Slávistická legenda řídí Eden! Vrátil jsem se do garáže, hlásí bojovník Sup

Foto: hc-slavia.cz

3. listopadu 2020, 20:44

Václav Jáchim

Nejvyšší soutěž hrál sice nejdřív za Spartu, s níž na jaře 1993 slavil mistrovský titul, Michal Sup ovšem patří mezi legendy Slavie. Pracovitý útočník, skvělý bruslař a dříč válel za červenobílé 12 sezon a byl jedním z pilířů týmu, který dvakrát vybojoval extraligový triumf.

Účastník mistrovství světa 2003 a 2004 ukončil kariéru před deseti lety a fanouškům se trošku ztratil z očí, začal se věnovat  řeznictví. „Mám jsem střední školu, obor technologie masa. Studium pro mě bylo důležité, původně jsem si totiž nemyslel, že bych se živil hokejem," vzpomíná.

Osud mu ale rozdal jiné karty, Michal Sup prožil mezi mantinely spoustu krásných bitev a velkých vítězství. K vystudovanému oboru se vrátil až po letech. Ale už to neplatí. Loni v prosinci rodinná firma skončila a někdejší opora červenobílých je zpátky u hokeje. V klubu svého srdce působí jako ředitel zimního stadionu.

Jak se narodilo, že jste opět mezi slávisty?
Zase jsem se vrátil do garáže (směje se). Nastoupil jsem 1. června. Můj předchůdce Roman Jelínek je v důchodu, s vedením Slavie jsme se domluvili, že bych to od něj převzal.

Byla to velká změna?
V určitém směru ano. Jsou tam některé specifické věci, ale myslím, že to zase tak těžké nebylo. Víte co, předtím jsem dělal v řeznictví, kde bylo chlazení také. Akorát v Edenu je to o něco větší.

Velíte ledařům, vrátným, uklízečkám?
Přesně tak. Je tam od každého trochu. Už mám za sebou pár měsíců, neřekl bych, že by to bylo nějak náročné. Přijde mi to jako každá jiná práce.

Český hokej momentálně trápí koronavirus, zimní stadion jste museli zavřít.
Byl to hrozný pohled... (říká tiše). Když tam člověk ráno procházel a vnímal nezvyklé ticho, bylo to hodně nepříjemné. Ale pořád jsme mrazili, led máme a čekáme, až se zase začne trénovat a hrát.

Foto: hc-slavia.cz

Když kráčíte podél ledu nebo jinde na stadionu, blesknou vám občas hlavou vzpomínky na krásné časy, které jste v Edenu prožil jako hokejista?
Teď už to tak neberu. Dřív, když jsem se na zimák dostal jen občas, jsem to v hlavě měl. Jak jsem viděl viset dres se svým číslem pod střechou, to víte, vzpomínky tam byly. Ale jakmile jste na stadionu každý den, nějak to pomíjíte.

Kariéru mezi dospělými jste nastartoval u rivalů ze Sparty, jak na tu dobu vzpomínáte?
Než jsem tam šel, oslovil mě trenér Pavel Wohl. Já byl rok v Americe a pak se vracel, trenér Wohl zrovna na Spartě začínal. Ozval se, jestli to nechci zkusit v áčku. Já byl tenkrát hrozně natěšený. Jít mezi chlapy, to bylo něco. Nevím, jak to mají dnešní mladí, ale pro mě áčko znamenalo všechno. Chtěl jsem se tam za každou cenu dostat a bral to tak, že pak se uvidí. Cizina nebo něco podobného? Vůbec. Na to jsem nemyslel.

Po čtyřech letech v extraligovém kádru Sparty jste přešel do Slavie. Dávali vám to červenobílí takříkajíc "sežrat"?
Myslím, že v tu dobu to ještě nebývalo tak vyhrocené. Když Slavia postoupila do extraligy, tak se to začalo hrotit. Do té doby to bylo relativně v klidu, protože kluci ze Sparty běžně chodili do Slavie na hostování.

„Musím říci, že jsme měli vynikající partu. Sedli jsme si jako mužstvo, lidsky. Popsal bych to jako velice vstřícné, otevřené. Nebyly žádné partičky, že by spolu kamarádili jenom čtyři lidi například. Byli jsme jeden mančaft."

