Šiler učitelem? Naplňovalo by mě to, hlásí volnočasový boxer se sny v NHL

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

V říjnu byl dorostencem měsíce vyhlášen indián Jakub Šiler, jenž děkuje spoluhráčům i trenérům a sní o Tampě Bay se Stevenem Stamkosem. Tvrdohlavý útočník s herním myšlením od narození sbírá dva body na zápas, nedávno se blýskl hattrickem proti „své“ Třemošné.

Kubo, co pro vás znamená ocenění mládežníkem měsíce?
Jsem rád, že jsem takové ocenění vyhrál. Musím poděkovat všem spoluhráčům a trenérům, kteří mi dali možnost mít tak dobrý ice time. Je to vlastně tak trochu i týmový úspěch. Je to zatím největší ocenění, které jsem ve své hokejové kariéře obdržel.

Máte do budoucna nějakou vysněnou individuální cenu?
To asi žádnou nemám, spíš týmové. Snem každého hráče je zahrát si NHL a podobně, takže by bylo parádní vyhrát Stanley Cup. Ještě teda dalším snem je zahrát si se Stevenem Stamkosem z Tampy Bay, což je i můj oblíbený tým v NHL, který sleduju a hodně mu fandím.

Dokázal byste říct, proč padla volba na vás?
Jako tým jsme měli solidní vstup do sezony a individuálně se mi začátek také docela povedl. Možná k tomu přispělo i to, že tak nějak dobře kloubím hokej se školou. Znovu ale musím říct, že jsem hodně vděčný spoluhráčům a trenérům, bez kterých by to nešlo.

„Snem každého hráče je zahrát si NHL, takže by bylo parádní vyhrát Stanley Cup.“

Co jsou vaše silné stránky?
Mojí silnou stránkou je bruslení a dobře tvořím hru, takže rád připravuju spoluhráčům šance. I bych vyměnil nahrávku za gól. Mám rád i kličky, jsem spíše technický hráč, takže radši udělám kličku, než abych jenom nahodil. Jsem cílevědomí a pracovitý.

Máte hokej v sobě, nebo je to spíše vydřené?
Herní inteligenci mám tak nějak od narození. To se natrénovat nedá. Mám pro hokej určité předpoklady. Ať už je to herní myšlení, nebo postava. Celkově mám předpoklady pro sport.

Kde máte mezery?
Musím zapracovat na střelbě, to je slabší stránka. Navíc je to základ, protože v dnešní době je potřeba dávat góly. Hokej je na tom založený. Z vlastností bych asi zmínil tvrdohlavost, většinou si až zbytečně jdu za svým.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Není to spíše pozitivní vlastnost?
Tvrdohlavost musí být v rámci nějakých mezí. Když mi pak trenéři něco poradí a já si řeknu, že si to budu dělat po svém, je to samozřejmě chyba. Když se to potom opakuje, dostávám za to vynadáno, takže se snažím pracovat na tom, co trenéři říkají.

Jak jste se svými výkony spokojený vnitřně?
Osobně je pro mě sezona dobrá. Změnili nám trenérský štáb, což mi herně dost pomohlo. Pod novými trenéry se cítím na ledě více uvolněný, takže jsem maximálně spokojený a hokej si užívám. Je to paráda.

„Pod novými trenéry se cítím na ledě více uvolněný, takže jsem maximálně spokojený a hokej si užívám.“

Kdybyste o tom mohl rozhodnout, dal byste si sám cenu pro nejlepšího mládežníka?
To je hodně těžká otázka. Je spoustu pracovitých kluků, kteří by si cenu zasloužili taky. To je těžké posoudit.

Často jste měl vícebodové duely. Který byl nejlepší?
Není to o bodech. Posuzuju zápas podle výkonu a ne podle bodů. Nejpovedenější byl předposlední zápas proti Třemošné, se kterou jsem se cítil skvěle a připsal jsem si i první hattrick. To bylo suprové.

Bylo to pro vás nějak speciální?
Jsem odchovanec Třemošné, takže to pro mě bylo dost speciální. Góly jsem hodně oslavil, což by se teda dělat nemělo, když je to můj bývalý klub. Trochu jsme se o tom potom bavili, bylo to v pohodě, ale sežrat mi to kluci dali. Ještě to vlastně nemám do kasy ani zaplacené, určitě to budu mít drahé. 

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

12+24, to je vaše bilance. Proč máte více asistencí?
Když získám puk a mám šanci přihrát lépe postavenému spoluhráči, tak prostě přihraju. Když jedeme dva na jednoho a přihrávku můžu dát, tak prostě přihraju. Udělá mi velkou radost, když někomu přihraju do prázdné. Dávat gól je ale taky pěkné.

Se spoluhráči Petrem Hauserem a Dominikem Soukupem kralujete produktivitě. Proháníte se nějak?
Ne, to vůbec ne. Jsme rádi, že se daří celému kádru. Individuální statistiky už jsou jenom navíc, i když jsme všichni rádi, že se nám daří střelecky a bodově. Vtipkujeme o tom. Hlavní část sezony ale teprve přijde, až tam se čeká nějaký týmový úspěch, kterým by bylo vítězství v extralize dorostu.

Co bude důležité do nadstavby?
Už se na nadstavbu připravujeme. Bude to rychlejší a tvrdší hokej, což já mám osobně radši. Je lepší, když má hokej nějaké parametry než hrát proti slabším týmům. Bude rozhodovat, jak k tomu přistoupíme. Nesmíme nic podcenit, protože nás čekají těžcí soupeři. Musíme hrát jednoduše.

„Vtipkujeme o tom. Hlavní část sezony ale teprve přijde, až tam se čeká nějaký týmový úspěch…“

Vyhlížíte nějakého neznámého soka více než ostatní?
Těším se hlavně na soupeře z Moravy, protože se s nimi moc nepotkáváme a ani jsme se v minulých letech nepotkávali. Týmy jako Brno nebo Vítkovice jsou výzva, která já mám rád, takže se těším.

Jste také členem reprezentační šestnáctky. Jak si národní dres užíváte?
Pro každého hráče by měla být čest nastoupit za nároďák. Já osobně jsem si to pokaždé moc užil. V Salcburku se nám to až tolik nepovedlo, prohra se Slovenskem nás všechny mrzí ještě teď. Na druhou stranu akce ve Švýcarsku byla povedenější. Musím se přiznat, že bych se rád dostal do sestavy proti Rusku. To by bylo parádní.

„Pro každého hráče by měla být čest nastoupit za nároďák.“

Nebyla prohra se Slovenskem dobrá facka na úvod?
Určitě jo, protože si každý uvědomil, že je potřeba přeřadit na vyšší level, už to není extraliga. Reprezentace je úplně jiná úroveň. Navíc se Slovenskem bude mezi námi rivalita vždycky, jsou to naši sousedi. Museli jsme se otřepat.

Jaká byla akce ve Švýcarsku?
Švýcaři hráli poměrně technický hokej. Bylo to rychlejší a poměrně vyrovnané, přestože to výsledkově až tolik neodpovídá. Odvezli jsme si tři výhry, takže paráda.

V národním dresu je vaše bilance přikloněna ke gólům. Proč?
V reprezentaci padly všechny góly v situacích, kdy nebyla jiná možnost než vystřelit. Díky bohu mi to tam spadlo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jaký by první gól v reprezentaci?
Z rohu se dostal puk na modrou čáru, odkud bek vystřelil křížem. Brankáři se to odrazilo na beton a před něj. Já jsem v pádu bekhendem zavěsil. Tenhle gól mi zůstane v paměti asi hodně dlouho. Jsem za něj moc rád, byl takový upracovaný, což mi hodně pomohlo, protože jsem se předtím dost trápil.

Už na začátku jste zmínil školu, pojďme ji rozebrat podrobněji…
Vybral jsem si pedagogické lyceum v Plzni. Zatím mě to poměrně baví, protože je to zaměřené na práci s lidmi. Zatím prospívám solidně, i když mě teď trápí matika, jako dost lidí. Naopak mě baví jako každého sportovce tělocvik a angličtina, která je důležitá.

Co by z vás mohlo být, kdyby náhodou nevyšel hokej?
Byl bych hokejový trenér nebo učitel ve škole. Ale vůbec na to nemyslím, první a jasný cíl je stát se hokejistou. I tak ale může přijít zranění, takže je důležité mít zadní vrátka. Práce učitele by mě asi bavila a naplňovala.

„Zatím prospívám solidně, i když mě teď trápí matika, jako dost lidí.“

Jelikož jste v prváku, jak náročný pro vás byl přechod na střední školu?
Určitě je to skok. Tempo na základní škole je samozřejmě menší a učitelé se žákům věnují o dost více. Myslím, že jsem skok ale zvládl docela dobře, i když to na základce bylo lepší. Dělali jsme tam toho méně, bylo více času a větší legrace.

Jde stíhat školu i hokej?
Teď už se člověk musí doma docela dost učit a je poměrně náročné skloubit hokej se školou. V hokeji je teď období, kdy se to láme a trhá, takže se snažím dávat více hokeji než škole. Tam se snažím projít do trojek. Zatím se to daří i bez individuálního plánu, který si ale asi podám od pololetí.

„Brácha boxuje, takže v rámci kondičního tréninku si občas jdeme zaboxovat. Dělat bych to nechtěl.“

Jak vypadají vaše dny?
Jenom v úterý máme dva tréninky denně. Normální dny ráno vstanu a jdu do školy, kde jsem tak do půl druhé. Pak jdu na zimák, kde si dáme po hodinách suchou přípravu, tréninky a regeneraci. Kolem páté nebo šesté hodiny odcházím a jdu ještě na doučování z angličtiny. Kolem sedmé se vracím domů.

Stíháte si odpočinout?
Je důležité vypnout a odreagovat se. Mám takhle nastavené neděle, kdy trávím hodně času s rodinou. Užívám si volno. Občas si chodíme zacvičit s bráchou, někdy zajdeme do kina.

Bratr taky sportuje?
Brácha boxuje, takže v rámci kondičního tréninku si občas jdeme zaboxovat. Dělat bych to nechtěl, ale v rámci kondice je to dobré. S bráchou vycházíme parádně a máme podobné zájmy. Je výhoda, že je starší, takže mi může poradit a ukázat, jak dělat nějaké cviky.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz