Švejdová si na severu plní sen. Švédsko je moje srdeční záležitost, přiznává
Foto: Martin Voltr
(DMITROV, od našeho zpravodaje) Odliv českých hokejistek aktuálně míří většinou do Spojených států či Kanady, jedna z těch nejmladších ale před letošní sezonou zvolila jinou variantu. Brankářka Viktorie Švejdová se vydala z Liberce do Švédska, neocenitelné hokejové i životní zkušenosti teď sbírá v akademii MODO Hockey.
„Chytám za juniorky, ale byla jsem i na pár zápasech s áčkem, i když jsem moc nechytala. Trénuju i s klukama U18, to jsou pro mě obrovské zkušenosti,“ hlásí teprve patnáctiletá gólmanka, která je aktuálně v ruském Dmitrově coby dvojka české reprezentační osmnáctky.
Juniorky jsou ve Švédsku taky do osmnácti let?
Do devatenácti. Jsou to vlastně holky, dokud vychodí gympl. Potom už se řadí do áčka. V našem týmu jsou všechny mezi ročníky 1999 a 2001, takže já jsem tam letos nejmladší. Ale na to jsem si už zvykla.
Kolik gólmanek v týmu máte? Zachytáte si?
V týmu jsme tři gólmanky, na zápasy většinou jezdíme jenom dvě. I s áčkem je nás pět. Tuhle sezonu jsem naštěstí jednička. Máme to rozdělené, že já chytám zápasy v ženské divizi a ta druhá klučičí zápasy, protože hrajeme dvě divizi. Jednu proti klukům U14 a jednu normálně v juniorkách. Je to fajn, že máme dva nebo tři zápasy týdne.
„Já jsem si Švédsko oblíbila už ve třetí třídě, když jsme ve škole psali referát. Od té doby jsem taťkovi tvrdila, že tam hrozně chci.“
Jak kvalitní zápasy to pro vás v ženské soutěži jsou?
Kdybych to měla porovnat, je to určitě lepší než naše šestnáctka, ale zase horší než naše osmáctka. Něco mezi, ale myslím, že to má velkou kvalitu. Jsme první, v chlapecké soutěži jsme až někde ke konci.
Proč jste se rozhodla jít právě do Švédska?
Já jsem si Švédsko oblíbila už ve třetí třídě, když jsme ve škole psali referát. Od té doby jsem taťkovi tvrdila, že tam hrozně chci. Pak jsme to vůbec neřešili, a najednou jsem ze dne na den podepisovala, že tam půjdu (směje se). Bylo to hrozně narychlo. V listopadu jsme se oslovili a v březnu už jsem za ně hrála na turnaji ve Stockholmu, což bylo super. Splnil se mi můj dosavadní největší sen.
Foto: Martin Mašek
Kdy jste si řekla, že chcete jít hrát hokej ven?
Přišlo to, když jsem odešla z Liberce, protože holky nepřijímali. Nechtěli nás. Šla jsem do Litoměřic, tam to bylo super. Ale po půlce sezony jsem si říkala, že chci zkusit něco nového, něco v zahraničí, kde získám víc nových zkušenosti a kde se můžu naučit jazyk. Tak jsem se rozhodla, že právě to Švédsko bude fajn.
Je to ale docela netradiční volba, vydat se v takhle mladém věku přímo do Švédska. Hráčky odcházejí spíš do zámoří...
Já jsem určitě nejmladší z našich holek, které ve Švédsku hrají. Ale mě teda upřímně Amerika vůbec, ale vůbec neláká. Přemýšlela jsem, že bych tam možná šla na univerzitu, ale Švédsko je taková moje srdeční záležitost. Kdybych si měla vybrat, jestli mám hrát ve Švédsku, nebo v Americe, kdyby to bylo zadarmo, tak rozhodně půjdu do Švédska. I když vím, že ostatní by spíš volily tu Ameriku. Důvod byl i ten, že Švédsko má podle mě jednu z nejlepších brankářských škol.
„Mám to blíž do Česka, jsem za tři hodiny doma. A Švédi jsou hrozně sympatičtí lidé. Tam nenarazíte na někoho, kdo by vám to vyloženě nepřál.“
Proč vás Amerika vůbec neláká?
Je to pěkná země, chtěla bych se tam podívat, ale na hokej mi prostě přijde Švédsko lepší. Mám to i blíž do Česka, jsem za tři hodiny doma. Je to v Evropě, ta země je mi bližší a Švédi jsou hrozně sympatičtí lidé. Tam nenarazíte na někoho, kdo by vám to vyloženě nepřál. Amerika mě neláká už jenom proto, že je to hrozně daleko a nejsou tam tam zdravá jídla (směje se). Bála jsem se, že kdybych šla do Ameriky, tak bych hrozně přibrala, protože oni tam nemají tak kvalitní stravu. A myslím, že švédský hokej má daleko víc propracované vzdělání a propojené s hokejem.
Jakou školu studujete?
Studuju gymnázium, teď jsem v nultém ročníku, abych se jenom naučila švédštinu. Od srpna už jdu normálně do prváku na gympl ve švédštině. Takže to bude asi zajímavé (směje se).
Švédština má spoustu výrazů podobných němčině, případně i angličtině... Dá se tím pádem snadněji naučit?
No, je to takové zkomolení různých jazyků. Když jsem tam šla, uměla jsem docela dobře německy, teď neumím ani slovo, protože se mi to všechno smíchalo. Já jim rozumím skoro všechno, co mi říkají. Ale problém je ten, že nepotřebuju mluvit, protože tam všichni rozumí anglicky. Takže když řeknu něco anglicky, vůbec jim to nevadí. Musím se naučit mluvit. Každý jazyk je ale těžký, ať je to jakýkoli.
Foto: Archiv Viktorie Švejdové
Kde v Örnsköldsviku bydlíte?
Pronajímáme si byty, většinou tam bydlíme po dvou s dalšími hokejistkami. Ale není to hlídané, není to intr. Bydlím asi dvacet minut od stadionu, ale občas jsem víc na stadionu než doma.
Je tam hezké prostředí?
Jo, jo. Zimák je hned vedle moře, je to tam super. Co se týče prostředí, ale i zázemí. Máme super novou halu a je tam hodně možností, jak se zlepšovat. A hlavně tam jsou úplně úžasní trenéři.
Cítím od vás, že ženský hokej má asi ve Švédsku dobré postavení.
Je tam vnímán úplně jinak než v Česku, i na zápasy chodí dost fanoušků. Každý týden vychází časopis, který dojde každému do schránky, a pokaždé tam jsou minimálně dvě dvojstránky o hokeji. Třeba o juniorech nebo o holkách. Je to super, protože je o nás vědět. Není to jako v Česku, kde se holky neřeší.
„Oni mají úplně jiná cvičení, jiné způsoby chytání. Já jsem tam přišla a koukala na ně jako: Co to děláte, vždyť to vůbec nejde provést! Překulí mě přes záda, a nepřijde jim to vůbec divné.“
Máte v klubu některé známější hráčky? A co gólmanky?
Určitě, několik holek hraje za švédské repre áčko. A v juniorkách jsou dvě, které jsou tady na mistrovství světa (v Dmitrově, pozn. red.). Za áčko chytá Sarah Berglind, ta teď pojede snad i na olympiádu. Potom ještě Emma Söderberg, ta je taky hodně dobrá. Chytala v Buffalu na mistrovství světa osmnáctek.
Takže od nich něco odkoukáváte?
Jsou pro mě fakt velkými vzory. Mám z nich docela respekt, když vidím, jak chytají. Občas se chodím jen tak koukat na tréninky áčka, občas trénuju i s nám, protože někdy potřebují třetí gólmanku do tréninku. Tak se tam točíme. Beru si od nich, doufám, to nejlepší.
A jaké máte brankářské vzory třeba z dětství?
Asi přímo nikoho nemám. Samozřejmě každý zná Henrika Lundqvista, ten je úplně úžasný, svůj. Ale mně se hrozně líbí, že Švédi mají svůj styl. Oni chytají úplně jinak než všichni evropští gólmani. Přišla jsem tam a první dva měsíce jsem měla hrozný problém, protože jsme dělali cvičení s gólmany, která jsem v životě neviděla. Měli jsme tři gólmanské tréninky týdně, v Česku jeden za čtrnáct dní. Byl to strašný skok a já jsem z toho všeho byla fyzicky i psychicky strašně vyčerpaná. Ale myslím, že mě to hrozně posunulo.
Foto: Martin Mašek
V čem konkrétně ty rozdíly spočívají?
Oni mají úplně jiná cvičení, jiné způsoby chytání. Já jsem tam přišla a koukala na ně jako: Co to děláte, vždyť to vůbec nejde provést! Překulí mě přes záda, a nepřijde jim to vůbec divné (směje se). Kolikrát si říkám, jak je to možné. Ale když to pak vidím, tak to fakt funguje a v praxi je to super. I v klučičí kategorii máme kluka, co chytá myslím za švédskou sedmnáctku. Skoro každý gólman v naší akademii byl někdy v reprezentaci, což je úplně geniální. Myslím, že ta příprava je nejlepší, jaká může být.
Říkáte tedy, že jste se za ten půlrok hodně posunula?
Myslím, že jo. Děláme každý čtvrtrok testy a od té doby, co jsem přišla, jsem se zlepšila asi o čtyři vteřiny. I na videích je ten posun hrozně vidět. Mám už i jinou techniku. Řekla bych ale, že mě to posunulo spíš psychicky než fyzicky. Teď myslím jinak. Byl pro mě zároveň velký skok dostat se od mámy, naučit se vařit a podobně.
„V březnu máme turnaj ve Stockholmu, tam rodiče přijedou. Teď přijede taťka i sem do Moskvy. Snaží se mě podporovat, jak to jenom jde, a jsem jim za to hrozně vděčná.“
Jezdí za vámi rodiče někdy?
Ještě tam nebyli. Já jsem byla doma od července asi sedm dní (směje se). Je to takový kolotoč, protože vždycky, když jedu domů, je to kvůli repre. Na rodinu nemám moc čas. Ale teď v březnu máme turnaj ve Stockholmu, a tam rodiče přijedou. Teď přijede taťka i sem do Moskvy. Snaží se mě podporovat, jak to jenom jde, a jsem jim za to hrozně vděčná.
Jaké jsou vaše další hokejové plány?
Teďka mám smlouvu ve Švédsku asi na čtyři roky. Potom bych chtěla jít asi někam do zámoří, kdyby to šlo. Ale záleží na tom, jestli mě to bude pořád bavit, jestli budu dobrá... To je hrozně daleko.
Svoji životní budoucnost tedy zatím promyšlenou nemáte?
Každý hokejista by chtěl na olympiádu, kdo by nechtěl. To by bylo úplně úžasné. Ale musím taky koukat na to, jak na tom budeme v rodině, jestli rodiče budou moct pracovat a tak. Je to hrozně daleká budoucnost, co bych chtěla dělat. Ale na tu olympiádu by chtěl každý.
Foto: Archiv Viktorie Švejdové
Share on Facebook
