Svozil o dvacítce: Mám tři roky čas, ale na MS chci už letos
Foto: Jan Velčovský
Jako jediný hráč ročníku 2003 se už vypracoval do extraligy, díky čemuž si vysloužil i pozornost trenéra Václava Varadi. Ačkoli Stanislav Svozil ještě patří do kategorie U17, talentovaný český obránce teď na kempu bojuje o mistrovství světa dvacítek!
Už v létě na Hlinka Gretzky Cupu jste byl benjamínkem týmu. A teď je to ještě dál...
Já jsem benjamínek všude, kde hraju, až na sedmnáctku: V Kometě v juniorce i A-týmu, pak v reprezentaci ve dvacítce i osmnáctce... Takže už jsem na to zvyklý.
A jak se vám líbí ve dvacítce?
Je to parádní, jsem strašně rád, že tady můžu být. Jeden vedle druhého se tady teď pereme o svoje místo v týmu na závěrečný turnaj.
Držíte se se staršími kluky krok?
Snažím se s klukama držet krok, abych nebyl pozadu. První trénink byl na rozkoukání, ve středu jsme nejdřív šli odděleně jen obránci a odpoledne už dohromady. Zatím se kemp vyvíjí dobře a uvidíme, jak to půjde.
Je to pro vás hodně náročné?
Ano, je to náročné. (usmívá se) Oproti mladším kategoriím je to těžší, což se dalo čekat.
Jste v kabině jako nejmladší hráč potichu?
Ne, s většinou kluků se bavím. Některé pořádně neznám, takže je poznávám. Ale normálně se zapojuju do konverzací, takže to je v pohodě.
Parta vám tedy šlape, přestože spolu soupeříte o místo?
Jo, parta je zatím výborná.
Dvacítka už trénuje ve Frýdku-Místku. Jaká je situace kolem Lauka?
A berete pozvánku do kempu jako čest?
Už jenom dostat se do té širší nominace je pro mě paráda. Já mám vlastně tři roky čas. Můžu být na turnaji čtyřikrát, ale byl bych rád, kdybych se tam dostal už tento rok. Bude to pro mě nesmírně těžké, ale budu se snažit ze sebe dostat co nejvíc, abych se tam dostal. A taky odvádět všechno pro tým, abych mu byl platný.
Trenéry zaujaly vaše výkony v extralize, kde jste odehrál už patnáct zápasů. Jaké z nich máte dojmy?
Jsem rád, že mi pan Zábranský dal šanci vůbec hrát v extralize, jsem mu za to vděčný. Posunulo mě to strašně dál. Já tam nechci být jenom kvůli tomu, že mě někdo posunul. Chci se v tom týmu, který je skvělý, udržet svými výkony.
Naposledy jste odehrál už osmnáct minut, takže se dá říct, že se vám to daří.
Takhle bych to neřekl. V Pardubicích jsme prohráli 2:6. Sice jsme ještě hráli přesilovku šest na tři, ale předtím už se asi výsledek moc změnit nemohl, tak jsem tam chodil s Michalem Gulašim dost často. Za tu porci času na ledě, kterou celkově dostávám, jsem ale vděčný. Když tam jsem, snažím se ze sebe vydat co nejvíc.
Ale cítíte, že vaše výkony rostou?
Samozřejmě. Každý zápas se vám nepovede na sto procent. Jeden se vám vydaří, druhý ne, puky vám skáčou... I když se vám něco nepovede, tak se musíte snažit hrát pořád co nejlíp, aby vás ta chyba nesrazila psychicky dolů a hrál jste pořád nadstandardně.
V listopadu jste se vrátil do reprezentační sedmnáctky, se kterou jste získal bronz na neoficiálním mistrovství světa. Jaký turnaj byl z vašeho pohledu?
Já si myslím, že pro nás, pro Česko, je třetí místo parádní. Sice se nám skupina moc nepodařila, ale pak jsme ve čtvrtfinále porazili Švédy 5:1, pak jsme prohráli s Rusy 0:4, a v zápase o třetí místo jsme vyhráli nad Kanadou v prodloužení. Byla to paráda.
Foto: Roman Kantor, hc-kometa.cz
Vy jste tam jel jako kapitán, ale před čtvrtfinále jste o céčko přišel. Jak jste to bral?
Všichni jsme drželi při sobě a bylo jedno, jestli měl někdo na hrudi céčko, áčko, nebo nic. Všichni jsme byli jeden tým. Bylo to rozhodnutí trenérů a i díky této variantě jsme dosáhli takového úspěchu, jakého jsme dosáhli.
Céčko dostal váš kamarád Martin Ryšavý...
Jo, známe se odmalička, i s Tomášem Suchánkem. Nebrali jsme to jako vážnou věc a ani nikdo další. Bylo to v pohodě.
Martin se své role chopil výborně, viďte?
Ano, Martin se toho chopil skvěle. Hrál výborný turnaj, pak si vzal to céčko a pokračoval v tom dál. Jak to céčko dostal, tým se pozvedl a byla to jedna z věcí, která přispěla k tomu, že jsme udělali třetí místo.
Je to dobrá náhoda, že vy tři kluci z Přerova tvoříte základní osu národního týmu v jednom ročníku. Tomáš Suchánek se dostal do all-star týmu, na vás trenéři stavěli obranu a Martin táhl útok.
Třeba před čtyřmi pěti lety bychom to neřekli! My tři jsme ale vždycky hráli pospolu, ať v naší kategorii, nebo ve vyšší. Já s Martinem jsme většinou táhli mužstvo v ofenzivní a obranné činnosti, Tomáš to výborně kryl zezadu jako brankář. Hodně zápasů stálo zrovna na nás třech. Byla to paráda vyrůstat s klukama a hrát s nimi, teď ať se jim jenom daří.
Neposílali vám gratulace k nominaci?
Někteří kluci určitě jo, i trenéři. Jsem za to rád. Teď se o to musím poprat.
Připouštíte si nějaký tlak?
Tlak vůbec nevnímám. Nemám co ztratit. Jsem tu jednak sám za sebe a jednak za Českou republiku, a chci se poprat o místo v týmu.
Foto: Jan Velčovský
Share on Facebook
