Šlahař o konci ve Zlíně: Zklamání i vysvobození. O extraligu ještě zabojuje
Foto: hokej.hcf-m.cz
Vyrostl tam, naučil se zde hrát hokej a prosadil se do extraligy. Zlín se však s útočníkem Jakubem Šlahařem rozloučil několik dní zpět. „Byl jsem první na ráně a odnesl jsme to já,“ komentuje s odstupem času třicetiletý hráč, jenž už působí ve Frýdku-Místku a má střídavé starty do Třince.
Bylo to pro vás nečekané?
To úplně ne. Věděl jsem, že Zlín řešil nějakou výměnu, zabýval se tím dlouhodobě. Tak nějak mi naznačovali, že se mnou nepočítají. Na rovinu, jsem z toho zklamaný… Ale takový je hokejový život, nikdo se neptá. Byl jsem první na ráně a odnesl jsme to já.
Asi to zamrzelo o to víc, že jste odchovanec Zlína.
Jo, mrzí to, naučil jsme se tam hrát hokej a je to můj rodný klub. Takhle to ale chodí a mně nezbývá nic jiného než to přijmout – uzavřít tuhle kapitolu a začít od znova někde jinde.
Znamená to, že máte letos zavřené dveře do Zlína?
Pokud vím, tak ano. Odešel jsem na hostování do konce sezony se střídavým startem do Třince.
Proč jste vybral zrovna Frýdek?
No, možnosti nebyly žádné. Tohle byla defacto jediná a vyřešil mi to agent. Já jsem na výběr moc neměl. Všechno se to seběhlo moc rychle – šlo to z hodiny na hodinu. Trénoval jsem a po tréninku mi řekli: Sbal se. A tím to bylo hotovo.
„Trénoval jsem a po tréninku mi řekli: Sbal se. Na rovinu, jsem z toho zklamaný…"
Proč se vám tam nedařilo letos? Svezl jste se s týmovými výsledky?
Souhlasím s tím. Já jsem se na konci letní přípravy nešťastně zranil, pak se mi to obnovilo v srpnu na ledě… Vypadl jsem z toho, omezovalo mě to pak v přípravných zápasech. Upřímně, příprava nám vůbec nevyšla. Já jsem se svezl s výkony týmu a změna byla asi na místě. Odnesl jsem to prvně já, ale pro mě to je už uzavřené a soustředím se na něco jiného.
Předpokládám, že ale budete sledovat a přát Zlínu, aby se zachránil.
Jo, jsem v kontaktu s klukama a oni mě vesměs podpořili v tom, jak to tam dopadlo. A za to jsem rád, ukázalo to, že jsem byl členem dobré party a odnesl jsem si odsud spoustu kamarádů. Já jim přeju jen to nejlepší a aby těžkou sezonu zvládli.
Vy jste ve Frýdku od minulého týdne. Jaké z toho máte zatím dojmy?
Snažím se zvykat. Kvůli zraněním se naše sestava mění každý zápas, takže to je složitý. Ale jsem rád za prostor na ledě, ve Zlíně jsem ho neměl… Budu se snažit svými výkony to vracet trenérům a pomáhat k lepším výsledkům.
:o :o :o
Zveřejnil(a) Hokej dne Středa 20. října 2021
Rozdíl v prostoru na ledě je tedy značný…
Určitě, ve Zlíně jsem seděl na tribuně… Pro mě je to vysvobození.
Berete to tak, že když se vám bude dařit, můžete zase hrát extraligu, tentokrát za Třinec?
V první řadě jsme rád, že jsem se dostal do takové organizace jako je Frýdek s Třincem. Oba kluby spolu spolupracují na úzké bázi a je to všude vidět. Všechno záleží na mých výkonech: budu se snažit říct si o šanci. Pro mě extraliga není uzavřená kapitola.
Takže to je váš velký cíl, abyste zase hrál nejvyšší soutěž.
Jo, tak já si myslím, že jsem v nejlepším věku. Zdravotně se cítím skvěle, ve Zlíně jsem měl možnost dost potrénovat a snažím se teď ten prostor maximálně využívat. Myslím, že jsem fyzicky dobře připravený, teď si jen udržet zdraví, pracovat na tom a mít pozitivní mysl. Hlavně ale musím pomoci Frýdku, ta situace také není lehká – sezona je složitá. Prvně musím bojovat tady!
„Ve Zlíně jsem seděl na tribuně, je to vysvobození. Extraliga ale není pro mě uzavřená kapitola."
Přišel jste z posledního týmu extraligy do mužstva, které je zatím v tabulce dole. Je zde přesto cítit lepší nálada?
Musím říct, že parta je tady skvělá. Nálada byla hned suprová, protože se první zápas vyhrál. Pak jsme měli nešťastné utkání s Jihlavou, ale poté jsme vyhráli na Vsetíně. Po dlouhé době jsem zase okusil, jak chutná vítězství, moc jsme si to užil. Navíc před kulisou na Lapači… To bylo skvělý. Teď nám zase dva zápasy ale nevyšly, je to fakt nahoru dolů. Furt nám kousíček někde chybí, musíme to vyladit a začít sbírat body, abychom byli v klidnějších patrech tabulky.
Proti Vsetínu jste dával navíc dvě branky. Tohle je asi to, čím chcete týmu hlavně pomáhat.
Jasně, já jsem sem přišel v útlumu – nedal jsem ve Zlíně ani branku… Do šancí jsem se tam ale dostával a mám je i tady ve Frýdku. Musím se na to soustředit a pracovat na tom. Snad to tam bude padat, samozřejmě týmu chci pomoci co nejvíce svými góly.
Šlahař dal premiérové góly za Frýdek
Naposled váš tým prohrál na ledě Přerova 2:5. Jak bolely souboje s vašim bývalým spoluhráčem Jirkou Krislem?
Jirka je tvrdý obránce. (usmívá se) Nikomu nedá nic zadarmo, takže to trošku bolí. Ale já jsem se mu snažil taky rozdat pár ran. (směje se)
Jednou vás před brankou složil na led. Co vám pak říkal?
Že mi to jen vracel, já jsem ho prý předtím někde trefil. (usmívá se)
Vy jste v Chance lize hrál naposled tři roky zpátky, zrovna za Přerov. Pozorujete nějaké změny?
Těžko říct, mančafty jsou všechny dobrý. Se Zlínem jsme hráli každý rok přípravu v Přerově a nikdy to nebylo jednoduchý, dokonce jsme tady prohráli. Týmy zde mají kvalitu a můžete prohrát s každým, ale zároveň s každým i vyhrát… Je to vyrovnané a myslím si, že každým rokem je kvalita vyšší. I proto je vidět, že kluci pendlují mezi extraligou a první ligou, občas někdo vyletí odsud až do extraligy.
Foto: hokej.hcf-m.cz
Letos může spadnout až pět týmů. Jak jde cítit strašák sestupu?
Je to tak nastavené od začátku, každý tým se s tím musí nějak porvat. My máme dobrý tým, musíme zůstat všichni zdraví – to je nejdůležitější. Musíme si plnit své role a já věřím, že to dopadne dobře. Strašák je samozřejmě velký, ale jak říkám: všichni to máme stejný.
Vy bydlíte kousek od Zlína. Jak to máte s dojížděním do Frýdku?
S Mikym Zbořilem, který jezdí z Přerova, jsme se domluvili a pokud je nezápasový den, tak spolu dojíždíme. Když máme utkání, tak vždy přespíme, aspoň zregenerujeme. Pokud jsou ale volné dny, snažím se jezdit domů za rodinou.
„Takový život někdy je – divoký… Člověk musí myslet pozitivně a vzít si ze všeho to nejlepší."
Byly se na vás děti už podívat?
Ne, ještě ne. (usmívá se) Nejmladší má teprve čtyři měsíce, ten by z toho nic neměl. Starší bude mít tři roky, ale na zimáku vydrží maximálně třetinu, a to si tam ještě bude všude hrát. Ale uvidíme, pokud to situace dovolí, tak budu rád, když rodinka přijede na nějaký zápas.
Není pro vás tento rok jako na houpačce? Zranění, zápasy bez lidí, pak narození potomka, konec ve Zlíně…
No, je to nahoru dolů. (pousmál se) Takový život někdy je – divoký… Já jsem ale nejšťastnější za to, že mám zdravé děti, to je pro mě podstatný. A práce je jako každá jiná: někdy jste dole, někdy nahoře. Člověk musí myslet pozitivně a vzít si ze všeho to nejlepší. Hokej je týmový sport, jde o to jakýmkoliv způsobem pomoci týmu k lepším zítřkům.
Foto: David Peška, hokej.zlin.cz
Share on Facebook
