V Jihlavě jsem získal ztracené sebevědomí, říká Illéš. Kromě hokeje dělá design
Foto: Markéta Křižová, hcdukla.cz
Prvoligová Jihlava má letos ve svých řadách tak trochu nenápadného tahouna. Koho máme na mysli? Přece Jakuba Illéše. Pětadvacetiletého útočníka zdobí například všestrannost – svému týmu dokáže být prospěšný v různých herních situacích. V rozhovoru vypráví o ambicích Dukly, štaci ve Francii nebo vášni pro umění.
Illéš si v současnosti užívá zasloužené volno, jihlavští hokejisté mají další duel na programu až ve středu. Odpočinout si vyrazil do Beskyd.
„Týden jsme naplno trénovali, až dneska máme první volný den. V neděli se zase sejdeme a budeme všechno směřovat na středu. Není to úplně nejdelší pauza,“ povídá.
Po nabitém programu vám ale přestávka přišla spíš vhod, ne?
Určitě. Všichni jsme byli pobití, zápasů bylo hodně v rychlém sledu. Chceme načerpat sílu, zvládnout závěr sezony co nejlépe a dobře se připravit na play off. S manželkou jsme se akorát přesunuli do Beskyd, kde strávíme dva dny. Pak se zase vrátíme do Jihlavy.
Na vašem Instagramu jsem si všiml hodně fotek z běhaní, cyklistiky nebo turistiky. Bez sportu moc dlouho nevydržíte, že?
(směje se) Je pravda, že moc neposedím. Outdoorové sporty mám rád, výšlapy a aktivní odpočinek. Jednou se mi povedlo vyrazit i na ryby. Hodně chodím na hory, věnuju se spíš pohybovým aktivitám.
Pojďme k hokeji. Čeká vás finální fáze základní části, v tabulce jste na druhé příčce. Předpokládám, že vaším hlavním cílem je udržet se v první čtyřce.
Řekl jste to správně, přesně tak to je. (usmál se) Chceme zůstat v první čtyřce a vyhnout se předkolu. To bychom mohli ušetřit a dobře se připravit na další kolo.
„Chceme zůstat v první čtyřce a vyhnout se předkolu.“
Čelo tabulky je ale hodně vyrovnané…
Mrzí nás, že jsme v některých zápasech ztratili body, i když jsme vedli. Nepodařilo se nám to udržet a teď nám ty body trochu chybí. Víme, že stačí třeba jen jedna prohra a najednou můžeme být šestí. Jdeme zápas od zápasu, určitě se nevidíme na prvním místě. Nechceme nic vypustit.
Každopádně s formou z posledních měsíců můžete být spokojeni, ne? Poměrně pravidelně se vám daří bodovat, prohry nepřicházejí často.
Poslední dobou jsme dost zápasů remizovali, dotáhli jsme to až v prodloužení nebo nájezdech. Je to škoda, protože většinou vedeme a v závěru ztratíme, to si musíme pohlídat.
Illéš dal parádní gól v oslabení
Po loňské nepovedené sezoně je ale současné postavení rozhodně příjemné. Souhlasíte?
Určitě. Do Dukly jsem loni přišel během sezony, když zrovna začínala spodní část o poslední dvě postupová místa do play off. Bylo to trochu frustrující, protože Jihlava není zvyklá hrát dole. Je tam větší tlak i ze strany fanoušků. Jsme rádi, že se letos daří, tým je takový vyvážený. Každý přijal svou roli.
Možná i díky dobrým výsledkům můžete tak trochu zapomenout na všechny těžkosti, které sezonu provází.
Nikdo asi nepředpokládal, že se to potáhne tak dlouho. Všechno je tím poznamenané, nás to postihlo v říjnu. Byli jsme na dva týdny propuštění do práce, mohli jsme si najít brigádu po vlastní ose. Tahle situace se dotkla celého klubu. Vnímáme to, navíc na tribunách nejsou fanoušci. Je to takové, jaké to je.
Mluvil jste o tom, že každý v mužstvu přijal svou roli. Je to vaše hlavní síla?
Nejspíš ano. Každý má své úkoly a většina se jich podle mě zhostila dobře. Troufám si říct, že to funguje na každém postu. Všichni plní svou úlohu, jedině tak může být tým úspěšný.
„Byli jsme na dva týdny propuštění do práce, mohli jsme si najít brigádu po vlastní ose. Tahle situace se dotkla celého klubu.“
Vidíte právě v tomhle rozdíl oproti minulému ročníku?
Je to možné, ale těžko se mi to hodnotí. Tým se skládá a mění v průběhu roku. Díky tomu, že si všichni našli svou roli a plní ji, jsme prakticky od startu ligy ve stejném složení.
Jihlava má v rámci Chance ligy nejvyšší cíle. Co postup, přijde na tohle téma v kabině řeč?
Ano. Právě kvůli tomu, že je sezona zatím takhle úspěšná, se o tom bavíme. Určitě to je na programu dne. Uvidíme, kam se dojde. Uděláme pro to maximum a připravíme se na play off.
Šance postoupit je o něco větší, když se nehraje baráž…
Mně se teda s žádným týmem v play off nepovedlo dojít nějak daleko, ale asi to tak bude. Když si to představím: jste mistr ligy a ještě o postup musíte bojovat v dalších dvanácti zápasech. To musí být hrozně únavné a vysilující. Navíc tam může hrát roli nějaké zranění. Týmy z extraligy podle mě nejsou po play out tak zničené.
Teď k vám. Spokojený můžete být i po osobní stránce, sbíráte skoro bod na zápas. Jaký je váš recept, že vám to letos tak lepí?
(usmál se) Řekl bych, že psychická pohoda. Jsem opravdu rád, že jsem v Dukle dostal šanci najít své sebevědomí, pod trenéry se mi hraje úžasně. Nechávají nás hrát, nejsme nijak svázaní. Asi je to v tomhle.
„Jsem opravdu rád, že jsem v Dukle dostal šanci najít své sebevědomí, pod trenéry se mi hraje úžasně.“
Navíc jste poměrně čerstvě ženatý, to vám možná taky přidalo na psychické pohodě, ne?
Je to možné. Vzali jsme se, ale necítím nějakou změnu, akorát nosím prstýnek na ruce. Manželka mě podporovala i předtím, nic konkrétního se pro mě nezměnilo.
V lednu jste se proti Kadani dokonce blýskl hattrickem. Vzpomenete si, kdy se vám to naposledy povedlo?
(směje se) Už jsem to říkal v jednom rozhovoru, že to bylo snad v páté třídě. Je to taková rarita, ale člověku to udělá radost.
Provětral vám hattrick peněženku?
Popravdě nevím, jestli jste mi teď nepřihoršil, že jste to zmínil. Nějak se to promlčelo. (směje se)
Snad si tedy spoluhráči tento rozhovoru nepřečtou.
Snad ne. (směje se)
Foto: Markéta Křižová, hcdukla.cz
Co vlastně rozhodlo pro Jihlavu, když jste se vracel z angažmá ve Francii?
Měl jsem úspěšnou sezonu v Porubě, bodově se mi dařilo. Cítil jsem, že bych chtěl zkusit něco v zahraničí, pak se naskytla možnost jít do Nice. Jak bych to řekl… Odchod do Francie nevidím negativně, podle mě je to skvělá liga. Pro mladé kluky je to dobrá zkušenost. Ale jak jsem říkal, že jsem si v Jihlavě sedl s trenéry a vedením, tak tohle přesně jsem v Nice nezažil. Z tohohle hlediska jsem klub musel opustit. Chtěl jsem zpátky do Česka, a když se ozvala Dukla, tak jsem moc neváhal. I ze strany Vítkovic, což je můj mateřský klub, jsem měl podněty, že to je správný krok. Tak jsem na to kývl a nelituju toho. Získal jsem tady ztracené sebevědomí.
Musel jste v Nice skončit kvůli něčemu konkrétnímu?
Nerad bych se k tomu vracel, sám se na to snažím nemyslet. Bylo to přes vedení, trenéry i ostatní kluky, zkrátka takové… Zvláštní prostředí.
„Jak jsem říkal, že jsem si v Jihlavě sedl s trenéry a vedením, tak tohle přesně jsem v Nice nezažil.“
Lidé v Česku nejspíš mají tendenci francouzskou ligu podceňovat, přeci jen nejde o typickou hokejovou zemi.
