Švýcar z Havířova. Chtěl jsem být jako Hašan, vzpomíná Mayer
Foto: instagram.com/robertmayer29
(BRATISLAVA, od našeho zpravodaje) Narodil se v Havířově, ale už na třetím světovém šampionátu hájí barvy švýcarského národního týmu. Řeč je o brankáři Robertu Mayerovi, který chytá za Ženevu.
Jak se kluk z Havířova dostane ve čtyřech letech do Švýcarska?
Mamka se tam provdala, s bráchou jsme se s ní odstěhovali. Pak jsem se ale na dva roky zase vrátil, chodil jsem v Havířově do třetí a čtvrté třídy.
Proč jste se tehdy vracel?
Mamka chtěla, abych si vyzkoušel taky českou školu. Abych uměl líp česky, hlavně psát a číst. Šel jsem tam do hokejové školy, byly to pro mě dva super roky a dodneška tam mám spoustu kamarádů.
Začínal jste s hokejem v Česku, nebo ve Švýcarsku?
Než jsem se vrátil, hrál jsem už asi rok ve Švýcarsku. Jako malý jsem v Havířově chodil s dědou na stadion a tam ráno bruslil, než začal první trénink. Děda tam dělal rolbaře.
Od začátku vás to táhlo do brány?
To byly tehdy roky Dominika Haška, pro mě to bylo super. Chtěl jsem být kdysi jako Hašan, stejně jako hodně dalších kluků. Navíc bylo Nagano, od té doby už jsem věděl, že chci být profesionálním hokejistou.
„NHL? Byl jsem snad osmkrát na střídačce, ale nezvládl jsem to. Dodneška mě to mrzí.“
V sedmnácti jste odešel do zámoří, jak těžké byly začátky?
Jednoduché to určitě nebylo, potřeboval jsem jenom čas, abych si na prostředí zvykl. První hokejový rok nebyl dobrý, ale pak už se to zlepšovalo. Zpočátku to bylo těžké, ale řeč jsem se naučil za tři měsíce. Z němčiny do angličtiny to podle mě pro Čechy není tak těžké.
Nakonec jste tam zůstal sedm let, co vám dala tahle zkušenost?
Hodně moc. Vyrůstal jsem tam jako muž. Dost jsem se naučil a poznal jejich život. Pro mě to byla dobrá zkušenost se super zážitky.
Jak daleko jste byl od snu každého kluka zachytat si v NHL?
Byl jsem snad osmkrát na střídačce, ale nezvládl jsem to. Dodneška mě to mrzí. Teď mám šanci chytat na MS, to je taky hezké, ne? Znám hodně kluků, co v NHL hrají, získal jsem v zámoří zkušenosti. Hrál jsem přípravné zápasy, ty byly taky nádherné a vyprodané, toho si taky hodně cením.
V Montrealu jste se potkal i s Tomášem Plekancem, jaké na něj máte vzpomínky?
Plekyho znám. Když jsem pak byl v Montrealu, šli jsme spolu zahrát tenis. Byl tam i Jarda Špaček, taky jsem ho poznal. Bylo to super. I když jsem tam byl jen chvilku, Češi se mnou mluvili a taky se o mě trošku starali. Hodně se cítím i jako Čech.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
??
Příspěvek sdílený Robert Mayer (@robertmayer29),Kvě 16, 2019 v 2:53 PDT
Teď už pět let chytáte ve Švýcarsku, sedla vám tamní soutěž?
Jo, NLA je super. Letos se mi povedlo play off, konec sezony byl fajn. Uvidíme, jak to tam půjde dál, ale mě ta liga baví. Hraje se v ní dobrý hokej.
Jaký je život ve Švýcarsku?
Super, hlavně v Ženevě, kde žiju. Teď jsem se oženil, strašně se mi tam líbí, mám už svůj život. Jsme u vody, hned kousek pod Alpami. Super život. Jenom ta francouzština mi moc nejde.
Už se ji učíte?
Musím. Moje manželka je Francouzka, taťka taky. Ti mě furt do toho tlačí a hecují. Jasně, zkouším to, ale k učení je to pro mě strašně těžký jazyk.
Do Česka se ještě vracíte?
Když mám čas, tak vracím. Hodně jsem v Praze, moc rád se tam procházím. Jezdím i za babičkou, dědou, tetou a strejdou do Havířova. Tam jsem tak jednou dvakrát ročně, když to vyjde. Hodně za mnou jezdí do Ženevy i kamarádi z Havířova.
Chodil jste do třídy třeba s Robertem Říčkou či Janem Marunou, vídáte se ještě?
Roberta jsem viděl minulý rok na Vánoce. Vždycky čtyřiadvacátého ráno máme v Havířově takový zápas, všichni tam přijedou. Zvládl jsem to jen jednou, a to jsem ještě nějak zaspal. Ale viděl jsem kluky na pivu noc předtím, jsme ve spojení třeba i na Facebooku.
„Jsme u vody, hned kousek pod Alpami. Super život. Jen ta francouzština mi moc nejde.“
Pořád sledujete, jak si Havířov v Chance lize vede?
Jo. Někdy se dívám a čtu si novinky z klubu. Děda mi taky říká, co slyší v hospodě. Viděl jsem, že spoustu kluků vzali zpátky. Jsou tam pořád kluci, se kterými jsem hrával.
Letos jste na třetím MS, ale je těžké se dostat přes Reta Berru a Leonarda Genoniho. Jak vnímáte svou pozici?
Tak to prostě je. Jsou tady se mnou dva zkušení gólmani. Ale i trošku starší. Až nebudou moct, tak do toho skočím. Kdyby se něco stalo, jsem připravený. Je mi teprve 29 let, ještě tu šanci dostanu. Teď jsem tady a chci reprezentovat jako všichni jiní. Nikdy nevíte, co se může stát. Myslím, že tu šanci ještě dostanu. Možná ne tento rok, ale za pár let.
Letos jste ještě nepoznali hořkost porážky, můžete zopakovat loňský výsledek?
Určitě ano. Máme strašně kvalitní tým, dobré mladé i zkušené hráče. Hrajeme dobře taky dozadu, máme výborná oslabení a i přesilovky nám jdou celkem dobře. Zvládli jsme testy proti slabším soupeřům. Teď můžeme proti Švédům, Rusům a Čechům hrát náš hokej a připravovat se na čtvrtfinále. V turnaji se může stát cokoliv, ale určitě na to máme.
Bude pro vás zápas s Čechy hodně speciální?
Ani bych neřekl. Je mi jedno, proti komu hrajeme. Důležité je vyhrát. Když jsem byl malý, Češi byli trošku lepší, tak jsem jim vždycky hodně fandil. Ale teď mám na sobě švýcarský dres. Uvidíme, co se stane do té doby... Možná budu i v brance. Všichni v týmu jsou moji kamarádi, znám je už strašně dlouho, máme dobrou partu a věřím, že vyhrajeme.
Foto: instagram.com/robertmayer29
Share on Facebook
