Skákal jsem jak malej, culí se Konečný po draftu. Motivuje ho Palát

Foto: hcsparta.cz

Z osmičky českých hráčů, kteří prošli letošním draftem NHL, se to u Jakuba Konečného čekalo asi nejméně. Proč? Sparťanský útočník si pozornost Buffala vysloužil z domácí juniorské soutěže. A to je hodně výjimečná situace.

Den s týmem Mountfield HK

Drtivá většina hokejistů se před draftem ukazuje v kanadsko-amerických či elitních evropských juniorkách, anebo už v mužském hokeji. Sabres ale nezvykle zalovili ve vodách české mládežnické soutěže.

Jakub Konečný by zatím starty v ostrých duelech mezi dospělými napočítal na prstech jedné ruky, letos patří druhým rokám k oporám juniorů pražské Sparty. Hokejově ale vyrůstal v brněnské Kometě a hodně mu daly i dva roky ve Žďáru nad Sázavou.

Před draftem se o vás moc nemluvilo. Měl jste o to větší radost?
Určitě, měl jsem obrovskou radost. Skoro vůbec jsem s tím nepočítal. Měl jsem rozhovory s pár týmy, ale nedělal jsem si moc velké naděje, protože vím, že v tabulkách byli přede mnou psaní i další hráči z českých soutěží. Když jsem pak sledoval vývoj draftu do šestého kola a viděl, že moc Čechů zatím vybraných nebylo, tak jsem s tím moc nepočítal. O to víc jsem byl pak rád, když jsem se to dozvěděl.

Šel jste spát, viďte?
Ano. Bylo to chvilku po půlnoci, někdy u pátého nebo šestého picku v šestém kole. A potom o půl druhé mě vzbudil kamarád, který to sledoval až do konce a řekl mi to.

„Už jsem nedokázal usnout. Chodil jsem v noci po Praze od ničeho k ničemu a musel jsem se uklidňovat.“

Hádám, že jste v tu chvíli rychle ožil.
Hrozně rychle! Já jsem vystřelil z postele a začal skákat po pokoji radostí jak malej kluk. Hned asi půl minuty nato mi zavolal manažer z Buffala, o to víc ze mě šly ty emoce ven a pak už jsem nedokázal ani usnout. Chodil jsem v noci po Praze od ničeho k ničemu a musel jsem se uklidňovat.

Co vám manažer říkal?
Vítal mě v organizaci. Ptal se mě, jak se cítím, že jsem teďka jejich součástí, a jestli jsem to čekal. Taky se mě ptal, jestli mě náhodou nevzbudil, protože ví, že je u nás noc.

Druhý den jste absolvoval videorozhovor pro zámořské novináře. Hráči, kteří draft čekají, už mají naučené fráze a vědí, co říkat. Co vy?
Myslím si, že s angličtinou na tom nejsem úplně špatně. Rozuměl jsem všemu. Netvrdím, že jsem řekl to, co bych úplně řekl v češtině, ale zkrátka jsem řekl to, co jsem chtěl.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Patřilo Buffalo do okruhu týmů, o kterých jste si myslel, že by si vás případně mohly vybrat?
Asi ano. Mluvil jsem přesně s pěti týmy, a myslím si, že Buffalo bylo jedním z těch, které měly větší zájem. Pan Musil byl první, kdo mě kontaktoval. Měli jsme spolu dvě schůzky a taky jsme si telefonovali, takže o mě asi zájem měli.

Sledoval jste Buffalo někdy dřív, nebo ho hltáte až poslední týden od draftu?
Abych pravdu řekl, tak já jsem celkově z týmů NHL nikoho moc nesledoval. Jedině Tampu, protože tam hraje doteď Ondra Palát, kterého znám, a byl to první tým Radko Gudase, kterého znám úplně odmalička. Za ním jsme i letěli dvakrát přímo do Tampy a seznámil nás tam právě s Ondrou Palátem, to mně bylo nějakých třináct nebo čtrnáct let. Viděl jsem i jejich kabinu a provedl nás celým zimákem. Od té doby jsem začal fandit Tampě a ostatní týmy jsem nějak moc neřešil.

Je docela rarita, že vás draftovali přímo z české juniorské soutěže. Přemýšlel jste o tom?
Ano, je to hodně zajímavé. Sám jsem z toho byl překvapený. Věřím, že teď přijde nějaká šance v dospělém hokeji, pokud to situace dovolí, protože momentálně bohužel nemůžeme ani trénovat. Myslím si, že velkou roli hraje i to, že kluci v mém věku už jsou vyspělí, a já ještě pořád vyspívám. Že ještě nejsem úplně – když to řeknu blbě – chlap. Ještě mám kam růst.

„Myslím si, že velkou roli hraje i to, že kluci v mém věku už jsou vyspělí, a já ještě pořád vyspívám. Že ještě nejsem úplně – když to řeknu blbě – chlap.“

Povedla se vám minulá sezona tak, že jste si řekl o pozornost?
Kdybych měl být upřímný, minulá sezona v juniorce nebyla z mého pohledu úplně nejlepší. Začátek jsem měl špatný, potom od nějaké půlky sezony do konce už to byl takový průměr. Nebyla to zkrátka sezona, jak bych si představoval. Ale na mezinárodní úrovni bych řekl, že se mi docela dařilo. To možná mělo dopad na draftu.

Hodně jste doufal, že byste se mohl ukázat na mistrovství světa ve Spojených státech, že? Pro vás bylo o kus důležitější než pro hráče, kteří šli na draft ze zámořských klubů.
Ano, na mistrovství světa jsem se hodně těšil a taky jsem si hodně věřil. Kdybych tam jel, tak si myslím, že bych se ukázal v dobrém světle. Možná by mi to ještě pomohlo.

Upozornil jste na sebe i o prázdninách během dvou startů za A-tým Sparty v Generali Česká Cupu?
Myslím si, že to nebyly úplně špatné zápasy. Neříkám, že bych trenéry vyloženě oslnil a řekl si o místo, protože jak říkám, fyzicky ještě na tom nejsem tak, abych hrál extraligu. Ale myslím si, že hokejově a hlavou bych to zvládl. Teď už je to hlavně na mě, jaké budu mít výkony, a potom i na trenérech, jestli nějakou tu šanci dostanu.

Řešil jste už, co dál? Jestli budete mít možnost odejít do zahraničí a Buffalo by to tak chtělo? Nebo máte v plánu pokračovat ve Spartě?
Zatím jsme to úplně neřešili. Už se mě takhle ptal i jeden pán z Ameriky, jak to vidím. Ale ještě jsme se k tomu s panem Vorlem, který mě zastupuje, nedostali.

A kdyby šlo o vaše preference čistě z pohledu hokejového stylu?
To je těžké říct. Já jsem tady na Spartě spokojený, nemám úplně důvod měnit prostředí. Navíc tady mám smlouvu ještě na příští sezonu. Ale zase si říkám, že ta cesta kanadské juniorky by mi možná pomohla, trochu bych si zvykl na ten styl hokeje a menší kluziště. I když na druhou stranu, kdybych tady dostal šanci v mužském hokeji, určitě by to k mému růstu byla taky super věc.

Asi v Sokolově, viďte?
Odehrál jsem tam tři zápasy v přípravě a myslím si, že jsem je zvládl docela dobře a zanechal jsem tam dobrou stopu. Věřím, že když se sezona rozjede, což bude snad co nejdřív, tak ta šance přijde a ukážu se v dobrém světle.

„Hodně lidí říká, že mám hlavu po tátovi, že přemýšlím a dobře vidím hru. Umím být v hokeji ‚vychcaný‘.“

Ještě se chci zeptat z jiného soudku. Měl jste čas přemýšlet o tom, kdo vám v kariéře nejvíc pomohl k téhle metě? K prvnímu splněnému snu každého hokejisty?
Určitě na tom mají zásluhu všichni trenéři, kteří mě kdy vedli, ale tu největší celá moje rodina. Odmalička mě v hokeji podporuje a vozila mě na tréninky, na zápasy, chodili se na mě dívat. S taťkou, který hrával hokej, jsme všechno rozebírali. Myslím, že to mi dalo nejvíc.

Dáváte velké zásluhy i Jaromíru Pytlíkovi, který vás vedl ve své akademii?
Určitě. Za ty dva roky, které jsem strávil ve Žďáru, respektive v Telči, mi pomohl jak psychicky, tak hokejově. Když jsem ve čtrnácti letech odešel z domova a začal se starat sám o sebe, osamostatnil jsem se. A byl to nejenom pan Pytlík, ale víc trenérů: pan Šejba, Kuba Peslar, Marek Dubec a další. Opravdu spoustu trenérů, kteří mi pomáhali. Měl jsem tam skvělé podmínky, abych se osobně zlepšoval v hokeji.

Právě v rozhovoru pro Buffalo jste zmiňoval, že jste se tam hodně posunul mentálně. Měl jste to na mysli v tom osamostatnění, nebo ještě v něčem jiném?
Jednak to osamostatnění, ale měl jsem opravdu velké problémy se zakončením a dávat góly. Bál jsem se vystřelit. Pořád jsem hledal někoho, komu bych nahrál, aby nebyl naštvaný, že jsem mu nenahrál a vystřelil jsem. A když jsem přišel do Telče, tak mi všichni trenéři pořád říkali, ať střílím. Ať pořád myslím na střelu, a ne na nahrávku. A hodně mi to pomohlo. Neříkám, že teď je to úplně jiné, pořád je pro mě nahrávka asi první volbou, ale už to není tak hrozné.

Foto: hcsparta.cz

Je potřeba být větší sobec?
Někdy určitě jo. Když se podívám na NHL, tam je pro všechny hráče první variantou střela, až potom nahrávka.

A co si vlastně berete od táty, který má přes dvě stovky startů v nejvyšší soutěži? I když chápu, že hrál v jiné době.
Asi chytrost. Hodně lidí říká, že mám hlavu po něm, že přemýšlím a dobře vidím hru. Tohle mám asi po něm: Umím být v hokeji „vychcaný“.

Jak moc jste vůbec ještě v kontaktu, když už delší dobu u rodičů nebydlíte?
Pořád. Po každém zápase si voláme, ať už je to po mém, nebo po jeho. Rozebíráme všechno. A každý víkend se snažím jezdit domů, takže se snažím být s celou rodinou v kontaktu pořád.

Mluvil jste o Ondřeji Palátovi, ale jsou i další hráči, kteří šli v draftu ze sedmého kola a staly se z nich hvězdy. Henrik Zetterberg, Henrik Lundqvist... Máte v hlavě takové příběhy?
Určitě, přemýšlel jsem nad tím. Je to obrovská motivace, když vidím, že ti hráči taky prošli v sedmém kole a teď to jsou vítězové Stanley Cupu, jako třeba Ondra Palát. Vidím, jak na tom je, má jednu z hlavních rolí v Tampě, která v posledních letech patří mezi nejlepší týmy NHL... Když vidím, že něco takového jde, je to pro mě obrovská motivace.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz