Socializace a týmovost jsou strašně důležité, hlásí regionální kouč Gandalovič
Foto: Pojď hrát hokej
Projekt regionálních trenérů rozjel Český hokej v roce 2013 a jeho součástí je i Michal Gandalovič, který shrnuje, jak se jeho práce proměnila v době krizové, a přidává i pár obav a doporučení.
Jak teď v té zvláštní době vypadá vaše práce regionálního trenéra?
Nemůžeme dělat návštěvy, takže nemůžeme jezdit na tréninky ani na zápasy, jako máme běžnou náplň práce. Víceméně komunikuju s trenéry z klubu a přeposílám jim různé odkazy třeba na domácí přípravu HokejDoma a na další věci, které teď dělá v nouzové době Český hokej. Komunikujeme a snažíme se tréninky nějak sjednotit, aby tréninky probíhaly online anebo v menších skupinkách. Je to takový útlumový režim.
Takže jste se přesunul ze zimních stadionů za klávesnici?
Ona ta administrativa byla potřeba i předtím, takže práce s počítačem je pořád, ale je pravda, že je toho teď na počítači více.
Co s kluby řešíte nejčastěji?
V současné chvíli jde třeba o výklad pravidel a možností, protože komunikace kolem vládních opatření bývá na poslední chvíli. Samozřejmě je potřeba to dobře vykomunikovat a správně to předat do klubů, protože se situace každou chviličku mění. Informace musí jít aktuálně a hned do klubů, aby ty to mohly zase předat dál rodičům a všichni si s tím poradili. Je důležité, aby nikdo nic neporušoval, ale zároveň tréninky dál probíhaly.
„Je strašně důležité, aby děti zůstaly v kontaktu, protože dělají týmový sport.“
Opakuje se vám nějaká věc, se kterou potřebují kluby nejvíce pomoci?
Už zažily tuhle situaci na jaře, takže už na to nějakým způsobem najely v březnu, dubnu a květnu. Domácí přípravy, kdy se přešlo na distanční způsob trénování a natáčela se různá videa, už si kluby zažily a víceméně s tím jenom pokračují. V téhle práci už se dál spíše zdokonalují, takže už si s tím umí dobře poradit.
Chtěl byste obecně nyní něco předat, jak by se podle vás mělo s dětmi pracovat?
Je strašně důležité, aby zůstaly v kontaktu, protože dělají týmový sport a i socializace a týmovost jsou strašně důležité. Pokud nechodí ani do školy, je strašně důležité, aby se alespoň nějaké tréninky ve skupinkách realizovaly a děti se nějak potkávaly. Většina klubů tohle řešila, ale teď už to bohužel není možné. Co jsem dostal zpětné vazby, většina hráčů i rodičů to přivítala, ale ne všichni mohli, protože někteří menší hráči jsou třeba u prarodičů mimo místo bydliště. To se pak nedá nic dělat. Druhá věc je, že se tréninky dají udělat třeba přes aplikaci Teams nebo Zoom, kde se kluci mohou vidět a jsou alespoň v nějakém kontaktu. To je strašně důležité, protože by mohli propadnout nějaké skepsi a nechuti, když jsou pořád doma a nejsou společně s týmem, jak jsou zvyklí.
Filip Pešán vyzývá mladé hokejisty a hokejistky k pohybu a dodržování vládních nařízení
Všechny díly seriálu #HokejDoma »
Pokračujme ještě v obecné rovině: Jak moc je to podle vás velká zkouška pro hokej?
Myslím, že to je docela velká zkouška. Jsou tu dvě roviny, jedna věc jsou finance. Předem musím říct, že do jednotlivých ekonomik klubů tolik nevidím, ale větší kluby, které mají obrovské rozpočty a nemohou trénovat ani hrát soutěže, musí řešit asi větší problémy než menší kluby. Menší kluby zase trénují a působí na stadionech, které jsou většinou v majetku města, tak tam se snad ta ekonomika dá zvládnout. Větší riziko mají soukromí vlastnici stadionů a ještě větší kluby, které na nich působí.
A co pro samotné hráče, kteří musí makat i bez kolektivu?
Je to individuální. Jsou kluci, kteří mají vnitřní motivaci a dělají i za normálních okolností spoustu věcí navíc doma, ti jedou dál. Pak je řada hráčů, kteří se k tomu třeba sami nedonutí. V současné době je to těžké i pro rodiče, kontrolovat školu i sport doma, přece jen trenér nebo učitel v přímém kontaktu je větší autoritou. V týmu se úkoly a tréninky řeší daleko lépe. Pak je to taky otázkou věku. Určitě do starších žáků je to myslím lepší, ale pro starší kluky, kteří mají třeba před maturitou, je to velký nápor, aby tohle zvládli. Myslím, že to není úplně ideální. Navíc trénování doma není příprava na ledě, je to jen náhradní řešení, hrají hokej, takže jsou rádi na ledě a v týmu. Když pak mají dělat někde v obýváku suchou přípravu, není to úplně ono. Na druhou stranu se dobře ukáže, který hráč tu morálku má a pracuje na sobě individuálně i přes všechny problémy.
„Na druhou stranu se dobře ukáže, který hráč tu morálku má a pracuje na sobě individuálně i přes všechny problémy.“
Projeví se podle vás absence ledu na kvalitě všech soutěží, až se zase rozjedou?
Řekl bych, že ne. Kluci dělají hokej dlouhodobě, takže jestli z toho vypadnou, pak do toho zase rychle naběhnou. Děti mají dvouměsíční prázdniny a když začínají někdy v polovině srpna, tak mají minimálně měsíc volno. Ne všichni o prázdninách trénují. Potom přijdou po prázdninách na led a rychle se do toho dostanou, stejné to bude podle mě i teď. Dovednosti kluci nezapomenou, horší je, že je nemůžou rozvíjet a zdokonalovat na ledě, zvláště ve věku, kdy je to nejdůležitější. Starší hráči zase ztratí fyzickou kondici.
Pojďme do vašeho regionu: Máte už konkrétní informace z klubů, jak tam tréninky teď probíhají?
Dostal jsem nějaká videa a informace zpět. Šlo o kombinaci trénování v malých skupinkách venku a distanční formou z domova. Trenéři natáčí videa, posílají videa a různé výzvy, dělají třeba přes Teams nebo Zoom společné tréninky. Jsou to věci, které ty kluky baví, protože se aspoň tímhle způsobem potkají.
„Musím říct, že hodně klubů se k tomu staví aktivně a pozitivně. Trenéři se snaží děti motivovat a aktivovat, z čehož mám radost.“
Chtěl byste někoho z vašeho regionu konkrétně pochválit?
Nerad bych někoho jmenoval konkrétně a nerad bych někomu křivdil. Musím říct, že hodně klubů se k tomu staví aktivně a pozitivně. Trenéři se snaží děti motivovat a aktivovat, z čehož mám radost.
V čem kluby ve vašem regionu udělaly za poslední dobu největší progres?
Mám na starost kluby převážně se Středočeského kraje druhý rok, takže můžu hodnotit jenom tohle období. I předtím jsem měl na starost jiné kluby ze středních Čech. Progres vidím v několika věcech. Určitě se zkvalitnily tréninky u nejmladších kategorií, jsou dobře zorganizované, mají kvalitní výběr cvičení a hodně se využívá pomůcek. Obsahy tréninků se taky sjednotily. Dříve se často trénovalo v každém klubu trochu jinak, ale dneska už je vidět, že obsah a náplň jsou poměrně sjednocené. To si myslím, že je největší devíza posledních let. Na ledě vidíte často dostatek trenérů, a to i z řad hráčů klubu. Často jsou tréninky zábavné, formou hry, a to také přivádí nové zájemce, kteří u hokeje vydrží, což je náš cíl. I u trenérů se hodně sjednotil pohled na náplň tréninků, organizaci a výběr cvičení. Trenéři jsou také více erudovaní, mají daleko více možností se vzdělávat a absolvovat různé semináře, kde si vymění zkušenosti a poznatky.
Share on Facebook