Přesně tak jsem to vnímal také, když jsem tam šel. Něco jsem si o tom zjišťoval od kluků, co si tím prošli, a neměl jsem špatné ohlasy. Když jsem pak ale někomu říkal, že jdu do Francie, tak se na mě tak dívali… Měl jsem možnost zjistit, jaká je to liga – bruslivá a bojovná. Může tam být asi deset cizinců na tým, z toho jsou většina Kanaďani. Hraje se agresivní hokej plný napadání a dohrávání. Řekl bych, že je to kvalitní soutěž. Zní to komicky, ale francouzští hráči nejsou žádní nazdárci. Někteří prošli i českou extraligou.
Lákalo by vás zahraničí do budoucna znovu?
Rozhodně jsem na to nezanevřel. Pro rozvoj hráče je to podle mě důležitá věc. Hlavně si zkusit pozici cizince, kdy je na vás vyvinut větší tlak a musíte každý zápas potvrzovat své výkony. Dalo mi to hodně a určitě jsem na to nezanevřel. I takovým způsobem do budoucna přemýšlím.
V první lize jste už hrál za Šumperk, Prostějov, Porubu, Havířov nebo Vsetín. Neplánujete se teď na pár let usadit?
Není to úplně moje vina, že jsem střídal kluby. Vítkovice nemají farmářský tým, takže se stále spekulovalo. Šumperk ani neberu jako první angažmá, Prostějov jsem si domluvil s agentem po vlastní ose. Tam jsem si to nějak vybojoval sám. Další kroky vedly tam, s kým se Vítkovice dohodly na hostování. Nebylo to podmíněné mnou, vesměs to byla iniciativa klubu. Prostě jsme poslouchali a šli tam.
„Osobně se cítím připravený na nějaký kontakt s Vítkovicemi.“
Vaše práva tedy ještě vlastní Vítkovice?
Ano, ano.
A jste s klubem nějak v kontaktu?
Osobně se cítím připravený na nějaký kontakt s Vítkovicemi. Uvidíme. Existují i nějaká vodítka, ale podle mě je na to brzo. Teď se soustředím na finále sezony s Jihlavou.
Takže budoucnost momentálně ještě neřešíte?
Nějací hráči už se podepisují, ale za mě je ještě brzo. I kdybych mohl jít někam do ciziny. Ještě není u konce ani základní část, takže se soustředím na Jihlavu. Jsem otevřený tomu, co přijde.
Illéš dal Kadani hattrick
Téma na závěr: kromě hokeje se věnujete i grafickému designu. Jak jste se k tomu dostal?
Odmala mě zajímalo umění, malby a takové věci. Když jsem se po základní škole rozhodoval co dál, tak moje kroky vedly na uměleckou školu. Ale nechtěl jsem ilustrovat knihy nebo šít šaty, tak jsem si vybral grafiku. Podle mě to má budoucnost, navíc teď všechno začíná být online. Pořád se to rozvíjí, ještě to ani nezažilo pořádný boom. Jsem rád, že jsem nešel na nějaký gympl, ze kterého člověk vyjde a nemá nic v ruce.
Co přesně je teď náplní vaší práce?
Když má firma nějakou zakázku, tak jsem otevřený a mohou se ozvat. Sám na sebe jí vytvořím grafiku, nebo nějaký branding. Teď třeba s marketingem Jihlavy pracujeme na designu nových hráčských kartiček pro sběratele.
„Teď třeba s marketingem Jihlavy pracujeme na designu nových hráčských kartiček pro sběratele.“
Ovlivňuje vás v tomhle oboru hodně koronavirová pandemie?
Většina firem si uvědomila, že marketing je důležitý, takže je to spíš naopak. I když nemají finance navíc, tak zjistily, že do tohohle musí nějaké uvolnit. Začínají to víc řešit, práce je naopak víc.
Je pro vás grafický design takovými zadními vrátky, kdybyste teoreticky nemohl hrát hokej? Někteří hráči po kariéře přijdou o příjmy a ne vždy to dopadne dobře.
Je mi pětadvacet a uvažuju nad tím skoro denně. Uvědomuju si, že je to velký problém, protože nehrajeme soutěže, ve kterých se nezajistíme do konce života. Rozvíjet se mimo hokej je důležité. Konec kariéry jednou přijde a být na to připravený není na škodu.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Share on Facebook
