Skautů si nevšímám, hlavní je tým, hlásí Škarek. Učebnice si do Kanady nevzal

Foto: Ronald Hansel

V domácích souitěžích jednoznačně potvrdil, že má velký potenciál, teď se Jakub Škareki chystá na své první mistrovství světa. Nominace české dvacítky ještě není uzavřena, ale předpokládá se, že jihlavský talent ve výběru nebude chybět. opora reprezentační osmnáctky velmi dobře zvládla přechod do vyšší kategorie, teď se s ostatními parťáky potí v tréninkovém kempu na předměstí Montrealu. "Tajně jsem doufal a do poslední chvilky věřil, že se sem dostanu. Z domova jsem odjížděl s tím, že zabojuju o místo. Celé si to chci užít," povídá převědčivě.

Jágr Chance liga

Jeden z nejmladších produktů české brankářské školy má všechno dobře srovnané. Škarek nic nedostal zadarmo, nicméně kdykoli mu trenéři dali prostor, tak obstál. Ať už loni v jihlavském áčku a osmnáctce, nebo nedávno mezi třemi tyčemi pražské Sparty. Ačkoli je Jakubovi teprve sedmnáct let, dvacítka mu bude slušet. "Musím pořádně makat. S Danem Vladařem jsme zatím dva gólmani, účast na turnaji není úplně jasná. Osobně udělám maximum, abych týmu co nejvíc pomohl," slibuje rodák z Jihlavy.

Mistrovství světa jste si mohl poprvé zachytat už na jaře s osmnáctkou, Dukla vás ale vzhledem k extraligové baráži neuvolnila. Nebyl jste tehdy smutný, že se v Grand Forks hrálo bez vás?
Trošku mě to mrzelo, ale musím říci, že i baráž byla výborná průprava. Vždyť šlo o extraligový hokej. Ono spíš záleželo, jak se domluví šéf jihlavského hokeje pan Ščerban s trenérem Reichlem. Mně to bylo svým způsobem jedno, hlavně jsem chtěl, abych mohl pravidelně chytat. V baráži jsem dostal šanci a myslím, že mi to hodně pomohlo.

Teď se chystáte na turnaj v jiném prostředí, než jste zvyklý. Trvá dlouho, než se adaptujete na menší kluziště?
Nějaké velké rozdíly jsem úplně nepocítil. Největší změna je podle mě v prostoru za bránou, moc místa tam není. Brankář si musí dát pozor, je třeba trošku rychleji manipulovat s pukem. Na užším kluzišti je rychlejší i celý hokej, dochází k častější střelbě, k jiným odrazům puků. Ale tohle si člověk osahá na tréninku. Proto jsme jeli do Kanady v dostatečném předstihu. Máme dost času na to, abychom se přizpůsobili. Mělo by nám to jen pomoci.

Před odletem jste nastoupil ve dvou dnech ke dvěma utkáním za Spartu a za Jihlavu. Předpokládám, že vyšší zápasový rytmus jste uvítal.
Jo, byl jsem rád. Snažil jsem se do odmakat co nejlépe, na šampionátu by se to mohlo i hodit, protože tam se hraje dvakrát po sobě celkem často."

S dvacítkou jste byl dosud jen jednou, na listopadovém turnaji ve Švédsku. Je dobře, že jste si tuto kategorii osahal ještě předtím, než vypukne mistrovství světa?
Určitě. Hráli jsme tam výborné zápasy, musím říci, že to pro nás byla výborná příprava. Kluci mi hodně pomáhali. Ze začátku jsem měl určité obavy, jak hokej ve dvacítce vypadá. Přece jen to pro mě byla premiéra. Říkal jsem si, jestli to bude rychlejší než první liga. Ale srovnal jsem se rychle a snažil se potvrdit, že mám na to, abych v týmu mohl být."

Mistrovství světa juniorů bývá pro hráče vstupní bránou do NHL, zápasy sleduje spousta skautů. Jak tohle berete?
Někde v podvědomí to mám, ale přistupuju k tomu stejně jako na Memoriálu Ivana Hlinky. Skautů si nevšímám, mým hlavním úkolem je, abych na ledě odváděl maximální výkony. Aby se dařilo týmu.

Turnaj znamená také odloučení od rodiny během vánočních svátků. Už jste si doma předali dárky, nebo na to dojde později?
Rodiče mi nějaké dárky dali, já se s nimi domluvil, že jim něco dovezu z Kanady. Musím to tedy splnit. Na Vánoce budu z domova poprvé, ale beru to normálně. Dostat se na dvacítky, to je určitě víc než Vánoce. Pro každého jde o hokejový svátek.

V rámci přípravy pro vás vedení týmu připravilo návštěvu utkání NHL mezi Montrealem a San Jose, které se hraje dnes v noci českého času. Těšíte se, až na vlastní oči uvidíte, jak chytá Carey Price?
Strašně moc! Price je jeden z mých vzorů, budu se snažit, abych od něj odkoukal úplně všechno. Jsem i zvědav na atmosféru zápasu, na všechno, co je kolem. V Montrealu chodí pravidelně spousta diváků, bude to výborné.

Když už o tom mluvíme – kdo je dalším z vašich vzorů?
Pekka Rinne z Nashvillu a Petr Mrázek z Detroitu. V San Jose chytá Martin Jones, také moc dobrý brankář. Loni jsem ho viděl ve Stanley Cupu. Takže když je teď ta možnost, rád se podívám samozřejmě na Priceho i na něj. Myslím, že nebudu výjimkou, každý brankář kouká na hokej především pohledem gólmana. Omrknu, co kdo dělá. Od každého se vždycky snažím brát, co se mi na něm líbí.

Pojďme zpátky ke dvacítce. Jak vidíte letošní ambice a možnosti českého mužstva na šampionátu?
Bylo by pěkné přivézt nějakou medaili, hráče i tým na to máme. Parta je výborná, takže v tomhle směru mohu mluvit jenom dobře. Věřím, že nějaký úspěch uděláme.

S Martinem Nečasem patříte k nejmladším členům kádru. Co to obnáší?
Když jsme letěli do Kanady, bedny jsme tahali všichni. Bylo nás málo, jinak by nám letadlo uletělo. Teď v Blainville máme povinnosti jako všichni mladí kluci v mančaftu. Nijak se to neliší.

V přípravě jste zatím dva gólmani, kromě vás dostal pozvánku také Daniel Vladař. Znali jste se dřív?
Jo jo, znali. Úplně ne moc, ale viděli jsme se na kempech pro brankáře. Dan je výborný kluk, je s ním legrace. Úplně v pohodě člověk. Z mého pohledu je jedno, kdo bude chytat. Pokud on, a já zůstanu náhradníkem, budu mu moc přát, aby se dařilo. A aby pomohl týmu.

Kemp v Blainville je docela dlouhý. Co jste si vzal s sebou, aby vám lépe utíkaly chvíle volna?
Mám nějaké knížky. Ale ne do školy. Budou prázdniny, takže to nemá cenu hrotit (směje se). Za normálních okolností bych si učebnici asi přibalil, ale není až takový důvod. Před odletem jsem dělal písemky, abych si vytvořil určitý náskok. Studuji druhý ročník jihlavského gymnázia, potřeboval jsem, abych získal nějaké známky. Abych pak ve čtvrtletí neměl deset písemek za týden.

Jak jste dopadl?
V rámci možností dobře.

Takže máte čistou hlavu jen na hokej.
Přesně. Co jsem ve škole potřeboval, to jsem stihl. Teď si mohu víc než měsíc od studia odpočinout. Myslím samozřejmě jen na dvacítky.

Šampionát se letos koná v Kanadě, což je z Čech docela daleko. Přesto, nechystají se za vámi  rodiče?
Táta ano. On si nenechá ujít žádný můj zápas, mám pocit, že 90 procent mých utkání viděl. Musím říci, že je kolikrát víc nervózní než já. Ale podle mě si to užije. A bude rád, že jsem se sem dostal. Pro mě je jeho přítomnost v hledišti docela důležitá. Na tátu jsem takhle zvyklý od malička, vždycky se pak pobavíme o herních situacích. O tom, co by šlo třeba udělat jinak. On mi ty momenty natočí na kameru a pak je spolu můžeme rozebrat. Pro mě to je super.

Bavil jste se o dvacítkách se spoluhráči ve Spartě a Jihlavě?
Kluci mi samozřejmě gratulovali a přáli štěstí. Jsem rád, že mi takhle pomáhali. že mě povzbudili. Bylo to od nich pěkné.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz