Teplého proměna: Byl jsem namachrovaný, teď jdu s pokorou, hlásí k MS

Foto: Facebook Winnipeg ICE Hockey Club

Michal Teplý po úspěšném draftu zamířil do WHL, kde se proměnil – podle svých slov – z trochu namachrovaného Evropana v tahouna celku Winnipeg Ice a jednoho z nejlepších nováčků soutěže. Nyní před osmnáctiletým útočníkem stojí další výzva: nominace na domácí mistrovství světa.

Máte za sebou první měsíce v zámoří. Jaké byly?
Přiletěl jsem tam jako trochu namachrovný Evropan po draftu, takže jsem hned dostal přes prsty. Neměl jsem hned od začátku první přesilovky a podobně. Všechno jsem si musel vydobýt sám, takže to bylo postupem času dobré. Teď cítím od trenérů velkou důvěru, takže hraju všechno. Jsem za to moc rád.

Kdy u vás došlo k uvědomění?
On si to člověk nejvíce uvědomí, když se cítí nejhůř. Ten svůj životní styl a nastavení v hlavě změní, když už není cesty zpět. Buď se přizpůsobí, nebo půjde zpátky do Čech a do Evropy. Každý kluk, který tam přijde, má slabší chvilku. Pak to šrotuje v hlavě. Je to jenom na hráči. Kdo si to uvědomí dříve, žije se mu tam a dýchá lépe. Potom i lépe hraje. U mě to bylo asi po jednom měsíci, možná po měsíci a půl.

Dával vám někdo najevo, že je něco špatně?
Musím říct, že jsem vděčný za to, jaké mám trenéry a spoluhráče. Když jsem tam přišel, moc jsem nemluvil anglicky. Celý tým od hráčů až po lidi z organizace – generálního manažera – mi udělali prostředí, abych se s týmem cítil jako jedna rodina a cítil jsem se tam celkově dobře. Oni mi to najevo nedali, ale to se vykrystalizuje z toho, jak to tam probíhá. Člověk to pochopí a zjistí sám, že se musí o něco málo změnit a přizpůsobit se.

„Přiletěl jsem tam jako trochu namachrovný Evropan po draftu, takže jsem hned dostal přes prsty.“

S životem jako takovým jste tam spokojený?
Jo, teď už jsem. Přibližně před čtrnácti dny, než jsem odletěl, jsem vyměnil rodinu, ve které bydlím. Moc to tam nefungovalo, takže teď už je všechno v pohodě.

Ve druhé rodině už je všechno v pořádku?
Ano, ano, protože jsem v první rodině neměl moc soukromí a rodiče se o mě ani moc nezajímali. Probírali jsme to s rodiči i agentem, že by bylo asi na místě to změnit. Byla to životní zkušenost, kdy jsem byl dva a půl měsíce v nějakém prostředí, kde jsem se necítil dobře. Teď když vím, že to může být špatné, jsem rád a vážím si toho, že je to dobré.

Našlo se něco, co vás za mořem překvapilo?
Nejvíce jsem by překvapený ze života v rodině. Oni jsou takoví, že nemají s ničím starosti a na všechno je dost času. Jestli je doma bordel, nebo je tam uklizeno, je jim to jedno. Třeba dobrý příklad: Oni přijdou domů a jdou až do kuchyně v botách, je jim to jedno. Neřeší to. Na to jsem trochu koukal, byl jsem překvapený. Ale jak jsem říkal, už jsem si na všechno zvykl a jsem tam rád.

„Nejvíce jsem by překvapený ze života v rodině. Nemají s ničím starosti a na všechno je dost času.“

Pojďme k hokeji. Jaký ve WHL je?
Jako říkají všichni kluci – je to jiný styl. To je pravda. Oni tam ani moc nemusí evropský styl, takže jsem se musel přizpůsobit americkému. Největší rozdíl je ve hřišti, kde se všechno odehrává hned. Když na mě rodiče koukají v noci, říkali, že tam není deset vteřin, kdy by nebyl nějaký fyzický kontakt. Na to jsem si musel zvykat, ale už jsem tam byl skoro čtyři měsíce, takže je to pro mě normální.

Kromě osobního kontaktu, na co bylo nejtěžší si zvyknout?
Minulou sezonu jsem tam nebyl, ale kluci se přesunuli z jiného města do Winnipegu, takže jezdíme hrozné dálky, když jezdíme na venkovní zápasy. To je hodně náročné a velký nezvyk. V České republice jsme jezdili maximálně čtyři hodin někam do Ostravy a podobně. Tam je nejblíž dvě hodiny a nejdál jsme jeli na trip do Ameriky čtyřiadvacet hodin.

Foto: Twitter Chicago Blackhawks

Ve WHL platí pravidlo: Všechny kluby budou jezdit autobusy, nebudou létat letadlem. Co si o tom myslíte?
Pro nějaké týmy, které jsou ve středu, je to dobré, protože mají všichni stejná pravidla. Pro nás, nebo pro hodně západní týmy, je to nepříjemné. Jestli mají ale všichni pravidla stejná, tak proč ne. Hrajeme všichni stejnou ligu, tak je to asi fér.

Jak se vám líbí zimní stadion, okolí, město?
Jak jsme se přestěhovali, nemáme svůj zimák, ale hrajeme na univerzitním zimáku, kde hraje univerzita ve Winnipegu. Je to malý zimák, ale během dvou nebo tří let by měl být nový zimák, který by byl jenom pro nás. To už doufám, že tam nebudu, když půjde všechno dobře. (culí se) Prostředí ve Winnipegu je taková prérie a rovina, nejsou tam hory ani lesy. Jsou tam jenom dlouhé silnice kolem města. V tomhle ohledu to není úplně hezká krajina, ale vybral jsem si Winnipeg, takže tam budu.

Osobně se vám hodně daří. Jak jste spokojený?
Myslím, že jsem začal sezonu nadstandardně. Po prvních pěti zápasech jsem měl docela dost bodů a navíc se týmu dařilo. Pak to trochu upadlo a já jsem zjistil, jaká je realita. Musel jsem zase začít od znovu a hrát jejich styl hokeje, abych zapadl. Pak se to urovnalo a teď, než jsem odletěl do Čech, jsem měl dobrou formu. Doufám, že mi to vydrží.

„Přišel jsem tam jako typický Evropan, který hrál dva roky seniorský hokej. Pak jsem si to srovnal v hlavě.“

Díky 30 bodům ve 29 zápasech jste zatím druhým nejproduktivnějším hráčem a vůbec nejlepším střelcem mezi nováčky v celé soutěži. Věděl jste o tom?
Kluci mi to říkali. Vím o tom, každý hráč sleduje body. To je jasné. Jestli někdo říká, že nesleduje, tak sleduje. Já jsem se na body moc nesoustředil, protože jsem hlavně chtěl, abych se tam cítil dobře. Body a všechno okolo přijde samo, když bude mít člověk čistou hlavu a nemusí myslet na to, že je to v rodině špatné a všechno okolo je špatné.

Čekal jste, že vaše produktivita bude takhle dobrá?
Abych řekl pravdu, čekal jsem, že to bude ještě o něco lepší. Přišel jsem tam jako typický Evropan, který hrál dva roky seniorský hokej. Tak jsem si říkal ‚Jdu mezi juniory, nebude to lehké, ale bude to fajn.‘ Pak jsem si volal s agentem a ten mi říkal, že sice hraju s juniory, ale s nejlepšími juniory na světě. Tak to jsem se zase o něco málo uklidnil a pak jsem si to srovnal v hlavě. Jsem samozřejmě za body rád a taky za to, že jsme teď pátí v naší konferenci. Minulou sezonu ten tým vyhrál za celou sezonu jenom třináct zápasů, teď je to úplný opak. Daří se nám. Když se daří týmu, bude se dařit i jednotlivcům.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Michal Teplý (@mina_teply),Lis 1, 2019 v 9:28 PDT

Bylo cítit, že se týmu v minulé sezoně nedařilo?
Vlastně ani moc ne. Oni se v Kanadě v prohrách moc nepitvají. Když se udělá chyba, trenér to řekne a ukáže na videu. Tím to hasne a jde se do dalšího zápasu s čistou hlavou. Přišli jsme dva Evropani, navíc se během sezony vyměnilo hodně hráčů, takže se tým obměnil skoro o dvě lajny. Myslím, že teď máme konkurenceschopný tým. Nejsme braní z jiných týmů, jako v minulé sezoně, kdy byly proti nám povinné body. To už ne.

Pomohlo vám v hierarchii mužstva pět vítězných gólů?
Určitě. Když tým cítí, že tam hráč není jenom do počtu a dokáže rozhodnout, všichni ho vnímají jinak a dovolí si k němu něco jiného než třeba ke klukům, kteří jsou ve čtvrté lajně, i když jsou taky důležití. Takové góly člověku pomůžou, aby se po zápase cítil lépe. Spoluhráči se pak koukají jinak a baví se jinak.

Přesuňme se do České republiky a národnímu týmu. Co říkáte na nominaci?
Já jsem s dvacítkou odjel dvě akce před sezonou, které se mi vydařily. I teď podle rozhovorů, které dávají trenéři, je jasné, že nikdo nemá jisté místo pro mistrovství světa v České republice. Takže jsem si říkal, že dvě vydařené akce nic neznamenají, celou sezonu budu muset dokazovat, že do týmu patřím.

„Když to vyšlo, u nás byla noc. Ráno jsem se kouknul na telefon, kde jsem měl zprávy od mamky s taťkou. To bylo hezké probuzení.“

Kde vás informace zastihla?
Hodně týmů už mělo nominaci venku, už to všichni věděli, ale Česko bylo jedno z posledních. Kluci v kabině mi říkali, ať se nebojím, že tam budu. Doufal jsem, že tam budu. Když to vyšlo, u nás byla noc, takže jsem se ráno kouknul na telefon, kde jsem měl zprávy od mamky s taťkou. To bylo hezké probuzení.

Jak se na kemp těšíte?
My kanadští kluci se hlásíme v neděli, takže jsem před pár dny přiletěl do Čech, ještě odpočívám a vstřebávám časový posun. Je to mistrovství světa v Česku, takže tam chce být asi každý český hráč, je to největší mládežnická akce. Všichni teď ví, jak moc se těším a co všechno pro to budu muset udělat, abych byl v závěrečné nominaci.

Co bude nejdůležitější, abyste místo urval?
Nesmím tam přijet jako do Kanady trošku namyšlený, naopak musím přijet s pokorou. I když je to blbé, ale tak to v hokeji je – musím všem spoluhráčům včetně trenérů dokazovat na trénincích, že jsem lepší než ostatní. Pokud budu makat na trénincích, bude se mi dařit, budu ukazovat, že jsem lepší, nominace by mě neměla minout.

Foto: winnipegice.ca

Připouštíte si, že byste v konečné nominaci nebyl?
Kdybych si to připouštěl, tak tam s největší pravděpodobností nebudu. Já si to připouštět nemůžu, takže pevně doufám, že nominaci udělám. Bude to záležet jenom na mém přístupu a mé formě. Jde o to, jak se mi bude dařit.

Jak vnímáte konkurenci?
Kluci, co hrají v Česku nebo v Evropě, určitě nejsou horší hokejisté než my, kteří jsme si vybrali pro náš rozvoj nějakou soutěž v Kanadě nebo v Americe. Není tam špatný hokejista, takže to nebude jednoduché. Je tam pár kluků, kteří byli už minulou sezonu na mistrovství. Například Kuba Lauko, který hraje na farmě a už to má kousek od NHL. Lehké to nebude, ale o tom hokej je. Na celý proces se moc těším.

„Jsme spoluhráči a navzájem si to přejeme, ale už bude cítit, že se bojuje o sestavu. Všichni tam chtějí být, takže bude cítit rivalita. Na ledě neznáš bratra.“

Už jste zažil s dvacítkou dost akcí. Bude to velká výhoda?
Výhoda to možná bude v tom, že jsem byl s trenéry více v kontaktu a zažil jsem s nimi výhry i prohry. Asi já k nim i oni ke mně mají jiný vztah než u hráčů, které viděli třeba poprvé nebo podruhé. To může být malinká výhoda, jinak výhodu nevidím vůbec v ničem. Nezáleží na tom.

Co očekáváte od kempu?
Jak říkal pan Varaďa, bude muset někoho poslat domů. Jsme spoluhráči a navzájem si to přejeme, ale už bude cítit, že se bojuje o sestavu. Všichni tam chtějí být, takže bude cítit rivalita. Na ledě neznáš bratra, každý bude chtít být nejlepší.

Přijde u vás nějaká nervozita?
Myslím, že ne. Když jsem byl malý, tak asi do deseti let jsem byl vždycky před zápasem nervózní. Tak poslední čtyři roky, když už hraju na nějaké úrovni, už nervózní nejsem. Hokej mám rád a je to skoro jediná věc, která mě naplňuje. Já si hokej užívám, ale možná tam bude každý trochu nervózní.

„Chci Brodu všechno vrátit, protože mě vychoval a jako první mi dal šanci zahrát si dospělý hokej. Celý můj mládežnický vývoj je jeho zásluha.“

Jak jste trávil posledních pár dní před nástupem ve Frýdku-Místku?
Byl jsem doma v Havlíčkově Brodě s rodinou. Byl jsem se párkrát sklouznout na zimáku. Když tam otevřu dveře a všechno uvidím, vybaví se mi celé moje dětství, kdy jsem tam hrával zápasy a dával góly. Přesně vím, kde vždycky stál taťka. Vrací se mi to a mám takové smíšené pocity. Chvíli jsem smutný a pak už se jenom usmívám. Odjíždím domů a vzpomínám na dobu, kdy a kde jsem začínal, jako každý hokejista. Je to určitě fajn být zase doma.

Dokázal byste vybrat nějaký výjimečný zážitek?
Největší zážitek mám asi z patnácti let, kdy jsem tam poprvé nastoupil za áčko ve druhé lize proti Žďáru v play off. Byl to první zápas za chlapy a dal jsem i gól. Vždycky se mi vybaví, že tu byl skoro narvaný zimák, všichni začali křičet a byli rádi. Já jsem jenom koukal kolem sebe byl jsem z toho trochu vyklepaný. Teď na to vzpomínám, že to byl vlastně super pocit. Chci Brodu všechno vrátit, protože mě vychoval a jako první mi dal šanci zahrát si dospělý hokej. Celý můj mládežnický vývoj je jeho zásluha.

Foto: Christopher Mast, Getty Images

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz