Trénovali jsme model NHL, říká Bednařík. Co rozpočet Motoru pro extraligu?
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
Jejich mise s názvem návrat do extraligy trvala sedm let. Zažili během ní vrcholy i pády. Teď kýženou metu konečně zdolali. Generální manažer českobudějovického klubu Stanislav Bednařík vypráví o tom, co se v Motoru za sedm let jeho působení změnilo, jak se těší na extraligu a nechybí ani jeho názor na uvažované uzavření soutěže.
Spadl vám po letech snažení velký kámen ze srdce?
Je to jednoznačně splnění cíle, který jsme si dali, když jsme se tady o ten klub začali starat. Když říkám začali starat, mám na mysli nás pět spolumajitelů, kteří vlastně řídí společnost starající se o áčko. Musím tedy říct, že jsme si to představovali rychleji. Ale zaplaťpánbůh, že to vyšlo alespoň teď. Byť je škoda, že jsme si to vzhledem k okolnostem nemohli užít na ledě. O to jsme byli ochuzeni.
Vy jste v klubu od jeho restartu v roce 2013. Původně jste si dal metu tří let a po ní jste chtěl z Motoru odejít. Teď jste určitě rád, že jste si to rozmyslel, co?
Z mého pohledu určitě. Jestli je to dobře pro klub, to těžko říct. Těžko se mi to hodnotí. (usmívá se) Doufám, že taky. Ale pochopitelně to, že jsem si mohl užít ten postup a byl jsem u toho, tak to mě naplňuje spokojeností a radostí. Ale víte co… Během těch sedmi let jsem svou rezignaci nabízel několikrát. Ale nebylo to proto, že by mě ta práce nebavila. Ale kvůli tomu, že se nám neustále nedařilo postoupit do extraligy. Pak přirozeně pochybujete o tom, jestli je ten váš přínos pro klub dostatečný. Nakonec jsme se s majiteli vždy dohodli na tom, že zůstanu. Bude to tak i v naší první extraligové sezoně.
Letos jste dominovali. Ale v minulosti byl Motor vnímán jako klub, který sezonou leckdy projde bez problémů, jenže poslední krok pak neudělá. Vzali jste si z těchto zkušeností nějaké ponaučení?
Popsal jste to velmi přesně. Něco takového se u nás odehrávalo. Myslím si, že hlavní důvod toho všeho byl ten, že trenéři, které jsme tady měli, nedostávali dostatečný prostor na práci. Nebylo to dlouhodobé. Ať už Tonda Stavjaňa, který u nás byl sezonu a kousek, Marian Jelínek necelou sezonu… Ono se to neslučovalo s naší koncepcí, ale okolnosti nás vždy přiměly k tomu, abychom se takovým způsobem rozhodli. Další aspekt byl ten, že jsme do každé sezony spěchali s tím, abychom postoupili. Zkrátka nebyl čas něco budovat. Příchodem Venci Prospala se to změnilo.
„Po příchodu Venci Prospala jsme si dali horizont minimálně dvou let, ve kterém jsme chtěli tým vybudovat."
Jak?
Dali jsme si časový rámec minimálně dvou let, ve kterém jsme chtěli tým vybudovat. Podívejte se… Nátura Venci Prospala je jasná. Ten chce vždy a všechno vyhrávat. Tuhle svou touhu dokonale přenesl na všechny ostatní. Přesto jsme si dali ten horizont minimálně dvou let na budování. První rok se hlavně pracovalo, pracovalo se dobře. Dostali jsme se do baráže, v té jsme sice nepostoupili, ale v dalším ročníku už bylo možné stavět na základech, které jsme si už vybudovali. Doplnil se kádr a my na tyhle věci navázali. Proto jsme mohli předvést sezonu, ve které jsme dominovali.
Mluvíte o větším prostoru pro trenéry. Znamenalo to i fakt, že že Václav Prospal měl větší volnost v tom, jak bude kádr vypadat?
Takhle se to říct nedá. Už s příchodem Tondy Stavjani, což je mám pocit čtyři roky dozadu, jsme u nás zrušili pozici sportovního ředitele. V praxi to znamená, že odpovědnost za sportovní skladbu kádru u nás má už čtyři roky trenér. On si vybere hráče, které do týmu chce. Samozřejmě, že to musí být v ekonomických mezích, na které klub má. Na tuto skutečnost dávám pozor já s Petrem Sailerem.
Motor šlape do extraligy. Jak pomohlo nováčkovi zkrácení sezóny?
Zaujala mě jedna věc. I v době, kdy jste Chance lize dominovali, tak jste svůj kádr neustále doplňovali. Ať to byly příchody Adama Rašky nebo třeba Alberta Michnáče.
Tam to bylo o posunu uvažování trenérského týmu. My ve vedení jsme už z dřívějška měli zkušenosti s tím, když nám do kádru v závěru sezony zasáhla zranění. Stalo se nám to i loni, pak jsme museli dohrávat s juniory. Na tu další sezonu, což je ta, která právě skončila, tak na tu už byl poučený i Venca. Chtěli jsme mít dostatečně široký kádr, aby nás v případě zranění jednoho, dvou nebo tří hráčů nic zásadně nelimitovalo. Jediný post, kde se nám stav nepodařilo doplnit, byli brankáři. Jednali jsme s několika gólmany, ale nevyšlo nám to. Pak jsme se domluvili s Kladnem a Adamem Brízgalou. Jenže Kladnu se nakonec zranili dva brankáři, takže si Brízgalu logicky stáhlo zpátky. To mohl být problém, protože Honza Strmeň měl zlomený prst. Sice by do play off pravděpodobně byl v pořádku, ale nějaký tréninkový výpadek by přesto měl. Na druhou stranu… Milan Klouček chytal celou sezonu fantasticky a pokud by ho nezastavilo zdraví, jsem přesvědčen o tom, že by play off v pohodě odchytal.
„Myslím, že našemu trenérskému štábu se povedlo hráčský přetlak ukočírovat velmi dobře. Žádné problémy v kabině nebyly."
Říká se, že moc kohoutů na jednom smetišti nedělá dobrotu. Měli jste vzhledem k té konkurenci někdy problémy tohoto rázu?
Přesně tohle byl hlavní důvod, proč jsm předminulou sezonu neměli moc široký kádr. Venca si byl vědomý možných problémů s hráči, kteří by se do sestavy nevešli. Byl to zároveň jeho první rok, kdy působil jako hlavní trenér v seniorském hokeji. Dřív dělal asistenta u nároďáku, potažmo trenéra mládežnických výběrů v Americe. To se vůbec nedá srovnávat. Postupně proto nasbíral zkušenosti, díky kterým věděl, že širší kádr je nezbytný. Myslím, si, že trenérskému štábu se ten přetlak podařilo ukočírovat velmi dobře. Žádné problémy v kabině nebyly.
Foto: hcmotor.cz
Někteří vaši hráči mi říkali, že se pod trenérem Prospalem trénuje možná nejvíc v republice. Vnímal jste to stejně?
Já si myslím, že určitě. Nebo takhle, nemůžu posoudit, jak se trénovalo v jiných klubech, ale podle toho, co jsem viděl u nás, tak můžu říct, že tohle by měl být standard pro všechny kluby v republice. Venca si spoustu metod přinesl z Ameriky. Koneckonců ho celý profesionální život trénovali ti nejlepší hokejoví trenéři na světě. On se navíc neustále vzdělává, s řadou těch odborníků je v kontaktu a neustále si s nimi vyměňuje zkušenosti. Touží po perfekcionismu. Takže si myslím, že jsme tu opravdu trénovali model NHL.
Vaše sezona byla prakticky bezproblémová, že?
Nějaké závažnější problémy jsme opravdu neřešili. Samozřejmě se občas něco najde, ale věděli jsme, že každý zápas začíná za stavu 0:0 a musíme ho vyhrát. Nesoustředili jsme se na to, proč nám to třeba minulý týden nešlo. Řešili jsme hlavně to, aby nám to v dalším zápase zase šlo. Snažili jsme se hráče podporovat. Je ale pravdou, že někdy během ledna se Venca zmiňoval o částečně snížené hladovosti. Každopádně jsme věděli, že už se blíží play off, na které se všichni těší. Proto jsme to nepovažovali za zásadní problém.
„Troufám si říct, že pod Václavem Prospalem jsme u nás trénovali model NHL."
Převaha Motoru byla každopádně ohromná. To dokládaly i individuální statistiky. S ohledem na prémie se tedy klubový rozpočet asi pěkně prohnul, co?
(směje se) To prohnul. Ale my nemáme nastavené žádné individuální prémie za získané body nebo něco podobného. Všechny prémie, které byly vypsány, tak byly na týmový úspěch. Hokej je kolektivní sport. Sice v něm často rozhodují individuality, avšak my ho vnímáme v první řadě kolektivně. Proto jsme naše prémie nastavili s ohledem na úspěch celého týmu.
Předpokládám, že si hodně vážíte postoje ostatních klubů, které odsouhlasily, že to budete právě vy, kdo bez ohledu na neuskutečněné play off půjde do extraligy.
Fanoušci nejen v Budějovicích byli o ten krásný vrchol sezony a pozitivní emoce ochuzeni. Já jsem si s Petrem Sailerem něco alespoň trochu podobného zažil při březnovém zasedání prvoligových klubů: ze strany samotných klubů přišel návrh, že postupujícím máme být právě my. Že si to vzhledem k té dominanci zasloužíme. Přišel s tím Přerov a drtivá většina ostatních ho podpořila. Když jsem tam v té zasedací místnosti seděl, tak se mě zhostil opravdu krásný pocit. A výkonný výbor ČSLH druhý den návrh klubů potvrdil.
„Nemáme vypsané žádné individuální prémie za získané body. Všechny prémie byly vypsány s ohledem na týmový úspěch."
Už jste říkal, že o oslavy jste byli ochuzeni. Dal jste si alespoň vy sám v soukromí skleničku na oslavu postupu?
(usměje se) A tak já si skleničku dávám doma několikrát týdně. Nicméně se přiznám, že speciální skleničku na oslavu postupu jsem si po hříchu nedal. Věřím však, že celá ta současná situace se už pomalu vrací do normálu. Tak si snad budeme moci s nejbližšími spolupracovníky brzy sednout a společně to oslavit.
Pojďme k extralize. Co od nejvyšší soutěže čekáte?
To je těžká otázka, na kterou ani nevím, jak bych odpověděl. Hlavně se těším. Bude to splnění toho našeho cíle, který jsme si na začátku dali. A co čekám? Vlastně nic výjimečného, protože Motor do extraligy patří. Proto to pro mě bude normální situace. Bude to něco, co jsem před třiceti lety zažíval už jako hráč. Zkrátka Motor v nejvyšší soutěži.
Foto: hcmotor.cz
Hned první kolo vás svede dohromady s Hradcem Králové. Budete zápasy s Východočechy vnímat prestižněji?
Já ten zápas budu brát speciálně, ale ne kvůli tomu, že hrajeme proti Hradci. Budu ho brát speciálně kvůli tomu, že jsme se po sedmi letech konečně dostali do extraligy. Z tohoto pohledu to pro mě bude naprosto jedinečný zápas. A že nás čeká zrovna Hradec? Já už jsem se k tomuhle tématu vyjádřil mnohokrát. Nejsem z těch, kteří by cítili křivdu, nejsem z těch, kteří by čekali na příležitost, jak se Hradci v uvozovkách pomstít.
Často jsem si říkal, že konec Mountfieldu a znovuzrození Motoru fanoušky v Českých Budějovicích hodně stmelilo. Co vy na to?
Tak pokud by tenkrát Mounfield neodešel, já osobně bych vlastně u hokeje ani nebyl. Hokej jsem do čtyřiadvaceti let hrál. Pak jsem kvůli zdravotním problémům skončil a vydal se úplně odlišnou cestou. To, že jsem se k hokeji vrátil, byla vlastně shoda náhod, kdy se mě i zeptali, jestli bych jim se založením klubu a jeho rozběhnutím nepomohl. No, a nakonec to dopadlo tak, že mi došlo, jak rád hokej mám. Vždycky jsem ten sport miloval – a když jsem se do toho prostředí dostal zpět, tak jsem si to opravdu užíval. I když jsem kvůli tomu musel částečně tak trochu omezit věc, která mě živila a živí vlastně dodnes. Dá se říct, že svým způsobem sedím na dvou židlích. Každopádně jsem moc rád za to, že tady můžu být. A co se týče fanoušků? Dlouhodobě máme jeden z nejvyšších diváckých průměrů v republice a nejen tam. Nesouhlasím s tím, že by to bylo dané pouze okolnostmi, za kterých tady zmizela extraliga. To platilo bezpochyby první rok. Tehdy jsme tu měli průměrnou návštěvnost 3 500 diváků na zápas. Tam zafungovaly ty okolnosti s přesunem extraligy. Pak se ale naše návštěvnost postupně zvedala. Čekali jsme na extraligu, veřejnost na ni čekala, i partneři na ni čekali… Byli jsme všichni nedočkaví, avšak diváci pořád chodili v hojném počtu. Takže podle mě jsou ty návštěvy spíš výsledkem toho, jak se nám daří s fanoušky komunikovat, jaký hokej jim nabízíme a že jsme hokejové město. Kdyby to bylo jen o odchodu Mountfieldu, tak jsme dnes pořád na těch třech tisících. Proto je to spíš o vývoji našeho klubu.
