Třebíč po návratu Pokorného válí. Ale stále brzdím nadšení, líčí kouč
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Pro ty, kteří hokej sledují méně, je možná letošní forma Třebíče překvapením. Pro ty, kteří vice, už tolik ne. Pravda je taková, že Horácká Slavia postupně a tak trochu v ústraní budovala svůj kádr, který teď dozrál. A za to sklízí na Vysočině ovoce. Bílé hvězdy momentálně vévodí tabulce Chance ligy. O silných, ale i slabších stránkách týmu hovoří pro hokej.cz hlavní trenér týmu Kamil Pokorný.
Po první třetině základní části Chance ligy jste s Třebíčí na prvním místě tabulky. Asi jste si nemohl přát lepší návrat domů po letech strávených v Kometě, že?
Samozřejmě, že jsme s první třetinou základní části spokojení. My jsme šli do soutěže s velkým respektem, protože víme, jaký je letošní formát, kdy čtyři mužstva sestupují a páté jde do baráže. Velký důraz jsme proto kladli na start soutěže, protože i z historických zkušeností víme, že jakmile se v tom mužstvo bude od úvodu plácat, je pak strašně těžké to nastartovat. A co se týče mého návratu, našel jsem velmi dobře připravený a hlavně pracovitý tým už během letní přípravy, což je zásluha mých kolegů, Jardy Barvíře a Davida Dolníčka, kteří s mužstvem pracovali v loňské sezoně. Máme podobný náhled na hokej, a myslím si, že mužstvo díky té pracovitosti soutěž tak dobře zahájilo.
Třetina základní části už je dostatečný vzorek na to, abychom mohli říct, že tým má formu. Kde je jeho největší síla kromě vámi zmíněné pracovitosti?
Vzorek to je, to jste řekl správně. Osobně jsem odpaloval euforii po čtvrtém kole, protože vím, že čtyři zápasy nic neznamenají. Ale ano, sedmnáct zápasů vzorek je, nicméně já pořád brzdím nadšení. Je totiž strašně jednoduché sklouznout z hrany úspěchu na hranu neúspěchu. Myslím, že i hráči si to uvědomují. Může se prohrát, jak se nám stalo ve Vrchlabí, ale pak je vždycky důležité, aby se tým vrátil na vítěznou vlnu, což se nám naštěstí povedlo, když nepočítám poslední zápas s Ústím nad Labem. (rozhovor vznikal před zápasem s Havířovem, pozn. red.)
Je pravdou, že v historii nalezneme řadu případů, kdy různé týmy po snovém začátku podvědomě zvolnily a motory v klíčové fázi sezony už nenahodily. Jak se tomu snažíte předejít?
Recept je s hráči neustále komunikovat, nenechávat jim hlavu v oblacích a nevynechávat věci, které jsou pro hokej důležité. To znamená kvalita a intenzita tréninku. Když se nám něco nelíbí, tak okamžitě reagujeme a zároveň hodně pracujeme s videem. To i po vyhraných zápasech, protože pořád jsou věci, na kterých musíme pracovat.
„Osobně jsem odpaloval euforii po čtvrtém kole, protože vím, že čtyři zápasy nic neznamenají."
Na jakých věcech momentálně pracuje vedoucí tým Chance ligy?
I když jsme momentálně první, tak je pořád spousta věcí, které chceme zlepšit. Například přesilovky, chceme zlepšit i oslabení, máme průměrné vhazování… Prostě pořád je nutné udržovat mužstvo ve střehu. Navíc musíte mít i trochu štěstí na zdravotní stav hráčů, právě to nám také pomohlo k dobrému začátku soutěže. Až na Michala Vodného, který byl týden nemocný, máme tým v pořádku. Řada mužstev takové štěstí nemá a mají velkou marodku. My si naší situace proto musíme vážit.
Mimochodem, jste trenér, který dává přednost cukru, případně biči?
Musíte najít ideální kompromis. Obecně se snažím mužstvu poradit, ale umím být i hodně emotivní. Když vidím, že náš výkon není ani tak o hře soupeře, ale o našem přístupu, tak bouře v kabině taky není problém. Ale zase… Jen řvát na tým taky nemůžete, hráči si pak na to zvyknou a ničemu to nepomůže. Proto se snažím hlavně poradit a zvyšuju hlas, když je třeba hráče probudit.
V hokejovém prostředí vás provází pověst přísného trenéra, který si zakládá na detailech. Z našeho rozhovoru mám tentýž pocit, vidíte se tak i vy sám?
Řeknu vám to takhle, hokejem žiju a chci, aby jím žili i hráči. Nesnáším porážky, nemusí to být jen v hokeji, ale i v životě. Stačí blbá sázka o to, kdo od půlky trefí břevno… Prohraju a jsem nasra*ej. (usmívá se) Někdy se samozřejmě musím brzdit, abych na hráče zase tolik netlačil a nechal jim volnost. Musíte zkrátka najít ideální vyváženost. Jsou každopádně věci, které v systému a ve hře neodpouštím.
„Chceme zlepšit přesilovky i oslabení."
Například?
Jedno z toho je defenziva mužstva, protože si myslím, že od výkonu brankáře a defenzivy mančaftu se odvíjí jeho výsledky. Nemám rád přestřelky typu 7:5, raději vyhraju třeba 3:1. Co jsem nasbíral zkušenosti a sleduju hokej, tak vím, že vždycky bylo úspěšné mužstvo, které hrálo dobře odzadu.
Ostatně řekl bych, že ke dvěma titulům s Brnem vás dovedl právě styl založený na dobré obraně a výkonu brankáře.
Přesně tak, to je důkaz. Podívejte se na hru Třince, to je dnes top tým extraligy, který má vysokou hráčskou kvalitu, ale ani on se nestydí zavřít střední pásmo, počkat si na přesilovky a vyhrát na menší počet branek.
Oceláři se možná tak trochu poučili z finále právě proti Kometě, ne?
Troufám si říct, že ano. Oni do nás tehdy bušili, ale my jsme spoléhali na dobrou defenzivu, přesilové hry, kvalitní protiútoky a výkon brankáře. Myslím, že díky tomu se vyhrál druhý titul.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Vraťme se teď k Třebíči, nemáte sice rád přestřelky, ale Třebíč letos dává hodně gólů. To vás musí těšit.
Máme velice dobře složený tým, což je zásluha i předešlých let. V létě bylo potřeba doplnit obranu, na čemž už jsem se mohl s kolegy podílet, stejně tak jsem se mohl podílet i na tom, komu prodloužit smlouvu. Samozřejmě, že i tohle probíhalo po spolupráci s kolegy, kteří ty hráče znali detailně. Rád bych zůstal u té obrany, obránci na trhu prostě nejsou a když jsou, rozeberou si je movitější kluby. Nám se podařilo trefit se do mladých kluků, kteří byli třeba nějakým způsobem odložení v jiných týmech. Ti jsou rádi za šanci, kterou u nás dostali a jsou pracovití. Všichni v týmu přitom vědí, jakou mají roli a plní ji. Je to vidět i na tom, že nepřetěžujeme žádnou lajnu, někdy má čtvrtá lajna větší čas na ledě než první, první zase dokáže dávat góly… Zapadlo to do sebe, a i z dobré defenzivy se dá hrát kvalitně v útoku. Pokud jste produktivní, vychází z toho i to, že mužstvo je schopno střílet branky.
„Nesnáším porážky, nemusí to být jen v hokeji, ale i v životě."
Další aspekt je podle mě ten, že hráči v elitních útočných formacích patří do takzvané střední hokejové generace, to znamená, že jsou v hokejově nejlepších letech.
Samozřejmě s vámi souhlasím, že ti kluci jsou v nejlepších hokejových letech. Když jsem přišel, trošku jsem se lekl, že nemáme hráče přes třicet let. Proto jsem moc rád, že se mi na druhý pokus podařilo přivést Jirku Hunkese, po kterém jsem šel. Jeho úkolem je tým v případě potřeby zklidnit na ledě i v kabině. Tuhle roli si plní velmi dobře.
Navíc u těchto starších a zkušených hráčů je předpoklad, že s postupující sezonou se budou ještě zlepšovat.
Jirka si samozřejmě chvíli zvykal na tempo v trénincích, protože letní přípravu si po angažmá ve Francii dělal sám, což je vždycky něco jiného. Pak tam bylo nějaké zranění, ale myslím si, že do toho naskočil velmi dobře a postupem času je jeho výkonnost taková, jakou jsme si představovali.
Letošní kádr Třebíče je poněkud širší, než bývalo zvykem během posledních let. Jde o reakci na závěr loňské sezony, kdy se dohrávalo s bídou na šest beků?
Samozřejmě vím, na jakou věc narážíte. Je to taky otázka peněz a Třebíč není bohatý klub, to si řekněme narovinu. Takže tu máme mladé kluky, na které finančně dosáhneme. Kádr je trošku širší, za což bych chtěl poděkovat šéfovi klubu Martinu Svobodovi, že vyslyšel naše požadavky. Ale víte co… Máme tady navíc dva útočníky a jednoho beka. Můžou přijít zranění a může se stát, že i ten trošku širší kádr bude nakonec úzký. Kluci, kteří nehrají, ať už je to Zukal nebo Gajarský, doplatili na to, že mužstvo šlape a že nemáme zraněné. Přesto jsou plnohodnotnou součástí týmu a mohou kdykoliv naskočit. Tahle sezona je každopádně velmi náročná, nechceme, aby se nám stalo to, co loni, kdy se tady muselo dohrávat na pět beků s útočníkem Michalem Vodným vzadu. Proto jsme zvolili tenhle model.
„Chtěl bych poděkovat šéfovi klubu Martinu Svobodovi za to, že vyslyšel naše požadavky ohledně šířky kádru."
Zmínil jste Adama Gajarského a Lukáše Zukala, kteří jsou momentálně mimo sestavu, ale do týmu samozřejmě patří. Trenér musí být i psycholog, aby udržel nehrající hokejisty v pohodě, že?
Jasně, že kluci chtějí hrát, kdyby nechtěli, tak by to bylo špatné. Bavíme se s nimi a oni vědí, že musí být kdykoliv připraveni naskočit do zápasu a musí být schopni podat stoprocentní výkon. Když nehrají, mají individuální tréninky. Zukymu jsme vyřídili zápasové vytížení ve druhé lize za Žďár nad Sázavou, Adam Gajarský nastupuje za rezervu Komety. My se jejich trenérů samozřejmě ptáme na to, jak se jim v daném zápase jevili. A jak říkám, ti kluci jsou profíci, kteří jsou placeni za to, že musí být kdykoliv připraveni. S takovou situací si prostě musí poradit.
Pro trenéra je určitě dobře, když má v týmu zdravé konkurenční prostředí…
Jak říkáte, pro trenéra je širší kádr ideální stav. Můžete se rozhodnout podle toho, kdo podal jaký výkon nebo kdo jak pracuje na trénincích o nominaci pro další zápas.
Řešíte na hráčském trhu ještě nějaké posílení?
Momentálně nikoho nehledáme, což ale nemusí trvat věčně. Nicméně i vy sám jste řekl, že kádr máme docela široký, takže není třeba momentálně někoho trejdovat nebo shánět. Zásadní je to, že kluci jsou zdraví a že se daří. Nicméně přestupové období končí 31. ledna a do té doby je ještě času dost.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Už jsme si řekli, že Třebíč patří k menším klubům. Cesta pro tyhle kluby je v postupné koncepční práci, pak si to může jednou za čas sednout tak, jak si to zatím sedá letos, že?
Já bych vám na to odpověděl tak, že ideální by bylo si vychovávat vlastní hráče od mládeže. My tady kluky, kteří hokejem žijí, máme. Když potřebujeme doplnit tým, tak s námi i trénují, ale mají svoje úkoly v juniorce. Druhá věc je ta, že pokud někdo opravdu hodně vyletí, okamžitě po něm sáhnou extraligové kluby. S tím už u nás máme zkušenosti. Na druhou stranu je důležité, že se nám takoví kluci vrací. Ať je to Radim Ferda, který byl v Brně, nebo po letech Martin Dočekal s Vildou Burianem. Poslední dva jmenovaní, když nemají stálé místo v sestavě Brna a Olomouce, tak nám rádi jezdí pomáhat, což je pro nás důležité. No a klukům jako je Matěj Psota, Láďa Bittner nebo Martin Šťovíček a mohl bych jmenovat dál, se tady líbí. Jasně, když jim přijde nabídka z extraligy nebo z kvalitní zahraniční soutěže, těžko je tady udržíme. Pro nás je důležité, že nemají důvod odcházet do jiných klubů Chance ligy, i když by si někde sáhli třeba na malinko větší peníze.
„Pro nás je důležité, že kluci nemají důvod odcházet do jiných klubů Chance ligy, i když by si někde sáhli třeba na malinko větší peníze."
Jsme na začátku druhé třetiny základní části. Řežba o každý bod bude i vzhledem k sestupu s každým kolem o to vyhrocenější, co?
Je to neskutečně vyrovnané. Nemůžete jít do žádného zápasu s tím, že jste favorit. Možná na papíře, ale vždycky je to o těch dvou a půl hodinách tvrdé práce a o tom, jak se na to mužstvo připraví. Když dáte čuchnout týmům, kterým se třeba úplně nedaří, tak vás okamžitě potrestají. To jsme pocítili teď v Ústí. Soustředíme se na své výkony, v tabulce pořád koukáme dolů a dobré výsledky si chceme udržet, abychom měli klid na práci. Taky chci říct, že Třebíč je hokejové město, vždycky bylo, vychovalo spoustu výborných hráčů. Fanouškům proto chceme přinášet radost a zapálit v nich ještě větší vášeň v dnešní složité společenské době.
Vnímáte to tak, že soupeři se na vás připravují o to důkladněji, když vědí, že hrají s prvním týmem tabulky?
Nevím, jestli se na to speciálně připravují, ale samozřejmě vnímáme, že napíšou, že hrají s prvním mužstvem tabulky. A hrát s prvním mužstvem tabulky je vždy prestižnější oproti tomu, když hraje třeba sedmý s osmým. Takže je jasné, že soupeři nás chtějí o to víc porazit. My se s tou situací musíme vyrovnat, je jen dobře, že se nám první třetina soutěže takhle povedla.
Třebíč je letos pětadvacátým rokem v první lize. Bylo by fajn tohle jubileum oslavit dobrým konečným výsledkem, že?
V první řadě chci říct, že nějaký super výsledek je ještě daleko. Byl jsem v týmu, který s Milanem Chalupou na střídačce postoupil do první ligy, takže vím, jak moc byl tehdy hokej v Třebíči sledovaný, jak tím celé město žilo. My uděláme všechno pro to, abychom si na jaře mohli říct, že se nám ta jubilejní pětadvacátá sezona v první lize podařila završit solidním výsledkem.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Share on Facebook
