V Třinci bude tlak na výsledky, ví Országh. A vypráví o vyhazovu z Vervy nebo MS

Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz

Extraligový hegemon z Třince stojí na rozcestí: od nové sezony vstoupí do doby po Václavu Varaďovi. Těžký úkol navázat na zlaté roky dostane trenérský štáb kolem Zdeňka Motáka. A jeho součástí bude také slovenský kouč Vladimír Országh.

Další štace progresivního trenéra se stala oficiální symbolicky přesně půl roku po výpovědi v konkurenčním Litvínově. 

44letý Országh vedl chemiky od dubna 2020, po anabázích v Banské Bystrici, Slovanu Bratislava nebo slovenské reprezentaci se jednalo o jeho první kontakt s českou extraligou. 

Nyní míří ze severu Čech na opačný konec republiky. Do jiné organizace, jiné role a zejména vstříc jiným cílům.

Začal vám už hokej chybět?
Na jednu stranu člověku samozřejmě přijde vhod, že si trochu oddychne, opustí hokej a odpočine si psychicky. Doba bez něj už ale byla dost dlouhá, po čase mi chybět začal. Vyplnil jsem to sledováním zápasů play off české, slovenské nebo švédské ligy. Trochu jsem si odpočinul, ale člověk bez hokeje dlouho nevydrží.

Zvonily vám během pauzy často telefony s dalšími nabídkami?
Neřekl bych, že často. Některé kluby mě sice oslovily, ale v první řadě jsem chtěl být doma s rodinou. Rok a půl jsem byl bez nich, takže jsem jim to chtěl trochu vynahradit. Nějaké nabídky byly, ale upřednostnil jsem rodinu.

Dá se tedy říct, že jste načerpal nové síly, psychicky si odpočinul a teď máte chuť do další práce?
Určitě. Každý trenér po nějakém konci potřebuje pár týdnů, možná měsíců, aby zhodnotil své působení a zase se posunul o něco dál.

„Každý trenér prostě musí počítat s tím, že jednoho dne může přijít konec.“

Po vyhazovu z Litvínova jste pravil, že trenérem jste se stal až teď. Přece jenom to pro vás byl první předčasný konec, jak jste ho prožíval?
Úplně normálně. Každý trenér podle mě musí být srozuměný s tím, že ho jmenovali do funkce, aby naplnil nějaká očekávání. Klub se jednoduše rozhodl tak, jak se rozhodl. Každý trenér prostě musí počítat s tím, že jednoho dne může přijít konec. Probouzíme se s tím, že pokud nejde všechno tak, jak bychom si představovali my nebo vedení, tak to může mít rychlý spád. S takovými věcmi ale musíte být nějakým způsobem vyrovnaný a nemůžete na to myslet. Je to součást trenérské práce. Když to přijde, tak to přijde. Je třeba se z toho poučit, vzít si pozitivní věci a jít dál.

Můžete zmínit nějaké pozitivní věci, které jste si odnesl vy?
(přemýšlí) V Litvínově jsem byl rok a půl, podle mě se tam odvedl kus práce. Něco se nám podařilo změnit a nastartovat, hlavně v první sezoně. Její konec byl podle mě velmi dobrý, až na play off, kde jsme rychle vypadli s Hradcem Králové. Začátek druhé sezony byl slušný, ale pak bohužel přišel velký výpadek, kdy jsme prohráli sedm zápasů v řadě a už jsme se nedostali tam, kam jsme se chtěli dostat. Sice to mělo vzestupnou tendenci, ale nakonec se vedení rozhodlo jít jinou cestou. Akceptoval jsem to, o Litvínovu nemohu říct nic špatného. Myslím, že jsme během toho roku a půl měli velmi korektní vztahy, ať už to bylo s Pavlem Hynkem, vedením nebo fanoušky. Rozešli jsme se v dobrém, určitě za sebou nepálím mosty. Byla to moje první zkušenost s českou extraligou, za kterou jsem velmi vděčný. Potvrdil jsem si, že liga má kvalitní úroveň. Jsem rád, že v ní mohu pokračovat.

Dokážete říct, v čem vás působení na severu Čech posunulo z trenérského hlediska?
Česká liga je kvalitní, každý zápas je těžký. Působí v ní hodně kvalitních hráčů a trenérů, na každý zápas musíte být nachystaní. Neexistovalo tam žádné slabé utkání, ve kterém jste si mohli říct, že to nějak zvládnete. Snažili jsme se jít vždycky na sto procent. Někdy to samozřejmě nevyjde, ale to je součást naší práce. Pokoušel jsem se maximum toho, co umím, předat týmu. Někdy to mělo větší úspěch, někdy menší.

Verva po vašem odchodu pod trenérem Růžičkou obsadila třináctou příčku a nepostoupila do play off. Sledoval jste to?
Samozřejmě, nejen Litvínov, ale celou ligu. Těžko říct… Klub byl známý tím, že vždycky vychovával své hráče, víceméně to bylo dané i tím, že dříve šlo o jediný extraligový tým na severu Čech. Byla to spádová oblast, kde si hráče vychovali přímo v Litvínově, nebo tam přicházeli v dorosteneckém a juniorském věku. Pak naskakovali přímo do extraligy, teď to tak bohužel není. I když jsou tam nějací hráči, kteří by do budoucna mohli být hodně zajímaví, tak je tam pořád mnoho práce. Za poslední roky se trochu upustilo od vychovávání kvalitních hráčů. Dnes je konkurence vysoká, navíc je celkem problém dostat hráče do Litvínova. Dřív s tím díky vlastním odchovancům problém neměli, teď trochu ano. Vezměte si, že tým hrál za poslední roky hlavně o záchranu. Na druhou stranu, do kvalitnější ligy se zase posunul jen Honza Ščotka, to je další věc, která se bude muset nastartovat. Aby se hráči, kteří chodí do Litvínova, potom posouvali dál do kvalitnějších lig. Podívejte se na Mladou Boleslav, která vyprodukovala řadu hráčů – Skalický hraje ve Finsku, Kelemen podepsal v NHL. A byli tam i další, kteří se přes Mladou Boleslav dostali do kvalitních lig. Tohle je podle mě pro Litvínov cesta: zlepšit výchovu mládeže a posouvat hráče, kteří do klubu přijdou.

Určitě jste zaregistroval, že v klubu končí ikony Viktor Hübl a František Lukeš. Vnímáte to jako správný směr, kterým se vedení vydalo? O tomhle zlomu se mluvilo roky, teď je ale opravdu tady…
V první řadě klobouk dolů, ať už před Vantou nebo Lukym. Možná ani nečekali, že to budou tahat až do takhle pokročilého věku. Musím říct, že hráli náramně. Podle mě hlavně díky nim je Litvínov stále v extralize. Myslím, že jednoho dne to prostě přijít muselo. Vedení se tak rozhodlo teď, obměna kádru musela přijít. My jsme s ní víceméně začali už před rokem a půl. Oběma patří velký obdiv za to, co pro klub odvedli, jsou to legendy litvínovského hokeje. Za mého působení to byli praví profesionálové, co se hokeji snažili dávat maximum. Každopádně je důležité říct, že věk nezastavíte. Hlavně před Vantou klobouk dolů, že ve třiačtyřiceti hrál českou extraligu, protože to je velmi kvalitní soutěž, navíc tam vůbec nebyl do počtu.

„Chtěl jsem zůstat v Čechách, ale měl jsem i nějaké nabídky z jiných lig.“

Pojďme se bavit o vašem dalším angažmá v Třinci. Vzpomenete si, kdy ze strany Ocelářů proběhl první kontakt?
Už v půlce sezony bylo jasné, že organizaci opustí Václav Varaďa. Před koncem základní části přišlo nějaké oťukávání z obou stran, potom jsme se se Zdeňkem Motákem potkali v Žilině. Probrali jsme pro a proti, mluvili jsme o tom, jaký máme pohled na hokej. Dá se říct, že jsme se shodli. Já jsem hrozně rád, že jsem nabídku z Třince dostal a budu moct být součástí klubu, který tady poslední roky dominoval a dovršil zlatý hattrick. Klobouk dolů před trenérem Varaďou, managementem a hráči. Jdu do špičkového klubu, jdu do něj pracovat s pokorou a doufám, že navážeme na úspěšné roky.

Řešil jste i jiné nabídky? Případně bylo vaší prioritou zůstat v Česku?
Chtěl jsem zůstat v Čechách, ale měl jsem i nějaké nabídky z jiných lig. Od Třince pak přišla konkrétní nabídka, takže nebylo co řešit. Je to špičkový klub se špičkovým zázemím. Další věc, která je pro mě důležitá, že to mám jen 150 kilometrů domů. Když jsem si vzal plusy a mínusy, tak mi jednoznačně vyšel Třinec.

Jak berete změnu, kdy nebudete hlavním trenérem? Hraje to pro vás vůbec nějakou roli?
Absolutně žádnou. Musím říct, že i když jsem spolupracoval s Václavem Sýkorou nebo dalšími mými asistenty, tak jsme všechno konzultovali. Nikdy to nebylo jen o nějakém mém rozhodnutí, stejně to bude se Zdeňkem Motákem, který bude mít poslední slovo. Náš pohled na hokej je podobný. Možná něco uvidíme jinak, ale to je jen dobře, protože nás to bude posouvat dál. Na spolupráci s ním se těším, je to zkušený trenér, který má něco za sebou. Trénoval Olomouc, která kromě poslední sezony s Davidem Krejčím neměla výraznější hvězdy, a přesto to byl těžký soupeř. Každý zápas jel šedesát minut naplno, hrálo se proti němu strašně těžko. Mně se líbilo, jak hráli, líbila se mi Zdeňkova práce a vize. A to, že nejsem hlavní trenér… Dneska je trend mít silné realizační týmy, podívejte se na Spartu, Mladou Boleslav nebo Hradec Králové. Všichni mají špičkové trenéry, kteří tam jsou na různých pozicích. Stejně to bylo v Třinci, kde dělali asistenta pánové Zadina s Krátoškou. Role musí být rozdělené, aby to šlapalo.

„Náš pohled na hokej je podobný. Možná něco uvidíme jinak, ale to je jen dobře, protože nás to bude posouvat dál.“

Máte už nějakou konkrétní představu, jaké by měly být vaše kompetence?
V hrubém náčrtu jsme se o tom bavili. Budeme mít dostatek času, abychom si na to sedli a řekli si, co budu mít na starost. Zatím je to nahrubo narýsované, do detailu půjdeme začátkem června.

Jakým stylem byste se rádi prezentovali? O účelném pojetí hokeje ze strany Třince se toho letos napsalo hodně, hodláte tohle změnit?
Je třeba říct, že tahle hra přinesla Třinci úspěch a tři tituly. Když se kouknete, tak Finsko hraje velmi podobně, český nároďák bude hrát asi taky podobně. Obrana je velmi důležitá, když chcete vyhrávat, tak jde o absolutní základ. Se Zdeňkem ale chceme přinést i nějaké naše vlastní myšlenky a posouvat tým dál. Na druhou stranu musím objektivně říct, že Václav Varaďa v klubu odvedl fantastickou práci. Třikrát po sobě vyhrát českou ligu je náročné.

Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz

Tím jste mi nahrál na další otázku: laťka je po trenéru Varaďovi nastavená dost vysoko. Očekávání budou velká, věříte, že je dokážete naplnit?
Tlak na výsledky určitě bude, s tím do toho jdeme. Třinec je ambiciózní tým, který hraje poslední roky o špičku. Z nároků nebudeme chtít slevit, vždyť jsou tady další týmy, které se derou dopředu. Jak jsem říkal předtím, liga je velice vyrovnaná. Dneska mě napadá možná šest týmů, které můžou reálně zasáhnout do boje o titul. Pro soutěž je jen dobře, že je takhle našlapaná, každý zápas se jde na krev. Těším se na to.

Jak moc znáte současný kádr Ocelářů?
Kostra týmu je dlouhodobě spolu. Mají špičkové hráče, ať už je to Růžička nebo další. A mužstvo bylo vhodně doplněné, když někteří klíčoví hráči odešli. Navíc jsou tam slovenští kluci, které velmi dobře znám a vím, co od nich můžu očekávat. Tým je silný, především velmi dobře charakterově poskládaný. Má neskutečnou morálku, hodně zápasů dokázali uhrát svou urputností a buldočí vůlí. Když jsem trénoval v Litvínově, tak jsem je vždy dával za příklad, že jsou to hráči, kteří by v jiných klubech možná měli o patnáct nebo dvacet bodů víc. Tam ale na body nikdo nehledí, důležité je skóre na konci zápasu. Všechno je podřízené týmovému výsledku: když to má být 1:0, tak to tak prostě bude. Každý to odmaká a nikdo se nedívá na své body, ale na body do tabulky. To jsem si na Třinci vždycky hodně cenil, že to bylo mužstvo s charakterem.

Ještě než se pustíte do práce, tak vás ale čeká mistrovství světa ve Finsku, že?
Ano, budu tam jako expert pro slovenskou televizi. V této pozici už jsem byl, bude to moje třetí mistrovství v pozici spolukomentátora. Je to pro mě důležité nejen proto, že budu sledovat zápasy, ale také uvidím, jaké trendy jednotlivé týmy přinesly. Budu mít šanci sledovat jejich tréninky, takže to nebude jen o komentování. Uvidím, jak se všechno posouvá, je to skvělá příležitost, jak se trochu obohatit.

„Všechno je podřízené týmovému výsledku: když to má být 1:0, tak to tak prostě bude. Každý to odmaká.“

Co od letošního šampionátu očekáváte? Hodně kvalitní tým doveze Kanada, tradičně silní by měli být třeba domácí Finové…
Kanada je vždy favorit, to jsme měli možnost vidět na minulém mistrovství světa v Rize. Sice přiletěli s no name týmem, ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že všichni hráči hrají v NHL. Dostat se do výběru Kanady není úplná samozřejmost, oni to minulý rok ukázali i po tom špatném začátku. Už to není jen o tom, že by tam kanadští hráči jezdili jako na nějaký výlet s rodinami. Poslední dekády to berou vážně a chtějí být tam, kde si myslí, že jsou. Finsko bude tradičně silné, stejně tak Švédsko. Ale já si myslím, že i Češi. Jsou hladoví po nějakém úspěchu, protože jich za poslední dobu nebylo moc. Vzpomínám si na rok 2002, kdy jsme vyhráli mistrovství světa, tak nám nevyšla olympiáda a zdravě nás to nabudilo. Vidím tam velkou paralelu, Čechům se to může podařit. Mají kvalitní tým i výsledky v přípravě, i když ty měli i minulý rok. Ostatní týmy podle mě nebudou až tak silné, letos jsou dva vrcholy sezony. Ne všechny země pak pošlou top hráče, protože už jsou opotřebovaní, ať už na klubové úrovni nebo reprezentační po olympiádě a potřebují si odpočinout. V tom vidím šanci Česka, Švýcarska nebo Švédska. Jsou tam další týmy, které mohou překvapit, ale musím říct, že Čechy vidím dost vysoko.

A co šance Slovenska, které má za sebou bronzový úspěch na olympijských hrách?
Myslím, že fanoušci mají velká očekávání. Je třeba se na to podívat objektivně, kluci na olympiádě zahráli fantasticky a byla radost se na ně dívat. Trenér Craig Ramsay se nebál dát šanci mladým a bruslivým hráčům, které předtím možná tolik lidí neznalo. Najednou jsou to hráči, kteří klepou na dveře v lepších ligách. Zase musím zmínit, že Slovensku budou chybět některé výrazné osobnosti, dokonce snad třináct hráčů z olympijského výběru, pokud jsem to počítal správně. Cíle podle mě nebudou nejvyšší, ale můžou překvapit jako na olympiádě. Zase je to šance pro jiné hráče, aby o sobě dali vědět, že do reprezentace patří. Viděl jsem pár zápasů v přípravě, i když možná měli slabší soupeře, tak hráli velmi dobře, bruslili a byli organizovaní. To je všechno, co mladí chlapci potřebují. Pak tam mají starší hráče, kteří to umí ukočírovat. Já se na ně těším, aktivní hokej pod trenérem Ramsayem se mi líbí.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz