Svatba, dítě i titul! Všechno se sešlo, září šťastný táta Nestrašil
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Útočník Andrej Nestrašil prožívá velice povedené období. A to nejen po hokejové stránce, když na jaře slavil s Oceláři svůj první extraligový titul, ale především v osobním životě...
„Všechno se tak nějak sešlo – svatba, dítě, titul. Takže určitě mám za sebou příjemný, moc fajn rok,“ přiznává nadšeně 31letá opora třinecké ofenzivy.
Jedinou kaňkou byla možná vaše neúčast na olympiádě v Pekingu. Pořád to mrzí?
Popravdě, když jste se mě na ten rok ptal, tak mě to hned ani nenapadlo. Ale zpětně to asi mrzí. Olympiáda by byla fajn, na druhou stranu... Nechci to nějak snižovat, ale když jsem pak slyšel, co kluci museli kvůli covidu absolvovat, tak to asi nebylo tak skvělé jako minulé olympiády. Ale i tak bych se tam rád podíval.
Loni jste se vracel do Třince s cílem získat extraligový titul, což se hned podařilo. Čekal jste, že to půjde takhle rychle?
Byla to ohromně náročná sezona. To, že se tady potřetí za sebou vyhrál titul, je obrovský úspěch. Máme v týmu kluky, kterým nestačí jeden. Chtějí vyhrávat každý rok a já to mám úplně stejně, takže se o pohár budeme bít stejně jako v minulých sezonách.
Odehrál jste první kompletní ročník v extralize, co říkáte na kvalitu soutěže?
Jak bych to řekl... Soutěž je to určitě kvalitní, ale trend ve světě je takový, že se hodně pískají fauly holí. Myslím si, že tady se jich naopak spousta pouští a možná i proto jsou některé zápasy více vyrovnanější, než by měly být.
„Myslím si, že se tady pouští spousta faulů holí a možná i proto jsou některé zápasy více vyrovnanější, než by měly být.“
Přesto jste nasbíral 46 bodů za 21 branek a 25 nahrávek a hlavně v play off jste patřil ke klíčovým hráčům týmu. Byl jste spokojený se svými výkony?
Bodů jsem mohl nasbírat určitě více, ale pro mě je vždycky nejdůležitější týmový úspěch. Aby se mančaftu dařilo. Nemám problém s tím se podřídit nebo hrát jinou pozici. Když se třeba někdo zraní, tak jít na centra. Prostě pomoct týmu. Takže určitě to bodově mohlo být lepší, ale nejvyšší cíl jsme splnili, což je nejdůležitější.
V nové sezoně už nebudete mít po boku bratry Kovařčíkovy, kteří odešli do Finska...
Samozřejmě mě to mrzí, nejen kvůli spolupráci na ledě, ale i vztahům mimo led. Ale jsem za ně jedině rád, protože si to zaslouží. Je to pro ně dobrý krok dopředu.
Nestrašilův vítězný gól v prvním čtvrtfinále
Tým opustili i Tomáš Kundrátek, David Musil, David Kofroň a nedávno Martin Bakoš, ale pořád je v něm velká síla, že?
Souhlasím. Přišli zase jiní kluci, Libor Hudáček, Kuba Jeřábek, Dan Voženílek nebo Lotyš Carlis Čukste. Takže stále máme silný kádr.
Nebyl po sezoně ve hře návrat do KHL, ve které jste odehrál čtyři roky?
Já osobně bych tam teď nešel. Věděl jsem, že zůstanu v Třinci, kde jsem spokojený.
Co vůbec říkáte na hráče, kteří v současné době podepisují smlouvy v Kontinentální lize?
Složitá otázka. Samozřejmě každý to můžeme vidět trošku jinak, každý jsme trošku v jiné pozici. Nechci říct, že už to mám za sebou nebo že už mám vyděláno tolik peněz, že bych tam nemusel, ale prostě bych tam nešel.
„Každý to můžeme vidět trošku jinak, každý jsme trošku v jiné pozici. Nechci říct, že už to mám za sebou nebo že už mám vyděláno tolik peněz, že bych tam nemusel, ale prostě bych do KHL nešel.“
Ještě když jste v roce 2019 krátce vypomáhal Třinci, měl jste v hlavě návrat do NHL. Je to už uzavřená kapitola?
(usmívá se) To je už naprosté sci-fi. Vím, jakým směrem se NHL posouvá. Je to soutěž mladých kluků, mně je 31 let. Tohle jde už úplně mimo mě.
V Americe jste se tradičně chystal na nový ročník, jak vypadá taková zámořská příprava?
Manželka je Američanka. Hodně jsme cestovali, takže pro mě je to náročnější v tom, že si musím hledat prostory. Ale tím, že mám spoustu bývalých spoluhráčů a pohybujeme se v místech, kde hokejové trhy jsou, tak vždycky dokážu něco najít. V Tampě mi pomohl Ondra Palát, zařídil mi posilovnu každý den, v Michiganu to bylo zase přes jiné bývalé spoluhráče, se kterými jsem chodil trénovat. Moje příprava probíhá poslední čtyři roky úplně stejně s těmi samými lidmi. Neřekl bych, že je to vysloveně nějaká americká příprava. Odvíjí se od toho, kde se zrovna se ženou pohybujeme.
Foto: Marian Ježowicz, hcocelari.cz
Berete to jako dovolenou, nebo jste pak stihli navštívit i něco mimo Ameriku?
Letenky a cestování stojí dost peněz, takže to bereme jako takovou dovolenou. Navíc se nám narodil kluk a třeba nějaké moře je teď mimo mísu.
Jak si vůbec užíváte novou roli táty?
Jsem z toho úplně nadšený, tak jako asi každý rodič. Je to super. Ti, co zatím děti nemají, to nepochopí, ale je to paráda. Řekl bych, že dítě je nejvíc, co může člověk mít.
Dá se říct, že vás narození potomka i nějak změnilo?
Je to možné. Zaprvé mám méně času na přemýšlení, což mi pomáhá, protože když člověk moc přemýšlí, tak to občas nedopadá dobře. A v tom je to pozitivní změna. Malá negativní je, že se tolik nevyspím. (směje se)
„Malého přebaluju, koupu, dělám všechno. Miluju to. Když vidím, jak je syn ve vaně šťastný, hrajeme si, tak si nedokážu představit, že bych místo toho koukal na televizi.“
Je to až tak hrozné?
Až tak hrozné ne. Většinou vstává manželka a jen dny, kdy máme volno a chci ji pomoct, tak si to taky vyzkouším a zjistím, že bych to nechtěl dělat. Tak se zase odeberu na zimák. (směje se)
Snažíte se ženě hodně pomáhat?
Malého přebaluju, koupu, dělám všechno. Miluju to. Vyrůstali jsme v nějaké generaci, kdy byly role jasně rozdělené, ale kór v naší pozici, kdy skončíme trénink ve dvanáct a máme po zbytek dne volno, nevidím důvod, proč bych měl sedět na gauči. Moje manželka taky pracuje. Já to dělám strašně rád. Když vidím, jak je syn ve vaně šťastný, hrajeme si, tak si nedokážu představit, že bych místo toho koukal na televizi.
Foto: hcocelari.cz
Share on Facebook
