Třetina vypráví: Proč neodehrál víc v extralize? A co vzkazuje Milfaitovi?

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

14. listopadu 2019, 20:53

Pavel Mandát

Přinášíme obsáhlý rozhovor s devětatřicetiletým havlíčkobrodským patriotem Miroslavem Třetinou. Pro některé je kontroverzní osobností, pro svůj tým je však mimořádně cenný.

Esport hokejová liga

Ve svých odpovědích komentuje letošní šance Havlíčkova Brodu, vzpomíná na svou štaci v českobudějovickém Motoru, zamýšlí se nad situací českého mládežnického hokeje a mnoho dalšího.

Začněme letošní sezonou – s Havlíčkovým Brodem jste na druhém místě tabulky?
Zatím jsem asi spokojený, doma jsme tuším prohráli jen jednou. Venku to sice občas nevyjde, ale i tak pořád držíme krok se Šumperkem, což je naším cílem.

Před sezonou jste říkal, že máte v Kotlině nejsilnější tým od sestupu z 1. ligy. Stojíte si za tím stále? 
Pokud jsme kompletní a nikdo nechybí, tak si za tím pořád stojím. Všechny pětky mohou rozhodnout zápas, což tady minulé sezony chybělo.

Jaké jsou vlastně letos vaše ambice? 
Letos se bohužel kvůli chybám účetních firem snížil rozpočet cirka o polovinu, což je samozřejmě znát, ale i tak si myslím, že kvalitou týmu máme na to hrát zase o postup. Jestli se to povede, ukáže čas. Samozřejmě mám v hlavě stále jen postup a s tím jdu do každého zápasu. Bylo by skvělé na sklonku kariéry zažít znovu tu euforii.

„Chci pokaždé vyhrát. Neumím to změnit." 

Vy jste na ledě impulzivním hráčem, zápasy hodně prožíváte, že?
Ano, to je pravda, chci pokaždé vyhrát a nechávám na ledě všechno. Byl jsem takto zvyklý hrát a neumím to změnit.

Zároveň plníte roli kapitána svého týmu. Jaký jste v kabině? 
Troufám si říct, že klukům v kabině spíše poradím, co změnit, když něco nefunguje, než že bych na ně řval. To nechávám na trenérech. (směje se)

Pro některé soupeře a jejich fanoušky jste poměrně kontroverzní osobností. Vyčítají vám diskuze s rozhodčími a podobné věci. 
Je pravda, že bych byl rád, kdybych za ním nemusel tak často, ale během zápasu je dost situací, které neovlivním. Například trenér chce vysvětlit od hlavního rozhodčího nějakou spornou situaci, tak mě za ním vyšle, nebo si mě jako kapitána zavolá sám. Samozřejmě jsou pak situace, na které se chci zeptat sám, ale už to dost omezuji, protože jsem zjistil, že ve druhé lize to nemá cenu řešit. Většina rozhodčích si stejně řídí zápas podle sebe a pokud udělá chybu, málokdy se omluví. Ještě vám pohrozí vyšším trestem, pokud mu naznačíte, že se mohl zmýlit.

„Ve 2. lize si většina rozhodčích řídí zápas podle sebe a když udělá chybu, málokdy se omluví." 

V nedávné době se do Havlíčkova Brodu přes média opřel váš kamarád a bývalý spoluhráč Jan Milfait, který řekl, že byl na lavičce Havlíčkova Brodu také nervák. Co vy na to?
Myslím si, že věci, které Honza řekl, do médií nepatří. V Brodě mu nikdo v odchodu nebránil, takže jeho kritika na vedení klubu nebyla na místě. Pokud máte na mysli to, co napsal o mně, tak to neřeším. Myslím si, že nervák je pořád, jen zatím neměl důvod se vztekat. Šumperk je favorit, on patří k tahounům… Ale to se vše může změnit v play off. (usmívá se)

Miroslav Třetina

Miroslav Třetina | Foto: bkhb.cz

Jaké to vlastně je, když pak na publikum působíte jako červený hadr na býka? Člověk se to asi musí snažit nevnímat, že?
Přesně tak, i když úplně nevnímat to nejde. Ale já si to užívám – nebaví mně zápasy, kde nikdo nepovzbuzuje, kde je padesát lidí a není žádná atmosféra.

„Myslím, že Honza je nervák pořád, jen ještě neměl důvod se vztekat." 

Rozhodně jste patriotem Havlíčkova Brodu. Prakticky celou svou kariéru jste zasvětil tomuto klubu. Nikdy vás nelákalo zkusit to na delší dobu v jiném klubu, ať už v Česku nebo v zahraničí?
Co se týká Česka, tak jsem odmala chodil na hokej v Jihlavě a jednou si chtěl extraligu zahrát. Byla tam úžasná atmosféra, narvaný stadion a když padl gól, měl jsem husí kůži, jak vše bouřilo. Nakonec se mi sen splnil a extraligu jsem si vyzkoušel… Sice ne v dresu Dukly, ale Slavie. Hrát před 16 000 lidmi v O2 areně bylo také něco fantastického. Sezona se mi celkem povedla bodově a s týmem jsme sahali po medaili, takže jsem dostal nabídku na další dva roky, bohužel to nevyšlo. Byl jsem hráčem Brodu a tehdejší vedení mi bohužel nevyšlo vstříc. Chtělo nereálné odstupné, a tak začaly moje další štace. 

V sezoně 2013/2014 jste hrál za českobudějovický Motor. Místní klub tehdy začínal úplně novou kapitolu, poté co se extraligová licence přesunula do Hradce Králové. 
Na angažmá v Motoru nikdy nezapomenu, i když pro mě osobně to byla moje nejhorší sezona v kariéře, co se týká bodování. Ale vše vynahradila úžasná atmosféra na stadionu i mimo něj. Všichni žili jen hokejem a to, že jim byla ukradena a přestěhována nejvyšší soutěž, je všechny ještě víc spojovalo. I když se nám nedařilo, bylo pokaždé vyprodáno a moc jsem si to užíval. Navíc jsem tam poznal spoustu přátel a skvělých lidí, se kterými jsem pořád v kontaktu.

„Zahrát si v O2 areně před šestnácti tisíci lidmi bylo něco fantastického." 

V Českých Budějovicích momentálně působí váš dlouholetý parťák a kamarád Lukáš Endál. 
Motor jsem Endymu doporučil jako číslo 1. (usmívá se) Dokonce jsem tam s ním jel a zařídil mu bydlení tam, kde jsem bydlel já. Hokejově jsme si sedli parádně, on je klasický střelec a já zase góly rád připravuji. Na ty společné sezony vzpomínám rád, ale pokaždé, když se o tom bavíme, nás oba mrzí, že jsme nedotáhli Brod do první ligy. Chybělo pokaždé opravdu málo. S Lukášem jsme v kontaktu neustále.

Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz

Nelanaříte Lukáše zpět do vašeho týmu?
Samozřejmě že ho lákám, ale nejdřív musí postoupit s Motorem do extraligy, bez toho ať se nevrací. (usmívá se)

Vy sám jste jedním z nejzkušenějších hráčů druhé ligy a zároveň stále patříte mezi nejlepší hokejisty, kteří se v soutěži pohybují. Jaký je váš recept na hokejovou dlouhověkost?
Je asi víc faktorů, které to ovlivňují. Tím nejdůležitějším je samozřejmě zdraví. Tím dalším je motivace. Pořád chci být na ledě nejlepší. A hlavně chci dostat Brod do první ligy – s tím jdu do každé sezony.

Zároveň v Havlíčkově Brodu pracujete jako trenér mládeže. Je to cesta, kterou byste se chtěl vydat také po konci aktivní kariéry?
Ano, hokej miluji a chtěl bych u něj zůstat. Trénování mě ohromě baví a naplňuje.

Jak byte popsal situaci českého mládežnického hokeje? 
Dost těžká otázka, kterou se momentálně zabývá asi každý, kdo hokej sleduje. Ale zkusím přidat i svůj názor: Zdá se mi, že mladým hráčům u nás pořád něco zjednodušujeme, zametáme jim cestičku, Děláme „B“ týmy, aby mohli hrát všichni. Z nejvyšší soutěže juniorů se nepadá, takže odpadají zápasy o bytí a nebytí, které by jim daly nejvíc. Můj názor je ten, že právě velká konkurence a větší množství důležitých zápasů vychová mnohem víc rozdílových hráčů konkurenceschopných světové špičce.

„Mladým hráčům u nás pořád něco zjednodušujeme, zametáme jim cestičku. Chybí jim víc důležitých zápasů." 

Teď ještě mimo hokej. Vy máte kapelu s názvem III. Třetina. Jak dlouho už fungujete? 
Hraji na kytaru od svých patnácti let a vždycky jsem chtěl kapelu, ale s profesionálním hokejem to nešlo skloubit, takže jsem jí založil až nedávno, v roce 2015.

Jaký hrajete žánr?
Asi by se to dalo nazvat jako rock-pop. Hrajeme převzaté věci v akustické podobě od Metallicy, Bryana Adamse, U2 až po Lucii, Čechomor či Divokýho Billa. Kapelu tvoří bubeník Víťa Schrek, kytarista Jakub Mokrý, houslista plius kytarista Jan Molák a já. Výhodou a předností naší kapely je, že zpíváme všichni, a tak se snažíme vše stavět na vokálech. (usmívá se)

Jak často koncertujete? Kdy a kde si vás mohou lidé poslechnout?
Přes léto hrajeme celkem často na svatbách, ale také hudební čtvrtky na letní zahrádce jihlavské restaurace Buena Vista, kde se vejde cca 200 hostů. Přes zimu zase v jihlavské hospodě s názvem Pivní ráj, což mluví za vše. (usmívá se).  Skvělé pivo, jídlo a hudba… Prostě jako v ráji. (směje se)

Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz