Šoustal o Kometě, studiu i Draisaitlovi. Ke komu vzhlíží?
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Má před sebou novou výzvu. Mladý útočník Tomáš Šoustal se po šesti letech rozhodl opustit zámořskou cestu a vrátit se zpět do Česka. Jeho cíl? Zvládnout studium a oslnit v Kometě.
Po šesti letech v zámoří jste zpátky v Česku. Proč?
Těch důvodů je víc. Jedním z nich je pandemie koronaviru, která měla a má vliv na hokej v zámoří. Pak jsem se chtěl zase hokejově posunout a v neposlední řadě dodělat tady v Brně bakalářské studium. Co se týče školy, měl jsem už dlouho dopředu jasno, kterou chci dělat. Pak když přišla Kometa s nabídkou, bylo příjemné plus, že můžu v Brně hrát hokej i studovat.
Takže máte pocit, že byste se v zámořské univerzitní lize už dál neposunul?
Takhle bych to úplně neřekl. Cílem bylo skloubit studium s hokejovou kariérou na co nejvyšší úrovni. Měl jsem možnost dál hrát univerzitní soutěž, věřím, že by pak přišla nějaká nabídka z AHL, ale tam je to velký fofr. Neustále cestujete a tak dále, takže dát dohromady hokej a školu, to by bylo hodně těžké. Navíc chci do školy chodit a ty informace mít od profesorů. Ne být někde online a dohledávat si je takto nebo třeba přes spolužáky. Proto jsem zvolil tuhle cestu. Věřím, že když se mi bude hokejově dařit, tak se můžu do zámoří za pár let vrátit a o NHL se ještě poprat. Ale to je všechno ještě přirozeně daleká budoucnost.
Jak vás poslouchám, tak pro vás je studium hodně důležité, že?
Jojo. Nikdy jsem se tím netajil. Vždycky jsem říkal, že minimálně ten bakalářský titul chci mít. Říkal jsem to i při mém odchodu do Kanady. Po vystudování se chci naplno věnovat hokeji, ale nikdy nevíte… Když by se moje hokejová kariéra nevyvíjela podle představ, dává mi to dobré možnosti.
„Cílem bylo skloubit studium s hokejovou kariérou na co nejvyšší úrovni."
Zadní vrátka je dobré mít vždycky.
Přesně. V životě hokejisty opravdu nikdy nevíte, co vás potká. Může to být jeden jediný zákrok, který vám kariéru obrátí vzhůru nohama nebo i ukončí. Pro takové případy je dobré mít ty zadní vrátka, mít něco, o co se můžete opřít. Já samozřejmě věřím, že nic takhle špatného mě nepotká, ale vyloučit nemůžete nikdy nic.
Dá se to tak brát i z pohledu financí, ne? Kdybyste nedostal odpovídající smlouvu, možná by bylo výhodnější věnovat se civilnímu zaměstnání.
To je otázka. Jsme profesionálové a v extralize je profesionální hokejista ohodnocený podle mě velmi slušně. Samozřejmě, že když je vám pak už třeba přes 30 a adekvátní nabídku nedostanete, tak už zvažujete klasickou práci. Můžete si budovat jinou kariéru, navíc máte náskok před těmi, kteří vystudováno nemají. Tohle už je na zvážení, ale momentálně si nemyslím, že bych v jakékoli firmě v Česku dostal ve svém oboru nástupní plat stejné výše, který beru v extralize. Nevím to sice jistě, ale takový je zkrátka můj názor.
„Momentálně si nemyslím, že bych v jakékoli firmě v Česku dostal ve svém oboru nástupnický plat, jaký beru v extralize."
Jaký obor vlastně studujete?
V Kanadě jsem studoval mezinárodní byznys, nechtěl jsem se nijak specializovat, protože jsem v hlavě pořád měl vidinu návratu do Česka, minimálně na pár let. Jaký obor budu studovat teď, to ještě nevím, v minulých dnech proběhl přijímací pohovor na NEWTON College, takže obor musíme ještě doladit. Lákala by mě třeba psychologie pro manažery, ale zatím není nic rozhodnutého.
Kometa s vaším studiem problém nemá?
Když jsem podepisoval smlouvu, tak jsem se přesně o tomhle s panem Zábranským bavil. Říkal mi, že dokud se mi to nebude křížit s hokejem, tak s tím nemá problém. Navíc v Brně je pár dalších kluků, kteří také studují, třeba Karel Vejmelka. Ti mi říkali, že se na to čas dá najít vždycky. Je logické, že pokud by to mělo být během zápasu, tak to nepřipadá v úvahu, ale kdyby to bylo například v týdnu, kdy je nějaký nikoliv předzápasový trénink, tak věřím, že by mi s tím klub vyšel vstříc a nějak bychom se domluvili.
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Rozhodla i tahle vstřícnost o tom, že jste kývl právě Brnu?
Dost možná ano, ale pro mě byl hlavní zájem, který o mě Kometa dlouhodobě jevila. Už před dvěma lety, když jsem o návratu do Česka uvažoval poprvé, tak se mi Brno s několika dalšími kluby ozvalo. Jejich zájem přetrval dodnes a mám pocit, že každý hráč vám potvrdí, že když cítíte dlouhodobě z nějaké strany zájem, je to vždycky super pocit. Jsem navíc Moravák, nechtělo se mi nikam daleko dojíždět. Ale je jasné, že v případě nadstandardní nabídky bych uvažoval i o takovém angažmá. Nicméně v případě Komety si všechno sedlo, jak nejlíp mohlo, proto jsem podepsal právě tady.
„Kometa o mě měla zájem už před dvěma lety."
Velkým lákadlem musely být zároveň sportovní ambice Brna, že?
Bez debat. Život sportovce je strašně krátký. Za tu dobu chcete udělat co nejvíc úspěchů. Takže když máte šanci jít do týmu, který takové úspěchy má, je to vždycky velké plus. Chcete hrát ty nejkvalitnější zápasy, bojovat o trofeje… Protože právě tohle vás posouvá dopředu.
Vy už nějaký takový velký úspěch za sebou máte?
Bohužel… I když vlastně dá se tak brát vítězství ve WHL, což je nejvyšší kanadská juniorská soutěž. Jenže tam je pak ještě závěrečný turnaj a ten my nakonec po prohře v prodloužení nezvládli.
Vítězství v extralize by se k takovým úspěchům stoprocentně řadilo taky.
Jasně! Je to největší úspěch, kterého můžete v Česku dosáhnout. Nic víc není, ale jak říká pan Zábranský: Musíme jít s pokorou a krok za krokem. To je jediná správná cesta. Ale je jasné, že ambice jsou vysoké.
Vysoký bude i tlak namlsané brněnské veřejnosti.
S tím se počítá. S klukama už jsem se o tom bavil, takže tak nějak vím, do čeho jdu. Teď v přípravě jsme to ještě moc nepocítili, byť jako sportovec samozřejmě chcete za každých okolností vyhrát všechny zápasy. Nicméně je jasné, že v ostré sezoně a play off se pak očekávání budou stupňovat.
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Právě s tímhle vám mohl hodně pomoct Tomáš Plekanec, který ale své angažmá v Brně nečekaně ukončil…
Určitě, ale jak říká sám Tomáš… Zdraví je přednější. Celý tým mu přejeme, aby se z toho jeho maminka dostala a aby ten boj úspěšně vybojovala. Jinak Tomáše moc hodnotit nemůžu, protože jsem s ním byl v týmu jen dva týdny, ale i z nich jsem poznal, že jde o velkého profesionála. Vzájemnou spolupráci jsem si užil. Když se po čase rozhodne k hokeji vrátit, věřím, že to bude u nás v Kometě.
„Chci trenérům ukázat, že se na mě můžou spolehnout."
A co vaše pozice v týmu?
Tohle je věc, která se v hokeji mění ze dne na den. Nějaké takové pohovory už proběhly, ale říkám… Ukáže se až na ledě. Chci hlavně co nejvíc hrát 5 na 5, přesilovky, oslabení, cokoliv… Chci trenérům ukázat, že se na mě můžou spolehnout. Konkurence je v Brně vysoká, takže se o to musíme všichni poprat. Asi nikdo nemá místo v sestavě jen tak garantované.
Nebojíte se toho, že můžete dočasně skončit v Chance lize? Nebyl byste první brněnská posila, kterou tohle potkalo.
Ta možnost tady logicky je. Nebudu říkat, že ne. Když by se mi třeba nedařilo a hrál bych jen pár minut za zápas, tak by možná byla Chance liga, kde bych hrál všechny klíčové situace, dokonce lepší. To stejné platí v případě, když by nedej bože přišlo zranění. Nicméně dlouhodobě bych v ní být nechtěl. Teď se soustředím na to, abych v Brně získal co nejlepší pozici, to je pro mě priorita.
Takže ve smlouvě nemáte žádnou klauzuli, která by Brnu nedovolovala vás poslat o soutěž níž?
Opravdu ne. Je to postavené tak, že když se mnou nebudou spokojení nebo když nebudu dostatečně vytížený, můžou mě o soutěž níž poslat.
„Budu maximálně šťastný, když mě trenéři pošlou před bránu."
Máte velmi dobré tělesné parametry. Je právě silová hra vaší největší předností?
Asi ano… Ale nejradši hraju s pukem. Vytvářím šance pro spoluhráče, popřípadě střílím góly. Nicméně pokud je potřeba, tak nemám problém dohrávat a hrát do těla.
Před bránu chodíte rád?
To víte, že jo! V Americe jsem na této pozici hrál běžně. Budu maximálně šťastný, když mě tam trenéři pošlou třeba na přesilovky. Tečovat a dorážet, v tom se vyžívám.
A zuby máte všechny?
Zatím musím zaklepat, že jo! I když jeden mám rozseklý na půlku. Takže mi ho v Kanadě museli operovat. (usmívá se)
S Kometou za sebou máte první přípravné zápasy, které se vám výsledkově nepovedly. Čím to?
Musíme dávat víc gólů. Na každém se zatím dost nadřeme. Myslím si, že nás žádný soupeř vyloženě nepřehrál, ale rozhodla to právě produktivita. Je to ale pořád jen příprava, vždycky chcete vyhrát všechno, ale zatím to vyloženě nehoří. Soustředíme se na sebe, mnohem víc bychom to řešili, pokud bychom byli na posledních místech tabulky a ztráceli body. Další věc je ta, že každý náš soupeř byl na ledě o něco dýl než my. Není to výmluva, ale je to fakt, který v této fázi sezony dělá hodně.
Jedním z vašich soupeřů byla shodou okolností Olomouc, přičemž vy jste jejím odchovancem. Na Hanou jste zamířit nechtěl?
My jsme Olomouc kontaktovali jako první. Měl jsem zájem tam hrát, jsem tam doma, mám tam blízko rodinu, kamarády… Jenže jsme nedospěli k nějakému konkrétnímu jednání, takže jsme kontaktovali i jiné kluby. A nakonec to klaplo v Kometě, za což jsem rád.
Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz
Budou pro vás vzájemné zápasy s Olomoucí pikantní?
Stoprocentně! Prožil jsem tam kus života, takže to budou speciální zápasy. Těším se na to. Tu myšlenku, že je to zrovna Olomouc, v hlavě mít budu neustále. Budu se chtít co nejvíc předvést. A když to bude potřeba, nedělá problém ani hecování. Nemůžu říct, že bych to vyhledával, ale pokud už k něčemu dojde, klidně se taky zapojím.
„Olomouci jsme se ozvali jako první, ale k nějakému konkrétnímu jednání jsme se nedostali."
V tomhle bylo šest let za mořem parádní školou, že?
To určitě. Tam je to na denním pořádku. Můžete mít v mužstvu soupeře nejlepšího kamaráda, ale na ledě jde všechno stranou. A víte co? Mně se to líbí. Pokud všechno zůstane na ledě a netahá se to pak do nějaké dohry – v novinách a podobně, tak s tím nemám problém. K hokeji to patří a mezi mantinely každý dělá co umí.
Foto: globalnews.cz
Zahrál jste si v jednom týmu i s Leonem Draisaitlem.
Neskutečný zážitek. Nejlepší hráč, s kterým jsem zatím hrál. Je výjimečný. Dokazoval to už v té juniorce, kde naprosto dominoval a teď to ukazuje i v NHL. První dva roky měl sice trošku pomalejší rozjezd, ale pak to zlomil. Možná začal víc trénovat nebo si trochu jinak nastavil hlavu, ale každopádně hraje skvěle.
Snažil jste se na trénincích a v zápasech napodobovat jeho hru?
Jak co. Některé menší věci ano, ale ne všechno. Jeho čtení hry a vnímání herních situací je neskutečné. S tím se musíte do určité míry narodit a pak to pilovat dál. Na takovou úroveň, jakou má on, se jen pílí asi těžko dostanete. Osobně si od něj můžu vzít třeba právě ten rozhled, klid na hokejce, umění ve správnou chvíli přihrát. Od doby, kdy jsme spolu hráli, taky hodně vylepšil svou střelu.
„Leon Draisaitl je nejlepší hráč, s kterým jsem zatím hrál."
Mimochodem kromě hokeje máte zálibu v UFC, že?
Jojo. Sleduju to, mám to rád. Jde o zajímavý sport.
Takže kdybyste si mohl zvolit sport, kterému se budete od malička věnovat, bylo by mezi adepty i UFC?
(směje se) To určitě ne. V UFC bych prorazil maximálně jako fanoušek. Navíc to člověk dělá až tak od patnácti, šestnácti let. Spíš bych si jako druhý sport zvolil golf. Po hokeji je to moje druhá největší vášeň. Je úplně odlišný, hrajete ho sám za sebe, takže by to byl právě golf.
Tigera Woodse máte rád?
(zamyslí se) Ani tak ne, Je to legenda, ale já mám radši jiné golfisty.
Koho třeba?
Těch jmen je víc. Například Rory McIlroy, Justin Rose, Rickie Fowler a tak dál. Je jich víc, každopádně tihle dělají dobrou show.
Na závěr – asi přece jen doufáte, že Brno nebude vaší konečnou stanicí, viďte?
Už jsem to říkal. Teď chci dodělat bakaláře, což bude snad za dva roky. Pak si dám od studia pauzu a budu se věnovat jen hokeji. Mým cílem je zahrát si v NHL, tahle meta je jasně daná a já si za ní jdu. Zámořská cesta mi nevyšla, tak teď to zkusím přes českou extraligu. Vzhlížím přitom k hráčům jako je třeba Dominik Kubalík. Ten ukázal, že i takhle se do NHL jde dostat.
Foto: Petr Vychopeň, hc-kometa.cz
Share on Facebook
