlastně nyní vaší hlavní pracovní náplní?
Starám se hlavně o chod mládeže po sportovní stránce. Spolu s ostatními lidmi z vedení řešíme ale prakticky vše týkající se chodu celého klubu. Jsem metodikem klubu, takže se snažím o přípravu a neustálou aktualizaci tréninkových postupů a metod. Díky novému informačnímu systému, který jsme pro náš klub vytvořili, spravuji velké množství dat o hráčích, tréninkových jednotkách apod. Analyzujeme je a vyhodnocujeme další postup. Během týdne trénujeme s dětmi brzy ráno před školou od šesti hodin, kdy mají dobrovolné dovednostní tréninky. Poté pracujeme během dopoledne na projektech rozvoje klubu a řešíme administrativní záležitosti. Zhruba od 15 hodin začíná šňůra tréninků mládeže. Na některých sleduji hráče a trenéry při jejich práci, koriguji, některé jsou tréninky mých kategorií, které vedu. To vše končí kolem 21. hodiny. Všechna utkání hrajeme o víkendu, snažíme se hrát co nejvyšší počet utkání tak, aby děti získaly co nejvíc herní praxe.

Foto: Jan Šuráň

Jste autorem Projektu rozvoje jabloneckého hokeje (PRJH). Mohl byste ho popsat?
PRJH je koncepce rozvoje hokeje v našem klubu zaměřená na vytvoření fungujícího stabilního klubu s hlavním cílem výchovy kvalitních vlastních hráčů v pozitivním prostředí, které je pro rozvoj naprosto klíčové. To je podle mě velmi často opomíjené, ale jedná se o stěžejní faktor při rozvoji hráče. Projekt PRJH v sobě také obsahuje způsoby implementace nejmodernějších trendů v oblasti tréninku do prostředí našeho klubu. Jedná se o velmi rozsáhlý a propracovaný model, který popisuje i detaily týkající se analýzy hráčů, několik rozvojových projektů, na kterých pracujeme, ale i specifikace hry vyžadované po našich hráčích nebo plán budoucího směřování klubu. V neposlední řadě se jedná z poloviny o sbírku aktuálních metodických materiálů.

Jaké byly první věci, na které jste se po jmenování do funkce šéftrenéra jablonecké mládeže zaměřil?
První věcí, kterou jsme udělali, bylo sepsání jasné vize a cíle – PRJH. Jinak jsem se okamžitě snažil implementovat základní prvky do praxe. Nejviditelnějšími změnami určitě musela být mírná změna obsahu tréninků, zvýšení počtu trenérů asistentů na ledě – snažíme se na každém tréninku dětí mít tři až šest trenérů. Jinak jsme zorganizovali tréninky, trénujeme více. Navýšili jsme, u některých kategorií drasticky, počty tréninkových jednotek na suchu.

„Snažíme se mít na každém tréninku dětí tři až šest trenérů."

V Jablonci chtějí do budoucna postavit tým na vlastních odchovancích. Kdy mohou být v tomto ohledu patrné první výsledky vaší práce?
Už nyní zde máme některé mladé hráče, kteří prošli mládežnickým hokejem v Jablonci a tuto sezonu se zapojili s A-týmem. Abychom si ale vychovali vlastní rozdílové hráče a lídry, to bude chvilku trvat.

Vy osobně jste hokej hrával. Pak jste se přesunul k trenérské činnosti, co vás k tomu přimělo?
Minulou sezonu jsem trénoval i hrál. Vzhledem k výzvě pracovat v tak časově náročné pozici jsem se rozhodl hraní přerušit.

Baví vás trénování víc než hraní?
Ne, je úplně jedno, jestli hraji nebo trénuji. Oboje je pro mě stejným emočním zážitkem a velmi pozitivním.

Foto: Facebook HC Vlci Jablonec nad Nisou

Spolupracujete s Luďkem Bukačem mladším. Co byste o této spolupráci prozradil?
Pan Bukač byl prvním, kdo mě opravdu přivedl k trénování. Nějak se doslechl, že jsem si udělal základní trenérskou licenci a zeptal se, jestli bych neměl zájem u něj trénovat. Chytilo mě to. Naučil jsem se od něj spoustu zajímavých věcí. Jak je to s herním myšlením a rozvojem hráče po hokejově-inteligenční stránce, jaký vliv má na hráče prostředí, ve kterém se pohybuje, a jak toto prostředí optimálně nastavit.

Stejně tak jste pracoval v tréninkovém centru Jakuba Čutty, že?
Ano, práce u Kuby mi dala hrozně moc v uvědomění si správné techniky pohybu. Měl jsem šanci nahlédnout pod pokličku systému, který Kuba používá. Troufl bych si říci, že ten systém je jeden z nejlepších na světě. Pokud bych ještě působil jako hráč, přál bych si v tomto systému trénovat. Výsledky jeho práce jsou opravdu vidět.

V dnešní době se stále více derou do popředí mladí trenéři. Vnímáte to jako trend?
Nemyslím si, že by se jednalo o trend.

Máte nějaký svůj trenérský vzor?
Ano, Herb Brooks a rozhodně Luděk Bukač starší.

„Naším cílem by měla být výchova mladých hráčů v pozitivním prostředí, to je pro jejich vývoj naprosto klíčové."

V minulých týdnech jste byl na trenérské stáži v Davosu. Jaká byla její náplň?
Ano, byli jsme v Davosu a Churu. Viděli jsme fungování obou klubů. Překvapilo mě výborné zázemí HC Davos a značná snaha, kterou vynakládají na analýzu dat o hráčích. Co jsem ale očekával a naplnilo se, tak bylo pozitivní prostředí podporující pracovité hráče.

Jaké je podle vás porovnání české a švýcarské práce s mládeží?
Lze to poměrně dobře porovnat v kategorii juniorů. Tam jsou na tom naši hráči stále ještě lépe než tamní dvacítka. Určitě bychom si z jejich práce mohli odnést poznatky v ohledu nastavení soutěží, prostředí a rozdělení regionů.

Na závěr. Co je podle vás teď nejdůležitější pro celý český mládežnický hokej, aby se zase dostal mezi absolutní špičku?
Názor na to mám. Je ale samozřejmě ovlivněný mým úhlem pohledu, mírou zkušeností, věkem atd. Je to o široké odborné diskuzi, změně prostředí, nastavení mládežnických soutěží tak, abychom vytvořili kvalitní trojstupňový systém, kde nejvyšší soutěže bude tvořit pouze pár týmů, hráli juniory v extrémně kvalitní lize juniorů, ne seniorském hokeji, zkvalitnit první ligu snížením počtu účastníků. Dále je to tvorba center pro výchovu nejtalentovanějších hráčů, změna systému akademií, určení jasného cíle, vizí a realizačních cest k jejich splnění vedoucím. Tento koncept musí být natolik kvalitní, aby bylo možné se ho dlouhodobě držet bez častých úprav a změn.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz