V sedmnácti chytal extraligu. Vše jde podle plánu, říká Jan Růžička
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Je mu teprve sedmnáct let, a pokud ho potkáte na mladoboleslavském zimním stadionu, upoutá vás hlavně svým úsměvem, díky kterému vypadá věčně pozitivně naladěný. Jen těžko byste ale odhadovali, že tenhle kluk – který ještě spadá do kategorie staršího dorostu – už vládne v brance juniorů a kvůli zranění Davida Ritticha se zabydlel i v kabině A týmu. Cíle si klade ty nejvyšší – jako například uspět napřesrok v draftu – nemá ale problém pomoct kustodům nebo přiložit ruku k dílu na trénincích mnohem mladších brankářů. Zkrátka a dobře: Jan Růžička zatím svírá karty svého osudu pevně ve svých rukou.
Ten příběh začíná zdánlivě stejně jako stovky jiných: K hokeji dovedl Jana Růžičku jeho táta a i tento nadějný brankář se kdysi rozhodoval mezi hokejem a fotbalem. A přestože fotbal hrával právě jeho otec, Růžička junior nakonec zakotvil u ledu. „Rozhodnutí to nebylo nijak těžké,“ vzpomíná. „Vždycky mě to táhlo víc na zimní stadion než na fotbalové hřiště.“
Také další část příběhu jste už nepochybně někdy dřív slyšeli: Jan Růžička chtěl být nejprve útočníkem. „Všechny děti chtějí ze začátku hlavně střílet góly a já nebyl žádnou výjimkou. Pak za mnou ale přišel pan trenér Vlasák a zeptal se mě, jestli bych to nechtěl zkusit v bráně,“ popisuje mladoboleslavský odchovanec. A tak přichází změna. Zlom, který tohle vyprávění staví na jinou kolej. „Řekl jsem, že to zkusím. A už jsem v brance zůstal.“
Proč Jiří Vlasák tehdy v přípravce ukázal právě na něj, dnes Růžička jen tuší. „Říkal, že jsem dobrý bruslař. Že bych se v té brance mohl dobře pohybovat. “Něco na tom bude. Většina lidí si myslí, že být brankářem jenom znamená stát na správném místě, případně sebou ve správný moment švihnout o led. Ale i brankář by měl být dobrý bruslař. „Aspoň tak mi to vždycky říkali a já si myslím totéž,“ přikyvuje student obchodní akademie.
O brankářích se někdy říká, že jsou to „trochu jiní lidé“. Aby taky ne. Na ledě je vždycky jen jeden, a pokud to mírně přeženeme, právě na jeho kouzlení mnohdy závisí výsledky zápasů. A právě jeho bombastické zákroky jsou vidět nejvíce, stejně jako jeho chyby. „Nikdy jsem nelitoval rozhodnutí být brankářem. Někdy bych si to možná na chvíli vyměnil, aby někteří posměváčkové věděli, jaké to je být na mém místě. A někdy bych si asi klidně zkusil, jaké to je být na tom jejich,“ usmívá se Růžička. „Ale brankářem jsem rád a neměnil bych to.“
Žádné začátky nejsou snadné a u gólmanů to platí obzvlášť. Individuální tréninky, nákladná výzbroj. Tohle se bez podpory okolí zvládnout nedá. „Za to jsem a budu rodičům vždycky strašně vděčný. Hodně do mě investovali – ať už peníze jako takové, protože brankářská výstroj a třeba individuální tréninky nejsou žádnou levnou záležitostí, ale taky i spoustu času, který se mnou na zimáku trávili a tráví,“ posílá člen české reprezentační osmnáctky dík své rodině.
Všechno jde podle plánu
Už před téměř dvěma lety Jan Růžička v rozhovoru pro klubový web Mladé Boleslavi naznačoval, že jeho cíle jsou vysoké. Už v 15 letech věděl naprosto přesně, co chce. A jestli mu to zatím vychází? „Myslím, že ano, že zatím všechno vychází tak, jak jsem si představoval. Ale ono se tohle hrozně těžko hodnotí, protože ambice samozřejmě rostou, a hlavně bych to nerad zakřikl,“ zůstává spíše při zdi. A také u myšlenky, že brankářské štěstí mu zatím kvete právě v rodném městě. „Co se týče mého působení, tak tady v Čechách mě kromě Boleslavi nic jiného nelákalo. Nemyslím si, že co se týče juniorů, je to v republice někde jinde jiné nebo dokonce lepší než tady. Ale lákalo mě zahraničí. Ne že by bylo něco vyloženě na stole a ke konkrétnímu rozhodování, ale řešilo se to – třeba i s výhledem do budoucna. Ale chtěl jsem ještě zůstat v Boleslavi.“
Rozhodujících faktorů se v tomto vnitřním boji objevilo hned několik: „Šance chytat za juniory. Ročníkově ještě spadám do staršího dorostu, takže je pro mě skvělé, že můžu trvale působit ve starší kategorii,“ přiznává. „A taky moje rozhodnutí hodně stálo na zázemí a lidech, které znám, kteří jsou v tom se mnou a pomáhají mi. Krom toho v juniorce máme letos strašně super partu, která táhne za jeden provaz.“ A které se letos rozhodně daří mnohem víc, než kdo pamatuje v uplynulých letech.
Přiznal se k tomu sám, věkově nezapadá ani do jedné z kategorií, ve kterých teď působí. Na žádné defekty ale nenaráží. „V juniorce s tím problém není. Jak jsem řekl, je tam skvělá parta. Navíc nejsem o tolik mladší než většina ostatních. Co se týče chlapů…,“ říká opatrně a následně se na moment odmlčí. „Tam jsem takový tichý kluk,“ nadhazuje se šibalským úsměvem.
Na dotaz, zda se mu v kabině A týmu nedostává pozornosti, ale vzápětí zběsile kroutí hlavou a úsměv z tváře mizí. „Ne, to určitě ne!“ protestuje už s vážným výrazem. „V zápase se Spartou, ve kterém jsem vlastně poprvé nastoupil za A tým v extralize, mi kluci strašně pomohli hlavně po psychické stránce. Podrželi mě a podpořili. Předávají mi i rady a zkušenosti, jak Roman Málek tak David Rittich. A za to jsem strašně rád,“ děkuje za příležitosti, o jakých se jiným může jen zdát.
Úkol Jana Růžičky coby brankáře se ve své podstatě nemění. Rozdíly se ale přeci jen najít dají. „Vždycky je to o tom, abych zastavil puk a je úplně jedno, za kterou kategorii právě chytám. Ale faktem je, že v jedné věci je obrovský rozdíl, a to v atmosféře. Kdykoliv vyjedu na led s A týmem, nebo třeba jen vejdu do jeho kabiny, cítím obrovskou profesionalitu. Všichni vědí, co dělají, proč to dělají a hlavně to dělají naplno,“ říká uznale.
Cílem je draft NHL
Růžička si premiéru „mezi chlapy“ odbyl už loni v prvoligovém zápase HC Olomouc – BK Mladá Boleslav. Ačkoliv Bruslaři tehdy prohráli, on sám všechno ustál se ctí. „Nervozitou jsem zatím nikdy moc netrpěl. Nevím, jestli to někdy přijde, ale upřímně řečeno doufám, že ne. Tehdy to bylo o tom, že jsem prakticky netušil, co od toho čekat. Tenkrát jsem toho neměl moc odchytáno ještě ani za juniorku a najednou jsem byl v A týmu. Bylo to hodně o očekávání a taky asi trochu nejistotě. Ale ten zápas jsem si užil, možná bylo i dobře, že to nebylo doma. To utkání jsme sice prohráli, ale já ho vnímám jako dobrý start mezi dospělými.“
Extraligová premiéra, to už byly o něco silnější kapky. Růžička v páté minutě vystřídal v brance Romana Málka. Psala se zrovna pátá minuta a Boleslav prohrávala se Spartou 0:2. „To je premiéra, o jaké sní, a jakou si přeje každý malý hokejista. Sice to nedopadlo, jak jsme chtěli jako tým, ale já jsem si to strašně užil. Extraliga, Sparta, vyprodaný domácí stadion. Lidé mi strašně pomohli. Ne že bych se vším tím pokřikem zabýval, ale samozřejmě vnímám okolí,“ děkuje domácím fanouškům, kteří mu napoprvé podali pomocnou ruku.
Ač odešel Michal Valent a ač se zranil David Rittich, ani tak Růžička nepočítal s tím, že by se mohl podívat do branky. „Blesklo mi hlavou, že bych se mohl posadit na střídačku A týmu coby dvojka, ale že bych měl jít do hry a to už ve druhém zápase a v páté minutě – to mě nenapadlo ani ve snu,“ přiznává.
A jaké ty první extraligové minuty vlastně byly? Má člověk v tu chvíli vůbec čas o něčem přemýšlet? „Po druhém gólu se na mě otočil pan trenér Výborný a řekl: „Jdeš do brány!“ Tak jsem se zvedl a šel. Na myšlenkové pochody se mě ptalo hodně lidí, ale faktem je, že v tu chvíli jsem nad ničím nepřemýšlel. Prostě jsem vzal helmu a jel do branky.“
Sedmnáctiletý brankář nemá problém zůstat v kabině mnohem později než ostatní hráči a pomáhá boleslavským kustodům s jejich prací. „Kluci toho mívají někdy až nad hlavu, takže mi přijde naprosto normální, když přiložím ruku k dílu.“ Ne tak docela tradiční je i fakt, že Jan Růžička chodí pomáhat na tréninky gólmanů. „Trenér brankářů Radek Haas mě někdy poprosí, jestli bych mu nešel pomoct. Má na starost hodně malých kluků a není tolik času na to, aby se jim mohl věnovat tak, jak by chtěl. Chodím tam moc rád, sám si dobře pamatuju, jak jsem byl jako malý vždycky nadšený, když na trénink přišel někdo starší a řekl mi, co mám dělat,“ vzpomíná a na otázku, zda by jednou rád trénoval, opatrně kýve hlavou a dává tak najevo, že zavržená ta myšlenka rozhodně není.
Po sezoně čeká Jana Růžičku draft. Událost vyhlížená stovkami hokejistů nenechává chladným ani jeho. „Doufám, že to klapne. Byl bych za to hrozně šťastný a udělám všechno pro to, aby to vyšlo!“
Share on Facebook