„Kdyby to bylo jen o odchodu Mountfieldu, tak jsme dnes pořád na těch třech tisících."
Zmiňujete se o tom, jak jste byli vůči extralize nedočkaví. Pociťovali jste během té doby o to větší tlak ze strany partnerů klubu?
To ani ne. Žádný nepřiměřený tlak ze strany partnerů jsem během těch sedmi let nepociťoval. Je jasné, že jsme všichni toužili postoupit. Podle mě to viděli i naši partneři, takže nás spíš motivovali. Samozřejmě jsme chtěli postoupit rychleji, ale jsme rádi za to, že to vyšlo alespoň teď.
Co vlastně podle vás Motor extralize přinese?
Skvělé fanoušky a vysokou návštěvnost! Zároveň zaplnění prázdného místa na hokejové mapě, protože jižní Čechy byly extraligově neobsazené. S tím podle mě souvisí i větší marketingový dosah pro všechny extraligové partnery, protože se zvětší prostor, kde budou vidět. A já pevně doufám, že dalším z těch prvků, které extralize přineseme, bude zároveň hokejová kvalita.
Zaměřme se na tvorbu kádru. Největší rybou, kterou jste ulovili, je prozatím Marek Čiliak. Angažování zkušené brankářské jedničky pro vás bylo naprostou prioritou, že?
Přesně tak. Říkáte to úplně správně, takto jsme uvažovali.
Jak probíhala jednání?
Podívejte se… I my manažeři máme mezi sebou osobní vztahy. S některými kluby máme díky tomu vztahy užší. No a Brno je díky Liborovi Zábranskému, potažmo Radku Bělohlavovi, klubem, který je nám hodně blízký. Takže když v Brně přemýšleli, co dál s Markem Čiliakem, nabídli ho nám. Nevím, jestli jsme byli první, nevím, jestli jsme byli jediní. Každopádně jsme neváhali ani vteřinu a s Markem hned jednali. Marek je výborný gólman, který má spoustu zkušeností. Čekáme, že to zavře. (usmívá se)
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
Řešíte ještě nějaké další příchody?
Rozhodně to není o tom, že by náš kádr byl už teď uzavřený. Jeho budování je věc, která nekončí nikdy. Tímto způsobem je nastavená mysl moje i Venci Prospala. Neustále hledáte způsoby, jak mužstvo doplnit. Na druhou stranu… Trenéři musí pracovat s kádrem, který dostanou k dispozici, což se těm našim z mého pohledu dařilo parádně. Neřekl bych, že jsme teď měli kádr, který by byl podle jmen o tolik lepší než ty ostatní. Přesto jsme dominovali. Velkou zásluhu na tom má právě práce trenérů.
„Čekáme, že to Marek Čiliak zavře."
Říkal jste, že chcete mít dostatečně široký kádr. Plánujete proto mít v Chance lize svůj partnerský klub?
Řešit tohle je ještě předčasné. V tuto chvíli ještě nevíme, jak bude náš kádr široký. Teď máme určité množství podepsaných hráčů. Na léto pravděpodobně chystáme tréninkový kemp, kde dostanou příležitost další případné posily. Taky bude záležet na tom, jak se vyvine situace ohledně financí. Teprve pak se budeme moct bavit o tom, jestli vůbec potřebujeme nějaký partnerský klub.
Jak to vypadá s Jiřím Novotným? Spekuluje se, že má zájem vrátit se domů.
Jirka je skvělý hokejista, velmi blízký přítel nás všech majitelů. V kontaktu jsme prakticky neustále. O jeho případném návratu se však budeme bavit až ve chvíli, kdy on sám bude mít stoprocentní jistotu, že už nechce být v zahraničí. Hlavní slovo bude mít i v jeho případě ale trenér, který je u nás, jak už jsem říkal, zodpovědný za skladbu kádru.
Počítáte s tím, že dostanou šanci i někteří odchovanci?
Já teď nevím, které máte konkrétně na mysli. Ale zcela určitě chceme jako regionální klub stavět na místních odchovancích. Druhá věc je ta, že ti odchovanci musí mít požadovanou kvalitu. Podle mě u nás práce s mládeží momentálně nedosahuje takových výsledků, abychom mohli být maximálně spokojeni. A to i vzhledem k tomu, jak špičkové materiální podmínky jsme schopni pro akademii v klubu vytvořit. Souvisí to i s celkovými problémy českého hokeje. Jakmile se objeví šestnáctiletý talentovaný klučina, tak on a jeho agenti nepřemýšlí o tom, jak se prosadit do nějakého extraligového klubu, jde jim hlavně o to, aby odešli do zámoří a budovali kariéru tam.
