Suhrada se ve Zlíně chytl: Hrát s Noskem či Žižkou? Velká výhoda
Foto: Martin Voltr
Mezi příjemná překvapení úvodu extraligové sezony můžeme klidně zařadit Jiřího Suhradu. Devatenáctiletý obránce se před sezonou vrátil domů z Finska a vysloužil si pevné místo ve zlínské sestavě. Pomůže mu k nominaci na dvacítky?
Suhrada teď bude usilovat o to, aby zůstal v týmu i po pátečním zúžení sestavy. „Je nás tady dost a jde to cítit. Každý se snaží ze sebe vydat to nejlepší a hrát naplno, aby seděl v letadle do Kanady,“ povídá nejmladší zadák zlínských Beranů.
Jak to jde skloubit s utužováním party?
My se známe už dlouho, ale jakmile přijdeme na led a hrajeme proti sobě zápasy, tak se dá říct, že se neznáme. Hrajeme jeden tým proti druhému. Na kamarádství se při zápase nehledí, každý chceme předvést nejlepší výkon a vyhrát.
U Slováků to ale Maxim Čajkovič právě při modelovém utkání přehnal a trenéři ho vyřadili...
Já jsem to akorát zahlédl na internetu. Nevím, to je věc kluků ze Slovenska, jak k celé situaci přistoupili. Asi rozhodli tak, jak to bylo podle nich nejlepší.
„Na kamarádství se při zápase nehledí, každý chceme předvést nejlepší výkon a vyhrát.“
Vy jste na kemp určitě dorazil s velkým sebevědomím, protože ve Zlíně jste se chytnul víc než slušně.
Jo jo. Jsem rád, že jsem dostal od trenérů prostor, a snažím se jim to vracet dobrými výkony. Myslím, že mi to zatím šlo. Samozřejmě třeba nějaký zápas nevyjde, ale řekl bych, že jsem předváděl konzistentní výkony. Na ledě jsem se cítil dobře.
Průměrně hrajete 13 minut na zápas. Znamená pro vás extraliga velkou zkušenost?
Jasně. Všichni obránci kromě nás tří mladých už tam mají odehrané minimálně tři sezony a jsou tam i zkušení borci jako David Nosek a Tomáš Žižka, nebo i útočníci. Všichni nám obrovsky pomáhají se sebevědomím a dávají nám cenné rady na ledě i mimo něj. Je to pro mě velká výhoda a jsem rád, že mě takhle vzali do týmu.
Foto: David Peška, hokej.zlin.cz
Dá se tedy říct, že už vás finská juniorka naplno připravila na dospělý extraligový hokej?
Myslím si, že mě hodně zlepšila, jak v hokejovém, tak osobním životě. Když jsem se teď vrátil domů do Zlína a přišel do chlapského extraligového hokeje, cítil jsem na sobě, že jsem se zlepšil. Ale pořád jsem mladý kluk a zápasy v extralize mi ukazují, na čem mám dál pracovat.
Nakonec vás ta „blbá“ situace, která ovlivňuje nejen sport, až tak moc nezabrzdila?
Nějakou dobu jsme sice nehráli a netrénovali, ale samozřejmě jsme se udržovali na suchu. Jak jsem mladší, tak mi po návratu netrvalo dlouho, než jsem se do toho zase dostal. Potom jsme hráli hodně zápasů, skoro obden, a tak tréninky nebyly zas tak náročné. Museli jsme si na to zvyknout, dobře regenerovat a na každý zápas se připravit, i když jsme hráli v týdnu třeba čtyři místo dvou.
„Jak mě to začalo bolet, trošku jsem se lekl. Ale první myšlenka byla, hlavně abych byl zdravý a mohl pokračovat v zápasech.“
V utkání s Českými Budějovicemi jste ale tvrdě narazil na mantinel. Na první pohled to nevypadalo vůbec dobře...
Vlastně jsem přihrával do křídla v obranné třetině a soupeř mě trochu žďuchl zezadu na kyčel. Já jsem to neustál. Byl jsem docela daleko od mantinelu, do kterého jsem narazil, a trochu mi vystřelila bolest pod kolenem. Ale možná to byl spíš nějaký šok. Přišel jsem do kabiny, masér se mi na to podíval a měl jsem tam trochu zatuhlé lýtko. Do zápasu jsem se ještě vrátil, ale potom jsem další den nešel na led a on mě úplně spravil. Pomohl mi urychlit rekonvalescenci a do dalšího zápasu už jsem byl připravený.
Nehrklo ve vás, že byste mohl přijít o mistrovství?
Jak mě to začalo bolet, trošku jsem se lekl. Ale první myšlenka byla, hlavně abych byl zdravý a mohl pokračovat v zápasech. A pak až se popřípadě ukázat tady.
Suhradův ošklivý náraz do mantinelu
Když jste zpátky doma, znovu vás bedlivě sleduje i táta, který trénuje zlínský dorost. Má vám pořád co říct?
Když může, tak se dívá na každý zápas, co hrajeme. Vždycky když přijdu domů, tak se pobavíme, co viděl a co by se dalo zlepšit. Někdy mě i výjimečně pochválí (usmívá se). Ale jak už jsem starší, tak mi sice nějakou radu dá, ale ne že by mi přesně říkal, co mám dělat. V tomhle věku už mám svoji hlavu a vím, co jsem udělal špatně a co dobře.
Zažili jste spolu velké úspěchy v inline hokeji. Jsou to hezké vzpomínky?
Jo, super. Vzpomínám na to rád, bylo to hezký. Poznal jsem tam spoustu dalších nových kluků. Vždycky když je možnost, tak si inline v létě rád zahraju.
Hokejové mistrovství dvacítek by ale přece jenom stálo výš, byť bez diváků...
Jasné. Mrzí nás, že tam nebudou diváci, ale jedeme tam hrát hokej a prezentovat se dobrým stylem. Je to největší turnaj, co může v juniorských kategoriích být.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
