Střílíme dost, ale špatně. Analytik Morkes rozebral Finy i český neúspěch
Foto: thehockeyninja.com
Proč dosáhla česká úspěšnost střelby na olympiádě jen 7,33 procent? Kde byla chyba při bránění oslabení? A jak turnaj ovlivnilo užší kluziště? Analytik pokročilých statistik Jan Morkes je na Twitteru známý pod přezdívkou @The_HockeyNinja, svými znalostmi ovšem přispíval i české reprezentaci.
Analýzy a data mohou být stejně důležitou složkou hokejového výkonu jako kondiční příprava, dovednostní trénink nebo nácvik signálů. V Pekingu ale Pešánův tým neuspěl a „hokejový nindža“ nabízí vysvětlení, proč se tak stalo.
Kromě toho Morkes podává i náhled na některé nedostatky českého hokeje a popisuje, proč slavili medaile zrovna Finové a Slováci.
Na Twitteru se představujete jako „promotér lepších statistik ve sportu". Jaký je jejich a váš přínos pro národní tým?
Trenérským štábům se snažíme přinášet maximální informační podporu před akcemi i po akcích. Zároveň chceme mít na svazové půdě objektivní základ pro dlouhodobou diskusi o naší hře, zápasech a trendech v hokeji. Hokej je samozřejmě o gólech a výhrách, ale často nám utkví v paměti jen výsledek a zapomeneme, jak k němu došlo a že vše mohlo skončit úplně jinak. Kromě toho můžeme sledovat, jak se od sebe liší věkové kategorie nebo v čem vynikají soupeři. A spoustu jiných věcí. Myslím, že to dobře ukotvuje debatu v realitě a omezuje přirozenou lidskou snahu hledat jednoduchá vysvětlení.
„Hokej je samozřejmě o gólech a výhrách, ale často nám utkví v paměti jen výsledek a zapomeneme, jak k němu došlo."
V čem byl tedy podle statistik problém Čechů na olympiádě?
Tou nejjednodušší a trochu triviální odpovědí je, že jsme nedokázali převést převahu ve střelách a v šancích do gólů. Celý turnaj nabídl poměrně málo branek, kvůli úzkému kluzišti na ledě nebylo moc místa a rozhodčí nastavili dost zvláštní metr, který byl většinou benevolentnější než například na mistrovství světa juniorů.
Co dalšího vystihuje představení českého týmu?
Byli jsme těžkopádnější v útoku. Navíc jsme se potkali se soupeři, kteří vycházeli z defenzivy, takže tým v mnoha pasážích těžce dobýval branku soupeře. Ten pak ujel a vytvořil si větší šanci než my za dvě minuty tlaku. Zároveň jsme neměli moc přesilovek, s výjimkou zápasu proti Rusku. To je základní pohled a podle osobního vkusu se pak samozřejmě můžete víc zaměřit na ofenzívu a důvody, proč jsme nedali víc gólů, nebo rozebírat, jestli jich nešlo míň dostat.
Proti Dánsku jsme například soupeře přestříleli. Měly však naše střely potřebnou kvalitu?
V nasbíraných datech vidím převahu 70:38 na střely a 36:12 na střely ze slotu (předbrankového prostoru). Rozdíl ve střelách na branku ze slotu byl pak 19:8. Jeden z modelů očekávaných gólů tedy udává předpokládané skóre 3,6:1,1 ve prospěch českého týmu. Jasně, chcete soupeře drtit víc, chcete si vytvářet větší závary a lepší šance za nepříznivého stavu, ale pokud potřebujete shrnout zápas do jednoduchých čísel, tohle je odpověď.
Zakončení je celkově problémem českého hokeje. Dá se vůbec říct, proč máme tak nízkou produktivitu? Kde zaostáváme za světem?
O tom by asi nejlíp dokázal mluvit Tomáš Pacina jako odborník na dovednosti. Ale z našich pozorování a rozborů docházíme k podobným závěrům. Ne všechny střely jsou stejné – a ty naše jsou častěji méně kvalitní: dopředu avizované, bez potřebné změny úhlu střely, bez předchozí nahrávky, častěji ze stoje. Naši hráči nejsou špatní, ale hokej nestojí a všichni na sobě pracují dál.
Máte názor podložený daty?
V analýze MS juniorů v Třinci a Ostravě jsme třeba ukázali, že střelám špičkových týmů častěji předchází přihrávka, která nutí obranu i brankáře k pohybu, čímž se hned zvyšuje nebezpečnost střely. Střela bez přihrávky má pětiprocentní úspěšnost, ale pokud jí předchází přihrávka, dostáváme se na osm procent. To jsou pak ta neviditelná procenta, která můžou rozhodnout. A takových prvků je víc.
„Naše střely bývají dopředu avizované, bez potřebné změny úhlu střely, bez předchozí nahrávky, častěji ze stoje."
Co by podle vás mohlo pomoci k větší produktivitě Čechů?
Osobně si myslím, že bychom potřebovali vědomou snahu o zlepšování hráčů tak, aby dělali věci, které můžou fungovat v minimálně o úroveň lepší soutěži. Často vidím hráče, kteří třeba dominují v juniorce, ale dovednosti, které jim to umožňují, jsou málo přenositelné do dospělé kategorie. S extraligou a mezinárodním hokejem je to podobné. Hodně střel v extralize je nepřipravených, zbytečně odhozených, z prostor a situací, které dávají minimální šanci na úspěch. Mnozí hráči neusilují o vytvoření lepší pozice, netlačí se do středu, nechají se vytlačit k mantinelu a hází puk na branku z míst, odkud gól padne dvakrát ze sta pokusů.
Foto: olympijskytym.cz/Vladimír Koča
Pojďme zpět k olympijskému turnaji, který se odehrával na užším kluzišti. Změnilo tohle rozhodnutí obraz hry?
Asi si toho všiml každý u televize. Hráči měli méně místa, méně času a méně prostoru pro útočnou kreativitu, podstupovali spoustu soubojů o puk. Podpořilo to týmy, které spoléhají spíš na defenzivu a rychlé výpady. Vyhovovalo to týmům, které jsou sehranější a mají dlouhodobě danou taktiku. V tomhle měli naši trenéři (i hráči) smůlu, že celý jejich rok a půl obrovsky ovlivnil covid, který zasáhl i do samotné přípravy na olympiádu.
Proč podle vás nakonec vyhráli právě Finové?
Finové hrají poslední roky pořád stejně. Statisticky vzato se snaží vysát ze zápasu útočný potenciál, nepustit soupeře do žádných velkých šancí a vlastně ani k sobě do pásma. Chtějí soupeře unavit dobýváním své třetiny a čekají na své šance v protiútocích nebo v přesilovkách. V útočném pásmu neblázní, ale využívají spoustu šikovných detailů, které zvyšují šanci na úspěch.
„Finové? V útočném pásmu neblázní, ale využívají spoustu šikovných detailů, které zvyšují šanci na úspěch."
Jaké detaily máte na mysli?
Například když střílí od modré, využívají tzv. flash screen, kdy clonící hráč před brankou není statický, ale přejíždí před brankářem v ten nejnepříjemnější moment. Takový hokej vyžaduje skvěle fyzicky připravené, perfektně bruslící hráče, kteří jsou schopni poctivě dodržovat systém dopředu a zejména ve hře dozadu. Čeští hráči jsou možná v některých věcech šikovnější, ale Finové jsou prostě univerzálnější hráči, což je v dnešním hokeji výhodnější.
A co váš pohled na bronzové Slováky?
Neviděl jsem moc jejich zápasů, samozřejmě mi ale neuniklo snové představení Juraje Slafkovského. Je to skvělý úspěch, všichni jim ho přejí, ale podle mého se jedná o výsledek koncepční práce, odvahy, trpělivosti a taky faktu, že se všechno ve správnou dobu sešlo. To může být poučení i pro nás. Měli bychom zvolit jasnou cestu a nechat trenéry a hráče pracovat.
„Slovenský bronz? Podle mého se jedná o výsledek koncepční práce, odvahy, trpělivosti."
Zvolit nejužitečnějšího hráče turnaje bylo lehké. Ale kdo podle statistik táhnul český tým? Co třeba obránci Lukáš Klok a Ronald Knot?
Oba měli dobrý turnaj, ale obránci nejsou v pravém smyslu ti, co táhnou tým. Nejvýrazněji byla na ledě cítit přítomnost první a druhé útočné lajny, obě si vytvářely dobré šance, bohužel se nepodařilo je proměnit. Kdyby to bylo v dlouhodobé soutěži, tak hráčům vzkážeme, ať vydrží, že to dřív nebo později zlomí. Ale krátkodobý turnaj je v tomhle nemilosrdný, a tak si o sobě bohužel musí číst až nezaslouženou kritiku, protože bývá zvykem hodnotit jen podle bodů anebo hodnocení +/-.
Vynikal Roman Červenka v rozšířených statistikách stejně tak jako v základních?
Spolu s Davidem Krejčím šlo o nejvýraznější hybatele české ofenzívy ve hře pět na pět. Oba byli součástí největšího počtu nebezpečných ofenzivních sekvencí, které končily nebezpečnou střelou. Myslím, že hodně lidí překvapil a dobře se vyrovnal i s úzkým kluzištěm.
„Roman Červenka? Spolu s Davidem Krejčím šlo o nejvýraznější hybatele české ofenzívy ve hře pět na pět."
Čechy kromě koncovky trápila i špatná oslabení (úspěšnost 63,64 procent). Dá se říct, proč českému týmu nešla?
Statisticky moc ne, vyžadovalo by to delší rozbor. Opticky měl tým solidní napadání a byl dobře agresivní při vstupu soupeře do pásma. Ale pokud se soupeř usadil v pásmu a vytvořil si zámek, objevovaly se v pokrývání protihráčů mezery. Některé obdržené branky však byly trochu nešťastné.
Porovnávali jste data ze ZOH i s daty z Euro Hockey Tour? Trápily tam český tým podobné věci jako na ZOH, nebo existovaly jiné příčiny proher?
Celá éra Filipa Pešána ukazuje v součtu zápasy, kdy tým nehrál špatně, ale chybělo mu trochu štěstí. Tým měl převahu, vytvořil si taky víc šancí než soupeři, ale na gólové bilanci to nepoznáte. A to se bavíme primárně o zápasech proti hlavním soupeřům, nejsou v tom přípravy proti Rakousku a dalším. Chybělo pár gólů v důležitých momentech a asi by vše dopadlo jinak. Ale právě třeba efektivita je téma, které trápí celý český hokej: v jiných kategoriích je to podobné.
Říká se, že třeba psychika může výkon hokejisty ovlivnit z až 80 %. Jde ale statisticky vyjádřit, jak velký podíl má trenér na hře týmu?
Reálně může jít v případě profesionálních trenérů a hráčů o jednotky procent. Existují výzkumy, které analyzují výsledky trenérských výměn, a dokazatelné výsledky jsou opravdu menší, než byste čekali. Můžete samozřejmě argumentovat tím, že trenér reprezentace je něco jiného než trenér klubu, ale je to spíš zajímavé téma k dlouhé diskusi než výsledek podpořený daty.
Mohl teoreticky problémům Česka na olympiádě pomoci někdo z náhradníků, případně z těch hráčů, co zůstali mimo nominaci?
Nechci mluvit o konkrétních jménech. Každý máme samozřejmě vlastní nápady, kdo tam určitě měl být. (usmívá se) Ale největší diskuse se vedly o jménech převážně technických, hodně bodujících hráčů. Máme jich v širším kádru docela dost, což je pro trenéra oříšek, protože přesilovkové formace mají omezený počet míst a některé z těch hráčů potřebujete i pro oslabení.
„Existují výzkumy, které analyzují výsledky trenérských výměn, a dokazatelné výsledky jsou opravdu menší, než byste čekali."
Podílel jste se na olympijské nominaci nějakým způsobem i vy?
Konkrétně u nominace je možné udělat spoustu práce dopředu. Nikdo nezvládne sledovat všechny hráče na všech zápasech, ale statistiky je „vidí“ vždy. Můžete z nich vyčíst, kdo s kým hraje, jakou roli v lajně má, jaké jsou jeho oblíbené situace, s kým mu to sedělo víc nebo míň, pochopit základní dynamiku v týmu. Trenéři nebo manažeři se samozřejmě podívají na hráče sami vlastníma očima, ale podobné informace jim můžou výrazně pomoct v rozhodování.
Do jaké míry na vás realizační tým Filipa Pešána spoléhal?
Všichni trenéři odvedli spoustu práce a zajímali se o věci, které jim můžou pomoct, ale jak moc věří konkrétním číslům, se budete muset zeptat spíš jich. Nesnažíme se do trenérů cpát čísla horem spodem, místo toho z nich sbíráme podněty a ty předáváme dál.
Spolupracujete i s ostatními českými trenéry?
Pomáháme takto nejvíc mužskému a ženskému áčku, mužské U20 a v nejdůležitějších fázích sezony i dalším kategoriím. A když říkám my, tak musím zmínit bráchu Davida, který je důležitou součástí všeho, co dělám. Spoustu skvělé práce odvedl také Vojta Hynek. Oběma moc děkuju.
Share on Facebook