Jak se dá něčemu takovému podle vás zabránit?
To je těžká otázka, na kterou se nedá odpovědět v jedné nebo dvou větách. V první řadě je to podle mě o kvalitě soutěží a tréninků, kterou jsme schopni v Česku nabídnout. Pak v tom podle mě hraje roli motivace agentů. Ti svého hráče kvůli podmínkám raději pošlou do zámoří. Víte co… Já se k takové odpovědi necítím moc kompetentní, ale často slýchám, že kluby NHL mají hráče, které si vyhlédnou rádi takzvaně pod kontrolou a pod dohledem v zámoří. Takže i v tom to může být. Na druhou stranu… Švédů a Finů do zámoří zdaleka tolik neodchází. Proto je to asi zejména o tom, že hráči a agenti nevěří systému práce s mládeží, který je v Česku nastavený.
„Představoval bych si, že náš rozpočet navýšíme o dvacet miliónů korun. Vzhledem k současné společenské situaci je to ale naprosto utopické."
Na každé posily jsou logicky potřeba peníze. Předpokládám tedy, že svůj rozpočet budete navyšovat.
Budeme se o to minimálně snažit. Ta současná situace je těžká pro všechny. S některými partnery už na spolupráci pro příští sezonu domluvení jsme, s některými ještě ne. Všechno nám ukáže čas. Ty signály od partnerů jsou na jednu stranu velmi pozitivní. Chtějí s námi pokračovat. Ještě tři měsíce zpátky nám říkali: Až postoupíte, my vám přidáme. Teď je to složitější. Nevíme, jak to bude. Neví to ani naši partneři, protože sami si vzhledem ke krizi nejsou jistí tím, co si budou moct dovolit.
Máte konkrétní sumu, o kterou byste chtěl váš rozpočet navýšit?
Dvacet miliónů. Ale vzhledem k současné situaci nepovažuji za reálné, aby se nám to povedlo. Prakticky to považuji za naprosto utopické.
Jak se díváte na možnost uzavření extraligy?
Na tuhle otázku samozřejmě neodpovídám poprvé. Nebráním se ani jedné variantě. Na nejvyšším vedení klubu budeme tuto věc teprve diskutovat. Uzavřená soutěž má svoje určité výhody, ale podle mě musí být splněny jisté garanční body, které zatím nevidím.
„V současném modelu uzavření extraligy mi chybí garance toho, jak soutěž zůstane i po uzavření atraktivní a kvalitní."
A to?
Mělo by být stanoveno platové dno, či jak tomu chcete říkat. Zkrátka něco, co klubům zamezí, aby soutěž hrály jen s juniory, protože jsou levní. Stejně tak by měl být zavedený platový strop. Kvůli tomu, aby ta soutěž nebyla jen o dvou nebo třech klubech, které si můžou dovolit obrovské rozpočty. Sestupový model má taky svoje výhody i nevýhody. Když se podíváte na závěr právě skončené sezony, většina lidí sledovala spíš to, co se dělo dole než nahoře. Přiznám se, že já taky. Takže tu máme atraktivitu. Z druhého pohledu se pak kluby v tom namočené snažily na poslední chvíli sehnat všemožné posily, což může přinášet riziko zadlužování klubů jako takových, a tím pádem riziko pro soutěž jako takovou. Vše má své výhody i nevýhody. Nedávno přišel od pana Tomáše Krále, což vy určitě dobře víte, dopis s určitým herním modelem. Mně v něm chybí některé podstatné věci.
Jaké?
Garance toho, jak bude zaručeno, aby soutěž zůstala i po uzavření atraktivní a kvalitní. Model garantuje dva roky prakticky pohodu, i když to se nás s Vencou na střídačce rozhodně netýká. Přesto se domnívám, že jako klub se přikloníme k možnosti ten návrh v této podobě spíš nepodpořit.
Úplně na závěr. Jaké máte před svou první extraligovou sezonou ambice?
Na konkrétní cíle je ještě příliš brzo. Uvidíme podle toho, jak se celá situace vyvine. Rozhodně však chceme hrát dobrý hokej a bavit fanoušky. To je naším cílem před každou sezonou.
Foto: Jan Homolka, hcmotor.cz
Share on Facebook
