Ve 31 letech na lavičce Zlína. Horák o nové výzvě i pocitu zodpovědnosti
Foto: Ronald Hansel
Je mu teprve 31 let a s trénováním pořád ještě začíná. Přesto dostal Oldřich Horák příležitost, která nešla odmítnout. Společně s Rostislavem Vlachem a Jurajem Juríkem se extraligový šampion z roku 2014 postaví na střídačku Beranů. „Musíme se dostat zpátky nahoru. Přes to nejde vlak," říká bez vytáček.
V 31 letech jste dostal možnost působit na lavičce zlínského áčka. Jak takovou možnost vnímáte?
Vnímám ji jako velkou výzvu. Zároveň do toho jdu s velkou pokorou. Budu se snažit klukům pomáhat. Všichni víme, co se stalo, že Zlín spadl. Vnímám to proto jako velkou zodpovědnost vůči celému klubu i městu. Všichni se budeme snažit vrátit Zlín tam, kam vždycky patřil a patří. To znamená do extraligy.
Jak dlouho jste zmíněnou nabídku řešil?
Dostal jsem ji prakticky hned po sezoně. Zvolili se trenéři Vlach s Juríkem, kteří mě oslovili, jestli bych do toho šel s nimi. A já jsem to vzal.
Čili vás si vybrali přímo Rostislav Vlach a Juraj Jurík?
Jojo, já jsem s panem Juríkem trénoval juniorku, takže on nějakým způsobem ví o mých schopnostech. Známe se delší dobu, společně s panem Vlachem mě vedli i jako hráče. Myslím, že tyhle aspekty jejich volbě napomohly.
„Vnímám to jako velkou zodpovědnost vůči klubu i celému městu."
Rozmýšlel jste se hodně, jestli nabídku přijmout?
Moje první reakce byla hodně spontánní. Říkal jsem si: ty brďo, do toho jdu! Postupem času jsem o všem hodně přemýšlel a uvažoval, co těm klukům můžu dát. Výsledek byl nakonec takový, že jsem nabídku přijal.
Vy byste mohl fungovat coby spojka mezi mladšími hráči a trenéry, že?
Je možné, že je to tak myšlené. Je to varianta, které se nebráním.
A co další možné úkoly?
Bavili jsme se, že bych měl mít na starosti obránce a zároveň spolupracoval s Liborem Chytilem na kondiční stránce věci.
„Bavili jsme se, že bych měl na starosti obránce a zároveň spolupracoval s Liborem Chytilem na kondiční stránce věci."
Zrovna v kondici měl hokejový Zlín během uplynulé sezony nedostatky.
Nechtěl bych to moc hodnotit, nebyl jsem u toho. Je to věc předešlých trenérů. Ale je pravda, že kondice asi nebyla ideální. Měli během přípravy hodně zraněných a látali to, takže možná i tenhle aspekt sehrál svou roli. Každopádně to bylo. My se teď soustředíme na to, co bude.
Prozradíte, na co budete brát při letošní suché přípravě ve Zlíně největší zřetel?
Budeme se soustředit hlavně na to, aby byl tým zdravotně v pořádku. Někteří kluci mají dlouhodobější zdravotní nešvary, takže půjde o to, abychom jim nepřitížili a samozřejmě o to, abychom byli na led stoprocentně připravení a neměli skluz. Dá se asi říct, že letošní suchá příprava bude poměrně dost individuální. Zaměřená na potřeby každého jednotlivého hráče.
V současné době je trend takový, že prim hrají kratší, ale intenzivní tréninky. Bude to tak i u vás?
Dá se to tak říct. Rozhodně nebudeme na zimáku trávit čas od rána do večera. Nebudeme ani celé dny běhat po lesích. Tréninkové jednotky budou kratší a intenzivní.
„Letošní suchá příprava bude poměrně dost individuální. Zaměřená na potřeby každého jednotlivého hráče."
Libor Chytil zřejmě čerpá nápady ze zámoří, že?
Jojo. Loni byl na stáží v zámoří. Já se od něj tak trošku učím. Hodně probírá věci i s Filipem Chytilem o tom, jak se připravují hráči v NHL. Je pro nás všechny velkým přínosem.
Foto: beranizlin.cz
S kariérou jste skončil relativně nedávno. Cítíte se být pořád spíš hráčem, případně už trenérem?
Je pravda, že ještě nedávno jsem byl hráčem. Myslím, že je to výhoda, protože se do těch kluků dokážu o to líp vžít. Můžu se s nimi bavit jako hráč, což si myslím, že je pro ně fajn. Ale hráčem už nejsem. Už převažuje to trenérské hledisko.
Vnímáte jako trend, že se dává stále více příležitostí mladým trenérům?
Nevím, jestli to je trend. Možná. Upřímně řečeno to moc nesleduju, ale jsem rád, že tahle možnost přišla. Vážím si jí. Každopádně bych chtěl nějakým způsobem zůstat i u zlínské mládeže. Není to jen o tom, že se zavřete do místnosti a řešíte jen áčko. Hodně mě baví pracovat i s mladými.
Rostislav Vlach a Juraj Jurík vás ve zlínském áčku vedli coby hráče. Bude pro vás zvláštní teď s nimi stát na střídačce?
Ze začátku možná trošku jo, ale věřím, že si rychle zvyknu. Kluci jsou profíci. Podle mě v tom nebude problém.
A nebojíte se, že když zvýšíte hlas, tak vám to hráči, kteří jsou starší než vy, dají sežrat?
Kdybych se toho bál, tak bych do toho asi nešel. (směje se) Pro některé to možná bude zvláštní nezvyk, ale tak to prostě je. Já tam navíc nebudu od toho, abych po někom křičel a na někom si honil triko. To rozhodně nechci. Spíš se budu snažit klukům poradit a podat pomocnou ruku, když bude potřeba.
„Na střídačce nebudu od toho, abych po někom křičel."
Konzultujete se zkušenějšími kolegy podobu hráčského kádru?
Ano, když přijde nějaká nabídka, tak si k danému hráči něco řekneme všichni. Není to o tom, že by všechno rozhodoval jeden jediný člověk. Určité možnosti jsou a my se o nich bavíme společně.
Můžete prozradit, v jaké fázi chystání se momentálně nachází zlínský kádr?
Zatím ještě ne. (usmívá se) Samozřejmě na tom pracujeme, ale ještě si to nechám pro sebe. Nezlobte se.
Za doby trenérů Vlacha s Juríkem se Zlín prezentoval poctivou obranou. Budete i tentokrát spoléhat na takový styl?
My jsme se o tom ještě nijak zvlášť nebavili. Bude záležet, jaké hráče budeme mít k dispozici a jak bude vypadat kádr. Podle tohoto vybereme styl hokeje, který bude našemu týmu typologicky vyhovovat.
„Obrana a brankář je základ. Podívejte se na Třinec."
A váš osobní názor?
Pro mě je obrana a brankář základ. Podívejte se na Třinec, ti to mají postavené úplně stejně, takže bych volil takový styl.
Když si uvědomím, že jste bývalý bek, tak mě to ani nepřekvapuje.
Ano, samozřejmě. (směje se)
Foto: beranizlin.cz
Vraťme se ještě ke konci vaší hráčské kariéry. Co vás k tomu ukončit profesionální pouť v osmadvaceti letech vedlo?
Těch důvodů bylo víc. Byl jsem ve Francii a jelikož mám malé děti, tak jsem chtěl být s nimi. A nabídka, aby se mnou mohly být, nepřišla. Musely by dojíždět, a to jsem nechtěl. No, a tady v Česku mě nic neoslovilo. První ligu jsem odmítnul.
Nedávala vám z dlouhodobého hlediska smysl?
Ne, neměla pro mě perspektivu. Chtěl jsem zůstat venku, ale pak přišel covid, což všechno zkomplikovalo a pak už to z mého pohledu nemělo cenu. Tak jsem skončil a našel si slušnou práci. Následně přišla nabídka na fungování v klubu, která mě oslovila, tak jsem ji přijal a určitou oklikou se k hokeji vrátil. Jsem spokojený.
Ruce vás občas nesvrbí?
Tohle už mám za sebou. Občas si s klukama zahraju na tréninku, ale kdybych se do toho měl znovu obléct…. Tak už bych se v tom asi nepohnul. (směje se)
„Emoce ve smyslu se s někým pošťuchovat nebo si na někoho křiknout mi trochu chybí."
A občasná rvačka vám nechybí? Pro mě jste byl vždy hráč, který neměl problém shodit rukavice.
To jsem se zrovna nedávno bavil se ženou a říkal jí, že právě tyhle emoce mi trochu chybí. Ať už je to se s někým pošťuchovat nebo si na někoho něco křiknout a podobně. To mi chybí, ale dá se bez toho přežít. (usmívá se)
Jako trenér se musíte o to víc krotit, že?
Přesně tak. Nemůžete po rozhodčím hulákat při každé příležitosti, protože vaši svěřenci to vnímají a odvádí to pak jejich pozornost od hokeje. Neříkám, že si při nějaké stresové situaci taky nezařvu, to k tomu patří, ale musí to být s mírou.
Na tribunu vás ještě nikdo nevykázal?
Já po rozhodčích zatím moc neřvu. (směje se) Takže se mi to ještě nestalo a doufám, že ani nestane. (směje se)
Z hráčského pohledu asi nejraději vzpomínáte na sezony 2012/2013 a 2013/2014, že?
Je to tak, to byl pro mě vrchol. Uhráli jsme dvě medaile. Ale rád vzpomínám na každou sezonu. Pro mě byl už od malička sen zahrát si za Zlín a to, že jsem si mohl zahrát s hráči, kterými byli Čajánek, Leška, Balaštík nebo Hamrlík, tak to pro mě byl takový bonus, na který se nezapomíná.
„Jako trenér nemůžete na rozhodčího hulákat při každé příležitosti. Vaši svěřenci to vnímají a odvádí to jejich pozornost od výkonu."
Myslíte, že jste ze svojí hráčské kariéry vyždímal maximum?
Vždycky říkám, že ze všeho můžete vyždímat ještě víc. Ale na druhou stranu... Co má být, tak tak je. Neřeším minulost. Neříkám si, co jsem měl nebo neměl udělat jinak.
Zpět do současnosti. Počítáte s tím, že budete příští sezonu pod tlakem? Minimálně celý Zlín a okolí bude čekat, že se vrátíte do extraligy. Nebudeme si říkat, že ne.
Jasně, celý klub s tím počítá. Zlín do extraligy patří a my uděláme všechno pro to, abychom ho tam vrátili. Bez tlaku to ani nejde. Musíme jet pod tlakem. Kdyby tlak nebyl, tak o návrat do extraligy ani nemusíme bojovat.
Dokázal jste si ještě před pár lety představit, že Zlín bude v takové pozici?
Upřímně? Nedokázal. Ale bohužel se stalo. Hokej a život jdou dál a zpátky už se to vzít nedá. Teď se musíme dostat zpátky nahoru. Přes to nejede vlak.
Někdy může pád na hubu paradoxně pomoct, ne?
Máte pravdu. Někdy se musíte odrazit ode dna. Věřím, že se jako klub odrazíme a že hokej bude ve Zlíně zase fungovat tak, jak fungoval před iks lety.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Share on Facebook