Vy jste v Edenu prožil nádhernou éru, krásných dvanáct let. Což je hodně dlouhá doba.
Hezký roky to byly! Je pravda, že člověk má na co vzpomínat. Jasně, také byly doby, kdy se nedařilo. Ale víc jsme zažili povedených sezon. Některé byly neskutečné.

Vy osobně jste zazářil v útoku s Tomášem Kucharčíkem a Mariánem Kacířem, pak jste dlouho nastupoval ve formaci s Josefem Beránkem. Byli právě oni pro vás ideálními spoluhráči?
Určitě. Když se dařilo, byli to nejlepší parťáci. Musím říci, že jsme celkově měli vynikající partu. Sedli jsme si jako mužstvo, lidsky. I když zase na druhou stranu se tam vystřídalo hodně lidí, ale je pravda, že parta se tam držela. Popsal bych to jako velice vstřícné, otevřené. Nebyly žádné partičky, že by spolu kamarádili jenom čtyři lidi například. Byli jsme jeden mančaft.

Vy jste celkem třikrát získal domácí titul, ten první v sezoně 1992-93 se Spartou. Dají se triumfy porovnat?
Když jsem to vyhrál poprvé, byl jsem mladej. Znáte to, všechno proběhlo a člověk si myslel, že bude titul dělat každý rok (směje se). Samozřejmě to tak nebylo. Pak jsem čekal dalších deset let a tím víc jsem si to na Slavii užil. Byl jsem starší, rozum byl zase někde jinde.

Díky parádním sezonám ve Slavii jste se prosadil na mistrovství světa ve Finsku 2003 a pak i do týmu pro domácí šampionát v Praze. Byl to splněný sen?
Samozřejmě. Když jsem se dostal do nároďáku, a ještě na mistrovství světa, nedá se to nazvat jinak.

Foto: hc-slavia.cz

Spousta spoluhráčů z národního týmu působila v zahraničí, vy jste až v roce 2008 odešel do německého Duisburgu. Nebylo vám líto, že to nevyšlo dřív?
Abych pravdu řekl, nebylo. Já byl na Slavii spokojený, moc jsem si ty roky užíval. Neměl jsem důvod něco měnit. Kdyby to třeba nebylo podle představ, odešel bych hned. Ale podmínky jsme měli super, o partě už jsem mluvil.

Aktivní kariéru jste ukončil před deseti lety v Mladé Boleslavi. Co jste dělal potom?
Pomáhal jsem na Slavii s mládeží, měl jsem tam mladého. Domlouvali jsme se na tom ještě s Vláďou Růžičkou. Ale především jsem vstoupil do rodinné firmy a věnoval se práci v řeznictví.

To pro hokejistu není zrovna běžné řešení.
Ale já na to mám školu, udělal jsem si střední průmyslovku, technologii masa. Bral jsem to tak, že když skončím s hokejem, tak se tím budu živit. Upřímně, kdysi jsem nepředpokládal, že bych dělal hokej na profesionální úrovni. Nechal jsem si tedy taková zadní vrátka. Dostudoval jsem a původně chtěl dělat řezničinu.

Bavila vás?
Jo, řezničina mě bavila. Naši firmu jsme ale ukončili, ke 31. prosinci loňského roku. Letos na jaře pak přišla nabídka na pozici ředitele zimního stadionu v Edenu.

V jiné roli jste na Slavii působil už dřív. Když se tam v sestupové sezoně hrálo extraligové play out a baráž, pro diváky jste zajišťoval občerstvení. Vaše párečky si prý s chutí dávali i hráči.
To je pravda. Měl jsem pronajaté stánky, ale bylo to jen na krátkou dobu. Spíš jsem něco zajišťoval pro kluky do kabiny. Když něco chtěli, zařídil jsem to. Byl třeba volnější trénink a řeklo se, že budou hrát o párky. Tak jsem je objednal.

Když nyní z pozice ředitele zimního stadionu vedete jednání, pomáhá vám slávistická minulost? Vzpomenou si lidé po letech?
Musím říci, že jo. Někteří docela vzpomínají, tedy spíš ti starší.

Co byste popřál Slavii do dalších let?
Úspěch. Aby se nějak rozjela Chance liga, všichni na to čekáme. A aby kluci třeba rovnou postoupili do extraligy.

Zajistit pak v Edenu veškeré úpravy pro TELH, to by byla pro ředitele stadionu velká výzva, co říkáte?
No, to by bylo hezké (usměje se závěrem).

Partneři HC Slavia Praha

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz