Sudí Micka: Rozhodla perspektiva. Posuzování čeho se letos změní?
Foto: Marek Švamberg, hcplzen.cz
Jako hokejista se dostal na nejvyšší úroveň, vždyť má Tomáš Micka na svém kontě skoro 500 extraligových startů. Ve 33 letech ale řekl dost a vydal se vstříc nové životní kapitole - kapitole hokejového rozhodčího. V rozhovoru vypráví nejen o tom, co ho k takovému rozhodnutí vedlo. Hokejovým rozhodčím se navíc mužete stát i vy, stačí vyplnit přihlášku do náborové akce Pískej Hokej.
V extralize máte odehráno téměř 500 zápasů. Napadlo vás ještě během hráčské kariéry, že se stanete rozhodčím?
Upřímně? Nenapadlo mě to. (směje se) Když jste hráč a skončíte s kariérou, tak většinou přejdete do pozice trenéra nebo manažera. Já tenkrát chtěl s kariérou ještě pokračovat, ale když mě Vladimír Šindler oslovil, že mají otevřenou akademii a že hledají dva kluky, kteří hráli, aby si to šli zkusit, tak jsme na to s Kubou Šindelem kývli. Jak jsem říkal, s kariérou jsem ještě chtěl pokračovat, ale jestliže se chcete stát rozhodčím, musíte odpískat hodně zápasů v mládežnických a nižších soutěžích. Ty jsou hlavně o víkendu, takže nebylo možné tohle všechno skloubit s profesionální kariérou. Proto jsem se rozhodl přejít ve 33 letech definitivně na druhou stranu.
Když zmiňujete, že zpočátku jste ještě chtěl pokračovat v aktivní kariéře, tak co nakonec definitivně překlopilo misku vah na stranu rozhodčího?
Byla to perspektiva. Tenkrát jsem už začínal přemýšlet o tom, jakým směrem se vydat po kariéře a když jsem zavrhnul trenéra nebo manažera, vycházelo mi právě tohle jako něco, co by mě bavilo. Jako rozhodčí si kariéru můžete hodně prodloužit. Můžete pískat třeba do padesáti a nižší soutěže i déle. Poté se můžete stát delegátem a v hokejovém prostředí zůstat dlouhou dobu. Právě tohle mě lákalo nejvíc.
V jakých soutěžích jste coby arbitr začínal?
Začínal jsem jako ostatní kluci v mládeži. Tím, že jsme byli v akademii, tak za námi stál svaz a my dostávali hodně zápasů. Právě to je něco, co vás hodně posouvá. Je rozdíl, když odpískáte jeden zápas a když odpískáte třeba čtyři. Ve svých začátcích jsem měl také výhodu a vlastně i štěstí. V Praze se pravidelně každý týden schází skupina extraligových a bývalých špičkových rozhodčích. Analyzují se zápasy, probíhá diskuse, kde rozhodčí chyboval nebo jak měl postupovat. Tohle byla pro mne škola k nezaplacení.
„V dobách hráčské kariéry mě nenapadlo, že se stanu rozhodčím."
O tomhle se mi zmiňoval i Vladimír Šindler, který říkal, že vzhledem k současnému nedostatku rozhodčích, dostanou nováčci hodně zápasů. Díky tomu je poté ve hře jejich rychlý posun výš.
Rozhovor jsem četl a na jeho slova můžu jen navázat. Opravdu to tak je. Praxe vám navíc hodně pomůže. Je to stejné jako s hokejisty, když srovnáte hráče, který má jeden zápas v extralize a hráče, který jich má několik stovek, tak se z pohledu zkušeností ti dva hráči srovnávat nedají.
Pomohla vám hráčská kariéra v začátcích té rozhodcovské?
Dá se to rozdělit na dvě roviny. Pomohla mi v určitém respektu hráčů a trenérů a také ve znalosti jak prostředí, tak pochopitelně i vlastní hry. Na druhou stranu jsem byl jako hráč zvyklý hodně chodit do brány, takže když byla nějaká mela před bránou, měl jsem nutkání jet přímo do místa dění. Bylo mi to zpočátku často vytýkáno, protože rozhodčí by měl situaci pozorovat odstupem.
Mluvil jste o bruslení. Jak byste srovnal bruslařskou náročnost z pohledu hráče a rozhodčího?
Jako rozhodčí jste na ledě sice celých šedesát minut, ale není to tak náročné. Když jste hráč, máte například minutová střídání, ve kterých jedete opravdu naplno a poté je potřeba se vydýchat. Jako rozhodčí si udělám pár rychlých temp dopředu a dozadu, přičemž poté sleduju, co se kde děje.
„Jako rozhodčí se každopádně musíte rozhodnout a musíte si stát za svým."
Jezdíval jste coby hráč diskutovat s rozhodčími?
Spíš jsem se soustředil sám na sebe. Odmalička jsem byl vychovaný tak, ať si všímám hlavně sám sebe. Bylo mi řečeno, že rozhodčí má vždycky pravdu. (usmívá se) Takže ač jsem byl poměrně často vylučovaný, protože moje hra byla tvrdá, nediskutoval jsem.
Tomáš Micka v nové roli. | Foto: Radek Žák, sportyusti.cz
Jakožto sudí ale s hráči a trenéry diskutovat musíte. Zároveň na mě působíte velmi přátelsky. Nesnaží se toho někdy zneužívat?
(usměje se) Je vidět, že rozhovorů jste už udělal spoustu, protože v tomhle jste mě odhadl naprosto přesně. Hráčům i trenérům se snažím situaci vždy vysvětlit tak, jak jsem ji viděl. Pak už je na nich, jestli to vezmou. Na druhou stranu chápu, že na ledě vždycky bude jedna strana, která s rozhodnutím souhlasí a druhá, která s ním nesouhlasí. Tak to bylo i v mé kariéře hráče. Jako rozhodčí se každopádně musíte rozhodnout a musíte si stát za svým.
Občas mi přijde, že rozhodčí v posledních minutách těsných zápasů záměrně povolí v posuzování sporných zákroků. Váš názor?
(zamyslí se) Dobrá otázka. Pokud je vidět stoprocentní faul, tak hráče rozhodčí vyloučí. Zároveň ale musíte mít cit pro hru. Nechci, aby to vyznělo tak, že rozhodčí v posledních minutách nevylučují, pokud ale vidíte například miniaturní zatáhnutí, dokážete přimhouřit oko. Snažíme se, aby hráči měli pocit, že si to na konci zápasu rozhodnou sami a ne, že jim to rozhodčí písknutím nějakého sporného zákroku pomůže vyhrát. Vyloučíte tedy faul, který vidí všichni a u kterého všichni ví, proč se vylučuje.
„Snažíme se, aby hráči měli pocit, že si to na konci zápasu rozhodnou sami a ne, že jim to rozhodčí písknutím nějakého sporného zákroku pomůže vyhrát. "
Rozhodčí jsou často terčem nadávek z hlediště. Vnímáte je?
V tomhle mi taky pomohla hráčská kariéra. Jak už jsem v nějakém rozhovoru říkal, tak dřív na mě řvala polovina stadionu a teď na mě řve celý stadion. To není takový rozdíl. (směje se)
Když už jsme u pokřikování, tak právě tohle je možná pro začínajícího rozhodčího největší zátěž, co?
Jedna z největších určitě. Proto bych chtěl všem mladým, začínajícím klukům poradit, aby vydrželi. Je důležité nenechat se odradit prvním zařváním nespokojené maminky v hledišti.
Skoro bych řekl, že paradoxně čím nižší soutěž, tím je to pro rozhodčí těžší.
Přesně tak to je i podle mě. V nižších soutěžích jsou reakce na rozhodčí větší ve smyslu častější, protože tyhle soutěže hrají chlapi po práci, takže si můžou dovolit seřvat rozhodčího a nic se jim nestane. Druhý den jdou totiž do práce a hokej hodí za hlavu. V extralize si hráči vůči rozhodčím tolik nedovolí. Vědí totiž, že by mohl přijít trest od vedení soutěže, případně i finanční postih od samotného klubu. Na druhou stranu je tu na rozhodčího daleko větší tlak. Ze strany médií, majitelů klubů, fanoušků. Hraje se nejen o prestiž a také o velké peníze. Takže pokud mladý rozhodčí tyhle těžké začátky vydrží a projde si těžkými zápasy, tak postupně už to pro něj bude jen lepší.
„Chtěl bych mladým, začínajícím klukům poradit, aby vydrželi a nenechali se odradit prvním zařváním nespokojené maminky v hledišti."
Před lety jsem byl v jedné nižší soutěži svědkem toho, jak si fanoušci po zápase na rozhodčího počkali a řekneme, že mu domluvili.
Něco takového se mi naštěstí nikdy nestalo. Myslím, že pomáhají i média, která začínají těmto nižším soutěžím věnovat pozornost. A nikdo nechce, aby o něm, případně o jeho klubu vyšel například na hokej.cz článek, že měl s rozhodčímu nějaké problémy.
Jak byste vy nalákal případné zájemce, aby se přihlásili do náborové akce Pískej Hokej?
Můžu především navázat na slova pana Šindlera. Osobně jsem s pískáním začal relativně pozdě. Když s ním začne kluk, kterému je třeba osmnáct a bude šikovný, může mít kariéru rozhodčího velmi dlouhou. Stejně tak se může dostat na prestižní mezinárodní akce.
Například mistrovství světa musí být ambicí i pro vás, ne?
(usměje se) Jasně, každý by měl mít ty nejvyšší ambice. Já teď chci každopádně dobře pískat extraligu. Pak se uvidí.
„V nové sezoně se bude přísněji nahlížet na krosčeky a zašlapování puků u mantinelů."
V tomhle se asi kariéra hráče a rozhodčího moc neliší. Vždy o vaší budoucnosti rozhodnou vaše výkony…
Přesně tak to je. Hlavně vám týmy musí věřit, což je něco, o co se snažím, aby mi věřily, že zápas bude fér na obě strany.
Například Antonín Jeřábek dostal možnost stabilně rozhodovat KHL. Přijal byste nabídku pískat jakoukoliv zahraniční soutěž i vy?
Těžká otázka. Musel bych to doma probrat s rodinou a pak by se vidělo, jestli by to pro nás bylo zajímavé. Musím se přiznat, že jsem byl vždycky hodně rodinný typ. (usmívá se)
Je i tohle důvod, proč jste jako hráč strávil většinu kariéry v Česku?
Asi se to tak dá říct. V mládí jsem prošel Ameriku, poté jsem se vrátil, byl jsem na Slovensku a přes českou první ligu jsem se dostal až do extraligy. V ní se mi začalo dařit a žádná opravdu zajímavá nabídka ze zahraničí nikdy nepřišla. Proto mi dávalo větší smysl hrát českou extraligu.
Stojíme na prahu nové extraligové sezony (rozhovor vznikal v pátek 16. září, pozn. red.). Mají fanoušci čekat změnu trendu v posuzování některých situací?
Z pohledu rozhodování jsou asi dvě zásadní změny. Tou první je, že se budou přísněji posuzovat krosčeky. Druhou změnou je, že se bude přísněji nahlížet na zašlapování puků u mantinelů, aby tenhle prvek ze hry vymizel a my se přiblížili NHL.
Kdy bude zašlapování puku ještě tolerováno a kdy už dojde k trestu?
Záležet bude na citu rozhodčího. Pokud ale budeme vidět evidentní snahu nehrát kotouč s cílem zašlápnout ho a vybojovat třeba vhazování, tak přijde vyloučení.
Nutno říct, že na něco takového nejsou hráči u nás zvyklí.
To je sice pravda, ale informace do klubů šly, takže věřím, že s touhle novinkou jsou všichni obeznámeni a vědí, jak k ní přistupovat.
Share on Facebook
